Cestovní ruch, neboli turismus, je souhrn přechodných pobytů osob (turistů) v cílových oblastech (destinacích) a souhrn služeb, které jejich cestování a pobyty organizují a podporují. V řadě zemí se cestovní ruch stal velmi významným faktorem dynamického rozvoje ekonomiky a významně se podílí na růstu HDP. Je tomu tak i v České republice.
Cestovní ruch se stal v posledních padesáti letech velmi významným růstovým faktorem pro většinu vyspělých světových ekonomik. Rozvoj cestovního ruchu a jeho zvyšující se dynamika byla způsobena především mnohými technologickými změnami, zvláště pak zvýšením dostupnosti přepravních prostředků pro širší vrstvy obyvatelstva a relativním snížením přepravních nákladů.
Vyspělost ekonomik se posuzuje mimo jiné i faktorem rozsahu podílu služeb na hrubém domácím produktu a samotná výše životní úrovně domácností tím, kolik tyto vynakládají finančních prostředků na nákup služeb (tedy i domácího cestovního ruchu).
Cestovní ruch je významnou ekonomickou činností v ČR. V roce 2019 dosáhl 2,76 % podílu na tvorbě přidané hodnoty, během pandemie koronaviru v roce 2021 se stal jedním z nejvíce zasažených sektorů hospodářství a jeho podíl na tvorbě HDP ČR se propadl na 1,55 % (95,0 miliard korun). Zaměstnanost v oboru cestovního ruchu činila 215,2 tisíce osob. Cestovní ruch v ČR zaměstnává 4 % osob.
Základní definice v cestovním ruchu
Pro lepší pochopení problematiky je důležité definovat základní pojmy:
- Turista: je dočasný návštěvník dané destinace, který v místě realizace cestovního ruchu uskuteční alespoň jedno přenocování a stráví zde dovolenou maximálně do 1 roku.
- Výletník: se zdrží v místě realizace cestovního ruchu pouze 1 den bez přenocování.
- Rezident: z pohledu zahraničního cestovního ruchu je to osoba, která žije v dané zemi alespoň 1 rok. V domácím cestovním ruchu je rezident vymezen lhůtou 0,5 roku.
Podle definice UNWTO (Světová organizace cestovního ruchu) je turista osoba, která pobývá nejméně 24 hodin a nejvýše jeden rok mimo svůj obvyklý domov, nemá z této destinace příjem a neruší své právní vztahy s domovem, kam se nakonec vrací. Mezi turisty se pokládají například obchodní zástupci, účastníci kongresů a školení, vysílaní delegáti a experti (odtud např. označení „kongresový turismus“).
Podle této definice mezi turisty nepatří migranti, kteří se domů nevracejí, ale ani cizí dělníci nebo brigádníci, kteří mají v cílové zemi příjem.
Definice domácího cestovního ruchu: je cestovní ruch domácích návštěvníků na ekonomickém území sledované země. Pro potřeby TSA (Tourism Satellite Account) je však nutné chápat domácí cestovní ruch, resp. jeho spotřebu šířeji. Spotřeba domácího cestovního ruchu je spotřeba rezidentských návštěvníků ve sledované zemi. Konečný cíl cesty návštěvníka může být ve sledované zemi nebo mimo ni, ale příslušná spotřeba se musí realizovat v této zemi.
Druhy cestovního ruchu:
- Cestovní ruch volný (komerční) = volně přístupný všem účastníkům.
- Cestovní ruch vázaný (sociální) = cestovní ruch, který v současné době v ČR je na ústupu => jedná se o kombinaci úhrady služeb cestovního ruchu ze společných fondů podniků, firem.
Oblíbené destinace a aktivity v České republice
Češi postupně objevují svou zemi jako vhodné místo pro trávení dovolených a víkendových výletů. Při svých cestách navštěvují především své příbuzné a známé, stále více cestují za účelem rekreace a sportu, zdravotních pobytů, poznávacích cest, pobytů na vlastní chatě či chalupě a kulturních a sportovních akcí.
Mezi nejoblíbenější kraje patří Královéhradecký, Liberecký a Jihočeský kraj. Nejvyšší nárůst zaznamenaly kraje Zlínský, Pardubický a Vysočina.
Výrazným trendem posledních let je aktivní turistika. Vyplývá to i z oblíbenosti krajů.
Podle statistik za rok 2004 a první polovinu roku 2005, více než polovinu cest uskuteční Češi po své vlasti.
