Klub českých turistů (KČT) je zájmové sdružení turistů, které vzniklo v roce 1888 za Rakousko-Uherska a působí dodnes v České republice. Klubu předcházel "Spolek českých turistů v Praze", ze kterého vznikl Klub českých turistů. V letech 1920 až 1938 byl nahrazen Klubem československých turistů. Po převzetí moci v Československu komunisty v únoru 1948 byl Klub českých turistů zrušen, rozpuštěn, jeho majetek byl znárodněn, jeho členská základna byla slučovacími schůzemi v následujících měsících začleněna do sjednocené tělovýchovy. Obnoven byl až po sametové revoluci roku 1989.
Klub má asi 30 tisíc členů, pro které pořádá každoročně stovky akcí. V čele organizace mezi konferencemi je Ústřední výbor (ÚV KČT) s pětičlenným předsednictvem a Ústřední kontrolní komise KČT. Klub má vytvořeno několik sekcí: pěší turistiky, cykloturistiky, lyžařské turistiky, zdravotně postižených, vysokohorské turistiky, mototuristiky, turistiky na koni, speleoturistiky aj. Ústřední sekretariát KČT je v od července 2012 v Praze 1, Revoluční 8. Mládež (tomíci) je organizována převážně v Asociaci turistických oddílů mládeže (A-TOM). Každá z oblastí má pod sebou desítky odborů.
Mimo časopisu Turista přes své pražské vydavatelství (obchodní společnost Trasa, s.r.o.) vydává opakovaně číslované turistické mapy v měřítku 1 : 50 000, které pokrývají celé území České republiky. Dne 6. prosince 2005 klub převzal od ministra RNDr. V roce 2012 byly do Síně slávy české turistiky slavnostně uvedeny další osobnosti a kluby spjaté s historií klubu. Tato akce spojená s konáním Konference KČT se konala podeváté od roku 2004. Oceněni byli tentokrát dne 31. Současný symbol je chráněn jako ochranná známka, obsahuje graficky upravený text názvu klubu v národních barvách a je používán od roku 1939, jeho užívání bylo obnoveno v roce 1990. Dále klub vnímá jako historický symbol prvky turistického značení cest, tj.
V klubu bylo v roce 2007 celkem 1384 aktivních značkařů pěších tras, 336 cykloznačkařů a roste počet značkařů turistických tras cest pro turisty na koních (hipoturistika). K 1. lednu 2008 klub udržoval 39 816 km pěších tras, 31 104 km cyklotras, 387 km lyžařských tras a 1300 km hipotras. Po řadě úvah a plánů, které počítaly s vlastním muzeem už od roku 1920, narušovaných změnami režimů, vnitřními problémy a postavení organizace ve společnosti se vedení KČT dne 1. července 2006 podařilo otevřít Muzeum turistiky v budově bývalé synagogy v Bechyni.
Historie odboru v Hradci Králové
Dne 9. května 1911 zorganizoval Karel S. Kašpar ustavující schůzi odboru KČT, a to formou přednášky místopředsedy KČT prof. Dr. Jiřího Gutha-Jarkovského o významu turistiky pro český veřejný život a poznání krás naší vlasti. Po jeho přednášce, na kterou byli kromě obecné pozvánky zvlášť přizvání všichni významní občané města, došlo k formálnímu ustavení hradeckého odboru KČT. Odbor si vytknul jako hlavní cíl seznamovat širokou veřejnost s krásami a památkami Hradecka a s historií i památkami města samého. Již v čase založení se do odboru přihlásilo na 80 zájemců. První výlet odboru se uskutečnil 25.
Prvním předsedou byl zvolen pan Jindřich Tomášek. První desetiletí samostatného Československa přineslo největší rozmach činnosti odboru. Pod předsednictvím K. Kašpara a za jednatelství Josefa V. B. Pilnáčka (od r. 1922 první místopředseda) pomáhal zakládat odbory KČST v Podorličí. V duchu svého programu pokračoval odbor ve svém úsilí - zpřístupňování Orlických hor. S ohledem na nové podmínky zaměřil svou pozornost na možnost postavení české turistické chaty přímo ve střední části hlavního hřebene. Úsilí čelných představitelů odboru bylo završeno 27. září 1925 slavnostním otevřením turistické chaty na vrcholu Šerlichu, pojmenované na počest prvního prezidenta republiky Masarykovou chatou.
