V našem dnešním článku si společně vysvětlíme dva pojmy z pracovní doby, které v aplikační praxi neustále vzbuzují řadu nejasností a dotazů. Pojďme se detailněji podívat, jak vypadá nerovnoměrně rozvržená pracovní doba na příkladech. Vše, co potřebujete vědět o pracovní době jsme pro vás shrnuli v našem článku.
Článek se zaměřuje na problematiku nerovnoměrného rozvržení pracovní doby (NRPD) a jeho dopad na dovolenou zaměstnanců v souladu s českým zákoníkem práce. Cílem je poskytnout ucelený pohled na tuto problematiku, včetně praktických příkladů a doporučení.
Nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu definuje zákoník práce v § 78, písmeno m). Zaměstnanci mohou v režimu nerovnoměrně rozvržené pracovní doby odpracovat každý týden jiné množství hodin. Směny také mohou začínat a končit v různou dobu. A celkový počet týdenních odpracovaných hodin může někdy přesáhnout základní stanovenou pracovní dobu (max.
Hlavní výhodou nerovnoměrně rozvržené pracovní doby je větší svoboda při plánování směn.
Již víme, že o rozvržení týdenní pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel, který určí začátek a konec směn. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby rozvržení pracovní doby nebylo v rozporu s hlediskem bezpečné a zdraví neohrožující práce. U zaměstnanců pracujících v režimu nerovnoměrného rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen vypracovat rozvrh směn na celé vyrovnávací období.
Využíváte při plánování směn nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu? Ověřte si, že řádně plníte všechny související povinnosti vyplývající ze zákoníku práce.
Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba - příklad: různé střídání krátkého a dlouhého týdne v gastronomii a pohostinství. Při nerovnoměrném rozvržení se pracovní doba zaměstnance v jednotlivých týdnech liší, v jednom týdnu odpracuje jen 2 směny, v druhém týdnu 5 směn, ve třetím týdnu 3 směny a podobně.
Na nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu se vztahuje limit počtu odpracovaných hodin za týden. Počítá se tak, aby průměrná týdenní pracovní doba za tzv. vyrovnávací období nepřesáhla průměrnou standardní týdenní pracovní dobu. Bez vyrovnávacího období se při plánování směn u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby neobejdete. Za normálních podmínek může trvat maximálně 26 po sobě jdoucích týdnů. Kolektivní smlouvou se dá prodloužit až na 52 týdnů.
Zaměstnavatel musí vždy určit začátek a konec směny a zanést je do evidence pracovní doby. Zaměstnavatel musí předem rozvrhnout pracovní dobu pro celé tzv. vyrovnávací období. S písemným rozvrhem pracovní doby musí zaměstnance seznámit 2 týdny předem.
I pro směny v nerovnoměrném režimu platí např. omezení délky práce přesčas, povinné přestávky nebo třeba omezení délky nočních směn.
Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin (§ 83 zákoníku práce). Po 6 hodinách práce musí zaměstnavatel zajistit přestávka na jídlo a oddech o délce 30 min (§ 88 zákoníku práce). Na každý pracovní týden připadá povinný nepřetržitý odpočinek. Existují ho dva typy, odpočinek mezi směnami a týdenní odpočinek. Odpočinek mezi směnami trvá minimálně 11 hodin, ten týdenní pak minimálně 35 hodin, a je-li to provozně možné, má zahrnovat neděli. Od roku 2024 může být nově jednorázově zkrácen na 24 hodin.
POZOR:Od 1. 10. 2023 inspektorát práce kontroluje dodržování nepřetržitého denního odpočinku, odpočinku v týdnu a přestávky na odpočinek během směny i u tzv. dohodářů.
Pokud jsou součástí rozvrhu práce také noční směny, nesměla jejich délka v minulosti překročit 8 hodin za den. Po každé takové směně tedy musela následovat přestávka dalších 16 hodin. Od roku 2024 však je k dispozici alternativní uspořádání. Je-li to z provozních důvodů nutné, může zaměstnavatel nařídit noční směny i delší. Průměrná délka směn za vyrovnávací období však nesmí překročit 8 hodin denně.