Nejoblíbenějším místem českých turistů se stal Jihočeský kraj (778,9 tis. cest), následován Královéhradeckým krajem s 678,8 tis. cest a krajem Libereckým s 583,3 tis. cest. Nejméně cest bylo uskutečněno do kraje Ústeckého.
Statistiky dokládají, že více než polovinu cest uskuteční Češi po své vlasti. Statistiky dokládají to poslední čísla za rok 2004 i za první polovinu tohoto roku. V prvním pololetí 2005 se jednalo o celkem 3 386 tis. pěti a vícedenních dovolenkových cest, z toho více než polovina, 1 922 tis., po České republice. Průměrný počet přenocování na 1 delší cestu byl 7,2 nocí, z toho 6,5 nocí doma a 8,1 v zahraničí. Průměrné výdaje na jednu delší cestu dosáhly 7 288 Kč, z toho 3 127 Kč v České republice a 12 749 Kč v zahraničí.
Celkové výdaje pak v tuzemsku představovaly 6 mld. Kč a v zahraničí 18,7 mld. Kč. Oproti stejnému období roku 2004 se celkové výdaje Čechů v ČR zvýšily o 17 % a v zahraničí o 21 %.
Za minulý rok uskutečnili Češi 5 552 tis. pěti a více denních cest po své vlasti z celkového počtu 9 583 tis. cest. Počet přenocování na jednu cestu doma činil 8,4 noci, zatímco v zahraničí 9 nocí. Celkové výdaje představovaly hodnotu 70 619 mil. Kč, z toho 18 682,7 mil. Kč, tedy pouze 26,5 % utratili čeští turisté v ČR. Dovolená na našem území je stála přibližně 3 365 Kč a v zahraničí 12 885 Kč. Výdaje vzrostly oproti roku 2003 o 12 % u tuzemských cest a o 4 % u cest zahraničních.
Poskytnutí různých forem podpory domácímu cestovnímu ruchu se jeví jako efektivnější, než poskytovat podpory zahraničním investorům v oblasti průmyslu. Dosud Česká republika ve větší míře podporovala budování průmyslových zón. Tyto za pomoci masivních finančních injekcí z veřejných rozpočtů jsou však mnohde jen velmi málo využívané. Výjimku tvoří průmyslové zóny v blízkosti velkých aglomerací. Vysoké finanční částky jsou tak vynakládány neefektivně a jen zřídka vedou ke snížení nezaměstnanosti v nejpostiženějších regionech.
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a agentura CzechTourism jsou si vědomi toho, co domácí cestovní ruch může ekonomice ČR přinést, a proto jej podporují různými aktivitami, mj. i několika projekty. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a agentura CzechTourism vnímají tyto aspekty jako velmi důležité pro ekonomiku ČR, a proto podporují domácí cestovní ruch několika aktivitami. Jednou z aktivit byly výstupy účastníků soutěže „Podzim ve výškách“ a ministra pro místní rozvoj Radko Martínka na rozhledny České republiky. Soutěž „Podzim ve výškách“ byla určena pro širokou veřejnost a probíhala od 17. 9. 2005 do 30. 11. 2005. Jejím cílem byly návštěvy vybraných rozhleden po celém Česku. V rámci projektu „Podzim ve výškách“ navštívil ministr Martínek společně s dalšími milovníky turistiky celkem devět rozhleden v různých krajích. Výsledky soutěže budou vyhlášeny na brněnském výstavišti v rámci veletrhů cestovního ruchu GO a Regiontour, které se v Brně konají 12. - 15. ledna 2006.
Agentura CzechTourism připravila pro rok 2005 několik projektů, z nichž mohu uvést např. Turisté vítáni, Katalog Kudy z Nudy a dále nový projekt, který je financován z prostředků EU, a nese název Mediální podpora domácího cestovního ruchu,“ říká ředitel agentury Rostislav Vondruška.
10 NEJKRÁSNĚJŠÍCH MÍST V EVROPĚ! (UNESCO)
Vliv přírodních podmínek na cestovní ruch
V celosvětovém srovnání mají svými hodnotami největší význam pro využití cestovním ruchem dva podnební pásy - mírný a subtropický. V ostatních podnebných pásech jsou klimatické hodnoty pro masový cestovní ruch a dlouhodobější pobytu nevhodné kvůli extrémně vysokým teplotám, přílišné vlhkosti vzduchu nebo naopak velkému suchu. Hlavní sezónou v subtropickém klimatickém pásu a to hlavně v přímořských polohách je letní období. Celoroční využívání cestovního ruchu se omezilo pouze na některé oblasti, jako jsou např.: Baleáry, Kypr, Kréta, ostrovy egejského a Jaderského moře a další - jedná se především o dlouhodobé pobyty s koupáním a vodními sporty.
