Ukrajina, země s bohatou historií a krásnou přírodou, nabízí turistům mnoho zajímavých zážitků. Od monumentálních pravoslavných kostelů po malebné vesničky v Karpatech, Ukrajina má co nabídnout každému cestovateli. Poloostrov Krym, známý jako perla Černomoří, láká na dovolenou na zlatavých plážích. Rušné ulice hlavního města Kyjeva zase nabízejí zábavu všeho druhu.
Tento článek se zaměřuje na recenze a osobní zkušenosti z cestování po Ukrajině, zejména s důrazem na dovolenou u moře. Podíváme se na tipy a rady pro cestování autem, stav ukrajinských silnic a zajímavá místa, která stojí za to navštívit.
Cesta na Ukrajinu autem: Dobrodružství a výzvy
Cesta autem na Ukrajinu může být opravdovým dobrodružstvím. Je však důležité být připraven na výzvy, které na vás čekají.
Na hranicích strávíte asi hodinku vypisováním lejster. Pak už zasloužená snídaně na benzince včetně takových tech formálních věcí jako je tankování a rozdávání SIMkaret. Joo, to si takto zadáváte pin na svou mnohaletou SIMku až přijde Beatka něco nutně řešit...a Vy jako ženská děláte víc věcí naráz a co se stalo? No samozřejmě - SIMku jsem si zablokovala, že... :D Takže i já jsem si po tech letech musela pořídit nové číslo, ač teda dost nerada...
Pak už jen profrčet kolem Lvova a šup na oběd do naší oblíbené malované restaurace v Ternopylu. Dáváme si opravdu bohaté jídlo o několika chodech, stoly pomalu praskají... A hodiny pokročily. Dokonce tu Kuba hledá po vitrínách svou mikinu, kterou tu v květnu zapomněl...no, ještě asi není dost retro, aby ju dali do vitríny k ostatním kostýmům...
Chvíli trvá než zase nasedneme do aut, protože když máte trošku nameteno, čas utíká jinak... Ale nakonec se podaří vyjet. Nechávám se vystřídat za volantem (cesta v mlze byla top :D) a začínám klimbat......než mě probudí drncání a rana. Kolo. V háji :D . A tak poprvé vyměňujeme...
Každopádně vůbec netušim, proč jedem tadyma, když celou cestu až do Umanu je normálně nádherná cesta. "Pane Vy jste se kochal...". Asi tak :D .Ale je tu fakt krásně - staré vesničky s malovanými zelenými ploty odkazující na velkolepost dávných dob velkolepé říše, malebné domečky jako z pohádky...jen ty cesty teda oraniště. Joo - za pár dnů je budeme vychvalovat do nebe, ale o tom potom :D .
Po cestě z Vinnycje jsme se zase vystřídali a autem začala kolovat vodka. Takže Green Day ve třetí řadě, Green Day ve druhé řadě a protože první řada zdržuje (navíc tam sedí řidič a organizátorka chce být fresh), tak se otevřela třetí legendární Green Day. No a když se vystupovalo u mlýna, bylo veselo.
Většina posádky obou aut se vrhla na prozkoumávání tajemného nočního mlýna a docela se divím, že nikdo nikam nespadl, kor když budovou tekl silný proud vody kanálem přímo pod ní...Někteří usínali v autě, někteří venku a někteří byli tak odvážní, že šli spát do patra tajemné budovy.
Ráno se pobalit a valíme si to na raketovou základnu. Většina z nás už tam byla, tak tam necháváme nadšence i s Voňavkou a jedeme se najíst do Pervomajsku, že pak pro ně dojedeme. Dáváme si luxusní baštu s tím, že se někteří opět posilní vodkou a pak oblbujou servírky :D (teda spíš bych řekla zastrašují).
Pak skládáme hlavy dohromady a podle programu si vybíráme, co kdo chce vidět - máme dvě auta, takže můžeme plnit přání všem :). Nakonec se rozdělujeme - my chceme ještě stihnout rozsáhlé antické město.
Cesta je opět lemovaná malovanýma domečkama se zelenýma plotama. Dokonce máme možnost vidět jak tu probíhá pohřební průvod... A tak si jedeme rychlostí blesku, až najednou rana jak z děla. Ne že by cesta byla nějak rozbitá, ale občas se tam objevila fakt díra na půl auta. No a nám se poštěstilo. Ovšem takovou díru jsem v pneumatice ještě nikdy neviděla a doufám že ani neuvidim - díra velká tak, že jí prohodíš mobil a ne jeden... Doteď jsem vůbec nepochopila, jak se to může stát. Může.
