Cestování po Evropě bez pasů a hraničních kontrol, které umožňuje schengenský prostor, je jedním z nejhmatatelnějších úspěchů evropské integrace. Schengenský prostor je jedním z pilířů evropského projektu. Vznikl v roce 1995, kdy pět evropských zemí podepsalo dohodu o postupném zrušení pasových kontrol mezi sebou. S přistupováním dalších zemí se schengenský prostor rozšiřoval a usnadňoval volný pohyb, což znamená, že Evropané mohou žít, studovat, pracovat a trávit důchod kdekoli v EU.
Schengenský prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy je 29 zemí, z nichž 25 patří mezi členy Evropské unie, a 4 přidružené neunijní země, členové Evropského sdružení volného obchodu. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí. Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984. Těchto 5 států pak 14. června 1985 podepsalo smlouvu u vesnice Schengen v mezinárodních vodách řeky Mosely na výletní lodi MS Princesse Marie-Astrid. Dohodly se na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí.
Kontroly na hranicích však nebyly zrušeny ihned. Vlastní Schengenská dohoda byla spíše deklarativní. Všech 5 uvedených zemí proto podepsalo v roce 1990 Schengenskou prováděcí úmluvu (opět ve vesnici Schengen). Teprve na jejím základě se připravily všechny podmínky nutné pro otevření hranic - především byl vytvořen a zprovozněn Schengenský informační systém.
Všechny státy EU jsou součástí Schengenu s výjimkou Irska, které si vyjednalo výjimku, a Kypru, které k němu má přistoupit v budoucnu. Do schengenského prostoru vstoupily také čtyři země, které nejsou členy EU - Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Česko je součástí Schengenu od 21. prosince 2007.
Typická schengenská hranice - žádná pasová kontrola, jen cedule vítající návštěvníka.
Schengenská pravidla ruší kontroly na vnitřních hranicích a zároveň harmonizují a posilují ochranu vnějších hranic prostoru. Po vstupu do schengenského prostoru mohou lidé cestovat z jedné země do druhé, aniž by byli podrobeni hraničním kontrolám. Vnitrostátní orgány však mohou kontrolovat osoby na vnitřních hranicích nebo v jejich blízkosti, pokud policejní informace a zkušenosti odůvodňují dočasné posílení dohledu.
Schengen rovněž zahrnuje společnou vízovou politiku pro krátkodobé pobyty občanů zemí mimo EU a pomáhá zúčastněným zemím spojit síly v boji proti trestné činnosti za pomoci policejní a justiční spolupráce. Od svého vzniku v roce 1995 se Schengenský informační systém stal nejpoužívanějším a nejrozsáhlejším systémem sdílení informací v oblasti bezpečnosti a správy hranic v Evropě. Poskytuje informace o hledaných nebo pohřešovaných osobách, nelegálních státních příslušnících třetích zemí a ztracených nebo odcizených předmětech. V průběhu let byl aktualizován o další funkce.
Schengenská pravidla umožňují dočasné znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích v reakci na krize. Některé země EU tohoto ustanovení využily s odvoláním na bezpečnostní obavy, migrační toky nebo vypuknutí krize koronaviru v roce 2020. Parlament opakovaně kritizoval pokračování kontrol na vnitřních hranicích v schengenském prostoru s tím, že omezují volný pohyb a měly by být povoleny pouze jako krajní opatření.
V usnesení o koordinovaném postupu EU v boji proti pandemii, které bylo přijato v dubnu 2020, Parlament vyzval země EU, aby při zavádění a prodlužování kontrol na vnitřních hranicích přijímaly pouze nezbytná a přiměřená opatření, a zdůraznil, že je třeba vrátit se k plně funkčnímu schengenskému prostoru. V dubnu 2024 EU aktualizovala Schengenský hraniční kodex, aby umožnila zemím dočasně obnovit hraniční kontroly až na dva roky v reakci na vážné hrozby, jako je terorismus nebo rozsáhlá nepovolená migrace.
Dobře spravovaná vnější hranice EU je pro schengenský prostor bez kontrol na vnitřních hranicích nezbytná. Pomáhá včas odhalit hrozby, podporuje legální překračování hranic a umožňuje volný pohyb v rámci EU. Cílem strategie EU na období 2023-2027 je posílit správu hranic a zároveň respektovat lidská práva.
Odpovědnost za správu vnějších hranic je sdílena mezi zeměmi EU a EU. Frontex je agentura EU, která spolupracuje s vnitrostátními orgány na ochraně hranic a boji proti přeshraniční trestné činnosti. Tato agentura koordinuje evropskou integrovanou správu hranic a buduje sílu 10 000 pracovníků na podporu ochrany hranic. V dubnu 2023 EU rovněž reformovala svá migrační pravidla, aby byl schengenský prostor odolnější vůči budoucím krizím.