Z hlediska realizace cestovního ruchu se stávají stále významnějšími oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami. Zpravidla vytvářejí předpoklady pro bodovou koncentraci cestovního ruchu, to platí především o minerálních pramenech s léčebnými účinky. K historicky nejstarším centrům cestovního ruchu patří lázeňská střediska, která vznikla na podzemních vodách. Celoroční provoz jim umožňuje stálé vyvěrání pramenů, letní využitelnost je však vyšší. Většina lázeňských slouží hlavně k potřebám vnitrostátního ruchu. Relativně malý počet těchto středisek díky kvalitě svých pramenů a tradici, se vyvinul v centra mezinárodního významu (Vichy ve Francii, Wiesbaden v Německu a v České republice Karlovy Vary a Mariánské Lázně).
Pro cestovní ruch jsou velmi atraktivní gejzíry (= další typy pramenů podzemních vod). Sezónní využitelnost je závislá na teplotních poměrech, které vytvářejí předpoklady pro areálové rozmístění jeho realizace. Jejich hodnotu vytváří řada komponentů jako je například teplota a čistota vody, kvalita pobřežních pláží apod. jsou z povrchových vod nejpřitažlivější a to především z hlediska dlouhodobých pobytů. Z celosvětového srovnání zaujímá nejvýznamnější postavení Středozemní moře k jehož pobřeží se soustřeďuje polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy. Příčina je v kvalitě jeho pobřežních vod tzn. vysoká teplota, v létě až 24-28 °C, vysoká slanost i s léčebnými účinky, vesměs výtečné pláže, exotická mořská, fauna atd. Černé moře má po této stránce nižší hodnoty s výjimkou teploty do 24 °C.
Významnou koncentraci cestovního ruchu mají ostrovy amerického Středomoří a přilehlý jihovýchod USA (Florida). V Tichomoří se intenzivně využívají Havajské ostrovy, krátké úseky Kalifornského pobřeží USA a Mexika. uplatňují se podobně jako moře, jejich funkční využití určuje zeměpisná šířka. Na intenzitu využití cestovním ruchem má vliv i jejich poloha, více využívaná jsou jezera a nádrže vzdálené od moře. Různorodé využití těchto ploch je rozšířeno prakticky po celém světě. Mezi nejnavštěvovanější oblasti patří jezera alpské oblasti především Švýcarska (Ženevské jezero, Bodamské jezero), Itálie (Comské jezero, Lago Maggiore, Gardské jezero), Rakouska a Německa. Významné soustředění cestovního ruchu se vytvořilo u jezer ve Velké Británii, v Polsku, Německu a na jihu Finska.
zpravidla se uplatňují v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu. V průmyslově vyspělých zemích je problémem jejich znečištění. Přitažlivost mnohých vodních toků je zvyšována přírodními zvláštnostmi jako jsou kaňony a vodopády, které se v konkrétní situaci mohou stát prvotním zdrojem přitažlivosti. Světově známý je kaňon řeky Colorado v USA. Nejatraktivnější jsou vodopády - turisticky nejnavštěvovanější jsou Niagárské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku. V Evropě je řada vodopádů v horských oblastech Švýcarska, Francie (Gavarnie na řece Gave du Pau na jihozápadě 422 m - nejvyšší v Evropě), Norska a Itálie. Velmi atraktivní jsou vodopády na řece Krka u Šibeniku a Plitvických jezerech v Chorvatsku.
