Každý zaměstnanec má během roku právo na dovolenou. V tomto článku se dozvíte, kdy vzniká nárok na dovolenou, za jakých podmínek a jak se dovolená počítá.
Právní úprava dovolené je obsažena zejména v § 211 až 223 zákoníku práce. Základním druhem dovolené na zotavenou je dovolená za kalendářní rok, která se zaměstnanci poskytuje na základě splnění zákonem stanovených podmínek.
Změna způsobu stanovení práva na dovolenou
Od 1. 1. 2021 platí nová úprava § 213 zákoníku práce (ZP) pro dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část. Právo vzniká v závislosti na odpracované týdenní pracovní době bez práce přesčas. Změna umožnila zrušení dovolené za odpracované dny do 31. 12. 2020 upravené v § 214 ZP.
Podmínka odpracování potřebného počtu směn s výjimkou poměrné části dovolené, u níž je vyžadováno, aby byl odpracován alespoň 4násobek pracovní doby, odpadla, a znamená to proto, že není potřebné upravovat a nadále používat jako zvláštní typ dovolené dovolenou za odpracované dny.
Nárok na dovolenou za kalendářní rok
Zaměstnanci vznikne právo na dovolenou za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.
Právo na dovolenou za kalendářní rok v plném rozsahu vznikne zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli, tzn. v období od 1. 1. do 31. 12. konal u něho práci po dobu 52 týdnů, a to buď v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, anebo kratší týdenní pracovní doby.
Nemusí se jednat pouze o jeden pracovní poměr, ale může to být i více pracovních poměrů u stejného zaměstnavatele, které na sebe bezprostředně navazují. Co se pro účely dovolené považuje za nepřetržité trvání pracovního poměru, upravuje § 216 odst. 1 ZP.
Splněním těchto podmínek vzniká zaměstnanci na dovolenou nárok. Může nastat situace, kdy zaměstnanec splní pouze podmínku, že odpracoval 60 dnů, ale jeho pracovní poměr trvá kratší dobu než celý kalendářní rok.
Výměra dovolené
Výměra dovolené je i nadále stanovena v týdnech, minimální výměra činí podle § 212 ZP 4 týdny. Délka dovolené v hodinách za kalendářní rok je tak shodná s délkou stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance a stanoví se vynásobením délky stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby s počtem týdnů dovolené, která činí její výměru.
Základní vzorec pro zjištění práva na dovolenou je:
týdenní pracovní doba (stanovená nebo kratší) x počet týdnů dovolené (její výměra)
Výsledkem je stanovení práva na dovolenou v konkrétním kalendářním roce v hodinách.
Výměra dovolené je stanovena různě pro různé kategorie zaměstnanců. Základní výměra dovolené činí čtyři týdny (přičemž v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu lze zaměstnancům zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost, prodloužit dovolenou o další týdny nad základní výměru). Zaměstnancům zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost, přísluší dovolená v délce pěti týdnů. Dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí osm týdnů v kalendářním roce.
Prodloužení dovolené o další týdny lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpise. Není vyloučeno, aby zaměstnavatel prodloužil dovolenou pouze určitým skupinám zaměstnanců, např. delší dovolenou přiznal zaměstnancům pracujícím u zaměstnavatele delší počet let, nebo zaměstnancům konajícím práce fyzicky nebo duševně náročné. Stejně tak není vyloučeno, aby bylo prodloužení dovolené sjednáno individuálně s jednotlivými zaměstnanci, například v pracovních smlouvách.
U zaměstnanců zaměstnavatelů, uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce (u nichž je odměňování závislé na veřejných rozpočtech) činí dovolená 5 týdnů a dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce.
Po dobu dovolené zaměstnanec nedostává běžnou mzdu, ale náleží mu náhrada mzdy za dovolenou. Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
Týdenní pracovní doba
Pro posouzení rozsahu práva na dovolenou je rozhodující vazba na pracovní dobu. Týdenní pracovní doba je podle zákoníku práce stanovena v § 79 ZP jako týdenní a její délka je stanovena podle druhu práce (práce pod zemí) nebo podle pracovních režimů.