Druhá posádka taky mění kolo (stala se z teho tak nějak klasika či co a to jsem ještě vůbec netušila, jak to bude pokračovat celý výlet).
Už se pomalu bude stmívat, ale do areálu nás pustí. Naštěstí. Docela dlouho procházíme zbytky budov, staré katakomby, prohlížíme si runy a zbytky keramiky, které tu vykopali a obdivujeme tu velkolepost antického města. Stálo fakt na úžasném strategickém místě - u moře a vyvážely se odsud obiloviny, ryby a otroci do Řecka a Skýtie. Mám ráda historii a kór Antiku, tak mi nedělá problém se ponořit do svých představ jak to tu asi vypadalo. Naštěstí nejsu sama ten magor a tak máme čas si to projít pořádně všechno. No, možná trošku času navíc by to chtělo... :) Nasedáme do auta už za tmy - západ slunce nad mořem byl opravdu nádherný (i s ostrovem v dáli) a čeká nás docela krutá cesta polem nepolem...samá jama. Ale stále to není to, co jsme zažili a viděli za pár dnů.
Máme hlad, tak se stavíme v Mykolajevu v jednom super bistru kde mají aj vege věci a honem za děckama - už tam určitě musí být.A kam? No přece do našich oblíbených písečných dun... Děcka to netrefili úplně přesně, tak je vidíme jak za lesíkem svítí do nebe a chvíli je necháme vycukat. Pak už se rozdělává oheň a začíná párty...pro některé.
Po nějakém čase běží Patrik k nám, ať vemu auto a že musíme pomoct vyhrabat Passata. Cože?! Oka...asi jsem temu pozornost věnovat měla...Sedám do auta ve 3 ráno? :D a jedu někde v hromadě dun, malých lesíků a hlavně milionů "cest" najít zahrabanýho Passata. Jo - vidim. Ale absolutně nechápu, jak se mu povedlo dostat tam kde ho teď vidim já :D - je sice tak trošku na cestě...ale tak jedním kolem? Zkoušíme s tím něco udělat, ale je to marný. A tak holt naznáváme, že ho tu budeme muset nechat do rána. Nebo že bychom sem nahnali všechny a společnými silami ho vytahli?
Obracíme Voňavku a jedeme k ohni. Chudák Beatka - tak nějak ukradli Passata i s ní (a ona tak nevinně spinká a chudák nic netuší)...Kluci mi velice důležitě popisují, jak jeli Passatem pro dřevo, protože našli úplně super kládu a tu prostě musí vzít. Jenže ju v rukách neutahli, tak proto jeli pro auto...no a ono se to tak nějak nepovedlo....a nepovedlo se to teď ani mně...
Písek je prostě písek a s tím si ani zlatý starý téčko neporadí... A tak prostě fakt musíme vyburcovat od ohně všechny co aspoň trochu můžou v tuto hodinu ještě chodit...
Vyhrabat Voňavku se podařilo, jen ji najít byl trošku oříšek, vzhledem k temu, že orientovat se v písku a v úplný tmě je doslova úžasný... A teď druhá challenge - najít kde leží Passat. Projíždíme kolem něho a Michal tvrdí, že jeho není... No zajímavý :D . Chudák Beatka, která nic netušíc večer v klidu usla. Nechtěla bych být v její kůži, protože až se v tom autě vzbudí, tak vůbec nebude vědět kde je (někde v písečných dunách) a nikde nikdo... Ale je to tvrdá holka, ta to dá :) .No nic, jdeme radši spát, když už jsme úspěšně jedno auto vyhrabali...
Ráno nás čeká jiné překvapení - na kole u Voňavky je brutální boula. Kde se tam vzala, těžko říct...asi kvalitní gumy (kdo mi nevěřil že na T4 při 9 lidech patří céčka, Michale? :D ).