Práce přesčas nesmí překročit v průměru 8 hod. Práci přesčas nelze nařizovat široké skupině zaměstnanců. Pouze s vlastním souhlasem ji mohou vykonávat zaměstnanci pracující na kratší pracovní dobu, zaměstnanci mladší 18 let (na ty se vztahuje i omezení délky přesčasu), těhotné zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do 1 roku.
Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba je typ pracovní doby, kdy zaměstnavatel nastaví směny různě na po sobě jdoucí týdny. Její definici stanoví § 78 zákoníku práce. Nerovnoměrně rozvržená doba se hodí pro provozy, kde je při plánování směn potřeba větší svoboda. Umožňuje stanovit odlišné začátky a konce směn i počty směn pro každý pracovní týden. Nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu lze naplánovat pouze po délku tzv. vyrovnávacího období. Jeho rozsah stanoví zaměstnavatel, nesmí však přesáhnout 26 týdnů. Platí také omezení průměrné délky týdenní pracovní doby.
Svátky jsou vymezeny zákonem č. V prvním případě zaměstnanec svou směnu odpracuje, i když se jedná o státní svátek. Náleží mu mzda za odpracovanou směnu a nárok na náhradní volno v rozsahu práce konané v tento den. V druhém případě zaměstnanec naplánovanou směnu neodpracuje (protože zaměstnavatel nebude otevírat odchod).
Pracovní Doba a Doba Odpočinku jsou upraveny § 78 až § 100 ZP. Původně se právní úprava vztahovala pouze na práci v pracovním poměru, v současné době se tato úprava použije i pro výkon práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Podle této úpravy se proto i u dohod postupuje jak při délce pracovní směny, přestávky v práci, při samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem podle § 87a ZP, tak i při evidenci pracovní doby podle § 96 ZP.
Pracovní doba se rozvrhuje rovnoměrně nebo nerovnoměrně. Volba způsobu rozvržení pracovní doby ovlivní další povinné podmínky vyplývající z použitého způsobu rozvržení pracovní doby. Mezi formu rozvržení pracovní doby patří i konto pracovní doby upravené v § 86 a 87 ZP. Dále je v § 85 ZP upraveno pružné rozvržení pracovní doby, které lze použít jak při rovnoměrném, tak i nerovnoměrném rozvržení pracovní doby.
Rozhodnout o tom, jakým způsobem bude pracovní doba rozvržena, přísluší výhradně zaměstnavateli. Jestliže u zaměstnavatele působí odborová organizace (viz § 286 ZP), je zaměstnavatel povinen opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnosti nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci předem projednat s odborovou organizací.
Pro volbu mezi rovnoměrným či nerovnoměrným rozvržením pracovní doby zákoník práce nestanoví žádné doplňující podmínky a záleží proto výhradně na zaměstnavateli, jaká forma rozvržení pracovní doby bude optimální pro plnění jeho úkolů a pro zajišťování či poskytování služeb nebo zajištění výroby. Zaměstnavatel nemusí pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby splňovat žádné dodatečné podmínky a rozvrhnout pracovní dobu nerovnoměrně může pro všechny zaměstnance, anebo pouze pro některé vybrané organizační útvary, provozy nebo pro určité druhy prací či skupiny zaměstnanců. Je proto běžné, aby zaměstnavatel rozvrhoval pracovní dobu pro zaměstnance různě v závislosti na potřebě zajištění činnosti, kterou pro něj konkrétní zaměstnanci konají.
Výpočet Nároku na Dovolenou
Výpočet nároku na dovolenou zpravidla nečiní větší obtíže u zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena rovnoměrně, tj. na jednotlivé týdny je rozvržena stanovená týdenní pracovní doba, popřípadě kratší pracovní doba [§ 78 odst. (1) písm. l)].
Uvedená rovnoměrnost neznamená, že by zaměstnanci musely být určovány vždy stále stejně dlouhé směny, ani že by tyto směny nutně musely připadat na stále stejné kalendářní dny v týdnu. Pro splnění předpokladů rovnoměrného rozvržení postačí, pokud je jakýmkoli způsobem určení pracovní doby do směn dosaženo toho, že součtem veškeré zaměstnavatelem rozvržené pracovní doby do směn je ve vztahu k libovolnému týdnu (§ 350a) vyrovnávacího období zajištěno, že zaměstnanci je rozvrženo stále stejných 40 hodin (tj.