Značkařská aktivita se rozvinula až od roku 1922, kdy byla odborem vytyčena modrá značka z Hradce Králové do Borohrádku, odkud pokračovalo modré značení až do Orlických hor k Masarykově chatě. Dále byly vyznačeny turistické trasy v hradeckých lesích, cesta na Kunětickou horu a stezky v areálu bojiště z prusko-rakouské války v roce 1866. Zájem o zpřístupnění Orlických hor neskončil otevřením Masarykovy chaty.
Poslední akvizici odboru určenou k turistickému ubytování bylo r. 1935 zakoupení chaty na Adamově vrchu v sousedních Českých Petrovicích. Činnost odboru, zpočátku zaměřená převážně jen na letní turistické aktivity, se rozšířila i na zimní období. Na pokyn ústředí KČST se v r. 1929 ustavil Lyžařský a sáňkařský kroužek odboru, valnou hromadou odboru, r. 1931 přejmenovaný na Lyžaři KČST, odbor Hradec Králové.
Hradecký odbor KČST dbal o propagaci regionu, v němž působil. Jeho nákladem, podpořeným finanční spoluúčasti ČSD, vytvořil hradecký člen Klubu František Mařatka pro halu nově postaveného nádraží velkou plastickou mapu Orlických hor a Kralického Sněžníku. Členové odboru rovněž uplatňovali své místní i širší znalosti při popisu a propagaci historických památek města a jeho okolí.
Druhá polovina 30. let 20. století byla v historii odboru dobou nejvyššího rozmachu činnosti i stále vzrůstajícího významu. Prestiž v politickém životě města Hradec Králové se projevila nejen v přijetí čestného členství KČST, odboru Hradec Králové, některými významnými představiteli tehdejšího veřejného života (např. starostové města JUDr. Ulrich, J. V. B. Pilnáček), ale i ve vzrůstajícím počtu členů odboru, přičemž historicky nejvyššího počtu členů dosáhl odbor v polovině 30. let 20. století.
Do vypuknutí války zaměřil odbor svou pozornost jednak na organizování výletů, jednak na zpřístupnění Orlických hor turistům, snažil se vybudovat turistickou chatu na Suchém vrchu při jižním okraji Orlických hor. Záměr hradeckého odboru se však podařilo realizovat až po 15 letech odboru KČT v Jablonném n.
Potřeba získat trvalé základny české turistiky v Orlických horách byla jednou z priorit hradeckého odboru v období poválečné první republiky. Po vybudování prvního, českého turistického bodu ve střední části hor, Masarykovy chaty, zaměřil svoji pozornost hradecký odbor na jižní část pohoří. Strategie odboru byla podřízena záměrům KČT vybudovat na území republiky řetězec chat navzájem dostupných jednodenním pěším pochodem.
V roce 1930 se vyskytla možnost koupit od pana Semeráka jeho hostinec Ve mlýně i s přilehlými pozemky, který stál přímo na státní hranici 500 m od Zemské brány při silnici do Českých Petrovic. Rok po zakoupení hostince byly arch. Rejchlem dokončeny plány na výstavbu ubytovacího objektu, poeticky nazvaného penzion Hradeček. Architektonicky prostší stavba, oproti exteriéru i interiéru Masarykovy chaty, je dvoupatrová budova v kombinaci zdivo, dřevo, přičemž 2. patro (celé vyhrazené pro pokoje hostů) je vestavěno do sedlové střechy budovy. Nová budova je spojena krčkem s širokými okny budovou původního hostince. Tato spojovací část byla vyprojektována a stavebně provedena jako jídelna turistické chaty. Stavba byla zahájena v roce 1931 a již napřesrok byla dokončena tak, že mohla být již 19. června 1932 slavnostně otevřena a předána do využívání turistické veřejnosti.