Všichni statní chlapi jdou vyhrabávat Passata a my zatím děláme generální úklid, snídani a tak... Taky sem dojedou nějaký auta a dodávka. Pořád jsme přemýšleli co tu dělají - v písečných dunách, sem tam lesík... Až se dám s jednou bábičkou do řeči. Donesli totiž z lesa obrovský koš hub a že si máme vzít. Jen děcka moc houby nemusí, tak škoda - mohli jsme mít výbornou večeři. Pán mi pořád nabízel svůj kabát, protože na konci října běhám jen v kraťasech. Já marně vysvětlovala, že mi zima fakt není a že moc děkuju...
Vyhrabávání Passata bylo úspěšné a protože jim taky bylo poněkud vedro, naskákali do místního rybníčku. Fakt je konec října? :)
Dneska máme další challenge - sehnat pneu. Na obě auta :D . Taky jsme se domluvili, že písečných dun už máme po krk, že projížďku v písku v Jeepu (kterou jsem měla naplánovanou) nepotřebujeme, ale někteří by chtěli vidět Krym. Aspoň prej cedulu vyfotit :D.
Když Patrik sedal za volant, prohlásil, že to kolo vydrží 2 kilometry a pak bouchne. No měl pravdu chlapec. Jen po vyjetí z dun na normální silnici a bylo vymalováno. Rana obrovská... Michal to radši vidět nechtěl, tak jeli dál, že se potkáme pak. Po několika zastávkách jsme konečně narazili na funkční dofuk. Ono totiž v době oběda nikdo nedělá...
Kraj nikoho zase...a už jsme na hranicích. Jen to tu vypadá trošku jinak než posledně - je to celý rozkopaný. Miliony lidí chodí sem a tam, ale nikdo s autem. A tak si suverénně jedeme až k bráně, ač je to trošku komplikovaný přes to oraniště. Tam se dozvídáme, proč to tu vypadá jak vypadá - celá hranice se přestavuje, auta mají zákaz vjezdu, jít můžeme jen pěšky... No, vzdáváme to - tolik času nemáme. Ale nafta tady u hranic za 10 hřiven za litr to neber! :D Mazec.
Jedeme dál, a protože jsme úplně dole, tak se nám nechtělo vracet a celé to objíždět. A že to vezmeme napřímo a ještě se někam v okolí podíváme...Jenže jsme jaksi netušili, co nás bude čekat...
Zastavili jsme přímo na náměstí v Askania-Nova, kde je pěkná alej a děcka se vydali do parku. Někteří jsme zůstali v autě a přemýšleli jsme o dalším programu, protože druhý auto už dorazilo na místo a fotky z tama jsou nádherné. Chceme si to tu prodloužit, jen musíme zjistit jak ukrojit z programu, abychom vše stíhali. Rozhodli jsme se, že pojedeme přes noc a ušetříme tak den :).
Ač je sice ani ne půlka výletu, nedostatek spánku se začíná hlásit - jdeme na kafe. Jen to je opravdu kraj nikoho, vesničky, města vypadají úplně jinak než ty co většinou lidi z Ukrajiny znají... Jdeme do baru. No... Takový kumbálek šíleně zapáchající, ale borec s výrazem profesionálního zabijáka že nám udělá co budeme chtít. Někteří už si to chtěli rozmyslet, ale únava byla větší. My mařky jsme běžely okupovat záchod. Otevřely jsme a tam asi čtvery dveře. Do jedněch jsme vešly a tam obrovský sál se stoly. Nikde nikdo. Zajímavé... Bylo nám trapné jít dál. Ale nakonec jsme prošly celý sál a vzadu zase x dveří. Člověk se až bojí chytit za kliku - je to tu jak v hororu :D . Ale povedlo se! Mezitím se už děcka vyvětrali, kafe jsme si vzali radši ven (ten puch se fakt nedal) a že povalíme dál. Měl tu být národní park a kolem pobíhat koně a další zvířata...ale tady pusto a prázdno.
Vyjíždíme odsud (těžko říct jestli to nazvat městem či vesnicí, protože podle ukrajinských měřítek co známe to není ani jedno) a na konci vidíme mega moc ohrad. Hmm na netu teda ukazují jiné fotky - zvířata volně. Dojedeme až k bráně a tam nikdo. Ale otevřít jde. No co nás nenapadne - šup a už si to štrádujeme ke koním...
