Krymský poloostrov, ve starověku nazývaný Tauris, má bohatou a spletitou historii. Tato oblast byla obývána kmeny, které zajaly královnu Ifigenii v Euripídově dramatu „Ifigenie z Tauridy“.
Topografická mapa Krymu
Starověké osídlení a řecká kolonizace
V 6. století př. n. l. se na pobřeží usadili Řekové. Oblast Krymu se objevuje i v dalších řeckých bájích, je např. zmíněna při putování Argonautů za zlatým rounem nebo v příběhu Odyssea. Při své kolonizaci založili několik měst a přístavů, např. Panticapaeum (dnešní Kerč), Theodosia (dnes Feodosija) nebo Chersonesos.
Řecké kolonie na Krymu neustále ohrožovaly nájezdy bojovných kmenů, např. Skytů a Sarmatů (Alanů), kteří přicházeli z Asie. Od 1. století n. l. patřila řecká pobřežní města Římské říši, ale nadále je napadali barbaři, např. Hunové a Gótové. Ve 4. století upadl Krym pod nadvládu Gótů, později se stal součástí říše Chazarů a pak kočovných Kumánů.
Tatarská Zlatá horda a obchodní vliv Benátek a Janova
Největší katastrofa pro místní obyvatele přišla v roce 1243, kdy na poloostrov vpadla tatarská Zlatá horda, část vojska slavného Čingischána. Od roku 1260 začali na Krym přicházet benátští a janovští kupci, aby tu založili prosperující obchodní pobočky na cestě mezi Evropou a Asií. Tak se tu při své cestě za Kublajchánem v přístavu Sudak zastavil i legendární Marco Polo.
Janované právě z Krymu zavlekli do Evropy v polovině 14. století epidemii dýmějového moru, která zabila velkou část obyvatel Evropy. Zhruba ve stejné době přijali Tataři islámské náboženství a první mešita byla postavena v roce 1314 v dnešním městě Starij Krym, tehdy zvaném Qirim.
Krymský chanát a nadvláda Osmanské říše
Nezvladatelně obrovská říše Zlaté hordy se nakonec rozpadla na několik menších celků a jedním z nich se stal Krymský chanát, řízený od roku 1443 chánem z Bachčisaraje. V roce 1475 se stal chán podřízeným osmanských Turků a byl jmenován sultánem z Konstantinopole.
Tak to zůstalo ještě po tři století, během nichž Tataři neustále ohrožovali Rusko a Ukrajinu. Stále tu také žila menšina pravoslavných Řeků. V roce 1783, po rusko-turecké válce, ovládla Krym ruská carevna Kateřina Veliká. Slavnou se stala její návštěva, při které se setkala s prvním správcem Krymu, knížetem Potěmkinem, a prohlédla si černomořskou flotilu v Sevastopolu.
Kateřina II. na Krymu
Jedinou možností, jak učinit z poloostrova trvalou součást Ruska, bylo přestěhovat sem příznivě nakloněné obyvatelstvo, nejlépe pravoslavného náboženství.
Krymská válka a rozvoj Jalty
Ruští carové ale pořád neměli dost a v letech 1853-56 proběhla tzv. Krymská válka, nejkrvavější rusko-turecká válka, která přerostla v téměř celoevropský konflikt. Skutečným cílem Rusů bylo zničit slábnoucí osmanské impérium a ovládnout Bospor a Dardanely, úžiny spojující Černé moře se Středozemním. Válka si vyžádala obrovské množství obětí, přičemž jich více zemřelo následkem epidemií než na bitevním poli.
Už v roce 1825 byl korunou zakoupen první pozemek u Jalty za účelem zřízení letní rezidence pro cara Alexandra I. Tak začal velký rozvoj této oblasti. Alexandrův následovník Mikuláš I. zde postavil palác. Ten byl později zničen požárem, ale car Mikuláš II. Přítomnost carské rodiny lákala na Krym aristokraty a obchodníky, kteří přinesli do oblasti investice a prosperitu. Oblast Jalty se stala nejmódnějším letoviskem Ruska.
Sovětské období a deportace Tatarů
Po první světové válce a bolševické revoluci vznikla v roce 1921 autonomní Krymská sovětská republika. Při Stalinových etnických čistkách trpěli silně jak krymští Tataři, tak i zdejší řecká komunita. V roce 1944 Stalin deportoval 220 000 krymských Tatarů a 70 000 Řeků do Střední Asie (většinou do Uzbekistánu) pod záminkou, že kolaborovali s Němci. Oficiálně také zrušil Tatary jako národ a Krym přišel o svoji autonomii.
Na jaře 1945 se v jaltském paláci Livadia uskutečnila známá Jaltská konference, na níž se sešli budoucí vítězové války: Stalin, F. D. Roosevelt a W. Churchill.
Jaltská konference
V roce 1954 (v rámci oslav 300. výročí připojení Ukrajiny k Rusku) daroval Nikita Chruščov Krym Ukrajině. Ukrajina mu byla blízká, ač byl rodem Rus, a nepočítal, že by se Sovětský svaz mohl někdy rozpadnout.
V dalších desetiletích byla postavena řada sanatorií a hotelů a začaly sem proudit davy rekreantů z celého Sovětského svazu, ale třeba i z východního Německa.
Krym po rozpadu Sovětského svazu
Po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 připadl Krym Kyjevu, i když získal znovu autonomii. Příslib sbližování Ukrajiny s EU po roce 2010 se stal terčem kritiky Ruska. Moskva uvalila na Ukrajinu ekonomické sankce a embargo na některé výrobky a zdražila zemní plyn. Zároveň za vstup do Celní unie nabídla Ukrajině štědré finanční půjčky.
Obavy ze ztráty ruského trhu a z ekonomických ztrát nakonec přispěly k rozhodnutí nepodepsat asociační smlouvu s EU, které oznámil prezident Janukovyč pouhý týden před začátkem summitu ve Vilniusu.
Anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014
Ruskojazyčnou většinu obyvatel Krymu ovládla silná proruská nálada a zvedla se vlna demonstrací. Rusko vyslalo na Krym neoznačené vojenské jednotky, které pomohly separatistům obsadit klíčové objekty. Rada ministrů Autonomní republiky Krym rezignovala a moc na poloostrově převzal Sergej Aksjonov, prorusky orientovaný poslanec Krymského parlamentu.
16. března 2014 proběhlo referendum o připojení Krymského poloostrova k Ruské federaci. Na základě referenda vyhlásily Krym a město Sevastopol samostatnost a zvláštním dekretem prezidenta Putina byly připojeny k Ruské federaci.
Po anexi se ve sporné Krymské republice projevil pokles životní úrovně. Nová vláda znárodnila rozsáhlý majetek a došlo k odlivu mezinárodních společností i zahraničních turistů. Ukrajina přerušila silniční a železniční spojení s poloostrovem a letecké spojení je zajišťováno pouze z Ruska.
Kvůli komplikovanému zásobování a sankcím se radikálně zmenšila dostupnost zboží a výrazně vzrostly ceny. Ukrajina také Krymu odřízla přísun vody, což je katastrofou pro zemědělce. Embargo platí i na dodávky zařízení či technologií v oblasti energetiky, dopravy a telekomunikace.
11 years agoPoznámka: Tento článek byl vytvořen s využitím informací poskytnutých Petrem Želiezko. Všechna práva na použití jakékoliv části textu jsou vyhrazena.
Zanechat komentář