Před nástupem na mateřskou dovolenou je pro zaměstnankyni výhodné vyčerpat si nevyčerpanou dovolenou. Dovolenou vyčerpanou mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou, tedy před nástupem rodičovské dovolené ve smyslu ust. § 217 odst. 5 zákoníku práce není možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit - zákoník práce to zakazuje v ust. § 223 odst. 1 větě druhé (v aktuálním znění do 31. 12. 2020).
Za absenci v práci kvůli mateřské se dovolená nekrátí, kvůli rodičovské už se krátí, ale ne zpětně. Je tedy vhodné a výhodné využít dobrodiní ust. § 217 odst. 5 zákoníku práce a požádat o to, aby čerpání dovolené bezprostředně navazovalo na čerpání mateřské dovolené.
Má to tu výhodu, že zaměstnankyně a zaměstnanci nepřijdou o tu část dovolené, kterou by jim jinak zaměstnavatel krátil po 100 a více zameškaných pracovních dnech čerpáním rodičovské dovolené v kalendářním roce.
Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět.
Změny v zákoníku práce od 1. 1. 2021
S účinností od 1. ledna 2021 novela zákoníku práce - zákon 285/2020 Sb. ruší krácení dovolené pro omluvenou absenci. Nová právní úprava volí opačný přístup - překážky, které se nepovažují za výkon práce, se naopak jako výkon práce (do určité míry) uznávají (započítávají se jako odpracovaná doba pro vznik nároku na dovolenou), a to pouze do limitu dvacetinásobku stanovené pracovní doby.
Podmínkou pro zápočet ovšem bude, aby zaměstnanec mimo dobu trvání těchto překážek odpracoval alespoň dvanáctinásobek týdenní pracovní doby, přičemž toto omezení resp. podmínka se nebude vztahovat na doby, které se považují za výkon práce v celém rozsahu (např. dočasná pracovní neschopnost způsobená pracovním úrazem).
Pakliže by zaměstnankyně čerpala celou mateřskou dovolenou - 28 týdnů v daném kalendářním roce, započte se jí pro nárok na dovolenou jako odpracovaných 48 týdnů (28 týdnů mateřské dovolené + limitovaných 20 týdnů z rodičovské dovolené).
Výměra dovolené bude nadále uvedena v týdnech, její výše však bude odvozena od týdenní pracovní doby daného zaměstnance. Proto se často hovoří o tom, že dovolená nově nebude již počítána na dny, ale na hodiny. Pro zaměstnance s rovnoměrně rozvrženou stanovenou (plnou) týdenní pracovní dobou, který bude u zaměstnavatele pracovat celý rok, se prakticky nic nezmění. Místo základního nároku 4 týdnů resp.
V příkladu jsme vyšli z toho, že zaměstnankyně nepožádá o čerpání dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na mateřskou dovolenou, nýbrž po skončení mateřské dovolené bude ihned čerpat rodičovskou dovolenou. Žádost o takové čerpání dovolené již s ohledem na zrušení pravidel pro krácení dovolené pro omluvené absence nebude mít (vždy) smysl z hlediska zachování plného nároku na dovolenou za kalendářní rok.
Ust. § 217 odst. 5 zákoníku práce se nemění a zůstává součástí zákoníku práce i po 31. 12. 2020. Nadále jej tedy budou moci zaměstnanci využít. Někdy to bude moci vést k zachování plného nároku na dovolenou, ale mnohdy tomu tak nebude.
Zaměstnavatel je pak (dle rovněž novelou nezměněného ust. § 147 odst. 1 písm. e) zákoníku práce) jednostranně oprávněn vyplacenou náhradu srazit ze mzdy nebo platu; nepotřebuje k tomu uzavírat se zaměstnancem dohodu o srážkách.