Další osudy chaty jsou obdobné jako u Masarykovy chaty. Po záboru pohraničí, na podzim roku 1938, bylo celé území osady Čihák odtrženo od republiky a začleněno do tehdejší německé nacistické říše a využíváno německými úřady pro jejich potřeby. Po znovuobnovení republiky, v květnu 1945, se hradecký odbor KČT opět uvázal ve své vlastnictví a provozoval chatu až do své násilné likvidace v roce 1949. Chatu převzal ČSTV, který ji spravoval až do roku 1990, kdy byla v rámci restituce vrácena původnímu vlastníku, tj.
Turistická chata Na Čiháku i díky své méně atraktivní poloze byla spíše stranou zájmu „sjednocené tělovýchovy“ (ČSTV), proto její stavební stav, včetně vnitřního vybavení nebyl příliš rozšiřován, zvelebován, ani udržován. Hradecký odbor se v rámci svých velmi omezených finančních možností snažil zajistit generální opravu střechy, rekonstrukci kuchyně, topného systému, rozvodu vody a odpadů a vybudovat malou čistírnu odpadních vod.
Tyto finančně velmi nákladné opravy prováděné po etapách nebyly ve svém celku dokončeny ani začátkem tohoto století, proto musel hradecký odbor řešit otázku jak dále postupovat v zajištění provozuschopnosti obou svých chat - Masarykovy chaty a chaty Na Čiháku. Po zralé úvaze rozhodli členové odboru o převedení chaty Na Čijháku do přímého majetku Ústředí KČT (chata, včetně pozemků, byla převedena k 1. Turistická chata, tak zůstává vlastnictvím KČT a Ústředí Klubu, které mělo větší možnosti při získávání potřebných financí, dokončilo započaté rekonstrukční práce a udržet chatu v provozuschopném stavu.
Současné výzvy a aktivity
Členská základna organizace stárne a mladí nepřibývají. Výjimkou v tomhle směru není ani místní odbor klubu v Hradci Králové. Evidenci členů má v hradeckém odboru na starosti Stanislava Lukášková: „V letošním roce tam máme asi šest jubilantů, kterým je už 75 až 80 let. Z toho jsou tedy tři opravdu aktivní. Chodí s námi každý víkend, nebo jezdí i na kole. A potom se ten průměrný věk pohybuje kolem 60 roků. Je tam potom ještě několik nedůchodců, ale většinou jsme seniorského věku."
Každoročně se do Klubu v Hradci Králové přihlásí kolem pěti lidí, jenže znovu to jsou členové spíš vyššího věku. Klub českých turistů stárne a jeho členové také. A mladí podle předsedy hradeckého odboru Klubu českých turistů Jiřího Lecnara nepřibývají: „Mělo by to začínat v rodině. Naše ročníky, ještě válečné, tak tíhly k turistice. Ale jestli to ti mladí v rodině pochytí nebo ne, tak to už je potom otázka."
Aktivit chystá hradecký odbor pro své členy dost - každý týden minimálně jeden výlet o víkendu a za příznivých podmínek se přidá někdy i další ve všední den. „V letošním roce to bude už 10. ročník. Ale potom to už možná skončí, protože nejsou lidé, kteří by to dělali," ani z těchto slov předsedy Jiřího Lecnara nezní moc optimismu.
Klubu českých turistů chybí mladí značkaři. Značkaři - tedy lidé, kteří se starají o obnovu turistických tras, pomalu stárnou. Zatím nehrozí, že by unikátní český systém červených, modrých, žlutých a zelených tras chátral. V některých regionech ale značkaři začínají chybět. Trasy totiž obnovují zdarma - Klub českých turistů jim platí jen dopravné a diety.