Vypadá to tu zvláštně. Celý tento kraj. A za chvílu už nejsme sami - bábička se nám vydala naproti. Že sem nesmíme bez povolení. Chvíli jsem se ju snažila ukecat, ale ona že by nás tam pustila, jenže byl by problém u ředitele... Škoda, tak jim máváme za plotem... A pokračujeme.
Začíná se stmívat. Cesty horší a horší, začíná to tu vypadat jak z hororu - objevuje se mlha, odněkud se vynořují mračna černých ptáků, které najednou pokryjí celou oblohu a je to tu takové tajemné. Kór když víte, že dobrých pár hodin nikoho nepotkáte. Ale ty cesty fakt vidět nechcete - samá jama je slabý popis - vypadá to tu jak kdyby napršelo a cestu rozjezdilo tak milion traktorů i s asfaltem... Ani mně se to už za volantem nelíbí a to je co říct - už mi dochází nápady kama to vykličkovat, protože ty brázdy či co to je, jsou vyšší než naše kola...
Ještě si uděláme fotografickou zastávku - mlha začíná být široko daleko přes celá pole a opravdu to vypadá bombasticky. Do teho západ slunce...mlha se zvedá a pohybuje a když si do teho stoupnete, tak by to byl ráj pro fotografy. Ještě je to celé dorůžova. No aspoň trošku nadýchat pozitiv než zas budem pokračovat v týto pekelný cestě :D .
Dokonce se nám povedlo natrefit na plno obchůdků, takže směle vyskakujeme a nakupujeme co to dá - vajíčka na snídani, plno různých druhů sýrů a věci na oheň a vůbec jen tak k mlsání. Řekla bych že to je snad jediná vesnice v okruhu asi 100 kilometrů, kde to žije.
Michal nám jede naproti a naším plánem na dnešní noc bude Azovské moře.
Dáváme si scuka v jedné zapadlé vesničce v bufetu. Ceny lidové (asi jak u nás před 30 lety), příjemná obsluha tak co víc si přát :). Probíráme místo spaní, vzbudíme spící část posádky a můžeme razit. A co nás překvapilo, byla místní mešita. Tu bych tu fakt nečekala :).
Cesty nás překvapily - je to fakt oddech po tom co jsme zažili před pár hodinama :D . A za chvílu přijde změna - jízda po písku. Naštěstí tady se dá jet, narozdíl od minulé noci. A závěrečná jízda polem, jízda plání...
Dneska jsme to zapíchli bez ohně, tady ani není moc kde - jen moře, písek a nějaký strniště, který hned shoří. Ale máme poklady, takže degustujeme nejen místní speciality. A na řadu přišla arménská brandy. No, do Arménie daleko, ale zas blíž jak z ČR, že :D .
Dneska máme úžasný den - snídani dělají kluci. Míchaná vajíčka styl "co auto dalo". A jsou výborná, ač na nás moc nezbude, protože jsme se jali prozkoumat okolí - slané růžové jezero. A že je to bomba! Sice jsem pár slaných jezer už viděla, některé byly aj růžové, ale Ukrajina je Ukrajina! :) Naštěstí jsem si vzala gumáky, takže můžu směle dál. Někteří to vzdávají už na začátku. S pár lidma se opatrně vydáváme skrz jezero. Je vyschlé a pod nohama nám křupou hromady soli. No a někde se to i boří. Ale ta narůžovělá barva je fakt bomba! A prý v létě je ještě růžovější. No a taky je mnohem lepší počasí, že... Ale zas na to že je konec října, je nádherně. Taky mohlo sněžit, jak třeba vloni v září na Zakarpatské, když jsme to fakt nečekali :D .
Kolem jezera rostou takové zvláštní rostlinky. Ona vůbec ta příroda tady na jiho-východě je úplně jiná. Takový kraj nikoho, vše si tak nějak roste jak chce. A to se mi líbí.
Silnice na Ukrajině: Co očekávat?
Stav silnic na Ukrajině je kapitola sama o sobě. Je životně důležité si pamatovat, že na Ukrajině jsou všechny značky vodorovné i svislé až na dvě výjimky, INFORMATIVNÍ! Zcela vážně i ty zákazové a zákazové ve žlutém podkladu.