Převedeno na dovolenou pak zaměstnavatel z rozvrhu rovnoměrného rozvržení týdenní pracovní doby snadno zjistí nejen údaj, kdy (v který den) zaměstnanec splní podmínku odpracování 60. / 21. dne (minimální počty odpracovaných dnů pro vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část / respektive nároku na dovolenou za odpracované dny), ale snadno zjistí i údaj o nároku na dovolenou vyjádřený v pracovních dnech.
Zákoník práce sice výslovně stanoví nárok na dovolenou v týdnech [§ 213 odst. (1) a (2)], zároveň ale nezakazuje, aby dovolená byla zaměstnancem čerpána i v kratších úsecích, nejméně však v půldnech [§ 216 odst. (4)].
Pokud by ovšem zaměstnanec ve shora uvažovaných příkladech (schéma č. 1 a 2) čerpal dovolenou po dnech, musela by mu být zaměstnavatelem poskytnuta náhradu mzdy (platu) za vyčerpaný den dovolené přesně tom rozsahu (za tolik hodin), v jakém zaměstnanec v důsledku dovolené nepracoval. Pro daný případ totiž nelze použít § 222 odst. 3 věta druhá zákoníku práce, neboť toto ustanovení umožňuje poskytnout náhradu mzdy (platu) za dovolenou ve výši odpovídající průměrné délce směny jen u zaměstnanců zařazených v nerovnoměrné rozvržení pracovní doby (viz níže).
Výpočet nároku na dovolenou činí tradičně obtíže u zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně, tj. zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích [§ 78 odst. (1) písm.
Podstatným kritériem zákoníku práce [§ 78 odst. 1 písm. m)] pro to, aby určité rozvržení pracovní doby mohlo být považováno za nerovnoměrné, je skutečnost, že stanovená týdenní (popřípadě kratší) pracovní doba není rozvržena rovnoměrně na jednotlivé týdny. Na rozdíl od rovnoměrného rozvržení pracovní doby, v případě nerovnoměrného rozvržení je zaměstnanci rozvrhován různý počet hodin s tím, že tyto rozdíly se povinně vyrovnávají až na konci tzv. vyrovnávacího období. Toto období může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích; pouze prostřednictvím ujednání v kolektivní smlouvě jej lze prodloužit na nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích [§ 78 odst. 1 písm.
V případě, že zaměstnanec pracuje v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, pak se čerpání dovolené povinně řídí (zdánlivě jednoduchým) pravidlem obsaženým v § 213 odst. (4) zákoníku práce, tj. že pokud čerpá dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. Toto pravidlo v praxi znamená, že nárok zaměstnance na dovolenou, stanovený zákonem standardně v týdnech se u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou povinně přepočítává na pracovní dny (směny), přičemž se vychází z rozvrhu týdenní pracovní doby (harmonogramu směn či turnusu), který bude u zaměstnavatele uplatňován v daném kalendářním roce.
Abychom tedy vůbec mohli vypočítat nárok na dovolenou u zaměstnance zařazeného v nerovnoměrně rozvržené pracovní době, je nutné znát (alespoň kvalifikovaně odhadnout) počet směn zaměstnance v příslušném kalendářním roce. Zásadně totiž platí, že nárok zaměstnance na dovolenou vyjádřený v pracovních dnech se v případě nerovnoměrně rozvržené pracovní doby vypočte vydělením počtu směn v kalendářním roce počtem týdnů v roce. Výpočet pak vyjadřuje průměrný počet pracovních směn na jeden týden, a toto číslo se násobí nárokem na dovolenou v týdnech - tj. podnikatelské sféře nejméně číslovkou 4, u zaměstnanců rozpočtové sféry číslovkou 5, v případě pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol číslovkou 8 [§ 213 odst.
Pokud jde o náhradu mzdy za dovolenou, řídí se § 222 odst. (1) zákoníku práce, tj. že zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada platu ve výši průměrného výdělku. Současně druhá věta téhož ustanovení stanoví, že zaměstnancům uvedeným v § 213 odst. (4) zákoníku práce. Podle již zmíněného § 222 odst. 1 věty druhé zákoníku práce lze totiž zaměstnancům s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou poskytovat náhrada mzdy (platu) za dovolenou ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce směny.