Výzvy EU v oblasti řízení migrace vyvolaly značný vývoj v politice správy hranic. Patří sem například vytvoření nástrojů a agentur, jako je Schengenský informační systém, Vízový informační systém, Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) nebo systém registrace vstupu a výstupu na vnějších hranicích schengenského prostoru.
V usnesení přijatém v červenci 2021 Parlament schválil obnovený rozpočet Azylového, migračního a integračního fondu na období 2021-2027, který byl navýšen na 9,88 miliardy eur. Fond přispívá k posílení společné azylové politiky, rozvoji legální migrace v souladu s potřebami členských států, podpoře integrace státních příslušníků zemí mimo EU a boji proti nelegální migraci. Slouží také k tomu, aby země EU tlačily ke spravedlivějšímu sdílení odpovědnosti za přijímání uprchlíků a žadatelů o azyl.
Fond úzce spolupracuje s novým Fondem pro vnitřní bezpečnost (ISF) a zaměřuje se na boj proti přeshraničním hrozbám, jako je terorismus, organizovaný zločin a kyberkriminalita. Fond ISF byl rovněž schválen Parlamentem v červenci 2021 a jeho rozpočet činí 1,9 miliardy eur.
Cestující, kteří nepotřebují vízum, budou v budoucnu před příjezdem do EU prověřováni pomocí Evropského systému pro cestovní informace a povolení (Etias), aby bylo možné odhalit zločince, teroristy nebo kohokoli jiného, kdo představuje riziko, ještě před jejich příjezdem do EU.
Občané všech zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv. Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu.
Smluvní státy při vstupu do schengenského prostoru odstranily překážky bránící plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti související s hraniční kontrolou. Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie i občanů třetích zemí. Řidič projíždějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, že vjel do jiného státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením státu. Evropou tak je možné projet „bez zastavení“ od jižního cípu Španělska až např.
Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umožnit trvale přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody (například ve volné krajině nebo po komunikacích nižší kategorie) a i mimo provozní dobu hraničních přechodů. Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice možno překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob. Existuje však výjimka: V souladu s článkem 25 a následujícími nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), může členský stát, jenž je plně zapojen do schengenské spolupráce, dočasně znovu zavést ochranu svých vnitřních hranic.
Za takové situace je možné (při splnění podmínek daných Schengenským hraničním kodexem) podle § 11 odst. 3 nebo § 12 odst. Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých členských států. Pro Česko jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a krajiny. Podle nich v I. zónách národních parků a v národních přírodních rezervacích platí zákaz vstupu mimo značené cesty.
Čtyři evropské mikrostáty - Andorra, Monako, San Marino a Vatikán - nejsou oficiálně součástí schengenského prostoru, ale jsou považovány za de facto součást tohoto prostoru, jelikož mají otevřené nebo částečně otevřené hranice a neprovádějí systematické hraniční kontroly se schengenskými státy, které je obklopují. Některé národní zákony obsahují formulaci „státy, vůči nimž se neprovádí hraniční kontrola na základě schengenské dohody a nařízení EU č. V roce 2015 zahájily Andorra, Monako a San Marino jednání o asociační dohodě s EU. Monako jednání v roce 2023 opustilo, zatímco dohoda s Andorrou a San Marinem měla být uzavřena v roce 2024.
Andorrský velvyslanec ve Španělsku, Jaume Gaytán, v roce 2015 uvedl, že doufá, že dohoda bude obsahovat ustanovení, která by státům umožnila stát se přidruženými členy schengenské dohody. Konečný text se však týkal pouze volného pohybu osob a nikoli otázek hraniční kontroly.
Dne 30. Andorra, vnitrozemský stát, nemá letiště ani přístav, ale disponuje několika heliporty. Návštěvníci se do země mohou dostat pouze po silnici nebo vrtulníkem přes členské státy Schengenu - Francii nebo Španělsko. Andorra nemá systematické hraniční kontroly ani s Francií, ani se Španělskem. Hraniční přechody existují a kontroly mohou být prováděny ve směru opouštění Andorry, avšak zaměřují se spíše na celní kontrolu (Andorra má výrazně nižší daně než její sousedé - například standardní sazba DPH je jen 4,5 %).
Andorra nemá žádné vízové požadavky. Občané zemí EU potřebují k vstupu do Andorry pouze národní průkaz totožnosti nebo pas, ostatní cestující potřebují pas nebo jeho ekvivalent. Schengenská víza jsou akceptována, ale cestující, kteří potřebují vízum pro vstup do schengenského prostoru, potřebují vícevstupové vízum pro návštěvu Andorry, protože vstup do Andorry znamená opuštění schengenského prostoru, a opětovný vstup do Francie nebo Španělska se považuje za nový vstup do Schengenu.