První výjimka, semafory mají buď tři ale někdy i čtyři ampule a jsou rozmístěny zcela nahodile v prostoru křižovatky, nutno hledat. Dost často je přítomen i semafor na protilehlé straně křižovatky jako taková pomocná signalizace, což je docela fajn. Pokud má jen tři ampule prostřední žlutá se velice často mění v digitální odpočet ve vteřinách z červené na zelenou a obráceně. Pak se oranžově rozsvítí a signál přeskočí, volno nebo stůj. Pokud má čtyři tuto funkci zastává nejvyšší ampule.
Druhá výjimka jsou kontrolní stanoviště policie nebo armády, jsou na všech typech cest.Vojenské jsou v pohodě a my jsme neměli jediný problém, vojáci jsou korektní a v pohodě. Budou chtít doklady a občas něco otevřít a podívat se. Policejní kontroly jsou zásadní problém, dvakrát zastaveno a dvakrát úplatek, bacha začínají na 50euro.
Poměr špatných a dobrých silnic je cca 65% špatných a 35% dobrých. Špatné se dělí na 60% opravdu špatné a 40% těch co pochopí jen ti, co tam byli. Na hlavním tahu mezi městy jsme zažili 20km dlouhý úsek kde se jede jen po hlíně zpevněné štěrkem a zbytky asfaltu, výmoly tak hluboké že pokud do něj sjedete, musí vás někdo vytáhnout.
Standardní stav meziměstských silnic jsou tři pruhy, jeden pro každý směr a prostřední se přiřazuje buď k Vašemu, nebo k protisměru a slouží k přejíždění. Jeho střídání je docela pravidelné s ohledem na kopce a dá se na to zvyknout a střídání je dobře značené. Jsou bohužel i úseky kde vodorovné značení zcela nebo z části chybí a pak je jediné vodítko pozorovat místní řidiče.
Druhý extrém jsou ty dobré, 70% je stav jaký znáte z EU a 30% je Švýcarská kvalita, vážně, fakt to tam je, opravdu. Bacha všechny tyto stavy se míchají naprosto nahodile, jedete z kopce po Švýcarce a v půlce je přechod na stav, který znají jen ti co už byli. Naměřili jsme vyjeté koleje, které měli hloubku 40cm pod rovinou silnice a uprostřed boule 27cm nad rovinou.
Určitě nedoporučujeme cestovat v noci, jako bonus žádná z cest vyjma velkých měst není osvětlená.
Samotnou kapitolu si zaslouží "dálnice" vesměs vypadají jako naše D1 dva pruhy v jeden směr a travnatý dělící pás se svodidly, rychlost je stanovená na 110km/h. Její stav je cca jedenkrát až dvakrát horší než naše D1 před modernizací. I když i zde je pár Ukrajinských zvláštností.
Nejzásadnější je možnost legálně se otočit do protisměru, jo, jó, je to tak. V levém nejrychlejším pruhu je přidán další něco jako odbočovací do leva a značka znázorňující otáčení i když potkali jsme i pár míst kde tento pruh nebyl a otáčelo se přímo z levého. Prostě zastavíte, počkáte, až v protisměru nic nepojede a přejedete přes protisměr napříč, do takové zvláštní "kapsy, slzy, vyasfaltovaného místa"kde se můžete ujistit, že stále žijete, vydýchat a připojovacím pruhem se vydat k dalšímu zážitku při otáčení do protisměru. Zvláště působivé je to v noci ani dálnice nejsou osvětleny.
Dalším unikátem jsou přechody, dálniční přechody, přechody pro chodce přes dálnici. Jsou velice bezpečné, pač narozdíl od běžného přechodu jsou zabezpečeny přidáním červených pruhů. Tedy bílý pruh, červený pruh, bílý pruh, atd. na jedem jsme narazili i v úseků kde byli čtyři jízdní pruhy v jeden směr. Jen pro úplnost, dálnice nikde ani u přechodů nejsou nikterak osvětleny.
Pak už jen taková drobnost na Ukrajině je zakázáno stát u benzinek, a to i na dálnici. Řidiči kamionů stojí v odstavných pruzích, na krajnici, a když je hodně zle tak v nejpomalejším pruhu dálnice v okolí benzinek a hospod. Je fakt, že se snaží mít takto odstavené auta osvětleny, většinou koncovými světli a výstražnými, někdy i lucernou.