Ačkoliv se hovoří o zjednodušení právní úpravy novelou zákoníku práce, a to se určitě týká třeba pracovníků s nerovnoměrně rozvrženou dobou, kterým bude dovolená počítána spravedlivěji, to je zajisté pravda (podobně budou nová pravidla významná ohledně dovolené při kratší pracovní době rozvrhované na menší než obvyklý počet pracovních dnů v týdnu) - nemůžeme konstatovat, že by nová pravidla byla až tak jednoduchá na pochopení, triviální rozhodně nejsou.
Zkrácení nároku na dovolenou z důvodu čerpání rodičovské dovolené bezprostředně po mateřské dovolené je tedy mírnější podle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2021. Jenže na druhou stranu už nebude možno (vždy) získat plný nárok na dovolenou v daném kalendářním roce postupem podle ust. § 217 odst. 5 zákoníku práce, tedy čerpáním dovolené jako bezprostředně navazující na mateřskou dovolenou, tedy ještě před rodičovskou dovolenou, ačkoliv povinnost zaměstnavatele vyhovět žádosti o takové čerpání zůstává.
Nová koncepce dovolené je založena na týdenní pracovní době zaměstnance, z níž se odvozuje jeho právo na dovolenou a k níž se poměřuje i čerpání této dovolené.
Právo na dovolenou za kalendářní rok nově získá zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů (přičemž týdnem se dle ust. § 350a zákoníku práce rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů) v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (dle citovaných ust. § 79 zákoníku práce) nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby (dle ust. § 80 zákoníku práce). Podmínkou vzniku práva na tuto dovolenou tedy je, že během 52 týdnů v kalendářním roce zaměstnanec odpracuje stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu připadající v průměru na každý z těchto 52 týdnů.
Délka dovolené za kalendářní rok koresponduje s délkou stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance a stanoví se jejím vynásobením počtem týdnů dovolené (výměrou dovolené) příslušející zaměstnancům konkrétního zaměstnavatele za kalendářní rok.
Mezi zaměstnanci někdy panuje mylná představa, že si nevyčerpanou dovolenou mohou nechat proplatit. To je ale možné, jen pokud přechází do nového zaměstnání. Na začátek si připomeneme, že nárok na dovolenou zaměstnanci nikdy nezaniká. Nárok na proplacení nevyčerpané dovolené zaměstnanci vzniká jen v případě ukončení pracovního poměru. Za žádných jiných okolností nevyčerpanou dovolenou proplatit nemůžete - ani kdyby o to zaměstnanec požádal. Zaměstnavatel má ale právo zaměstnanci vybrání dovolené nařídit, a to i ve výpovědní lhůtě.
Pokud nastane situace, kdy zaměstnance propouštíte pro nadbytečnost, kvůli organizačním změnám a podobně, obvykle jde o překážku v práci. Místo toho ale můžete zaměstnanci přikázat čerpání dovolené. Další možností je převedení dovolené k novému zaměstnavateli. O převedení musí zaměstnanec požádat ještě před ukončením pracovního poměru, musí s tím souhlasit oba zaměstnavatelé a je to možné, pouze pokud ke změně dochází během roku, ne na jeho přelomu.
Není možné ani proplácení dovolené po mateřské. Pokud o čerpání dovolené po mateřské dovolené žena požádá, zaměstnavatel jí musí vyhovět.
Kompenzace za nevyčerpanou dovolenou se počítá stejně jako náhrada mzdy za dovolenou - odpovídá tedy výši průměrného hrubého výdělku. Ten se stanoví k prvnímu dni za uplynulé kalendářní čtvrtletí (tedy k 1. 1., 1. 4., 1. 7. nebo 1.
Nezapomeňte, že pokud zaměstnanec končí během roku, nárok na dovolenou se mu poměrově krátí podle toho, kolik dnů bude mít při odchodu odpracováno.
Mateřská a rodičovská dovolená jsou dva zcela odlišné instituty. Liší se snad ve všem - v právním předpisu, z nějž vychází, v délce, výši příspěvku a do jisté míry i v okruhu osob, které na něj mají nárok. Mateřská a rodičovská dovolená se často zaměňují, ale zatímco mateřská je určena primárně pro období okolo porodu, rodičovská může trvat až do tří let věku dítěte.