Pevnina je nezbytnou základnou pro fyzickou existenci člověka. Morfologická rozmanitost povrchu spolu s podnebím stále do značné míry určuje jeho život. Na přelomu 19. a 20. má konkrétní vliv na charakter a kvalitu pobřeží povrchových vod a tím i na cestovní ruch. Minimální hodnotu mají pobřeží bažinatá, skalnatá, strmá a těžko přístupná z vnitrozemí. Největší hodnotu mají písčité pláže a to podle rozsahu a atraktivit v blízkosti. („černé pláže“ jsou tvoře vulkanickými písky - Kanárské ostrovy, Santorini), ovšem za předpokladu příznivých klimatických podmínek. Náročná kritéria splňují především pobřeží Jaderského moře v Chorvatsku (Makarská riviéra), francouzská Riviéra, španělské pobřeží na jihovýchodě, egejské pobřeží Řecka včetně ostrovů a jih portugalského pobřeží při Atlantiku. Méně atraktivní, ale jinak vhodné pro rekreační účely jsou pobřeží oblasti Černého moře. Vhodné podmínky mají pobřežní oblasti při Biskajském zálivu, pláže Normandie a jihovýchodní Anglie.
uplatňuje se v cestovním ruchu přes makroformy reliéfu, z jednotlivých prvků má funkční využití především relativní výšková členitost, u středohor nemusí být vázána na nadmořskou výšku, ale i na modelační vliv klimatu. Velehory mají zvláštní charakter - ostré hřebeny, skalní štíty a stupně. Obzvláště ty části, které vystupují nad hranici lesů. Drsné klimatické podmínky a charakter reliéfu omezují funkční využití ve vrcholových partiích na náročnou turistiku a horolezectví. Intenzivní využití je poskytováno ve nižších a středních polohách. Pro většinu populace vyspělých zemích, žijících v nížinných oblastech, jsou přitažlivé horské oblasti, protože v horách nachází relativně nedotčenou přírodu. V horách je možné realizovat formy cestovního ruchu, pro které jsou níže položené oblasti nevhodné.
využívají se jako odpočinkové oblasti. Nepříliš členěná krajina, využívá se pro pěší turistiku a rodinou rekreaci. Jedná se o plošně rozsáhlejší oblasti a střediska cestovního ruchu jsou v nich většinou rozptýlenější, menší a klidnější.
lákají návštěvníky zvláštními útvary, které byly vytvořeny geologickým vývojem, tektonikou, působením ledovců. Vzhledem k tomu, že jejich rozsah v dopravně přístupných oblastech není velký, jsou zpravidla intenzívně využívány. Ve vysokohorských oblastech Evropy (Alpy, Pyreneje, Karpaty) to vedlo k orientaci zdejšího hospodářství na potřeby cestovního ruchu. V předhůřích a údolích vznikla střediska městského charakteru. Návštěvnost je někdy taková, že s sebou přináší řadu negativních rysů. Proto je nutné regulovat návštěvnost k ochraně přírodních zvláštností. Jako celek má menší vliv na rozmístění cestovního ruchu. Ve vyspělých zemích mají lesní porosty značný význam pro letní rekreaci a turistiku městské části populace. I některé rostlinné druhy a společenstva jsou objektem zájmu cestovního ruchu pokud nejde o oblast se zákazem přístupu veřejnosti. Světově proslulé jsou atraktivní porosty sekvojí v národním parku Muir Woods u San Francisca, obřích sekvojovců v národním parku Sequoia v Kalifornii.
Živočišstvo se v cestovním ruchu uplatňuje prostřednictvím chráněné a lovné zvěře. Nejčastější jsou cesty turistů za exotickou zvěří především do afrických národních parků a rezervací. K nejnavštěvovanějším národním parkům patří Serengeti v Tanzanii a Krugerův národní park v Jihoafrické republice, sem jsou pořádány fotografické a turistické „safari“ - tato forma cestovního ruchu má pro řadu afrických zemí velký ekonomický význam.
Kulturní a společenské atraktivity
Uspokojují hlavně poptávku po poučení a zábavě, uplatňují se přitom různorodé zájmy účastníků. Ve srovnání s přírodními podmínkami jsou výsledkem společenské činnosti prováděné v různých uměleckých i jiných hodnot a společenských, zábavních a kulturních akcí. Jejich hodnotu zvyšuje také skutečnost, že se vyskytují v oblastech přitažlivých i z hlediska přírodních podmínek, mnohé z nich mohou mít jen doplňkový význam pro jiné formy cestovního ruchu.
Mají největší význam. Jejich využití cestovním ruchem je dáno zvláštností, uměleckou a historickou hodnotou. Velký význam mají jen ty nejcennější a nejproslulejší, ostatní fungují jako doplňující atraktivity. K nejpřitažlivějším patří architektonická díla historických slohu, moderní architektury, ale i různé užitkové stavby jako samostatné objekty nebo soustředěné do určitých komplexů. Předmětem zájmu je také jejich sochařská, malířská a řezbářská výzdoba. Modernizace dopravy umožnila rozšířit dostupnost těchto památek.
