Asi to každý znáte, kdy se blíží ten čas, kdy máte volno a nemusíte do práce. Já mám svou práci ráda, ale tak jak to v dnešní době bývá, z různých stran se vše na vás kupí , přesčasy, různé vyřizování věcí a tak vše i když se snažíte být v klidu děláte za pochodu a nemáte čas si vychutnat určité momenty v životě. Pro mě poslední dobou je slovo dovolená opravdu odvozeno od slova dovolovat si. Dovolit si mít na vše čas, nespěchat, dovolit si nepřemýšlet v restauraci nad tím, kolik co stojí a zda si to mohu dovolit , dovolit si být pánem svého času a hlavně dovolit si strávit čas s lidma, které mám ráda.
Každý máme nějaké představy o dovolené. Já si představovala jak chodím meditovat k řece, jak každé ráno za svitu slunce běhám kolem řeky , jak se směju a odpočívám. Moje představy se splnily, ale ne do puntíku, ale jsem vděčná za to, jak jsem dovolenou strávila.
Měla jsem ji započít v sobotu, ale protože na oddělení bylo málo pacientů a všichni máme spoustu přesčasů, tak mi volali z práce, že už v pátek nemám chodit na noční. Byla jsem za to vděčná, protože ve čtvrtek starší dcera dostala horečky a moje mladší dcera za ní jela, aby jí na chvíli pohlídala její dvou letou dcerku, fungovat s 39 stupni celzia není nic k závidění. Takže jsem v pátek na půl dne pohlídala vnučku, dcerka už byla docela v pohodě, protože jí přes noc zabraly antibiotika.
V sobotu jsem dopoledne strávila v pergole, i když máme krásnou zahradu a posezení, moc tam nesedávám, vlastně letos to mělo být poprvé, jenže v pergole byla džungle, mezi zámkovou dlažbou rostla zelená tráva, tak jsem si hodinu a půl po kolenou hrála. Pak jsem jela na pohřeb a po té mi přijela kamarádka s přítelem , pozvala jsem i zdejší sousedy s 8 letou holčičkou, seděli jsme , opékali maso a párky, zpívali a hráli na kytaru a užívala jsem si toho, co za normálních okolností nemám.
Známí u mě přespali a protože u nás byla pouť, tak jsem je pozvala na oběd, dopoledne jsem strávila se známými a v kuchyni vařením obědu, moje sousedka byla tak hodná, že mě zavezla k dceři a mohla jsem jí aspoň zavézt oběd a koláčky, díky antibiotikům nešla na naši pouť.
Po té jsme se s kamarádkou odebraly na pouť a večer jsme zakončily výbornou kávou a zákuskem u Jindry. Pondělí bylo pro mě takovým normálním čuchtacím dnem, něco jsem si udělala doma a pobyla se svou mladší dcerkou. Nemohla jsem se dočkat neděle, kdy odjedeme na dovolenou.
Mladší dcera odjela na pár dnů ke svému tatínkovi, protože dělala brigádu a bylo pro ni jednodužší nedojíždět a tak jsem využila situace a v úterý si udělala procházku a výlet na Svinec a Čerťák, bylo krásné počasí, strašně jsem se smála jedné příhodě, když jsem šla z Čerťáku, potkala jsem paní, která se mě starostlivě ptala, zda je tam otevřený bufet, že nemá vodu a na Skalkách vydávají obědy a nemají čas ji obsloužit, usmála jsem se a řekla, stejný problém jsem měla já a u houpaček je zavřeno, že? Nebojte, je tam otevřeno, dala se se mnou do řeči a nakonec jsme zjistily, že je se mnou do rodiny.
Ve středu jsem měla relax s velkým R, jela jsem na Velký Javorník, šla jsem jako vždy sama. Musím uznat , že má masérka má pravdu v jedné věci, čím více medituju atd, tak tím více vyhledávám klid a samotu, na jedné straně je to prima, že umím být sama se sebou, na druhé straně to dobré není, protože musím fungovat i s hodně lidma.
Ve čtvrtek jsem si to namířila ke své sestře, švagr měl narozeniny, její děti ji uprosily, že pojedeme nakoupit do Nového Jičína, tak jsme vyrazily, měly jsme konečně čas si popovídat, mohla jsem sestře ukázat obchůdky, které neznala a o kterých jsem věděla, že se jí budou zaručeně líbit, vybíraly jsme společně dárek pro mou vnučku a bylo strašně fajn.
