Dr. Emil Holub, africký cestovatel, lékař, vědec, badatel, vlastenec a spisovatel, se narodil 7. října 1847 v Holicích jako Emilian Karel Johann v rodině městského lékaře Františka Holuba.
V dětství četl africký cestopis Davida Livingstona, který jej silně ovlivnil. Když si v dětství přečetl africké zápisky britského cestovatele Davida Livingstona, chtěl probádat neznámé vnitrozemí Afriky stejně jako on. A svůj sen si splnil.
V šesti letech začal navštěvovat základní školu ve Starých Holicích a byl vzorným žákem. V roce 1857 se celá rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří. Po gymnaziálních studiích v Praze a Žatci nastoupil Emil v roce 1866 na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
První cesta do Afriky
Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. V roce 1872 odjel Emil Holub na první cestu do Afriky, v níž pobyl sedm let a podnikl tři výpravy do vnitrozemí. Vyplul z anglického Southamptonu a po krátkém mezipřistání v Kapském Městě se vylodil 8. července v Port Elizabeth.
Díky doporučení tamějšího rakouského konzula Adlera zde začal pracovat jako lékař v evropských rodinách. 26. srpna 1872 odešel vykonávat lékařskou praxi v městě Dutoitspan (nyní předměstí Beaconsfield v Kimberley) mezi hledači diamantů.
V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu - „vědecké safari“ na území bečuánských kmenů, kde získal první zkušenosti s domorodci a výstrojí. Dne 3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo bečuánského kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo.
Třetí expedici vykonal od 2. března 1875 do listopadu 1877, při níž podnikl cestu k řece Zambezi a zpracoval první detailní mapu oblasti Viktoriiných vodopádů. Došel až k Viktoriiným vodopádům, jejichž mapu jako první zakreslil. Dorazil až do Šešeke, hlavního sídla kmene Loziů (Bartostů, Maruců), kde se setkal s jejich králem Sipopem. Sipopo byl krutý tyran, ale Holuba si oblíbil a poskytl mu prostředky na plavbu po řece Zambezi.
Po tomto neúspěchu se Holub rozhodl k návratu. 5. srpna 1879 se vydal na zpáteční cestu do Evropy. Do Prahy s sebou vzal i bečuánskou dívku Bellu. Vrátil se 18. října téhož roku a začal přednášet po celém území Rakouska-Uherska a psát články.
Seznamoval se s africkou přírodou, jinakostí života a domorodými obyvateli. Nikdo nepopsal život domorodců na africkém jihu druhé poloviny 19. století tak podrobně jako doktor Emil Holub. I současní etnografové se shodují, že nikdo nepopsal život domorodců na africkém jihu druhé poloviny 19. století tak podrobně jako doktor Emil Holub. A právě v tom se projevila jeho genialita.
Napsal a vydal první knižní popis Viktoriiných vodopádů, vydaný anglicky v Grahamstownu roku 1879. Na Střeleckém ostrově uspořádal velkou výstavu. V letech 1880-1881 vydal cestopis Sedm let v jižní Africe - příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambezi (1872-1879).
Druhá cesta do Afriky a manželství s Růženou
Dne 2. listopadu 1883 se ve Vídni vzali. Podruhé se do nitra černého kontinentu vypravil v roce 1883 s manželkou Růženou, rozenou Hoffovou, a to krátce po svatbě. Ještě téhož měsíce odjíždějí novomanželé spolu se šesti průvodci na vysněnou cestu do Afriky. Růžena (Rosa) Holubová, Holubova asistentka, později manželka a spolupracovnice
Díky podpoře veřejnosti i císařského dvora připravoval druhou cestu do Afriky, při níž chtěl z Kapského Města projít celým kontinentem až do Káhiry. V případě komplikací by se obrátil k východu na pobřeží Indického oceánu. Vyplul 22. listopadu 1883 a 22. prosince přistál v Kapském Městě. Provázela jej manželka Růžena (Rosa) a šest mužů, které si vybral pomocí konkurzu: Josef Špíral ze Šťáhlav (1845-1886), Antonín Halouska z Rajhradu (1860-1901), Osvald Söllner (??-1886) a Karel Bukač z Vídně (??-1886), Ignác Leeb (1857-1902) z dolnorakouského Harmansdorfu a János Fekete (1859-1894) z maďarského Csongrádu. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Rosa pak měla talent na jazyky (mj.