Vyplácet zaměstnancům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou náhradu mzdy (platu) za dovolenou ve výši odpovídající průměrné délce směny není právní povinností zaměstnavatele, jedná se pouze o možnost danou zaměstnavateli právním předpisem. Podle § 217 odst.
Další Důležité Aspekty
Právní úprava dovolené práci přesčas do odpracované doby pro účely dovolené zásadně nezahrnuje. Dovolená musí být zaměstnanci oznámena alespoň 14 dnů předem, pokud se zaměstnavatel nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Zákon nevylučuje možnost změny termínu čerpání dovolené, ovšem pro zaměstnavatele může změna termínu původně určené dovolené představovat zvýšené náklady, neboť podle § 217 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené nebo že ho odvolal z dovolené.
Pokud jde o určení rozvrhu čerpání dovolené, je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance [§ 217 odst. (1)]; čili při určování dovolené je vyloučena individuální šikana zaměstnance spočívající např. v nařizování dovolené cíleně mimo dobu prázdnin, ačkoli zaměstnanec má děti a ostatním zaměstnancům s dětmi je dovolená nařizována (na základě jejich žádosti) v době prázdnin.
Globální legislativní nároky na dovolenou uvedené v zákoníku práce (dále jen „ZP“) se výše uvedenou změnou nepohnuly. Ovšem, a to je podstatné, u řádné dovolené již neexistuje tzv. dovolená za odpracované pracovní dny, tj. fáze nároku na dovolenou se zvláštním způsobem výpočtu do 60 odpracovaných pracovních dní. Zcela zásadní změnou je způsob výpočtu nároků na dovolenou. Nárok na dovolenou je od ledna 2021 opřen vždy o tzv. týdenní fond pracovní doby, který je zaměstnancům rozvržen do směn. Výsledný nárok na dovolenou je pak vyjádřen v hodinách.
V letech 2020 a obdobích starších působily praktické komplikace stran dovolené situace, kdy pracovní doba zaměstnance byla rozvrhnuta nerovnoměrně, anebo byla rozvržena sice rovnoměrně, ale tak, že byla v jednotlivých dnech týdne rozvržena z hlediska své výše různě na jednotlivé směny, případně ještě nebyla vypsána na všechny „všední“ dny v týdnu a podobně. Díky revoluci ve výpočtu nároku na dovolenou od ledna 2021 sice výše uvedené záležitosti odpadají, na druhé straně zase přibývají nové komplikace. Výše bylo předestřeno, že dovolená je vyjádřena v hodinách. Kolik hodin dovolené na kalendářní rok to ve skutečnosti bude, závisí na stanovené (zkrácené/kratší) TPD a jejímu odpracování (fiktivním odpracování = doby výkonu práce).
Zkrácená stanovená týdenní pracovní doba = zaměstnavatel může výše uvedený legislativní limit pro typ provozu na základě svého uvážení snížit (nikdy ne zvýšit) bez snižování mzdy. Kratší týdenní pracovní doba = de facto určitý podíl ze stanovené, případně zkrácené týdenní pracovní doby, lidově se užívá termínu „úvazek“ (poloviční, třetinový atd.).
Pružná Pracovní Doba a Zkrácené Úvazky
V případě pružné pracovní doby lze s trochou nadsázky říci, že zaměstnanec může přijít a odejít, kdy chce. Zaměstnavatel obvykle stanoví základní pracovní dobu (např. 9 - 14 hod), kdy pracovník musí na pracovišti být k zastižení, a pak volitelné úseky, kdy záleží na zaměstnanci, zda bude pracovat. V průměru by však měl i pracovník v pružné pracovní době odpracovat 40 hodin týdně (pokud nemá pracovní dobu zkrácenou).
Zaměstnanci mají nejenom právo, ale v podstatě i povinnost si odpočinout nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce a zaměstnavatel mu musí pauzu v práci umožnit. Konkrétně stanovuje minimální odpočinek alespoň 11 hodin mezi směnami. Některým zaměstnavatelům může spíš nerovnoměrně rozvržená pracovní doba, příkladem mohou být krátké a dlouhé týdny, případně různé sezónní výkyvy nebo prodejní období, kdy je třeba prodloužení pracovní doby a podobně. Důležité je dodržet stanovený průměr pracovní doby za tzv.