Jednosměnné pracovní režimy mají pracovní dobu 40 hodin týdně, zaměstnanci s dvousměnným pracovním režimem mají pracovní dobu 38,75 hodin týdně a zaměstnanci, kteří pracují v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu nebo ve vícesměnném či nepřetržitém pracovním režimu, mají délku pracovní doby 37,5 hodiny týdně.
Zaměstnavatel také může postupovat podle § 79 odst. 3 ZP a zkrátit týdenní pracovní dobu bez snížení mzdy pod rozsah odpovídající pracovní době stanovené pro všechny zaměstnance v § 79 odst. 1 a 2 ZP. Ke zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy může dojít výhradně u zaměstnavatelů poskytujících mzdu, tedy zkrátit pracovní dobu pod zákoníkem práce stanovený rozsah nemohou zaměstnavatelé uvedení v § 109 odst. 3 ZP.
Pracovní doba může být sjednána se zaměstnancem podle § 80 ZP v rozsahu kratším, nežli je stanovená týdenní pracovní doba. Záleží na dohodě konkrétního zaměstnance se zaměstnavatelem. Sjednat kratší pracovní dobu lze pouze v dohodě se zaměstnancem, nelze ji sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu.
V průběhu kalendářního roku může také docházet k tomu, že původně stanovená týdenní pracovní doba bude se zaměstnancem sjednána jako kratší, nebo může být opačný postup, že zaměstnanec začne vykonávat práci v kratší sjednané pracovní době a poté po dohodě přejde na stanovenou týdenní pracovní dobu.
Ke změnám v délce týdenní pracovní doby v průběhu kalendářního roku, za který se právo na dovolenou zjišťuje, a jejich vztahu k výpočtu práva na dovolenou je blíže podán výklad u § 212 ZP. Délka pracovní doby, a to jak stanovené, či sjednané, má však od roku 2021 význam pro stanovení práva na dovolenou za konkrétní kalendářní rok, které se bude zjišťovat v hodinách.
Zjišťování délky dovolené v hodinách a způsob jejího čerpání
Právo na dovolenou se od 1. 1. 2021 bude stanovovat v hodinách. Zjišťování práva na dovolenou podle počtu hodin znamená také to, že bude-li zaměstnanec čerpat dovolenou, bude mu z jeho práva na dovolenou, které bude zjištěno za kalendářní rok v hodinách, odečítán takový počet hodin, který odpovídá stanoveným směnám v období, ve kterém bude dovolenou čerpat.
Pro vznik práva na dovolenou v plném rozsahu se vyžaduje, aby zaměstnanec konal práci u zaměstnavatele po dobu 52 týdnů v období od 1. 1. do 31. 12. Podmínkou je, že zaměstnanec odpracuje v každém z těchto týdnů stanovenou nebo sjednanou kratší pracovní dobu. Pro vznik práva na dovolenou se započítávají odpracované jen celé násobky stanovené nebo sjednané kratší pracovní doby. K odpracovaným hodinám, které nedosahují násobku týdenní pracovní doby, se nepřihlíží.
Právo na dovolenou je stanoveno v hodinách, neznamená to však, že by dovolená mohla být v hodinách také čerpána. Čerpání dovolené po hodinách není od 1. 1. 2021 přípustné s jedinou výjimkou upravenou v § 218 odst. 6 ZP. Čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, je výjimečné a pouze za podmínky, že s tím zaměstnanec souhlasí.
Nový způsob posuzování vzniku práva na dovolenou podle odpracovaných hodin má za cíl výhradně to, aby byly sjednoceny podmínky vzniku práva na dovolenou u všech zaměstnanců s ohledem na to, jak dlouhá je jejich pracovní doba a bez ohledu na to, jak je tato pracovní doba rozvrhována, zda rovnoměrně, či nerovnoměrně, anebo na určitý počet dnů v týdnu nebo na všechny pracovní dny v týdnu apod. Cílem nové úpravy je sjednotit tyto podmínky a postavit je na jediném ukazateli, kterým je délka odpracované pracovní doby, a v závislosti na délce takto odpracované pracovní doby poté zjišťovat vznik práva na dovolenou.