Expedice směřovala z Kapského Města přes řeky Oranje a Vaal do země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní Botswaně a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní Zambie. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslal Holub Antonína Halouska domů.
V létě roku 1886 Holub opustil území Tongů a vydal se do země bojovných Mašukulumbů (Ilů), kteří nosili zvláštní špičaté účesy. Holub byl prvním Evropanem, který navštívil jejich území. Při táboření u vesnice Gallulongy 2. srpna 1886 výpravu napadl bojovný kmen Mašukulumbů. 2. srpna 1886 bojovní Mašukulumbové přepadli Holubův tábor u vesnice Galulongy a zabili Osvalda Söllnera. Zároveň ukradli podstatnou část zásob, zničili sbírky i deníkové záznamy. Holub s manželkou a zbývajícími dvěma pomocníky museli uprchnout zpět na území Tongů.
Zde byl Ignác Leeb těžce zraněn levhartem a Holub i jeho manželka vážně onemocněli malárií. V bažinatých oblastech okolí řeky Zambezi onemocněli malárií. V cestě už Holub nemohl pokračovat a musel se vrátit zpět.
Během expedice se Růžena aktivně účastnila chodu expedice: prováděla měření, odchyt a pozorování zvěře, obstarávala potraviny, posléze se stala administrátorkou expedice. Při útoku domorodců u vesnice Galulongy mu dokonce zachránila život. Málo se ví, jak odvážnou a jemu oporou byla vzdělaná manželka Růžena. „Rosa byla oporou svého muže. Vydala se s ním na druhou africkou expedici.
Přes všechny potíže se Holubovi podařilo shromáždit mnoho přírodovědného i etnografického materiálu a poznatků, které byly oceňovány ve vědeckých kruzích v českých zemích, v Německu, Francii a Anglii.
Plánoval ještě třetí výpravu do Afriky v roce 1889. Tentokrát měl zamířit na popud Leopolda II. do Belgického Konga. Potřetí se již Holub do milované Afriky nepodíval.
Život po návratu a smrt
Poznatky Holub zvěčnil v mnoha textech, ať se již jedná o rozsáhlý cestopis z první výpravy Sedm let v jižní Africe, knihu Druhá cesta po jižní Africe či odborné články v časopisech a novinách. Vydal knihu Druhá cesta po Africe - Z Kapského Města do země Mašukulumbů.
Holub pořádal po celém světě četné přednášky a výstavy. V roce 1891 otevřel ve Vídni vůbec největší etnografickou výstavu, kterou o rok později na 72 železničních vagónech převezl do Prahy. Dodnes u nás nebyla překonána.
Po skončení výstavy nabídl všechny exponáty Národnímu muzeu, které však jeho velkorysý dar z různých důvodů odmítlo. Holub pak po částech svou velkolepou sbírku rozdal.
V roce 1894 odjel na dva roky přednášet do USA, po návratu žil se svou ženou převážně ve Vídni. Na evropském úspěchu výprav v odborných kruzích a obřím zájmu veřejnosti o výstavy či přednášky doma i na turné v USA však nezbohatl. Naopak. Emil Holub zemřel v chudobě a dluzích. Ve čtyřiapadesáti letech 21. února 1902. Zemřel 21. února 1902 ve Vídni na následky nemocí prodělaných v Africe.
V posledním roce života se k těmto komplikacím přidala i rakovina, jíž podlehl 21. února 1902. Pohřben byl 24.
Rosa Holubová s manželem žila ve Vídni až do jeho smrti. Konec života prožila se svou sestrou v Hietzingu u Vídně a několikrát navštívila Československo. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. Zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let a v závěti odkázala zbylé věci po manželovi Holicím.
