Cestování po Evropě bez pasů a hraničních kontrol, které umožňuje schengenský prostor, je jedním z nejhmatatelnějších úspěchů evropské integrace. Schengenský prostor je jedním z pilířů evropského projektu.
Vznikl v roce 1995, kdy pět evropských zemí podepsalo dohodu o postupném zrušení pasových kontrol mezi sebou. S přistupováním dalších zemí se schengenský prostor rozšiřoval a usnadňoval volný pohyb, což znamená, že Evropané mohou žít, studovat, pracovat a trávit důchod kdekoli v EU.
Česko je součástí Schengenu od 21. prosince 2007. Po vstupu do schengenského prostoru mohou lidé cestovat z jedné země do druhé, aniž by byli podrobeni hraničním kontrolám.
Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva.
Následující tabulka uvádí rok podepsání Schengenské dohody jednotlivými státy, u nových členů Evropské unie po roce 1999 pak datum vstupu do EU, když od účinnosti Amsterdamské smlouvy je Schengenská smlouva přímou součástí práva Evropské unie).
| Stát | Podpis Schengenské dohody | Vstup do EU (pro nové členy po roce 1999) |
|---|---|---|
| Česká republika | 21. prosince 2007 | Ano |
V schengenském prostoru jsou navíc od roku 2001 také Island a Norsko (členové EHP). Od 12. prosince 2008 (resp. zrušením kontrol na letištích 29. března 2009) také Švýcarsko, kde byla Schengenská smlouva ratifikována na základě referenda z 5. července 2005, a rozhodnutím Rady EU z 13. (oba státy jsou členové ESVO). Dne 1. ledna 2023 se členem stalo také Chorvatsko.
Smluvními státy je 29 zemí, z nichž 25 patří mezi členy Evropské unie, a 4 přidružené neunijní země, členové Evropského sdružení volného obchodu.
Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí. Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984.
Těchto 5 států pak 14. června 1985 podepsalo smlouvu u vesnice Schengen v mezinárodních vodách řeky Mosely na výletní lodi MS Princesse Marie-Astrid.[2] Dohodly se na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí.
Kontroly na hranicích však nebyly zrušeny ihned. Vlastní Schengenská dohoda byla spíše deklarativní. Všech 5 uvedených zemí proto podepsalo v roce 1990 Schengenskou prováděcí úmluvu (opět ve vesnici Schengen). Teprve na jejím základě se připravily všechny podmínky nutné pro otevření hranic - především byl vytvořen a zprovozněn Schengenský informační systém.
Typická schengenská hranice - žádná pasová kontrola, jen cedule vítající návštěvníka.
Schengenská hranice
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Zahrnuty jsou do něj portugalské Azory a Madeira i španělské Kanárské ostrovy.
Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, španělská města Ceuta a Melilla v Africe, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské regiony Aruba, Curaçao, Svatý Martin, Bonaire, Saba a Svatý Eustach. Ani omezeně se neúčastní britská korunní závislá území Jersey a Guernsey u francouzských břehů.
Přestože se někdy objevují opačné informace, německý ostrov Helgoland je součástí schengenského prostoru (pouze má výjimku z jednotného prostoru DPH, což umožňuje existenci duty free shopů).
Česko a dalších 8 nových zemí EU (kromě Kypru, Rumunska a Bulharska) se stalo součástí schengenského prostoru 21. prosince 2007, a to v rámci rozšířeného SIS I (Schengenský informační systém). Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 5. prosince 2006 a týká se pozemních a námořních hranic.
Termín rozšíření se zdál být několikrát ohrožen. V červenci 2007 se zase ukázalo, že některé původní země schengenského prostoru neaktualizují dostatečně rychle svoji databázi Schengenského informačního systému.
Některé státy, hlavně Německo a Rakousko, se při tomto rozšíření obávaly zvýšené kriminality zejména v příhraničních oblastech. Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích.
Volný pohyb a kontroly na hranicích
Přes vnitřní hranici EU denně cestují miliony lidí. Volný pohyb může v praxi znamenat různá práva pro různé kategorie osob, od turistů po rodiny. Všichni občané EU mohou s platným cestovním pasem nebo průkazem totožnosti pobývat v jiné zemi EU jako turisté po dobu až tří měsíců. Mohou také v jiné zemi EU žít a pracovat, přičemž mají právo na stejné zacházení jako státní příslušníci dané země.
Schengenská pravidla ruší kontroly na vnitřních hranicích a zároveň harmonizují a posilují ochranu vnějších hranic prostoru. Vnitrostátní orgány však mohou kontrolovat osoby na vnitřních hranicích nebo v jejich blízkosti, pokud policejní informace a zkušenosti odůvodňují dočasné posílení dohledu.