Nový způsob zjišťování práva na dovolenou podle odpracované pracovní doby však znamená také to, že ke konečnému počtu hodin práva na dovolenou za konkrétní kalendářní rok dospěje zaměstnavatel zpravidla až po ukončení tohoto kalendářního roku, protože teprve po jeho skončení bude znám skutečný počet odpracovaných hodin (včetně zápočtu dob považovaných za výkon práce viz dále).
Zaměstnavatelé mohou i za úpravy od 1. 1. 2021 stanovit dopředu předpokládaný rozsah práva na dovolenou podle v té době existující délky týdenní pracovní doby. Stejný postup byl ostatně používán i do 31. 12. 2020. Ani za úpravy do 31. 12. 2020 není právo na dovolenou pro evidenci uváděno v počtu týdnů, ale bylo na začátku roku v závislosti na tom, jaká byla stanovena výměra dovolené, přepočítáno na pracovní dny. 4týdenní výměře dovolené odpovídalo 20 dnů, 5 týdnům dovolené odpovídalo 25 dnů. Zaměstnavatelé mohou tento propočet v závislosti na délce pracovní doby provést i nyní, protože dovolená zaměstnance se 40hodinovou týdenní pracovní dobou a 4týdenní výměrou dovolené činí 160 hodin za kalendářní rok, pokud je dovolená 5 týdnů, dovolená činí 200 hodin.
Stejným způsobem bude zaměstnavatel postupovat u délky stanovené týdenní pracovní doby pro dvousměnné nebo vícesměnné pracovní režimy. U dvousměnných pracovních režimů bude délka dovolené 38,75 x 4 = 155 hodin a při 5 týdnech = 193,75, zaokrouhleno na celé hodiny nahoru 194 hodin. Při pracovní době stanovené na 37,5 hodiny týdně to činí 37,5 x 4 = 150 hodin, příp. 37,5 x 5 = 187,5, hodin zaokrouhleno na celé hodiny nahoru 188 hodin. Stejným způsobem může zaměstnavatel určit předpokládanou délku dovolené zaměstnance, který má sjednán např. 30hodinový úvazek, tím, že se při 4týdenní pracovní délce dovolené jedná o 120 hodin, při 5 týdnech 150 hodin. Počet odpracovaných hodin, popř. posuzování některých překážek v práci jako výkon práce však může konečný výsledek délky dovolené ovlivnit.
Poměrná část dovolené
Jestliže zaměstnanec nekonal u zaměstnavatele práci po dobu 52 týdnů v kalendářním roce a nevzniklo mu proto právo na dovolenou podle § 212 odst. 1 ZP, musí zaměstnavatel zjišťovat, zda zaměstnanci nevznikne právo na poměrnou část dovolené.
Zaměstnanec nesplní podmínku odpracování 52 týdnů v kalendářním roce za situace, že jeho pracovní poměr netrval po celý kalendářní rok, tzn. pracovní poměr skončil v průběhu kalendářního roku nebo byl v průběhu kalendářního roku nově navázán. Zaměstnanec nesplní podmínku odpracování 52 týdnů také v případě, že z důvodu existující překážky v práci, která se neposuzuje jako výkon práce, tento počet neodpracuje. K tomu dojde např. při čerpání rodičovské dovolené, příp. při dlouhodobé dočasné pracovní neschopnosti, která vznikla z jiného důvodu než pro pracovní úraz nebo pro nemoc z povolání.
Poměrná část dovolené přísluší zaměstnanci za podmínky, že konal u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním roce práci alespoň v rozsahu 4 týdnů stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby. Podmínkou vzniku práva na poměrnou část dovolené je, aby zaměstnanec konal práci alespoň po dobu 4 týdnů. I pro zjištění tohoto požadovaného limitu se kromě faktického výkonu práce jako doba odpracovaná považují další doby upravené v § 348 odst. 1 ZP s výjimkami uvedenými v § 216 odst. 2 ZP.