Odkaz Emila Holuba
„Byl u nás zakladatelem moderního dobrodružného cestopisu,“ říká afrikanistka Marie Imbrová. V pondělí uplynulo 120 let od úmrtí Emila Holuba. V Africkém muzeu Dr. Emila Holuba v Holicích na Pardubicku letos připomenou i 150 let od jeho první africké expedice. „Byl českým Livingstonem. Byť se nedožil samostatného Československa, cítil se velkým vlastencem. Chystáme akce napříč celým rokem,“ nastiňuje za muzeum Petra Hrubanová.
„Dobrý den, doktore Holube. Jedete letos zase do Afriky?" ptá se Cimrman v osobě Zdeňka Svěráka v legendárním filmu Jára Cimrman ležící, spící. „Doma bude. Ve skutečnosti spolu tvořili cestovatelský pár.
V Holicích na Pardubicku vznikl v minulém století Památník Dr. Emila Holuba, v roce 2012 byl přjmenovaný na Africké muzeum Dr.
Kvůli Holubovu úmyslu projít napříč velkou část Afriky zbystřily i koloniální mocnosti. „Chtěl napomoci získat odbyt pro výrobky a nástroje z našeho území. Holub měl také vyjednávat s místními náčelníky o pozemcích, mnohými je považován z Čechů za prvního iniciátora africké kolonizace. Sen o vlastní kolonii pak mělo i nové Československo - tedy spíše nadšenci, kteří konkrétně zvažovali jako kolonii Togo na pobřeží Atlantského oceánu.
Ze svých cest mezi roky 1872 až 1887 nashromáždil zhruba třicet tisíc exponátů. Mnohé z nich věnoval stovkám různých institucí či škol.
Africké muzeum Dr. Národní knihovna ČR eviduje 29 odborných publikací, jejichž autorem je Emil Holub a které byly vydány za jeho života. První českou knihu Emila Holuba vydal J. Otto v roce 1880: Sedm let v jižní Africe : příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi : (1872-1879).
Posmrtných vydání se díla Emila Holuba dočkala až po druhé světové válce, kdy v roce 1948 vydali Toužimský a Moravec Černý ráj: Příjezd do jižní Afriky a první cesta - První část cestopisu Sedm let v jižní Africe : (1872-1873) a v roce 1952 vydala Osvěta Praha reprint vydání z roku 1881 Velké dobrodružství : cesta po Zambezi (výzdoba knihy Karel Liebscher).
Podle románu Edvarda Valenty Druhé housle natočil v roce 1952 režisér Miloš Makovec film Velké dobrodružství. Emil Holub s manželkou Růženou se též objevili v anekdotické sekvenci filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983, režie Ladislav Smoljak).
Pomník z černého mramoru s bustou Emila Holuba od zimbabwského sochaře Last Mahwahwa byla odhalena ke 130. výročí od první návštěvy Viktoriiných vodopádů, z iniciativy Velvyslanectví ČR v Harare před Národním muzeem Zambie ve městě Livingstone (na zambijské straně vodopádů.
31. ledna 1999 získává gymnázium v Holicích čestný název Gymnázium Dr. 20. února 2002 Česká národní banka vydala stříbrnou minci nominálu 200 Kč k připomenutí 100 let od úmrtí Dr.
Emil Holub byl filatelista, byl členem nejstaršího českého klubu - Klubu českých filatelistů - později Klub 001. Byl zobrazen na československých známkách z roku 1952 a na české známce z roku 2007.
Tabulka: Přehled cest Emila Holuba do Afriky
| Cesta | Roky | Cíl | Významné události |
|---|---|---|---|
| První cesta | 1872-1879 | Jižní Afrika | První detailní mapa Viktoriiných vodopádů |
| Druhá cesta | 1883-1887 | Jižní Afrika | Útok kmene Mašukulumbů, onemocnění malárií |
Zanechat komentář