Kulturní zařízení tvoří soubor atraktivit, většina z nich vystupuje jako doplněk jiných památek. Pro mnohá kulturní zařízení je typický bodový - střediskový charakter rozmístění. Podle typu se pak dělí na zařízení, které soustřeďuje sbírky různého druhu jako jsou muzea, galerie, knihovny aj. a zařízení, jejichž prostřednictvím se realizují kulturní a jiné akce to jsou např. Největší význam pro cestovní ruch mají muzea a galerie různých kategorií více či méně specializovaných. Na vedoucím místě je se svoji proslulostí pařížský Louvre - nachází se zde umělecká díla ze sbírky Františka I. s proslulou Monou Lisou. Význam některých měst znásobují divadelní a operní představení a koncerty, také hudební a jiné festivaly. K světově významným scénám patří: Velké divadlo v Moskvě, Metropolitan Opera v New Yorku, milánská La Scala atd.
Náboženské slavnosti a poutě - měly již v minulosti masový charakter, v dnešní době jim zůstává jejich duchovní charakter, ale jinak jsou doprovázeny rysy, které jsou typické pro moderně organizovaný cestovní ruch. Jejich pověst a přitažlivost je dána tradicí, zjevením a tzv. zázraky. V souvislosti s masovou účastí obyvatelstva na podnicích tohoto druhu roste i význam těchto zařízení v cestovním ruchu.
Počet diváků je mnohonásobně vyšší než počet těch, kteří se zajímají o náročnější formy společenského vyžití, proto zařízení, která jsou budovaná pro tyto účely dosahují mnohdy kolosálních rozměrů. Olympijské hry, světová nebo regionální mistrovství různých sportů soustřeďují do míst konání velký počet diváků. Řadí se k nim tradiční karnevaly, býčí zápasy ve Španělsku a Mexiku atd.
Vesmírný turismus
Definice vesmírného turisty není přesně ustanovená. Všichni turisté k současnému dni prováděli nějaký typ výzkumu a byli tedy spíše součástí mise než turisté. Oficiálním názvem NASA a Roskosmosu pro tyto lidi je tedy „účastník letu“. Další používaný termín je „komerční astronaut“ - to je trénovaný člen posádky soukromě financovaného letu. Těch je zatím 7 (2021). I roce 2021 má vesmírný turismus své limitace, kterými nejsou jen finanční nároky. Všichni adepti musí mít perfektní zdravotní stav a musí bezchybně znát fyziologii lidského organismu, aby se v případě komplikací mohli dorozumět s personálem na Zemi. Potíží může být i obdoba mořské nemoci. Tak zvaná kosmická nemoc se projevuje až u poloviny všech lidí ve vesmíru a je spojená s adaptací na stav bez tíže. Stav trvá prvních pár dní cesty. Proti příznakům této nemoci se používá obdoba kinedrylu. Adepti také musí projít kurzem astronavigace včetně znalostí Astro dynamiky.
Vesmírný turismus je cesta do vesmíru s rekreačním účelem. Je zde několik typů vesmírného turismu. tyto takzvané skoky dosahují k nebo nad hranici vesmíru, ale nedokončí ani jednu orbitu kolem země. Pasažéři jsou schopní zažít stav bez tíže. na rozdíl od sub orbitálních skoků je plavidlo při tomto výletu umístěno na stabilní oběžnou dráhu a ukončí alespoň jednu celou orbitu země. nejlepším příkladem je let kolem Měsíce, případně rovnou přistání na Měsíci. Věří se, že to bude možné počátkem roku 2023. V roce 2017 Elon Musk oznámil přijetí dvou soukromých zakázek v hodnotě 70 milionu dolarů za osobu, projekt je v současnosti odložen.
Cesta do vesmíru jako taková je pro každého velmi unikátní zážitek a už jen samotný pocit beztíže by mohl pro množství lidí být dostatečným zážitkem na celý život.