V pátek jsme slavili narozeniny od mé dvou leté prďolky Vanesky, sešli jsme se celá rodina, kromě mého tatínka, který byl na dovolené, večer jsem unavená šla spát, ale šťastná, že jsem ten týden strávila s celou svou rodinou.
Sobota byla trochu hektická, rozloučila jsem se se svým psem, vylidnila ledničku, posušila zbytek pečiva, zalila květiny doma i na balkóně a zahradu a balila se na dovolenou.
V neděli ráno jsem byla trochu nervozní , ať je vše ok, pak vše ze mě spadlo a natěšení, že jsme se dočkali, nikdo neochořel a že sedíme v autě vstříc novým zážitkům jsme jeli do Frenštátu. Přepadli jsme Albert , naházeli na dva dny jídlo do auta a jeli na chatu od mého bratrance na Dolní Bečvu.
Když jsme dorazili zapli jsme jistič, umyli lednici, naházeli do ní věci a zeťák od mé kamarádky nás ještě odvezl do Rožnova pod Radhoštěm. Zrovna tento den tam byly dny řemesel. Byla jsem nadšená. Miluju ty staré dřevěnice, vlastně vše , co se týká tradic , vše, na co se dá sáhnout, vše , co nám tu zanechali naši předci a lidé, kteří byli pilní, vše dělali se srdcem na dlani a láskou. Procházela jsem se a vychutnávala každý okamžik, sledovala jsem svou mladší dceru, jak si užívá , jak pije kafe a s chutí jí frgál , pro mě se v tu chvíli zastavil čas. Kubík si zkoušel udělat hoblinky ze dřeva, vyřezat hvězdičku do skla, kout železo , pohladili jsme si i sovy, které tam měli sokolníci. Z dálky k nám doléhala hudba. Bylo tam totiž vystoupení YO YO BANDU, i když jsem slyšela jen pět písní, byla to úžasná atmosféra, mnoho lidí a i přes to, že začalo pršet, tak lidé stáli s deštníky a tančili do rytmu, nakonec jsme se šli schovat pod střechu na podium, kde vystupovali, takže jsme zpěváky viděli na metr, protože byla velká průtrž mračen. I když byla zima a padal déšť, já si to užívala a smála se, kolem laviček se tvořil potok a když trochu déšť polevil , my se vydali na autobus.
V pondělí mě trochu zklamalo počasí, ale neklesala jsem na mysli, ráno bylo trochu zamračené, protože jsem ranní ptáče a vstávám v sedm , tak jsem se vykradla z chaty a šla si zaběhat kolem řeky Bečvy. Ten božský klid, šumění stromů, hučení řeky a nádherný výhled na hory mě šíleně dobíjel. Sice cestou zpátky jsem trochu zmokla, ale mě to bylo jedno. Dopoledne jsme strávili tím, že jsme si četli, povídali, zašli nakoupit , na oběd a odpoledne se trochu umoudřilo počasí, tak jsem šla běhat s dcerkou. Daly jsme si 3,5 km, sem tam chůze, Simonka byla ok, ale já si myslela , že vyplivnu plíce, z domu jsem odjížděla v nic moc dobrém stavu, protože jsem alergik a zrovna sekali obilí a já blbec si dala běh, takže jsem dolezla do chatky a použila foukátko, tentokrát se role vyměnily, dcera se smála a prý: Mami, foukni si Ventolin. Řechtala se jak mě nááádherně zlikvidovala a já se smála své blbosti.
Úterý bylo ve znamení hor. Jeli jsme na Pustevny, tolik lidu jsem ještě na horách nezažila. Na lístky na lanovku jsme čekali půl hodiny a zjistila jsem , že za náma stojí někdo , koho znám, ale nemohla jsem si vybavit kdo to je, nakonec jsme to nevydrželi , jak ten pár, co mě pozoroval, tak i já a zjistili jsme , že se známe z nemocnice, že ten, kdo stojí za mnou se svou manželkou je můj bývalý pacient, smáli jsme se. O to víc jsme se zasmáli, když se pan svěřil, že má strach z výšek a že nechce jet lanovkou, když jsme měli nasedat do sedačky, tak pan řekl: Doufám, že na nás nevyjde sedačka číslo třináct, snažila jsem se ho utěšit a říkám, podle mého odhadu a podle toho , kolik je před váma lidí to bude 12, jenže............opravdu na něho vyšla 13 a my se začali všichni řechtat, při jeho smůle lanovku asi 4x zastavili , ale vše jsme přežili a bylo to fajn setkání.