Mateřská dovolená dle názvu náleží primárně matkám. Minimálně do ukončení šestinedělí na ni má nárok opravdu pouze matka, která dítě porodila. Po ukončení šestinedělí o ni může zažádat i otec dítěte či manžel matky. Mateřská dovolená spadá mezi dávky nemocenského pojištění. Pro její nárok je třeba prokázat, že jste byli účastníky nemocenského pojištění po dobu minimálně 270 dnů v uplynulých dvou letech.
Na příspěvek na mateřské dovolené dosáhnou i osoby samostatně výdělečně činné. Osoby samostatně výdělečně činné ale mají na mateřský příspěvek nárok pouze tehdy, pokud si dobrovolně platí nemocenské pojištění. Pokud byste chtěla nastoupit na mateřskou až po skončení pojištění, o svůj peněžitý příspěvek nepřijdete. Uplatní se zde totiž základní ochranná lhůta, která činí 180 kalendářních dní ode dne zániku pojištění (odchodu ze zaměstnání).
Mateřská dovolená začíná 6 až 8 týdnů před plánovaným termínem porodu. Den nástupu si matka může určit sama, a to kdykoliv v uvedeném období.
Mateřský příspěvek, správně nazývaný peněžitá pomoc v mateřství, se vyplácí z nemocenského pojištění a jeho výše se odvíjí od předchozího výdělku. Základní výměra je 70 % redukovaného vyměřovacího základu. Mateřskou dovolenou vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení. Žádost se podává na formuláři, který matce vydá její ošetřující lékař - gynekolog. Žena následně předá formulář zaměstnavateli, který jej postoupí na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení.
Rodičovská dovolená je důležité období, které slouží k prohloubení péče o dítě. Nárok zaměstnance na její čerpání je dán až do 3 let věku dítěte. Pokud nastoupíte po ukončení mateřské dovolené do práce, je zaměstnavatel povinen vás zařadit na vaši původní práci a pracoviště.
Zákoník práce rovněž stanoví, že mateřská a rodičovská dovolená nepřísluší zaměstnankyni nebo zaměstnanci v případě, že se o dítě přestanou starat a dítě je z toho důvodu svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů (§ 198 odst. 3 zákoníku práce).
Po dobu čerpání mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené nepřísluší náhrada mzdy nebo platu. Po tuto dobu náleží zaměstnancům hmotné zabezpečení formou dávek nemocenského pojištění a státní sociální podpory, které náleží za podmínek upravených v předpisech o nemocenském pojištění (peněžitá pomoc v mateřství, případně dávka otcovské poporodní péče, tzv. otcovská), resp.
Žadatel o peněžitou pomoc v mateřství musí být v době nástupu na dávku nemocensky pojištěn (tj. z příjmu ze zaměstnání je odváděno pojistné na sociální zabezpečení), nebo musí trvat ochranná lhůta ze skončeného nemocenského pojištění. K tomu musí splňovat druhou, specifickou podmínku - být nemocensky pojištěn minimálně 270 dnů v posledních dvou letech před nástupem na tuto dávku (to je zhruba 9 měsíců nemocenského pojištění v rozložení dvou let).
Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) mají nárok na peněžitou pomoc v mateřství, jen pokud si dobrovolně a po určitou dobu platí nemocenské pojištění. OSVČ musí splnit podmínku účasti na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných alespoň po dobu 180 dnů v období jednoho roku přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství.
Ochranná lhůta pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství činí u žen, které byly ke dni skončení zaměstnání těhotné 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. Pokud pojištění trvalo kratší dobu, bude ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo (pokud např. pojištění trvalo 3 měsíce, činí ochranná lhůta 3 měsíce). Nebo také pojištěnce, která pobírá nemocenské z dřívějšího pojištění až do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. V ostatních případech je ochranná lhůta jen 7 kalendářních dnů.