Ten hradecký vede Miroslav Opat a v tělocvičně základní školy Sever na Slezském předměstí má každé úterý na starosti - jak sám říká - pytel blech: „Teď se to v poslední době zase maličko zlepšilo. A těch dětí přibylo. Zdá se, že se vracejí do různých sportovních oddílů a do přírody." Aktivních a do pohybu nadšených dětí je na rozdíl od členů středního věku poměrně hodně, říká Miroslav Opat.
Klub českých turistů odbor Hradec Králové má přes sto členů. Organizuje hlavně pěší, cyklistické a lyžařské výlety po celé republice nejen pro své členy, ale i ostatní milovníky přírody.
Významné osobnosti spojené s KČT Hradec Králové
- Karel Slavomil Kašpar: Vůdčí postava Klubu českých turistů v Hradci Králové, který se narodil 5. května 1876 v Českém Meziříčí. Svůj největší zájem a aktivitu věnoval rozvoji a propagaci turistiky a její celostátní české organizaci - Klubu českých turistů.
- JUDr. František Ulrich: Narodil se 6. února 1859 v Hradci Králové. Významně se angažoval v činnosti KČT. Nedlouho po založení hradeckého odboru se stal jeho jednatelem a tuto funkci zastával osm let. Protože si byl vědom potřeby českých turistických základen v Orlických horách, umožňoval svými velkorysými finančními podporami postavení Masarykovy chaty. Jeho finančním dotacím se těšily i aktivity hradeckého odboru na Čiháku a v Českých Petrovicích.
Klub českých turistů řídil v té době předseda dr. Guth-Jarkovský s výkonným výborem, který čekaly obrovské organizační úkoly. Vzhledem ke vzniku republiky a rozšíření o Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo jako jeden z prvních cílů nutno vypracovat nové stanovy klubu, které by tyto skutečnosti braly v úvahu. Z „českého“ klubu se stal „československý“ přistoupením slovenských turistů v r. 1920 a téhož roku schváleny nové stanovy, které pak platily až do r. 1931.
Velké plošné rozšíření klubu si pak vyžádalo novou celostátní organizační strukturu žup a navazujících činností (zejména značení tras, výstavby objektů atd.), což bylo vykonáno v r. Novým organizačním článkem klubu se stal již v r. 1919 „Akademický odbor KČST v Praze“ a v r. 1922 stejný odbor v Brně. V těchto odborech se sdružovali žáci nejvyšších tříd škol středních a vysokoškolští studenti, a to za tím účelem, aby mohli samostatně šířit turistiku mezi dospívající mládeží a současně s tím získávat i zkušenosti pro další spolkovou činnost. Byl pro ně též stanoven nižší členský příspěvek.
Nejprve se mohli sdružovat jen v akademických odborech, až podle stanov z r. 1931 mohli být přijímáni i v místních odborech. Na mezinárodním poli se KČST iniciativně podílel na vzniku Asociace slovanských turistických družstev, která byla utvořena v r. 1925 a v níž se sdružily turistické organizace československé, polské, jihoslovanské a bulharské. Asociace měla za úkol pracovat ku sbližování slovanských národů na poli turistickém a přispívat ke vzájemnému poznávání. Prakticky se činnost Asociace u nás projevila zejména v řešení pohraničních styků československo-polských.
Velmi podstatným způsobem se obohatila aktivní turistická činnost v KČST o nové cestovní způsoby - kromě pěšího (který vykazoval např. v r. 1925 přes 4 000 větších výletů a výprav v délce zhruba 90 000 km) dostával stále větší prostor zimní přesun na lyžích, jehož počátky je možno sledovat již od konce minulého století. Rozvoj lyžování, přerušený válkou, se po r. 1918 urychlil pro lepší přístup do českých pohraničních hor (zejména výstavbou nových chat), ale především získáním vysokohorských prostorů ve Vysokých a Nízkých Tatrách i ostatních horstvech Slovenska. V roce 1923 získává KČST pro své členy zimní výhody na drahách. V téže době vykazoval klub již u svých odborů na 113 lyžařských kroužků s 5 384 členy.