Vydali jsme se na Radegast, kde jsme si dali oběd a pak se kochali výhledem z kaple Cyrila a Metoděje, cesta zpátky byla úžasná, šli jsme po zelené, nikde ani živáčka, nad námi tyrkysové nebe, sluníčko a tak jsme hezky šlapali po kmenech stromů, kamenech a užívali si zdejší přírody. Zakončily jsme vše sladkou tečkou a kávou na Ráztoce a jely domů, kde na nás čekal strejda, to jsem tu zapomněla napsat, měly jsme ráno v 6,00 budíček, já se vzbudila, protože jsem si myslela, že si teta Jindra čistí boty, byl to divný zvuk a říkám si, proboha, co tam dělá? Nebyly to boty, ale čerpadlo, které jelo v kuse a nasávalo vzduch.
Před odjezdem na chatu náš šikovný strejda zprovoznil krásný nový sprchový kout, takže jsme měli mít na chatě komfort, wc, sprchový kout, vodu a v kanystru vodu na pití. Jenže.........................člověk míní a bůh mění. Strýc večer dojel ještě se známým a řekl, že se uvolnil koš, že nemá háček, aby ho vytáhl, takže udělal provizorku, nechtěla jsem ho honit a tak jsem mu řekla, chodíš do práce, opravíš to až budeš moci, takže ze studny nám vedla hadice a šňůra na elektriku, z chatky jsme vytahovaly prodlužku a zapínaly , aby jsme mohly do kbelíku nalít vodu na umývání nádobí, umývání sebe a splachování wc, největší sranda byla s wc, nebudu to tu rozepisovat, ale občas jsem si připadala jako v práci a sranda byla, když po opékání Kubík chtěl po sobě i přes zákaz spláchnout wc a vylil celý kbelík na zem. Tak jsme žili tak trochu tvrdě po Valašsku, ale aspoň jsme zjistily, že nejsme žádné kopretinky, byla to docela i sranda, když jsme v dešti lítaly s kýblama a s hrncema. Jestli nás někdo pozoroval z okolních chatek , tak z nás museli čůrat smíchy.
Ve středu jsme se vydali autobusem na Horní Bečvu na přehradu a teta celá nadšená našla svou opěvovanou chatu ze svých učňovských let Rališku, já se smála své a Simončine skleroze, nepamatuju si, kde moje děti byly na lyžáku atd, Simonka tam chvíli stála a říká: Mamiii, my tady byly na lyžáku a tady jsem se učila lyžovat a tenhle velký kopec jsem sjela a dívej , v tomhle okně jsem byla ubytovaná, tak nakonec vzpomínaly obě holky a bylo fajn.
Opět jsme si zašli na oběd , když jsem seděla na terase a dívala se na okolní krajinu, snažila jsem se ten pohled i pocit vrýt do paměti, to až budu sedět na oddělení a budu do sebe hltat oběd, tak abych se mohla někdy vrátit zpátky. Večer jsem si zašla na 3km procházku k Diviznám, které jsem si každý den obírala a k louce, na které byla osamocená lípa, tato lípa slouží k vítání občánků, jak mi prozradila jedna místní paní a pasou se zde kravičky. Tohle místo jsem si vybrala i na malování svých obrazů, k večeru jsem si vzala MP3, papíry, vlhčené ubrousky a křídy a šla. Malovala jsem o dušu a pak ke mě došly tři děti a pozorovaly mě, došla k nim i babička, která byla plná energie, povídaly jsme si spolu a doporučila mi, že máme zajít do Vigantic, na Solanec a Hutisko, že je tam krásná restaurace U Fojtka, od naší chatky to mělo být asi 5 km, zde jsme se vydali tedy ve čtvrtek, bylo náááádherně.