Kromě prvních 6 týdnů po porodu, kdy peněžitá pomoc v mateřství náleží výhradně matce, má na dávku nárok i otec dítěte nebo manžel ženy, která dítě porodila. Musí ovšem splňovat stejné podmínky pojištění jako žena, která porodila (účast na pojištění v době nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, 270 dní účasti na pojištění v posledních dvou letech před nástupem na dávku). Navíc musí se ženou/matkou uzavřít dohodu v listinné podobě, že bude o dítě pečovat.
Podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství (lidově mateřskou) stanoví zákon o nemocenském pojištění (z. č. 187/2006 Sb.). Žádost o dávku se předává na předepsaném tiskopisu Žádost o peněžitou pomoc v mateřství. Ten vydá ošetřující lékař-gynekolog, u něhož je žena v předporodní péči. Lékař potvrdí v části A předpokládaný den porodu a žena vyplní požadované údaje v části B.
V kompetenci příslušné OSSZ je rozhodnout o nároku na dávku a její výši. Ze zákona je lhůta pro zpracování (výplatu) dávky do jednoho měsíce od data, kdy OSSZ obdrží doklady potřebné k její výplatě. Písemné oznámení o druhu vyplácené dávky, její denní výši, výši denního vyměřovacího základu a době, za kterou byla dávka vyplacena, se zasílá současně s výplatou dávky.
Výše peněžité pomoci v mateřství činí 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Denní vyměřovací základ se zpravidla zjišťuje z příjmu za 12 kalendářních měsíců před nástupem na dávku. Dávka se poskytuje 28 týdnů (resp. 37 týdnů, pokud žena porodí dvojčata nebo více dětí). Na peněžitou pomoc v mateřství může maminka nastoupit 8-6 týdnů před očekávaným dnem porodu s tím, že termín nástupu si v tomto rozmezí určí sama.
Nastoupit na peněžitou pomoc v mateřství místo ženy může muž nejdříve po šestinedělí ženy, která porodila, tj. od začátku 7. týdne po porodu dítěte a na dobu nejméně 7 dní po sobě jdoucích. Dávka se muži poskytuje nejdéle 22 týdnů, popř. 31 týdnů u dvojčat a vícerčat.
Pokud na peněžitou pomoc v mateřství nastupujete po 1. 1. 2025, probíhá výplata dávky stejným způsobem jako je pojištěnci vyplácena mzda zaměstnavatelem, tak jak je běžné u eNeschopenky.
Při změně čísla účtu, na který jsou dávky nemocenského pojištění vypláceny, je třeba změnu písemně nebo osobně oznámit příslušné OSSZ.
Důležité je, neplést si nemocenské pojištění se zdravotním pojištěním. Jejich účel je odlišný. Nemocenské pojištění slouží k finančnímu zajištění v případě nemoci či mateřství v zásadě pracujícím lidem. Zdravotní pojištění však slouží k úhradě zdravotní péče, jako je lékařské ošetření, ambulantní či nemocniční léčba, pohotovostní a záchranná služba aj., a je v působnosti zdravotních pojišťoven.
Pokud studentka nastoupí do zaměstnání, které jí založí účast na pojištění, ale v tomto zaměstnání ještě nesplní podmínku pojištění celých 270 dnů, může se jí doba studia započítat do pojištění. Podmínkou je, že studentka úspěšně školu ukončí nebo přeruší z důvodu těhotenství. Pak se pojištěnce do potřebných dnů započte i doba studia - pokud spadá do dvou let přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Žena dokládá tuto dobu studia ověřenou kopií dokladu o jeho ukončení (např. maturitním vysvědčením, diplomem).
Nezaměstnaní nárok na peněžitou pomoc v mateřství nemají, protože nejsou nemocensky pojištěni. Ode dne porodu ale mají nárok na rodičovský pří- spěvěk - dávku státní sociální podpory. S žádostí o ni se musí obrátit na příslušné kontaktní pracoviště ÚP ČR podle místa trvalého bydliště.
