Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) patří do systému ústředních orgánů státní správy České republiky v oblastech vymezených příslušnými právními dokumenty. Ministerstvo bylo zřízeno s účinností od 1. listopadu 1996 a je ústředním orgánem státní správy ve věcech: regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu, nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování, stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu, veřejné dražby a realitní činnosti, pohřebnictví.
Resort má v cestovním ruchu na starosti výkon státní správy, vytváření legislativního prostředí a tvorbu koncepcí. Tím, že jsme zřizovatelem organizace CzechTourism, staráme se také o propagaci České republiky v zahraničí a zabezpečujeme marketingové zdroje a nástroje.
Jiří Houdek, náměstek pro cestovní ruch, Ministerstvo pro místní rozvoj. Zdroj: archiv MMR.
Koncepční záležitosti a regionální kompetence
Ministerstvo by se tedy mělo věnovat koncepčním záležitostem, zajišťovat určité kompetence ve vztahu k regionům, městům i ve vztahu k některým zahraničním aktivitám. Odbor má vedle toho i další náplň. Musí dokončit projekty stávajícího Integrovaného operačního programu a dokončit přípravu programového období 2014-2020.
Koncepce na zmíněné období byla schválena v loňském roce. Je to platný dokument, pro nás coby orgán státní správy závazný, nicméně jej lze v průběhu let aktualizovat. Nechceme zmíněný dokument zcela měnit, chceme ho zrevidovat na základě nových informací nebo podmínek, které nastávají v souvislosti s novým programovacím obdobím Evropské unie a které nebyly v období, kdy byla koncepce schvalována, známé. Takže aktualizace koncepce je podle těchto podmínek nutná a v době její platnosti k ní může dojít třeba i několikrát.
Efektivita vynakládaných prostředků
Efektivita vynakládaných finančních prostředků vždycky závisí na tom, kam finanční prostředky patří. Ovšem nelze to brát absolutně. Myslím si, že kdyby se více propojily finanční prostředky podnikatelských subjektů se státními prostředky, například i na marketing, na rozvoj cestovního ruchu jako takového, efekt by byl vyšší, protože využití takto vložených prostředků by si podnikatelé samozřejmě ohlídali.
Tohle je zásadní věc, která nás k vyřešení čeká. Souvisí to i s financováním takzvaných destinačních managementů, které se úplně běžně utváří v rámci jednotlivých regionů. Ve Švýcarsku, Rakousku, Německu či ve Francii je financování destinačních managementů založeno na majoritním podílu podnikatelského sektoru. Veřejný sektor přispívá pouze částečně, ať už na státní, regionální nebo komunální úrovni. Podíl z veřejného sektoru je minoritní. Majoritu má podnikatelský sektor, diktuje si fúze nebo vytváří koncepci, aby jeho finanční prostředky byly řádně a efektivně využity.
Veřejné finanční prostředky by tak svým způsobem měly podpořit aktivity, ale nemohou je zcela financovat. Stát musí vkládat peníze do dopravní sítě, zajistit funkční policii, aby se domácí i zahraniční turisté cítili bezpečně. Fungovat musí energetické a vodohospodářské záležitosti, i památky, které stát dotuje. To jsou oblasti, které s cestovním ruchem velmi úzce souvisí. Stát nemůže prostředky vracet do rozvoje ubytovacích kapacit, gastronomických služeb nebo kulturní nabídky, tady musí být prostor pro podnikatelské riziko.
Na druhou stranu je tu celá řada potřeb, které s vytvořením dobrých podmínek pro cestovní ruch úzce souvisí. Návratnost vložených prostředků je velmi složitá věc. Osobně jsem se s tím setkával v lázeňství. Města získávají od lázní lázeňský poplatek, deset až patnáct korun na osobu a den. Lázeňská zařízení se ozývala: vy nám nic nevracíte! Lázeňská města odpovídala, že musí udělat chodníky, opravit komunikace, upravit park, mít městskou policii, podpořit zdravotnické služby nad rámec toho co podporuje stát.
Koncepce státní politiky cestovního ruchu je dokumentem nelegislativní povahy, který je schvalován usnesením vlády. Pro ústřední orgány státní správy jsou v ní uloženy dílčí úkoly, a je pro ně závazným dokumentem. Ministerstvu pro místní rozvoj jako jejímu pořizovateli, však chybí vůči těmto ústředním orgánům státní správy využitelné koordinační nástroje a mechanismy.
Ve vztahu k samosprávám, tedy pro kraje, města a obce koncepce závazná není a má pouze doporučující charakter, protože vláda nemůže samosprávným orgánům formou usnesení nic nařídit.
Změny v právním prostředí
Novela zákona č. 159/1999 Sb. Byla připravena už v minulém volebním období, dokonce prošla i prvním čtením ve Sněmovně, proběhla tady diskuze s profesními svazy i pojišťovnami. Proto jsme se rozhodli, že využijeme kroků z minulého volebního období, a vezmeme předchozí návrh za základ s tím, že by se novela zmíněného zákona uvedla terminologicky do souladu s občanským zákoní kem, který podnikání v cestovním ruchu také řeší. Nyní je návrh novely projednáván v legislativní radě vlády, potom by měl být projednán na zasedání vlády.