Schengen rovněž zahrnuje společnou vízovou politiku pro krátkodobé pobyty občanů zemí mimo EU a pomáhá zúčastněným zemím spojit síly v boji proti trestné činnosti za pomoci policejní a justiční spolupráce.
Od svého vzniku v roce 1995 se Schengenský informační systém stal nejpoužívanějším a nejrozsáhlejším systémem sdílení informací v oblasti bezpečnosti a správy hranic v Evropě. Poskytuje informace o hledaných nebo pohřešovaných osobách, nelegálních státních příslušnících třetích zemí a ztracených nebo odcizených předmětech. V průběhu let byl aktualizován o další funkce.
Schengenská pravidla umožňují dočasné znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích v reakci na krize. Některé země EU tohoto ustanovení využily s odvoláním na bezpečnostní obavy, migrační toky nebo vypuknutí krize koronaviru v roce 2020.
Parlament opakovaně kritizoval pokračování kontrol na vnitřních hranicích v schengenském prostoru s tím, že omezují volný pohyb a měly by být povoleny pouze jako krajní opatření.
V usnesení o koordinovaném postupu EU v boji proti pandemii, které bylo přijato v dubnu 2020, Parlament vyzval země EU, aby při zavádění a prodlužování kontrol na vnitřních hranicích přijímaly pouze nezbytná a přiměřená opatření, a zdůraznil, že je třeba vrátit se k plně funkčnímu schengenskému prostoru.
V dubnu 2024 EU aktualizovala Schengenský hraniční kodex, aby umožnila zemím dočasně obnovit hraniční kontroly až na dva roky v reakci na vážné hrozby, jako je terorismus nebo rozsáhlá nepovolená migrace.
Dobře spravovaná vnější hranice EU je pro schengenský prostor bez kontrol na vnitřních hranicích nezbytná. Pomáhá včas odhalit hrozby, podporuje legální překračování hranic a umožňuje volný pohyb v rámci EU. Cílem strategie EU na období 2023-2027 je posílit správu hranic a zároveň respektovat lidská práva.
Odpovědnost za správu vnějších hranic je sdílena mezi zeměmi EU a EU. Frontex je agentura EU, která spolupracuje s vnitrostátními orgány na ochraně hranic a boji proti přeshraniční trestné činnosti. Tato agentura koordinuje evropskou integrovanou správu hranic a buduje sílu 10 000 pracovníků na podporu ochrany hranic.
V dubnu 2023 EU rovněž reformovala svá migrační pravidla, aby byl schengenský prostor odolnější vůči budoucím krizím. Výzvy EU v oblasti řízení migrace vyvolaly značný vývoj v politice správy hranic. Patří sem například vytvoření nástrojů a agentur, jako je Schengenský informační systém, Vízový informační systém, Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) nebo systém registrace vstupu a výstupu na vnějších hranicích schengenského prostoru.
V usnesení přijatém v červenci 2021 Parlament schválil obnovený rozpočet Azylového, migračního a integračního fondu na období 2021-2027, který byl navýšen na 9,88 miliardy eur. Fond přispívá k posílení společné azylové politiky, rozvoji legální migrace v souladu s potřebami členských států, podpoře integrace státních příslušníků zemí mimo EU a boji proti nelegální migraci. Slouží také k tomu, aby země EU tlačily ke spravedlivějšímu sdílení odpovědnosti za přijímání uprchlíků a žadatelů o azyl.
Fond úzce spolupracuje s novým Fondem pro vnitřní bezpečnost (ISF) a zaměřuje se na boj proti přeshraničním hrozbám, jako je terorismus, organizovaný zločin a kyberkriminalita. Fond ISF byl rovněž schválen Parlamentem v červenci 2021 a jeho rozpočet činí 1,9 miliardy eur.
Cestování dětí a občanů třetích zemí
Pro cesty dětí bez doprovodu obou zákonných zástupců (zpravidla rodičů, není-li soudem upraveno právní postavení některého z rodičů jinak) je však třeba dbát zvýšené opatrnosti. Informace o cestování občanů České republiky v rámci schengenského prostoru naleznete na portálu Vaše Evropa v článku Cestovní doklady pro občany EU. Informace o cestování dětí jsou uvedeny v článku Doklady pro nezletilé osoby cestující v rámci EU.