Pokud je matka na rodičovské dovolené s prvním dítětem do 4 let jeho věku a má platnou pracovní smlouvu, ze které jí vznikl nárok na první peněžitou pomoc v mateřství, vznikne jí nárok na tuto dávku i v souvislosti s dalším těhotenstvím. Nově se zjišťuje i denní vyměřovací základ (DVZ) pro výpočet dávky. Pokud k nástupu na dávku dojde do 4 let věku předchozího dítěte u stejného zaměstnavatele, porovná se nově zjištěný DVZ s DVZ, který byl použit pro výpočet předchozí PPM. Pro stanovení nové peněžité pomoci v mateřství se použije vyšší denní vyměřovací základ.
Maminky-zaměstnankyně mohou pracovat a zároveň pobírat peněžitou pomoc v mateřství v případě, že jde o jiné zaměstnání, než ze kterého se jim tato dávka vyplácí. Maminky-podnikatelky (OSVČ), které uplatňují nárok na PPM z nemocenského pojištění OSVČ, nemusí v době pobírání dávky přerušovat nebo ukončovat činnost. Samostatnou výdělečnou činnost sice nesmí vykonávat osobně, ale mohou ji vykonávat prostřednictvím svých zaměstnanců nebo spolupracujících osob. Např. chod prodejny zajišťují pouze prodavačky apod..
Mateřská dovolená je náročné období, během kterého se dá lehce zapomenout na proplacení řádné dovolené od zaměstnavatele. Mnoho žen tak zcela zbytečně přichází o peníze, které jim právem náleží a to jen proto, že je na tuto skutečnost nikdo neupozornil.
Důvody, proč zaměstnavatelé na proplacení řádné dovolené maminky neupozorňují, mohou být různorodé. Může se jednat o opomenutí a někdy také neznalost zaměstnavatele. Jelikož zaměstnavatelé nejsou povinni aktivně na proplácení řádné dovolené maminky upozornit, tak tuto záležitost mnozí ani neřeší. V neposlední řadě mohou stát za neproplacením řádné dovolené finanční důvody, jelikož je to pro zaměstnavatele další výdaj.
Podmínky čerpání dovolené jsou upraveny v zákoníku práce, konkrétně se jedná o ustanovení podle § 217 odst. 5. „Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení otcovské nebo rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět.”
Pokud si tedy žena po mateřské dovolené požádá o čerpání dovolené před nástupem na rodičovskou dovolenou, tak jí je následně dovolená proplacena ve výši průměrného výdělku.
Pro určení délky dovolené je rozhodující, jaké doby jsou započítávány jako výkon práce. Mezi započítávané doby patří i překážky v práci, kdy zaměstnanec nepracuje a mezi tyto doby patří i čerpání mateřské dovolené. Doba mateřské dovolené se tedy považuje za odpracované směny a vzniká z nich nárok na řádnou dovolenou.
Jestliže zaměstnankyně na mateřské dovolené požádá o čerpání řádné dovolené, která navazuje na mateřskou dovolenou, tak zaměstnavatel musí její žádosti vyhovět. Zaměstnankyně po skončení své mateřské dovolené si tedy musí o dovolenou požádat a poté nastoupí na rodičovskou dovolenou. Čerpání této řádné dovolené nemá na vyplacení rodičovského příspěvku žádný vliv.
Pro výpočet náhrady mzdy za dobu čerpání řádné dovolené zaměstnavatelé používají průměrný nebo pravděpodobný výdělek. Průměrný výdělek se určuje z hrubé mzdy nebo platu jenž zaměstnanci náleží v rozhodném období, což znamená v předchozím kalendářním čtvrtletí. Pokud v rozhodném období není odpracováno alespoň 21 dnů, tak zaměstnavatel použije pro výpočet pravděpodobný výdělek.
I když zákoník práce neurčuje zaměstnavateli konkrétní postup při zjišťování pravděpodobného výdělku, zavazuje ho, aby přihlédl k obvyklé výši složek mzdy daného zaměstnance nebo jeho kolegů vykonávajících stejnou práci.