Zákon o cestovním ruchu budeme projednávat na Kolegiu cestovního ruchu. V původním návrhu byla podstatná část zákona věnovaná financování tohoto odvětví prostřednictvím krajů. Nedostatek spočíval v tom, že zákon zasahoval do samosprávného rozhodování krajů, jestliže určoval jaká částka má směřovat na rozvoj cestovního ruchu. Kraj je samosprávná jednotka, která si sama rozhodne, kolik na danou oblast vyčlení. Věcný záměr zákona měl převážně deklarativní charakter, ale zcela postrádal význam ochranný a sankční.
Mělo by se jednat o klíčovou normu k řešení destinačního managementu, měly by v ní být zakotveny činnosti nezbytné k dosažení účelného a efektivního marketingu a propagace. Zvýšit se musí důrazem na posílení ochrany spotřebitele. Do budoucna by měl zákon zajišťovat ochranu toho, co je pro cestovní ruch nutné a potřebné k vytvoření podmínek cestovního ruchu a zároveň by měl sdružovat celou řadu dalších aktivit.
Uvažovalo se i o tom, že novela zákona č. 159/1999 Sb.
Český systém kvality služeb
Český systém kvality služeb je licencovaný neakreditovaný manažerský systém řízení kvality upravený pro potřeby odvětví cestovního ruchu a navazujících služeb. Výsledkem je certifikace kvality služeb a možnost získat prestižní mezinárodně srovnatelné značky kvality. Umožňuje, aby dokázaly vlastními silami měřit a zvyšovat jejich kvalitu a přibližovat je očekávání zákazníků.
Základem pro jeho vznik byla licence německého systému kvality služeb Service Qualitat Deutschland, vychází z jednoduchých zásad práce s kvalitou. Zapojené organizace učí definovat vizi, poznávat potřeby zákazníků a popsat standardy poskytovaných služeb. Klade důraz na odbornost a školení lidí, na správnou formu a styl komunikace a na aktivní práci se stížnostmi a připomínkami.
Mezi základní principy patří dobrovolnost, důvěryhodnost, otevřenost a principy neustálého zlepšování a procesního řízení organizací. Český systém kvality služeb přispívá na národní úrovni k profesionalizaci sektoru cestovního ruchu, ke zvyšování kvality jím poskytovaných služeb a posilování konkurenceschopnosti. Jednotlivé organizace pak vede k nižším nákladům tím, že je učí efektivnějšímu řízení, podporuje jejich stabilitu a motivovanost pracovníků a pracovních týmů, to vše v zájmu získání přízně a loajality zákazníků a vyšší konkurenceschopnosti.
Kolegium cestovního ruchu
Určitá spolupráce na úrovni Asociace krajů, Svazu měst a obcí i jednotlivých sdružení obcí a měst s odborem cestovního ruchu tady vždycky byla, ale nebylo to v nějakém stanoveném systému. Proto jsme se rozhodli vytvořit Kolegium, které bude širokou platformou různých názorů na rozvoj cestovního ruchu. Jsou tam zastoupeny regiony cestovního ruchu, různé profesionální svazy, některá sdružení měst, jako třeba historických měst, lázeňských míst, památek UNESCO, tedy platformy, které vnímají cestovní ruch jako významnou složku svého působení.
Diskuze mezi nimi by měla vést ke změnám, případně k aktualizaci zásadních dokumentů, především koncepce cestovního ruchu a s ním spojené legislativy. Dojde k rozdělení na určité pracovní skupiny, protože existují odlišnosti v příjezdové turistice, domácím cestovním ruchu, legislativě či marketingu.
Priorita: Domácí cestovní ruch a incoming
Chci zásadním způsobem posílit domácí cestovní ruch a incomingu. To bylo sice často v různých koncepcích deklarováno, ale mnoho se pro to neudělalo. Ne, že by tady nebyla vůle, ale v určitých obdobích byly jiné priority. Nárůst turistů v destinacích jako jsou Praha, Český Krumlov, případně památky UNESCO nás tak trochu ukolébal a odvedl od domácího cestovního ruchu. V dnešní době nastává příležitost systémově podpořit právě domácí cestovní ruch.
Proč by občané měli vyvážet svoje úspory na dovolenou do zahraničí, když každý stát chce, aby majoritní podíl věnovaný na dovolenou utráceli doma. Česká republika má pro své občany a zahraniční hosty co nabídnout. Ať už se to týká památek, přírodního bohatství či kulturních aktivit. Domácí cestovní ruch a incoming považujeme za prioritu, ať už je soustředěn na rodiny s dětmi, mládež či seniory.
Chceme, aby návštěvníci Prahy zároveň navštívili i turistická centra v jednotlivých regionech, například Kutnou Horu, Český Krumlov, Litomyšl, Liberec, Cheb, Kroměříž, Brno a řadu dalších míst. Atraktivní jsou také funkční obce s aktivitami různých spolků. Ve světě tomu tak není. To jsou věci, které zaslouží podporu a pozornost.
Zanechat komentář