Zaměstnanci, který v kalendářním roce, za který se právo na dovolenou zjišťuje, nekoná u zaměstnavatele práci ani se započítáním náhradních dob v rozsahu 4 týdnů, protože jeho pracovní poměr ani po tuto dobu netrval (např. byl zrušen ve zkušební době) anebo sice pracovní poměr trvá po celý kalendářní rok, ale zaměstnanec nepracuje z důvodu dlouhodobé překážky v práci, kterou je např. rodičovská dovolená, v daném kalendářním roce právo na dovolenou nevznikne.
Poměrná část dovolené činí za každou odpracovanou stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu 1/52 této pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.
Poměrná část dovolené se zjistí tak, že zaměstnavatel spočte celé násobky odpracované týdenní pracovní doby zaměstnancem, ať už stanovené, nebo kratší, za každý z těchto násobků odpracované pracovní doby zaměstnanci přísluší 1/52. Jestliže zaměstnanec odpracoval např. 13 násobků stanovené týdenní pracovní doby, má právo na dovolenou v rozsahu 13/52 z 40 hodin x počet týdnů dovolené, např. v příkladu 5 týdnů.
Právo na dovolenou se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru až poté, co je proveden příslušný výpočet, zaokrouhluje se tedy celkově zjištěné právo, a to směrem na celé hodiny nahoru, v daném případě tedy na 50 hodin.
Na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2020 je vznik práva na poměrnou část dovolené od 1. 1. 2021 spravedlivější, protože upouští od podmínky, že se poměrná část dovolené poskytuje pouze za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru.
Dovolená a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP/DPČ)
Vzhledem k tomu, že zaměstnanci pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr mají právo na dovolenou v zásadě za stejných podmínek jako zaměstnanci v pracovním poměru (dle § 77 odst. 2 zákoníku práce se na ně vztahuje úprava o pracovním poměru, není-li stanoveno jinak), uplatní se i na ně obecná podmínka pro vznik práva na dovolenou uvedená v § 213 odst. 3 zákoníku práce, tj. že pracovněprávní vztah zaměstnance k zaměstnavateli musí v příslušném kalendářním roce trvat nepřetržitě alespoň 4 týdny a zaměstnanec musí v rámci tohoto pracovněprávního vztahu odpracovat alespoň 4násobek fiktivní týdenní pracovní doby.
Protože zaměstnanci, konající práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nemají pevnou „týdenní pracovní dobu“, stanovuje zákoník práce, že jen pro účely dovolené u těchto zaměstnanců činí délka týdenní pracovní doby 20 hodin. Čtyřnásobek fiktivní týdenní pracovní doby tedy vždy u všech zaměstnanců pracujících na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr činí 80 hodin.
V těchto případech tak není rozhodující to, v jakém skutečném rozsahu byla práce v dané dohodě sjednána, ale je rozhodující jen to, kolik hodin daný zaměstnanec skutečně odpracoval. V této souvislosti je však třeba uvést, že za odpracovanou dobu se považují i náhradní doby dle ustanovení § 348 odst. 1 a 216 odst. 2 a 3 zákoníku práce.
Splnění výše uvedené podmínky (trvání pracovněprávního vztahu minimálně 4 týdny a odpracování 80 hodin) se posuzuje zvlášť u každého pracovněprávního vztahu, ledaže tyto pracovněprávní vztahy na sebe bezprostředně navazují, protože pak by se považovaly na nepřetržitě trvající a pro účely výpočtu by se sčítaly. To by platilo i v případě, kdy na dohodu o provedení práce bezprostředně naváže dohoda o pracovní činnosti a naopak.
Za nepřetržité trvání základního pracovněprávního vztahu se pro účely dovolené považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového základního pracovněprávního vztahu zaměstnance k témuž zaměstnavateli (např. skončení pracovního poměru z důvodu vzniku nároku na starobní důchod a bezprostřední navázání právního vztahu z dohody o provedení práce s týmž zaměstnavatelem jako pracující důchodce nebo skončení právního vztahu z dohody o provedení práce a bezprostřední navázání pracovního poměru).