O proplacení řádné dovolené můžete svého zaměstnavatele požádat ihned po skončení mateřské dovolené, tedy ještě před nástupem na rodičovskou dovolenou. Zaměstnavatel je povinen vaší žádosti vyhovět a řádnou dovolenou proplatit.
Příklad výpočtu dovolené
Pro lepší pochopení problematiky uvádíme příklad výpočtu dovolené v situaci, kdy zaměstnankyně čerpala v kalendářním roce 14 týdnů mateřské dovolené, kterou nastoupila již v předchozím roce, kdy vyčerpala její polovinu - neodpracovala tedy, omluveně zameškala v daném kalendářním roce 70 pracovních dnů.
Pokud ovšem nastoupí dovolenou ihned po ukončení mateřské dovolené a před nástupem na rodičovskou dovolenou, tedy bezprostředně po mateřské dovolené, dovolená jí krácena nebude, zůstane jí nárok na plnou výměru, a získá tak navíc náhradu mzdy nebo platu za oněch 8,5 nebo 10,5 dne dovolené.
Vyjdeme ze stejných podmínek jako v předchozím případě. K tomu se přičte 560 hodin (14 x 40) mateřské dovolené - a to jako odpracované doby, přičemž čerpáním mateřské dovolené v uvedeném rozsahu bude splněna i podmínka odpracování alespoň dvanáctinásobku týdenní pracovní doby, aby mohlo dojít k limitovanému zápočtu neodpracované doby.
40 hodin (týdenní pracovní doby) : 52 týdnů (délka kalendářního roku) x 34 týdnů (odpracované doby) x 4 resp. 5 týdnů (výměry dovolené), čímž dostaneme nárok na dovolenou v délce 104,61 hodin čili po zaokrouhlení 105 hodin, tedy 13 dnů a 1 hodinu, jestliže zaměstnavatel poskytuje 4 týdny dovolené, resp.
Bude-li zaměstnankyně (za podmínek z předchozího příkladu) čerpat na základě své žádosti bezprostředně po mateřské dovolené dovolenou, započte se jí pro nárok na dovolenou jako odpracovaná doba i doba samotného čerpání dovolené, tedy v našem případě 3 resp. 4 týdenní pracovní doby navíc.
Potom zaměstnankyně získá nárok na 156,92 čili po zaokrouhlení 157 hodin čili 19 dnů a 5 hodin dovolené (40: 52 x 51 x 4), jestliže zaměstnavatel poskytuje 4 týdny dovolené - tudíž se přiblíží plné výměře dovolené za kalendářní rok. Jestliže zaměstnavatel poskytuje 5 týdnů dovolené, tak zaměstnankyně získá nárok na 200 hodin čili 25 dnů dovolené (40 : 52 x 52 x 5), tedy na plnou výměru dovolené.
Zpravidla však dojde asi k tomu, že zaměstnankyně vyčerpá dovolenou v plném rozsahu (roční výměry), tedy 4 nebo 5 týdnů, vyčerpá tedy více, než jí náleží. A potom nastoupí pravidlo dle ust. 222 odst. 4 zákoníku práce (které novela zákoníku práce nemění) o tom, že zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na níž mu právo nevzniklo.
Níže je uvedena tabulka s příkladem výpočtu dovolené:
| Faktor | Hodnota |
|---|---|
| Týdenní pracovní doba | 40 hodin |
| Délka mateřské dovolené | 14 týdnů |
| Odpracovaná doba | 34 týdnů |
| Dovolená (4 týdny) | 105 hodin (13 dnů a 1 hodina) |
| Dovolená (5 týdnů) | Bude dopočítáno |
Ačkoliv nemůžeme zcela vyloučit, že by zaměstnankyně shodou okolností čerpala dovolenou právě v uvedeném rozsahu, ať už náhodou nebo záměrně.
Zanechat komentář