Je nutno prověřit všechny země, kterými bude dítě projíždět. Dítě, které cestuje do Nizozemska a není doprovázeno rodičem (zákonným zástupcem) nebo cestuje pouze s jedním z rodičů, zvláštní písemný souhlas rodičů z formálního hlediska mít nemusí.
Přesto doporučujeme, aby rodič, který s dítětem necestuje, souhlas s cestou dítěte do zahraničí napsal - zejména v případě, kdy dítě přes Nizozemsko tranzituje (typicky přes mezinárodní letiště Schiphol na jiný kontinent, tedy do zemí mimo schengenský prostor).
Dále tehdy, když dítě cestuje s rodičem, který nemá stejné příjmení (např. Pohraniční služba má totiž pravomoc ověřovat, zda se nejedná o mezinárodní únos dítěte. Takové prověření může vést k závažným komplikacím či dokonce k zabránění vlastní cesty.
Nemá-li pohraniční služba dostatek informací, může dojít k tomu, že nebude dospělému a dítěti včas povoleno překročení vnější hranice (pasové odbavení na vstupu/výstupu ze schengenského prostoru) a ke zmeškání letu.
Pokud dítě necestuje ani s jedním z rodičů (zákonných zástupců), dávají souhlas oba rodiče. Kromě písemného souhlasu (vyplněného formuláře nebo ve volné formě dle výše uvedených zásad) dejte doprovázející osobě prostou kopii rodného listu dítěte a dokladu totožnosti nedoprovázejícího rodiče (rodičů).
Schengenský prostor je území bez vnitřních hranic, v rámci kterého se můžete až na výjimky volně pohybovat. Pokud potřebujete pro vstup do Schengenu vízum, postačí vám krátkodobé (tzv. schengenské) vízum, ale i v ČR vydané dlouhodobé vízum, povolení k dlouhodobému pobytu nebo k trvalému pobytu a platný cestovní doklad.
Pokud vám byl v České republice udělen azyl nebo doplňková ochrana, nemůžete využívat svůj původní cestovní pas. Pro cestování do zahraničí můžete požádat o cestovní doklad pro uprchlíky nebo cizinecký pas, a to na příslušném pracovišti OAMP. S tímto dokladem můžete krátkodobě cestovat.
Udělením azylu se neruší případný mezinárodní zatykač, proto pokud na vás byl vydán, doporučujeme důkladně zvážit jakoukoliv cestu mimo ČR.
Povolení k pobytu vydaná Andorrou, San Marinem nebo Vatikánem vás neopravňují ke vstupu do ostatních států Schengenu. Jako občané třetích zemí bez vízové povinnosti můžete pobývat na území států, které uplatňují společnou vízovou politiku, maximálně 90 dnů v jakémkoliv období 180 dnů.
Den vstupu je považován za první den pobytu a den odjezdu za poslední den pobytu. Můžete tak pobývat a svobodně se pohybovat po zemích, které uplatňují společnou vízovou politiku. Jsou to všechny země schengenského prostoru.
Pokud jste občané třetích zemí, které jsou od vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty osvobozeny, a pokud vám skončí platnost dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu, můžete na území schengenských států pobývat bez víza ještě po dobu maximálně 90 dnů během každých 180 dnů. Až poté musíte schengenský prostor opustit.
Pokud v České republice pobýváte na povolení k pobytu nebo dlouhodobé vízum, vždy u sebe musíte mít při cestování v rámci schengenského prostoru platný cestovní doklad, a zároveň platný průkaz o povolení k pobytu (nebo vízum v pase).
Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a zboží de facto neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti.
Toho využilo například Finsko během Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale 2006. Výjimečná situace nastala roku 2020 při pandemii covidu-19, kdy mnohé evropské státy zavedly hraniční kontroly zaměřené především na hodnocení zdravotního stavu (např.
Občané všech zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv.
Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu.
Smluvní státy při vstupu do schengenského prostoru odstranily překážky bránící plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti související s hraniční kontrolou.
Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie i občanů třetích zemí. Řidič projíždějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, že vjel do jiného státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením státu.
Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umožnit trvale přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody (například ve volné krajině nebo po komunikacích nižší kategorie) a i mimo provozní dobu hraničních přechodů.
Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice možno překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob. Existuje však výjimka: V souladu s článkem 25 a následujícími nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), může členský stát, jenž je plně zapojen do schengenské spolupráce, dočasně znovu zavést ochranu svých vnitřních hranic.
Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých členských států. Pro Česko jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a krajiny. Podle nich v I. zónách národních parků a v národních přírodních rezervacích platí zákaz vstupu mimo značené cesty.