Zkrácená pracovní doba vyplývá z vnitřního předpisu zaměstnavatele, případně z kolektivní smlouvy. Znamená pro všechny zaměstnance, že pracují například pouze 37,5 hodin týdně při stejné mzdě jako doposud. Taková změna pracovní doby může být sjednána mezi konkrétním zaměstnancem a zaměstnavatelem. Podle zákona je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti zaměstnanců pečujících o dítě mladší než 15 let o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu stanovené týdenní pracovní doby.
Změny v Rozvržení Pracovní Doby a Přepočet Dovolené
Pokud dojde ke změně v rozvržení pracovní doby, například při zavedení pružné pracovní doby, zkrácení pracovní doby nebo změně pracovní směny, je třeba provést přepočet dovolené při změně rozvržení pracovní doby. Při přepočet dovolené při změně rozvržení pracovní doby je zásadní, jakým způsobem se mění počet odpracovaných hodin. Pokud zaměstnanec přechází na jiný typ pracovní doby, ať už zkrácený, nebo flexibilní, musí být dovolená upravena podle nového počtu odpracovaných hodin. Tento přepočet dovolené při změně rozvržení pracovní doby zajistí, že každý zaměstnanec bude mít spravedlivý nárok na dovolenou i při změnách v pracovním režimu.
velikost úvazku (hodin za týden) × počet týdnů dovolené = množství dovolené v hodinách.
U pružné pracovní doby mohou zaměstnanci flexibilně volit hodiny mimo základní pracovní dobu, ale stále musí splnit týdenní pracovní úvazek. Při změně rozvržení pracovní doby, například při zkrácení pracovního úvazku, je nutné přepočítat nárok na dovolenou podle nového počtu odpracovaných hodin. Pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu je důležitý fond pracovní doby a vyrovnávací období.
Podmínky a Omezení
Na nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu se vztahuje limit počtu odpracovaných hodin za týden. Počítá se tak, aby průměrná týdenní pracovní doba za tzv. vyrovnávací období nepřesáhla průměrnou standardní týdenní pracovní dobu. Bez vyrovnávacího období se při plánování směn u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby neobejdete. Za normálních podmínek může trvat maximálně 26 po sobě jdoucích týdnů. Kolektivní smlouvou se dá prodloužit až na 52 týdnů.
Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin (§ 83 zákoníku práce). Po 6 hodinách práce musí zaměstnavatel zajistit přestávka na jídlo a oddech o délce 30 min (§ 88 zákoníku práce). Na každý pracovní týden připadá povinný nepřetržitý odpočinek. Existují ho dva typy, odpočinek mezi směnami a týdenní odpočinek. Odpočinek mezi směnami trvá minimálně 11 hodin, ten týdenní pak minimálně 35 hodin, a je-li to provozně možné, má zahrnovat neděli. Od roku 2024 může být nově jednorázově zkrácen na 24 hodin.
Příklady z Praxe
Příklad 1: Zaměstnanec pracuje v nepřetržitém režimu v průměru 37,5 hodin týdně, a to ve stále stejně dlouhých 12-ti hodinových směnách. Podle rozvrhu týdenní pracovní dony na něj v aktuálním kalendářním roce připadá 163 směn (pracovních dnů). Z toho vyplývá: 163 / 52,143 (délka kalendářního roku v týdnech) = 3,12. Číslo 3,12 v uvažovaném případě vyjadřuje průměrný počet směn na jeden týden. Nárok na dovolenou pak získáme vynásobením tohoto čísla počtem týdnů dovolené, tedy 3,12 x 4 = 12,5 (po zaokrouhlení). Číslo 12,5 vyjadřuje délku dovolené v pracovních dnech. Pokud by se jednalo o zaměstnance s nárokem na dovolenou 5 týdnů, činila by jeho dovolená vyjádřená v pracovních dnech 15,5 dne, neboť 3,12 x 5 = 15,6; po zaokrouhlení 15,5.