Ještě před tím, než paní odešla tak jsem si udělala pár fotografií s jejími vnoučaty a s jedním vypůjčeným dítětem od sousedky, skákali po slámě a zrovna zapadalo sluníčko, v tu chvíli se pro mě zastavil čas. Bylo to nádherné, ty světla a stíny i to, jak si ty děti hrály, neseděly doma ani u počítače, ale výskaly a skákaly z jednoho válce na druhý. Ve čtvtek bylo úžasné počasí, dali jsme si snídani, na stromě pozorovali dvě veverky, jendu zrzečku a jednu černou a pak šli do restaurace, v polovině cesty mě všichni proklínali, protože byl hic, ale stálo to za to. Kdo budete v těchto místech, navštivte ji, dýchnou na vás staré časy, je tam i moc sympatická a hodná obsluha.
Když jsem dělala fotky , tak se mi číšníci omlouvali, že mi lezou do záběru a ukázali mi sami od sebe i komůrku, kde bych nejraději bydlela, stará malovaná komoda, na ni železný kříž,malé kamínka, u nich Valašská košile, pod okýnkem stůl s židlema, prostě náááádhera. Obdivovala jem v restauraci i jejich originální svíčky, to bylo překvapení, když jsme seděli na mém oblíbeném místě u kraviček a teta Jindra jednu ze svíček vytáhla z batohu, vykulila jem oči a říkám: Jéééžiš, ty jsi ji vzala nebo co? Ona : Ne, byl tam šéf a když jsi šla na onu místnost, tak jsem využila situace a za rozumnou cenu mi ji prodal, tu máš na památku. Bylo to od ní moc hezké, mám ji doma a když se na ni podívám, tak si hned vzpomenu na tu krásu, co jsem viděla, na ovečky a kozy, co jsme krmili s Kubíkem a na vše s tím spojené.
V pátek nám dojely naše vnoučátka, Jindře dojela dcera, jejíž rodina se v pondělí rozmnoží o jednoho člena více, takže už nebudou tři, ale čtyři, vzali s sebou i mou starší dceru a Vanesku, ta spala jako dudek v kočárku pod velkým smrkem, šly jsme se podívat k jezu, lítala po chodníku jako splašená , ale když viděla vodu, tak jen seděla a tichoučce pozorovala, voda ji učarovala. Stavili jsme se do cukrárny, která je taky moje srdcovka, když si sednete ven , tak vidíte na Radegast a kapli Cyrila a Metoděje, dělají tam výbornou pizzu a mají tam kvalitní víno z Jižní Moravy, že je kvalitní mohu dosvědčit tím, že jsem v pátek večer s Jindrou šla na dvě deci a měla jsem dost, venku poprchávalo. Vylezla jsem a začala zpívat prší , prší, jen se leje, měla jsem dobrou náladu, teta na mě, nooooo a kde máš Marťas deštník? Nechala jsem ho u dveří v cukrárně, tak jsem si pro něho hezky zaběhla.
Sobota byla balící a uklízecí , poprchávalo a tak mi nebylo ani líto, že už jedeme domů. Na chatu dojel bratranec s manželkou, se psem, pak další bratranec s manželkou a dvěmi dětmi a strejda s tetou, během hodiny zprovoznili vodu , zašli jsme si na oběd, dali kafe, já ještě z nostalgie zašla ke svým Diviznám, naposledy jsem se pokochala výhledem na vesničku, na hory , zamávala a jela domů.
Tato dovolená nebyla rozmazlovací, že bych měla vše pod nosem, když jsem chtěla klid, tak jsem si ho udělala tím, že jsem se na hodinu sebrala a odešla ke kravičkám, ale splnila vše co jsem chtěla, mám spoustu zážitků, které mi zůstaly v hlavě, strávila jsem čas se svou dcerkou a kamarádkou a zjistila jsem , že obdivuju všechny maminky kolem 40- ky , které mají 7 leté děti, protože jsem neskutečně zpohodlněla, možná , že ne, , možná by mi kolegyně z práce řekly, jsi normální, v práci si nedáš v klidu oběd , protože lítáš na zvonečky, tak snad nechceš tak moc , aby jsi se v klidu na dovolené najedla a nemusela odpovídat dítěti na milion otázek nebo poslouchat jak ho maminka napomíná, že tak se nejí atd, jenže.............Je to asi o tom, že kdybych měla stejně staré dítě, tak mi to nepříjde, ale tím, že už je mám odrostlé, tak od dovolené očekávám asi něco jiného. Třeba to, že si dám v klidu oběd a vychutnám si ho.