Norsko a Schengenský Prostor
Norsko je signatářem Schengenské úmluvy a proto nejsou při vstupu z jiné země EU nebo Schengenského prostoru prováděny hraniční kontroly. Tato skutečnost se však může v závislosti na nových okolnostech (např. epidemických) měnit a proto doporučujeme českým občanům mít při překračování hranic vždy připraven ke kontrole platný cestovní doklad, tj.
Do Norska je možné cestovat s platným cestovním pasem nebo platným občanským průkazem (i když není členem EU, je Norsko součástí Schengenského prostoru). V případě, že dítě cestuje s jiným rodinným příslušníkem nebo osobou blízkou, je nutné, aby mělo vlastní platný cestovní doklad (pas nebo občanský průkaz). Dále doporučujeme mít souhlas alespoň jednoho z rodičů s vycestováním dítěte do zahraničí.
Pro vstup a pobyt na území cizího státu musejí občané ČR splňovat podmínky stanovené jeho zákony. Ke sdělování aktuálních podmínek vstupu a pobytu na území cizího státu je příslušný zastupitelský úřad daného státu. Následující informace jsou určeny k základní orientaci.
Pokud jste občané některé ze zemí schengenského prostoru, můžete cestovat do jiných zemí schengenského prostoru bez nutnosti hraniční kontroly. K překročení hranic mezi zeměmi schengenského prostoru nepotřebujete cestovní doklad, nicméně je doporučeno mít u sebe cestovní pas nebo občanský průkaz. Do ostatních členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru (Irsko a Kypr) budete muset předložit platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas.
Ve vážných a odůvodněných případech vám může země Evropské unie odepřít vstup na své území (při porušování veřejného pořádku, ohrožení veřejné bezpečnosti nebo zdraví). Pokud ztratíte cestovní doklad, obraťte se na nejbližší zastupitelský úřad země, která váš cestovní doklad vydala. Zde vám vystaví náhradní cestovní doklad za účelem návratu.
Pro vstup a pobyt na území cizího státu musejí občané ČR splňovat podmínky stanovené jeho zákony. pobytu na území cizího státu je příslušný zastupitelský úřad daného státu. Následující informace jsou určeny k základní orientaci. Při pobytu do tří měsíců není přihlašovací povinnost. Při pobytu delším než tři měsíce je nutná registrace na příslušném úřadě státní správy.
Norské bankovky, které již byly staženy z oběhu, je možné vyměnit buď osobně v pobočkách Norges Bank v Norsku, případně jejich zasláním poštou. Žádost o tzv. Povolení k pobytu vydaná Andorrou, San Marinem nebo Vatikánem vás neopravňují ke vstupu do ostatních států Schengenu.
Jako občané třetích zemí bez vízové povinnosti můžete pobývat na území států, které uplatňují společnou vízovou politiku, maximálně 90 dnů v jakémkoliv období 180 dnů. Den vstupu je považován za první den pobytu a den odjezdu za poslední den pobytu. Můžete tak pobývat a svobodně se pohybovat po zemích, které uplatňují společnou vízovou politiku. Jsou to všechny země schengenského prostoru.
Pokud jste občané třetích zemí, které jsou od vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty osvobozeny, a pokud vám skončí platnost dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu, můžete na území schengenských států pobývat bez víza ještě po dobu maximálně 90 dnů během každých 180 dnů. Až poté musíte schengenský prostor opustit. Pokud v České republice pobýváte na povolení k pobytu nebo dlouhodobé vízum, vždy u sebe musíte mít při cestování v rámci schengenského prostoru platný cestovní doklad, a zároveň platný průkaz o povolení k pobytu (nebo vízum v pase).
Norský stát má monopol na výrobu, dovoz a distribuci alkoholu. Alkoholické nápoje jsou zatíženy vysokými daněmi a jsou tedy velmi drahé. Není povoleno požívání alkoholu na veřejnosti. Většina turistických ubytoven rovněž nepovoluje prodej a pití alkoholu. Platí značná omezení pro kuřáky, není dovoleno kouření v uzavřených veřejných prostorách a restauracích.
Zelená karta potvrzující zákonné pojištění motorových vozidel není oficiálně zapotřebí, ale pro zjednodušení situace v případě havárie lze plně doporučit její obstarání. Český občan, jako občan EU/Evropského hospodářského prostoru může v Norsku používat řidičský průkaz vydaný v ČR po dobu jeho platnosti. Vozidlo registrované v zahraničí může být do Norska bezcelně dovezeno a řízeno jedině osobou, která má trvalý pobyt mimo Norsko. Toto vozidlo nesmí být komerčně využíváno.
