Každý zaměstnanec, který v daném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 dní, má nárok na dovolenou. Zákoník práce stanovuje minimální délku dovolené na 4 týdny, ovšem většina zaměstnavatelů v současnosti poskytuje 5 týdnů.
Dovolená náleží zaměstnanci buď za celý rok, nebo pouze její poměrná část, a to podle toho, kdy zaměstnanec do práce nastoupil. Dovolená může být ovšem v některých případech krácena.
Krácení dovolené je termín stanovený zákoníkem práce pro situaci, kdy je z nějakého důvodu zaměstnanci zkrácená dovolená, takže může čerpat méně dnů. Důvody pro krácení dovolené není možné přenášet do následujícího roku.
Díky zažitému pojmu „krácení dovolené“ jej budeme také používat v našem článku níže. Zákoník práce tyto situace terminologicky neoznačuje jako krácení dovolené - tento termín používá jen v případě řešení neomluvené absence.
Důvody pro krácení dovolené:
- Neomluvené absence
- Nemoc a obecně při pracovní neschopnosti
V takovém případě přichází zaměstnanec o nárok na nějakou její část. Na kolik dnů dovolené máte nárok?
Změny od roku 2021 v krácení dovolené
Od 1.1.2021 došlo s novelou zákoníku práce k mnoha změnám, které se týkají dovolené zaměstnanců. Zejména nároku na dovolenou a jejího případného krácení. Společně se na ně podíváme a srovnáme si je s tím, co platilo do konce roku 2020.
Beze změny zůstal rozsahu práva zaměstnance na dovolenou v podnikatelské sféře. To znamená, že zaměstnanci soukromého sektoru mají pořád standardně nárok na čtyři týdny dovolené.
První zásadní změnou je, že se mění základní jednotka pro výpočet a čerpání dovolené. Tou není odpracovaná směna zaměstnance, ale odpracovaná týdenní pracovní doba. V praxi to znamená, že dovolená se již nepočítá na celé dny, ale na hodiny.
Nárok na plnou výměru dovolené má jen ten zaměstnanec, který u zaměstnavatele odpracoval v pracovním poměru po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Důvodem této změny byl fakt, že zaměstnanci pracující v různých režimech rozvrhu pracovní doby mohli mít různý nárok na dovolenou (její délku), přestože odpracovali stejný počet hodin.
Pracovní neschopnost a krácení dovolené
Od roku 2021 platí, že pracovní neschopnost v rozsahu do 20násobku týdenní pracovní doby se počítá jako vykonaná práce. To v případě 5denní pracovní doby odpovídá maximálně 100 dnům ročně. Doba překážek v práci na straně zaměstnance z výše uvedených důvodů do dvacetinásobku týdenní pracovní doby se považuje za výkon práce pouze tehdy, jestliže zaměstnanec mimo dobu jejich trvání v kalendářním roce odpracuje alespoň dvanáctinásobek týdenní pracovní doby.
Jestliže je však zaměstnanec na neschopence kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, limit dvacetinásobku týdenní pracovní doby pro něj neplatí.
Příklad:
V případě pracovního poměru na plný úvazek (40 hodin týdně) má zaměstnanec 4 týdny dovolené. Pokud onemocní například v září na 3 týdny (zamešká 120 hodin), dovolená se mu nekrátí.
Pokud zaměstnanec onemocní na začátku června a v pracovní neschopnosti bude do konce roku, znamená to, že odpracoval 22 týdnů a z důvodu nemoci zameškal 30 týdnů. Díky odpracování 12 a více týdnů mu bude 20 týdnů z nemoci počítáno jako výkon práce.
Výjimkou z krácení dovolené z důvodu nemoci je případ, kdy k pracovní neschopnosti došlo následkem pracovního úrazu.
Příklad 1:
Zaměstnanec byl během roku na dlouhodobé pracovní neschopnosti, která nebyla pracovním úrazem, a trvala 19 týdnů. Po zbytek roku pracoval a odpracoval 33 týdnů v roce. Jelikož odpracoval minimálně 12 týdnů v roce, má nárok na to, aby 20 týdnů z jeho celkové pracovní neschopnosti, bylo tzv.