Každý máme jiné požadavky, protože se náš život odvíjí od toho jak ho žijeme a jaké máme podmínky my. Vím, že spousta lidí v mém věku by možná takovou dovolenou bylo znechucených, bez vody, s tím, že člověk musí brát ohledy na to, že ti druzí tolik toho neujdou nebo už nemají sílu, ale já si říkám, co mě nazabilo , to mě posílilo a jak říkal Jirka, na kterého jsem si vzpomněla a i má kamarádka: Zážitky nemají být krásné , ale silné . Takže se všemu řechtám.
Zítra nastoupím do práce a nechám to na tom nahoře, jaká bude moje dovolená příští rok. Možná pojedu znova se stejným složením, nebo se může stát , že potkám stejného dobrodruha, vezmu bágl na záda a budu s ním chodit celý týden po horách , sice budu unavená jako blázen, ale šťastnáááá. Co bude , to ukáže čas a tak přeju všem , aby si dovolenou užili podle svých představ a i když nebude úplně podle plánů, ať je plná silných zážitků.
Kam Vyrazit na Dovolenou v Česku: Inspirace pro Vaše Cesty
Jedno však vím jistě. Již v únoru s maminkou přemýšlíme, kam letos vyjedeme na týdenní dovolenou. Listujeme katalogy, nabídek je tu mnoho a všude by se nám určitě líbilo. Loni jsme strávili dovolenou v Kácově v Posázaví, předloni ve Velkých Karlovicích v Beskydech. Letos opět vítězí hory. Hotel nabízí pěkné ubytování, dobré stravování a možnost sportování. Přímo v hotelu se nachází krytý bazén i vířivá vana, posilovna, je tu kulečníkový stůl ve společenské místnosti. A v přilehlé hospůdce patřící k hotelu najdeme bowlingovou dráhu a stoly na ping pong.
I vlakové spojení nám vyhovuje, proto už v březnu maminka zamlouvá termín od 16.7. Konečně svítá, začíná sobota 16.července. Sbaleno máme již dva dny, a tak nám nic nebrání hned po snídani vyrazit na vlak. Děda nás veze na nádraží autem, abychom nemuseli všechna zavazadla tahat v ruce. Vlak jede včas, brzy přestupujeme v Českých Budějovicích na rychlík do Prahy. Na pražském hlavním nádraží nastoupíme do rychlíku směr Trutnov. Odtud potom jedeme autobusem až do Černého Dolu. Celou cestu pozorujeme okolní krajinu. Jihočeská je nám známá, ale brzy míjíme například velké lány kvetoucích slunečnic. Vidím to poprvé, velmi se mi žlutá pole líbí. A potom již zasněně vnímáme vrcholky kopců. V půl čtvrté odpoledne jsme konečně na místě. Z náměstíčka kráčíme k hotelu pár minut. Na recepci dostáváme klíč č.205, vlastníme útulný dvoulůžkový pokoj ve druhém patře s předsíní, koupelnou a toaletou. Rychle vybalujeme nejnutnější věci a spěcháme znovu ven. Počasí je pěkné, sluníčko stále svítí a hřeje. Nejprve se procházíme okolo hotelu, zajdeme se podívat na dětské hřiště, které se rozkládá hned naproti. Lákají mě prolézačky i houpačky, nejvíce ale venkovní bazén.
Tipy na Výlety v Krkonoších
V neděli po snídani jedeme na náš první výlet do Vrchlabí. Počasí se snaží, mohu jet v tílku a kraťasech. Nejdříve se podíváme k zámečku, kde dnes sídlí Městský úřad. Okolo se rozprostírá velký park s rybníkem, na kterém plavou divoké kachny. Prohlédnout si můžemei zbytek hradeb, které park z jedné strany obklopují. V poledne mě přepadne hlad. Vyhledáme nejbližší restauraci a objednáváme si velikou pizzu. Připravují ji přímo uvnitř objektu před našima očima. Chutná báječně.
