Kieranova oslava líného cestování je skvělým podnětem k zamyšlení, proč a jak cestujeme. Nutí nás přehodnotit zažité vnímání světa i našeho vlastního domova. Nabízí návod, jak si cestování lépe a hodnotněji užít - jak z něj mít co největší prospěch.
Proč zvolit pomalé cestování?
Brit Dan Kieran má strach z létání. Místo toho, aby tím trpěl a vzdal se cestování, si ze své slabosti udělal přednost. Nepřekvapí, že líné, přesněji řečeno pomalé cestování, je ze své podstaty cestováním ekologickým. Využívají se k přírodě šetrnější dopravní prostředky jako železnice, autostop nebo ideálně chůze.
Cestování samo o sobě je cílem, čím pomaleji se člověk přesouvá, tím více věcí si totiž z cesty zapamatuje. V prvních pěti kapitolách Kieran na základě svých zkušeností z malých i velkých cest vysvětluje, proč je důležitý nejen cíl, ale i způsob, jakým do daného místa cestujeme. A nebo že pro daleké cesty často zapomínáme na poklady, které máme přímo „za humny“.
Proč je lepší vzít na cesty místo cestovního průvodce raději knihu beletrie nebo jinou knihu vztahující se k danému místu.
Co nabízí kniha "Líný cestovatel"?
Českého čtenáře potěší, že velká část třetí kapitoly je věnována popisu cesty po Praze, kde jako průvodce fungoval životopis Václava Havla. Poslední dvě kapitoly nabádají k větší otevřenosti všem zážitkům i peripetiím, které cesty provázejí, k prožívání cesty „tady a teď".
Kieran v nich místy až nekriticky vybízí ke spoléhání se na intuici a většímu zapojení „pravé části mozkové hemisféry“ a naopak odrazuje od závodu po turisticky „povinných“ místech. Pomalé cestování může být podle autora ideálním způsobem, jak skloubit touhu moderního člověka po jistotě a řádu i dosud nepoznaném dobrodružství.
Zkušený cestovatel a už nějaký čas ekologicky smýšlející člověk však v knize najde jen málo zcela nových informací. Knihu ale může věnovat svým známým zaměřeným na tradiční organizované dovolené. Právě jim může kniha kniha otevřít oči a nabídnout jim jiný pohled na cestování a trávení dovolené. To všechno ale pouze za předpokladu, že je neodradí první kapitola, v níž se autor vymezuje vůči pobytům v drahých hotelích a snobskému životnímu stylu.
Inspirace od Toma Hodgkinsona
Kniha o pomalém cestování, volně navazuje na sérii knih Toma Hodgkinsona o svobodném a „líném“ životním stylu (Líný rodič, Jak být líný, Jak být volný). Tom Hodgkinson měl být autorem i knihy o alternativním způsobu cestování. Dan Kieran přistupoval k tématu stejně svědomitě, kniha obsahuje mnoho odkazů na další literaturu, možná je však oproti Hodgkinsonovým knížkám až příliš vážná.
Chybí ji svérázný a rošťácký přístup Toma Hodgkinsona, který se nebojí provokativních myšlenek, přiznání svých chyb ani vyjádření sympatií k anarchismu či sklence alkoholu. Kniha Líný cestovatel neobsahuje podobně originální manifest jako knížka Líný rodič. A je to škoda. Právě takové stručné a konkrétní „Desatero líného cestovatele“ by knížce mohlo dát šmrnc navíc a udělalo ji zapomatovatelnější.
Zanechat komentář