Příklad 2:
Zaměstnanec pracuje pro zaměstnavatele, který poskytuje 4 týdny dovolené. Byl během roku dlouhodobě pracovně neschopný z důvodu nemoci, kterou si způsobil sám a nebyla pracovním úrazem ani nemocí z povolání. Neschopenka trvala 19 týdnů. Po zbytek roku byl ještě dvakrát v pracovní neschopnosti dohromady v délce 5 týdnů. Zbylých 28 týdnů v roce pracoval a tím získal nárok, aby 20 týdnů nemocenské bylo uznáno jako konání práce a vznikal tak za tuto dobu nárok na dovolenou (tj.
Celkem byl zaměstnanec na neschopence 24 týdnů (19 + 5) - 20 týdnů mu bude pardonováno a za 4 zbývající týdny nevznikne nárok na dovolenou, tzn. celková dovolená se zkrátí o 4/52 (1/52 za každý týden) z jejího celkového počtu.
Zaměstnanec tak získá nárok jen na 48/52 z celkové maximální dovolené - tj. 18,46 dne dovolené.
Správně bychom to měli přepočítat na hodiny podle délky úvazku (který je 40 hodinový) - tj. 48/52 (nárok na část dovolené) * 4 (týdny dovolené) * 40 (délka pracovního týdne v hodinách) = 147.69 hodin.
Příklad 3:
Zaměstnanec byl celý rok na dlouhodobé pracovní neschopnosti (prodloužené) a celý rok nepracoval.
Krácení dovolené z důvodu neomluvené absence
Zaměstnavatel může krátit dovolenou, pokud zaměstnanec neomluveně zamešká směnu. I když dovolenou krátíte kvůli neomluvené nepřítomnosti, musíte zaměstnanci poskytnout minimálně 2 týdny dovolené (to platí pouze pro zaměstnance, kteří pracují u zaměstnavatele celý kalendářní rok, tj. od 1.1. do 3.12.).
Pokud tedy pracovník neomluveně zameškal 3 týdny, nemůžete mu 3 týdny dovolené zkrátit, protože by mu zbyl jen týden dovolené.
Krácení dovolené se vztahuje pouze na neomluvené absence během jednotlivého kalendářního roku. Zaměstnavatel může krátit dovolenou, pokud zaměstnanec zamešká celou směnu (8 hodin) nebo jinou kombinací absencí dosahuje alespoň jednu směnu.
I při krácení dovolené musí být zaměstnanci, jenž měl pracovní poměr u zaměstnavatele trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů. Tzn. Zaměstnavatel může nařídit dovolenou v minimální délce jedné pracovní směny.
Zaměstnanec ztrácí právo na část dovolené v případě neomluvených absencí, i když si dovolenou již vyčerpal. Pokud dovolená byla zkrácena, zaměstnanec musí vrátit již vyplacenou náhradu mzdy za vyčerpanou dovolenou.
Zaměstnavatel může tuto náhradu odečíst z mzdy bez nutnosti dohody o srážkách.
Mateřská dovolená a krácení dovolené
Dobrou zprávou pro nastávající maminky je, že krácení dovolené při mateřské neprobíhá. Naopak, mateřská dovolená se započítává do odpracované doby.
Většina maminek si tak vybírá dovolenou bezprostředně po skončení mateřské, to znamená před nástupem na rodičovskou. Mateřská trvá 28 týdnů v případě narození jednoho potomka a nastupuje se mezi šestým a osmým týdnem před předpokládaným termínem porodu.
Za dobu mateřské dovolené se dovolená nekrátí, protože se počítá jako výkon práce. Žena si většinou po skončení mateřské dočerpá zůstatek zákonné dovolené než nastoupí na rodičovskou.
Mateřská dovolená se pro účely výpočtu dovolené počítá celá jako výkon práce - žena na mateřské má stejný nárok na dovolenou, jako kdyby pracovala.
Zanechat komentář