Příklad 2: Zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou měl rozvrženy na kalendářní týden od 14. do 20. 9. 2015 celkem tři dvanáctihodinové směny, a to v úterý, čtvrtek a pátek; celý tento týden čerpal dovolenou, tedy vyčerpal si týden dovolené. Tento „týden dovolené“ v jeho případě činil „jen“ 3 pracovní dny a dotyčný zaměstnanec tedy obdrží náhradu mzdy (platu) za 3 dny; v uvažovaném případě náhradu mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku za 36 hodin.
Příklad 3: Pokud zaměstnanec kromě zařazení v nerovnoměrné rozvržení pracuje navíc i v různě dlouhých směnách (např. v rámci turnusu se nepravidelně střídají směny 7,5, 10-ti a 12-ti hodinové), může být (z důvodu zejména administrativního / výpočtového zjednodušení) pro účely výpočtu náhrady mzdy (platu) za dovolenou výhodné vypočítat i průměrnou délku směny. V uvažovaném případě by průměrná délka směny činila (7,5 + 10 + 12) / 3 = 9,83 hodiny. Zaměstnanci by tedy za každý den čerpání jeho dovolené příslušela náhrada mzdy (platu) za 9,83 hodiny, nerozhodno, zda dovolená připadla na den, kdy měl podle rozvrhu plánovánu směnu v délce 12 hodin nebo např.
Příklad 4: Zaměstnanec pracuje v pondělí až středu 10 hodin denně, ve čtvrtek a pátek pracuje 5 hodin denně, celkově tedy pracuje 40 hodin týdně, výměra dovolené činí 4 týdny za kalendářní rok. Zaměstnanec má tedy stejně jako zaměstnanec A nárok na 160 hodin dovolené za kalendářní rok. Ovšem pokud si vezme nyní zaměstnanec A dovolenou ve čtvrtek a v pátek, bude čerpat dovolenou podle současné právní úpravy ve výši dvou dnů, od 01.01.2021 dovolenou v délce 16 hodin. Vezme-li si zaměstnanec C dovolenou nyní ve čtvrtek a pátek, rovněž čerpá dovolenou ve výši dvou dnů, podle nové právní úpravy pak dovolenou pouze v délce 10 hodin (ušetří tedy 6 hodin dovolené oproti stávající právní úpravě).
Příklad 5: Zaměstnanec D by měl nárok na 160 hodin dovolené za celý kalendářní rok. Odpracoval u zaměstnavatele pět týdnů. Za každou celou odpracovanou týdenní dobu mu náleží 1/52 stanovené dovolené.
Tabulka: Výpočet Dovolené při Nerovnoměrném Rozvržení Pracovní Doby
| Zaměstnanec | Týdenní Pracovní Doba | Nárok na Dovolenou (týdny) | Výpočet | Dovolená (hodiny) |
|---|---|---|---|---|
| A | 40 hodin | 4 týdny | 40 hodin x 4 týdny | 160 hodin |
| B | 30 hodin | 3 týdny | 30 hodin x 3 týdny | 90 hodin |
| C | 40 hodin (nerovnoměrně) | 4 týdny | Průměrný počet hodin x 4 týdny | 160 hodin |
Zaměstnanec nastoupí do pracovního poměru a po měsíci požádá nadřízeného o možnost čerpání dovolené v rozsahu 1 týdne. Zaměstnavatel takové žádosti může (ale nemusí) vyhovět. Za podmínky, že podle sjednané doby trvání pracovního poměru a při znalosti rozvrhu týdenní pracovní doby nadřízený dojde k závěru, že dříve nebo později zaměstnanec podmínky pro vznik práva na dovolenou minimálně v rozsahu svého požadavku splní, může mu ve smyslu § 217 odst.
Novela pamatuje i na případy, kdy zaměstnanec odpracuje více než 52násobek stanovené týdenní pracovní doby. U zaměstnance se v takovém případě výměra dovolené prodlouží vždy o jednu dvaapadesátinu dovolené za kalendářní rok za každou další odpracovanou stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu. Například když zaměstnanec, který má nárok na 200 hodin dovolené, v důsledku přechodu na nerovnoměrně stanovenou týdenní pracovní dobu odpracuje 54 násobek týdenní pracovní doby, bude mít nárok na 208 hodin dovolené (40 : 52 = 0,769 x 54 = 41,526 x 5 = 207,63. Tento výsledek se vždy zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.).
Zanechat komentář