Čtyři evropské mikrostáty - Andorra,[15] Monako, San Marino a Vatikán - nejsou oficiálně součástí schengenského prostoru, ale jsou považovány za de facto součást tohoto prostoru, jelikož mají otevřené nebo částečně otevřené hranice a neprovádějí systematické hraniční kontroly se schengenskými státy, které je obklopují.
Některé národní zákony obsahují formulaci „státy, vůči nimž se neprovádí hraniční kontrola na základě schengenské dohody a nařízení EU č. V roce 2015 zahájily Andorra, Monako a San Marino jednání o asociační dohodě s EU.
Monako jednání v roce 2023 opustilo, zatímco dohoda s Andorrou a San Marinem měla být uzavřena v roce 2024. Andorrský velvyslanec ve Španělsku, Jaume Gaytán, v roce 2015 uvedl, že doufá, že dohoda bude obsahovat ustanovení, která by státům umožnila stát se přidruženými členy schengenské dohody.[17] Konečný text se však týkal pouze volného pohybu osob a nikoli otázek hraniční kontroly.
Andorra, vnitrozemský stát, nemá letiště ani přístav, ale disponuje několika heliporty. Návštěvníci se do země mohou dostat pouze po silnici nebo vrtulníkem přes členské státy Schengenu - Francii nebo Španělsko.
Andorra nemá systematické hraniční kontroly ani s Francií, ani se Španělskem. Hraniční přechody existují a kontroly mohou být prováděny ve směru opouštění Andorry, avšak zaměřují se spíše na celní kontrolu (Andorra má výrazně nižší daně než její sousedé - například standardní sazba DPH je jen 4,5 %).
Andorra nemá žádné vízové požadavky. Občané zemí EU potřebují k vstupu do Andorry pouze národní průkaz totožnosti nebo pas, ostatní cestující potřebují pas nebo jeho ekvivalent. Schengenská víza jsou akceptována,[20] ale cestující, kteří potřebují vízum pro vstup do schengenského prostoru, potřebují vícevstupové vízum pro návštěvu Andorry, protože vstup do Andorry znamená opuštění schengenského prostoru,[21] a opětovný vstup do Francie nebo Španělska se považuje za nový vstup do Schengenu.
Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a zboží de facto neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti.
Státní hranice České republiky, které jsou vnitřními hranicemi schengenského prostoru, můžete překročit v zásadě v jakémkoliv místě. Hraniční kontrola se provádí pouze na vnějších schengenských hranicích.
Vzhledem ke geografické poloze České republiky se toto týká pouze mezinárodních letišť (letišť s lety mimo schengenský prostor), pokud létáte do nebo ze zemí mimo Schengen. Cestovní doklady státních příslušníků třetích zemí se při vstupu do a výstupu ze schengenského prostoru ve většině případů opatřují vstupním a výstupním razítkem.
Letiště Praha je rozděleno na Terminál 1 (odkud jsou odbavovány lety do zemí mimo schengenský prostor) a Terminál 2 (odkud jsou odbavovány lety do zemí schengenského prostoru). Na základě cílové destinace se tedy liší i potřebné doklady a požadovaná víza.
Před každou cestou doporučujeme důkladně prostudovat podmínky vstupu na území daného státu.
Lety do schengenského prostoru
Schengenský prostor zahrnuje všechny státy Evropské unie (a jejich zámořská území) vyjma Irska a Kypru. Do schengenského prostoru navíc patří Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko, které nejsou členy EU. Schengenský režim zaručuje volný pohyb osob, proto je nutné mít s sebou pouze doklad totožnosti (občanský průkaz) a nejsou potřebná žádná víza ani další povolení.
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Zahrnuty jsou portugalské Azorské ostrovy, španělské Kanárské ostrovy i exklávy Ceuta a Melilla v Africe.
Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské autonomní regiony Aruba, Curacao, Sint Maarten, Bonaire, Saba a Sint Eustatius.
Podrobnější informace o státech, které patří do schengenského prostoru najdete zde.
Lety mimo schengenský prostor
Při letech mimo schengenský prostor (které jsou odbavovány z Terminálu 1) je nutné mít u sebe ještě platný cestovní pas (mimo státy, které umožňují vstup na své území pouze s občanským průkazem). Po odbavení (check-in) a kontrolou palubní vstupenky validátorem následuje pasová kontrola, bezpečnostní kontrola je až přímo v gatu.
Pro cestování do některých zemí je navíc nutné mít vyřízené i vízum, které se liší dle délky i účelu pobytu v daném státě.
Zanechat komentář