V roce 1929 sjednána dohoda klubu se Svazem lyžařů, podle níž se závodní činnost bude konat v rámci této organizace. Kromě lyžování se rozšířila zejména vodní turistika (v roce 1924 bylo registrováno 253 vodáků), jejíž počátky lze rovněž vysledovat v předválečných dobách ve spojení se jménem J. Rösslera-Ořovského, známého též z počátků lyžování. První menší loděnici si postavil odbor KČST v Trenčíně, který pak v r. 1925 ve spolupráci s dalšími organizacemi veslařů přikročil k uspořádání I. mezinárodního závodu vodáckého na Váhu Trenčín - Piešťany za účasti 22 lodí.
Organizačně prvním činem byla však ustavující schůze Kroužku vodních turistů při pražském odboru KČST, který si pak vystavěl vlastní loděnici na 80 lodí v Braníku v r. 1926, rok nato byla pak rozšířena na 100 lodí. Tento odbor vypravil též první auto s vlekem v r. 1927 a pořádal též veřejný vodácký závod Kamýk-Štěchovice, první ročník v r. 1929. V dalších letech pak byly zakládány podobné „kroužky“ (oddíly) v Hradci Králové, Žilině, Přerově, Bratislavě, Brně, Košicích a Chustu, všechny navázány na souběžně budované loděnice.
Z výkazů v r. Horolezectví v KČST (dnes Vysokohorská turistika) se váže na získání přístupnosti k Vysokým Tatrám; už krátce po válce se první členové klubu objevovali na tatranských vrcholech a v r. 1923 byla vztyčena za účasti 203 členů československá vlajka na Gerlachovském štítě. V roce 1924 vznikl při KČST tatranský klub JAMES a od roku 1928 se v Tatrách pořádaly „horolezecké týdny“, výcvikové a kondiční tábory. V turistice na kolech byl rovněž zaznamenán čilý ruch, zejména v odborech velkých měst, a s rozvojem motorových vozidel vznikaly i první kroužky mototuristické (např. v pražském odboru od r. 1928).
Sekce při ústředí KČST, kde bylo nejvíce členů mototuristiky, pořádala větší výlety - např. na Slovensko v r. Poměrně brzy se utvořily při KČST i kroužky jeskyňářské (dnes krasová turistika). Původní soustředění na Moravský kras (již od prvopočátku KČT) se rozšířilo i na jeskyně slovenské. Po objevení rozsáhlých Demänovských jaskýň (v r. 1921) se z iniciativy klubu založilo Družstvo Demänovských jaskýň (kde měl KČST značný majetkový podíl), které se postaralo o jejich zpřístupnění. Úprava a osvětlení jeskyň byly provedeny v letech 1929-30 a současně postavena chata s noclehárnou a malým krasovým muzeem.
V tomto období již byla v KČST značně akcentována ochrana přírody (vedení klubu mělo vlastního referenta pro tento obor), která se již tehdy zaměřovala na komplexní chápání ekologických problémů. Klub podporoval snahy o zřizování národních parků a přírodních rezervací a sám některé rezervace také na svém majetku zřizoval - např.
Klub českých turistů v číslech
Následující tabulka shrnuje klíčové údaje o Klubu českých turistů:
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Počet členů (2008) | Přes 35 000 |
| Délka značených pěších tras (2008) | 39 816 km |
| Délka značených cyklotras (2008) | 31 104 km |
Že Krkonošský národní park patří k nejnavštěvovanějším chráněným územím v Evropě - v přepočtu na plochu i v absolutních číslech - víme už dlouho. Nyní známe přesná data, která ukazují, že návštěvníků nejvyšších hor naší republiky je ještě víc, než jsme si mysleli. V roce 2017 navštívilo Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo 3 657 254 lidí, kteří zde dohromady strávili 11 324 528 tzv.
Naděje na omlazení Klubu českých turistů ale existuje. Žádný smutek ani rezignaci v duších členů hradeckého odboru ovšem nehledejte.
Zanechat komentář