Pokud si v tomto případě nevyčerpá zaměstnanec dovolenou, na kterou mu vzniklo právo z prvního pracovněprávního vztahu, přechází toto právo do druhého pracovněprávního vztahu, resp. právo na dovolenou se posuzuje jako by k přerušení pracovněprávního vztahu nedošlo.
Příklady výpočtu dovolené
Pro lepší pochopení uvádíme několik příkladů výpočtu nároku na dovolenou:
- Příklad 1: Zaměstnanec, jehož pracovní poměr trval po celý kalendářní rok, se stanovenou týdenní pracovní dobou v délce 40 hodin týdně a výměrou dovolené v délce 4 týdnů, v tomto kalendářním roce odpracoval veškeré rozvržené směny, tj. celkem 2088 hodin (včetně náhradních dob). Odpracoval tedy 52 celých násobků své týdenní pracovní doby (2088:40=52,2), a vzniklo mu tak právo na dovolenou za kalendářní rok o velikosti 160 hodin dovolené (výměra dovolené × týdenní pracovní doba, tj. 4 týdny × 40 hodin).
- Příklad 2: Zaměstnanec nastoupil k zaměstnavateli 1. 10. 2021 a ve stanovené týdenní pracovní době v délce 40 hodin týdně do konce roku odpracoval 529 hodin. Jeho výměra dovolené činí 5 týdnů. Zaměstnanec tedy odpracoval za kalendářní rok 13 celých násobků své týdenní pracovní doby (529/40=13,225), tudíž mu vznikne právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, konkrétně na 13/52 z dovolené za kalendářní rok, tj. 50 hodin (13/52 * 40 * 5 = 50).
- Příklad 3: Zaměstnanec byl v pracovním poměru od 1. 2. 2021 do 31. 7. 2021. Měl stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin a výměru dovolené 4 týdny. Celkem tedy odpracoval u zaměstnavatele 26 týdnů. Vznikne mu právo na poměrnou část dovolené ve výši 80 hodin (26/52 * 40 * 4 = 80).
Doba čerpání dovolené
Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, byť jej zákoník práce v mnoha ohledech limituje (např. nemůže určit dovolenou ze dne na den, neboť tak musí učinit alespoň 14 dní předem, ledaže s tím zaměstnanec souhlasí; nelze určit dobu čerpání dovolené na některé překážky v práci, např. na dobu, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným apod.).
Zaměstnavatel je povinen poskytnout ji zaměstnanci tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Zaměstnavatel je však povinen určit zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, čerpání alespoň čtyř týdnů dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má nárok.
Často se stává, že si zaměstnanec z naléhavých provozních důvodů nebo proto, že zaměstnavatel neurčil její čerpání nebo pro překážky v práci nemůže dovolenou v kalendářním roce vyčerpat.
Tabulka: Délka dovolené v závislosti na týdenní pracovní době a výměře dovolené
| Týdenní pracovní doba | Výměra dovolené (týdny) | Délka dovolené (hodiny) |
|---|---|---|
| 40 hodin | 4 | 160 |
| 40 hodin | 5 | 200 |
| 38,75 hodin | 4 | 155 |
| 38,75 hodin | 5 | 194 |
| 37,5 hodin | 4 | 150 |
| 37,5 hodin | 5 | 188 |
| 30 hodin | 4 | 120 |
| 30 hodin | 5 | 150 |
Tato tabulka poskytuje přehled o tom, jak se délka dovolené v hodinách liší v závislosti na týdenní pracovní době a výměře dovolené. Je důležité si uvědomit, že počet odpracovaných hodin a posuzování některých překážek v práci jako výkon práce může ovlivnit konečný výsledek délky dovolené.
Doufáme, že tento článek vám pomohl lépe porozumět podmínkám a nároku na dovolenou za kalendářní rok v České republice.
Zanechat komentář