První všední den našeho pobytu zde vyhrává nápad na výlet na Sněžku. Autobus nás dopraví do Pece pod Sněžkou, odtud pochodujeme pěšky k lanovce. Překvapuje mě dlouhá fronta na jízdenky. Musíme čekat více jak hodinu, ale vyplatí se to. Usedáme na sedačku a stoupáme vzhůru. Nejprve se kolem nás míhají vysoké stromy, většinou jehličnaté, dole teče potok, roste borůvčí a kvetou kytky. Na Růžové hoře přesedáme. Nyní se mění i krajina, stromy řídnou, výše již roste jen kleč. A pár metrů ke konci se nachází jen kamení. Stojíme na Sněžce ve výšce 1592 metrů. Fascinovaně se rozhlížíme po okolí. Naskýtá se nám úžasný výhled, neboť je krásné jasné počasí. Zajdeme do observatoře, koupíme pohledy a dárky u polských stánků a vydáváme se lanovkou zpátky dolů. V Peci pod Sněžkou se mi líbí kamenité dno řeky Úpy, neodolám, abych se tu chvilku nebrouzdal mezi velkými balvany.
V úterý se vydáváme do Špindlerova Mlýna. Cestou k lanovce na Medvědín se zastavujeme u bobové dráhy. Sjedu si ji třikrát. Také si tu vyzkouším poprvé bungee jumping ze 16 metrů. Po skoku se houpu na laně pár minut, byl to super zážitek. Na Medvědíně nás překvapí první přeháňka, obloha se zatahuje, daleký obzor mizí, vidíme jen nejbližší krajinu. Dole se spěcháme před deštěm schovat do prvního hotelu, kde si dáváme oběd. Bouřce unikneme o vlásek.
Ve středu přichází na řadu návštěva Jilemnice. Projdeme se po zdejším náměstí s kašnou, zúčastníme se prohlídky muzea v zámku. Zaujme nás hlavně expozice o cukrářství v minulých stoletích.
Další den se chceme vyvést lanovkou na Černou Horu, ale od rána tu prší. Volíme náhradní program a vyrážíme autobusem do Kuksu. Po hodinové jízdě vystupujeme na rozcestí, tady neprší. Zámek Kuks je rozlehlý, obdivujeme všechny sochy ctností i neřestí. Průvodkyně nám vypráví nejen o nich, ale i o historii zámku, jeho majitelích, o zdejších lázních. Druhá část prohlídky nabízí poznat historii lékařství, hlavně lékáren. Tady si sám mohu vyrobit pilulku léku, orazítkovat recept a podobně.
Déšť se na nás snáší bohužel i v pátek. A tak s těžkým srdcem oželíme návštěvu Jánských Lázní s lanovkou na Černou Horu a rozhodneme se jet na Safari do Dvora Králové. ZOO se tu rozprostírá na 64 ha. Necháme se proto částí ZOO provézt vyhlídkovým autobusem. Z něho pozorujeme různé druhy antilop, zebry, hrochy, velbloudy, žirafy a spoustu jiných zvířat. Pěšky chodíme okolo výběhu slonů, tygrů, lvů , opic a podobně. Projdeme pavilon ptactva i vodní pavilon. Podíváme se také na výstavu o pravěku, jsou tu hlavně obrazy Zdeňka Buriana.
Dovolená v Krkonoších
V sobotu už musíme bohužel odjet domů. Cestujeme opět vlakem. Letošní dovolená se opravdu vydařila, máme na co vzpomínat, velmi se nám v Krkonoších líbilo. Uchovám si v paměti všechny výlety, procházky po okolí, večerní koupání v bazénu i vířivé vaně, cvičení v posilovně, hraní na hřišti. A příští rok zase naplánuji dovolenou někam jinam. Možná na Máchovo jezero.
Tabulka: Tipy na Aktivity v Krkonoších
| Den | Aktivita | Místo |
|---|---|---|
| Neděle | Prohlídka zámečku a parku | Vrchlabí |
| Pondělí | Výlet lanovkou na Sněžku | Sněžka, Pec pod Sněžkou |
| Úterý | Bobová dráha a bungee jumping | Špindlerův Mlýn |
| Středa | Prohlídka muzea v zámku | Jilemnice |
| Čtvrtek | Prohlídka zámku a historie lékařství | Kuks |
| Pátek | Safari v ZOO | Dvůr Králové |
Zanechat komentář