K řidičům samotným, nerespektují žádné předpisy mimo dvě výše popsané výjimky. V obcích je stanoveno 50km, osobně jsem nedokázal jed rychleji než 80km, prostě mi to nešlo. Předjížděli mě i plně naložené kamiony, opravdu. Pokud Vás napadne v obci dát přednost někomu na přechodu, nedělejte to. Jednak vyděsíte ty lidi na samotném přechodu a pak pokud máte něco vyššího a neprůhledného, jako my, srazí je auto jedoucí za vámi a předjíždějící Vás přes dvojitou plnou čaru rychlostí 90km/h. udělal jsem to jen třikrát pokaždé se stejným výsledkem. Ve velkých městech, uvnitř ano, tam to tak nějak tolerují. Všude na Ukrajině platí právo silnějšího a dražšího auta, přijměte toto pravidlo za své a spolu s pravidlem že všechny dopravní značky jsou pouze informativní a skoro zapadnete. To že jste na hlavní, že se jedná o jednosměrnou ulici, že je někde zákaz vjezdu, berte jako takové vodítko, nápovědu. Pokud uvidíte dražší, silnější auto než je vaše prostě jej pusťte, ono s tím počítá.
Města na Ukrajině: Lvov a Oděsa jako perly
Projeli jsme, Mukačevo, Lvov, Ternopil, Chmelnyckyj, Umaň, Oděsa, Čornomorsk. Za delší návštěvu stojí jen Lvov a Oděsa. V ostatních městech se jedná jen o jednotlivé památky na cca 3-4hodiny. Všechna města jsou z našeho pohledu až v katastrofálním stavu. To tedy platí i o Lvově a Oděse mimo historická centra.
Lvov a Oděsa jsou dvě města, která byste si při návštěvě Ukrajiny neměli nechat ujít. Lvov, s bohatou historií a architekturou, nabízí návštěvníkům pohled do minulosti. Oděsa, perla Černomoří, láká na pláže, katakomby a tržnice.
Peníze a platby na Ukrajině
Dá se platit kartou na benzinkách (osobně doporučuji síť OKKO, nejdražší ceny ale kvalitní pohonné hmoty) cena 31 hřiven za naftu, ale dá se sehnat i za 25, jen ta kvalita. Nevím jen jsme nechtěli dopravovat auto se zadřeným motorem zpět do ČR. Tuhle sít nám doporučil kamarád co má vlastní tahač a jezdí tam. Plyn je za 12,něco hřiven, benzín stejný s naftou.
Dá se zaplatit ve většině restaurací, obchodních domech. Nezaplatíte na tržnicích, kde chodí obyčejní ukrajinci nebo v cirkuse s delfíny v Oděse, samotný lístek ano ale vše ostatní už jen za hotové. Musíte vybrat hotovost což už je dost problém. Bankomaty nejsou na každém rohu jako u nás ale jen v nákupních centrech, která jsou jen ve velkých městech a v centrech těchto měst tak do 10 kusů. Poplatek za výběr je cca 200kč za každý výběr!
Dalším problémem je samotný nákup, pokud budete nakupovat pečivo, zeleninu, ovoce, sladkosti, které mají na váhu, musíte k samo obslužným terminálům, které vám vytisknou kód kde je cena a druh zboží pro pokladnu. Pokladní pouze markuje a kasíruje. Tyto terminály jsou pochopitelně v ukrajinštině, azbuce a pouze text bez obrázků.
My vybrali už ve Lvově za cca 5000kč (je nás pět) a vyšlo nám to na 12dní běžných radovánek.
Moře na Ukrajině: Černomorsk jako ráj na zemi
Určitě ne Oděsa, špinavé a smradlavé, oplatí se popojet až za Čornomorsk, krásné zelenomodré moře prázdné písčité pláže a minimum lidí, ráj na zemi??
Pokud toužíte po klidné dovolené u moře, zamiřte do Čornomorsku. Krásné pláže a čisté moře jsou ideální pro relaxaci a odpočinek.
Závěrem
Ukrajina je země extrémních extrémů. Pokud se nic zásadního nezmění, tak ano, jeli bychom tam znovu. Za tři, čtyři roky, bez dětí, v nenápadném autě s minimem věcí, chceme se tam podívat.
I přes náročné silnice a specifické dopravní předpisy, Ukrajina nabízí nezapomenutelné zážitky a dobrodružství. Od historických měst po krásné pláže, tato země má co nabídnout každému cestovateli.
Zanechat komentář