Pro řidiče za jízdy (se spuštěným motorem auta) platí zákaz telefonování mobilním telefonem, pokud není vozidlo vybaveno zařízením "handsfree". Řidiči by si měli důsledně hlídat svou jízdu na norských silnicích a dálnicích, za nedodržení silničních pravidel (např. nedodržení maximální povolené rychlosti) jsou ukládány vysoké pokuty. V Norsku je na dálnicích rychlost omezena na 110 km/h, na většině míst však je dále snížena. Na silnicích s obousměrným provozem (tvoří většinu délky i hlavních evropských tahů - E16, E 39 aj.) je rychlost omezena na 80 km/hod. V obcích a na častých úsecích, kde existuje pravděpodobnost srážky se zvěří, i nižší. Doporučujeme tuto rychlost dodržovat.
Místní občas jezdí o 10 km rychleji, ale vyšší rychlost nebývá obvyklá ani v nočních hodinách, při malém provozu či na přehledných úsecích. Pokuty za nedodržení rychlosti jsou velmi vysoké a bývají spojeny se zadržením řidičského průkazu a zákazem řízení v Norsku. Stejně tak, jako alkohol za volantem. Norové předpisy zásadně dodržují a jejich porušování návštěvníky netolerují.
Vybírání mýta je automatizováno, tj. řidič projede mýtnou bránou a nezastavuje. Placení mýtného i jeho výše je většinou avizováno značkou na kraji silnice před mýtnou bránou. Ostatní vozidla jsou při průjezdu vyfotografována a platby za průjezdy jsou fakturovány na adresu majitele vozidla (a to i v rámci zemí EU). Mezi průjezdem mýtnou bránou a obdržením faktury může být až půlroční prodleva. Platby jsou shromažďovány firmou Park Trade Europe a fakturovány službou Epass24.
V létě platí v Norsku zákaz rozdělávání otevřeného ohně. Rychlé změny počasí a atmosférického tlaku mohou ovlivnit zdravotní stav vnímavějších jedinců. Je třeba nepodceňovat náročné klimatické podmínky a jejich proměnlivost. Současně upozorňujeme, že od 15. dubna do 15.
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Zahrnuty jsou do něj portugalské Azory a Madeira i španělské Kanárské ostrovy. Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, španělská města Ceuta a Melilla v Africe, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské regiony Aruba, Curaçao, Svatý Martin, Bonaire, Saba a Svatý Eustach. Ani omezeně se neúčastní britská korunní závislá území Jersey a Guernsey u francouzských břehů. Přestože se někdy objevují opačné informace, německý ostrov Helgoland je součástí schengenského prostoru (pouze má výjimku z jednotného prostoru DPH, což umožňuje existenci duty free shopů).
Česko a dalších 8 nových zemí EU (kromě Kypru, Rumunska a Bulharska) se stalo součástí schengenského prostoru 21. prosince 2007, a to v rámci rozšířeného SIS I (Schengenský informační systém). Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 5. prosince 2006 a týká se pozemních a námořních hranic. Termín rozšíření se zdál být několikrát ohrožen. V červenci 2007 se zase ukázalo, že některé původní země schengenského prostoru neaktualizují dostatečně rychle svoji databázi Schengenského informačního systému. Některé státy, hlavně Německo a Rakousko, se při tomto rozšíření obávaly zvýšené kriminality zejména v příhraničních oblastech.
Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a zboží de facto neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale 2006. Výjimečná situace nastala roku 2020 při pandemii covidu-19, kdy mnohé evropské státy zavedly hraniční kontroly zaměřené především na hodnocení zdravotního stavu (např.
Tato webová stránka pro správné zobrazení obsahu používá technologie Cookies a JavaScript. Doporučujeme tyto technologie ve vašem prohlížeči aktivovat.
Tabulka: Členové Schengenského prostoru
| Stát | Podpis Schengenské dohody | Vstup do EU (pro členy EU) | Další informace |
|---|---|---|---|
| Česko | 21. prosince 2007 | ||
| Island | Od roku 2001 | Není členem EU (člen EHP) | |
| Norsko | Od roku 2001 | Není členem EU (člen EHP) | |
| Švýcarsko | 12. prosince 2008 | Není členem EU (člen ESVO) | Zrušení kontrol na letištích 29. března 2009 |
| Lichtenštejnsko | 13. prosince | Není členem EU (člen ESVO) | |
| Chorvatsko | 1. ledna 2023 |
Mapa schengenského prostoru.
Zanechat komentář