Metodické základy TSA
Již od 80. let minulého století začaly probíhat na úrovni nadnárodních organizací výzkumné práce na zavedení mezinárodně srovnatelného standardu pro měření celkových ekonomických přínosů cestovního ruchu. Základem pro srovnatelné měření významu cestovního ruchu bylo uplatnění kompatibilního systému získávání statistických informací jednotlivými státy. Výsledkem pracovní skupiny pod vedením Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD) byly tzv. ekonomické účty cestovního ruchu (Tourism economic account). Zároveň i Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, WTO) organizovala práce na přesnějším definování ukazatelů cestovního ruchu. Výsledkem byl dokument OSN a WTO „Doporučení ke statistice cestovního ruchu“.
Tyto základní metodické rámce se potom staly podkladem pro tzv. satelitní účet cestovního ruchu (Tourism Satellite Account).Ve spolupráci WTO, statistické divize OSN a OECD byly formulovány první návrhy a doporučení a následně potvrzeny na mezinárodní konferenci o cestovním ruchu v Ottawě v červnu 1991. Na konferenci byla přijata rezoluce, která definovala potřebu jednotné statistiky cestovního ruchu a WTO za tím účelem vytvořila Řídící výbor, který dopracoval programy přijaté rezoluce k zlepšení statistiky cestovního ruchu a koordinoval spolupráci s dalšími mezinárodními i národními institucemi.
Na podkladě zprávy WTO o přijatých programech uspořádala v roce 1993 Statistická komise při OSN své 27. zasedání, na kterém bylo oficiálně přijato Doporučení k statistice cestovního ruchu (Recommendations on Tourism Statistics) a Standardní mezinárodní klasifikace činností Cestovního ruchu (Standard International Classification of Tourism Activities). V přijatém dokumentu byly také formulovány cíle a postupy, na kterých se podílely i další organizace, zejména OECD a WTTC. Výsledkem spolupráce těchto organizací bylo zpracování metodického nástroje k měření přínosů cestovního ruchu, nazvaného satelitní účet cestovního ruchu.
K sjednocení metodiky satelitního účtu předložila WTO v červenci 1995 svůj vlastní návrh, který do značné míry čerpal z práce Statistics Canada a z ekonomických účtů cestovního ruchu používaných organizací OECD. Další návrhy a upřesnění byly předkládány v letech 1996 a 1997.V září 1999 byla po Světové konferenci o měření ekonomického dopadu cestovního ruchu vytvořena pracovní skupina WTO-OECD-EUROSTAT (statistický úřad Evropské unie). Jejím úkolem bylo zavedení společné koncepce pro rozvoj metodiky TSA v souladu se závěry Světové konference v Nice.
Práce těchto tří institucí byla předložena k projednání Komisi pro statistiku OSN, která ji dne 1. března 2000 schválila. Na jednání o TSA v New Yorku byl dokument schválen delegáty zhruba ze 100 zemí. Výsledkem spolupráce WTO, OECD, EUROSTATu, WTTC i řady dalších mezinárodních organizací, např. Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní asociace hotelů a restaurací (IH&RA) a dalších, bylo vytvoření mezinárodních standardů pro měření ekonomických přínosů cestovního ruchu, které schválila Komise pro statistiku OSN.
Oblasti, které TSA pokrývá jsou:
- Poptávka vytvářená různými formami cestovního ruchu, členěná podle typů návštěvníků a jejich cest a podle pořizovaných výrobků a služeb
- Základní makroekonomické proměnné z pohledu nabídky cestovního ruchu
- Zaměstnanost, tvorba hrubého fixního kapitálu a nefinančních investic v cestovním ruchu
- Dovozy a vývozy spojené s cestovním ruchem
- Příjmy a výdaje vládních institucí, vytváření osobních příjmů a příjmů z podnikání spojených s cestovním ruchem
Zdroje dat pro TSA
Jako hlavní zdroj v nabídkové části jsou využívána data statistiky národních účtů, a to údaje o produkci, mezispotřebě, daních, dotacích, dovozu a tvorbě hrubého fixního kapitálu. Určitým problémem je časové zpoždění a pro potřeby cestovního ruchu málo podrobné členění těchto ukazatelů. Z těchto důvodů je v řadě případů nutné využívat odhady, což sebou nese riziko nepřesností, které je tím větší, čím hrubší členění ukazatelů poskytují používané zdroje.
Poptávkovou část cestovního ruchu by měly pokrývat údaje získávané ze šetření v domácnostech (výjezdový a domácí cestovní ruch) a na hranicích (příjezdový cestovní ruch). Vzhledem k velké finanční náročnosti a v některých případech problematickému provedení těchto šetření je organizují pouze některé státy, ostatní volí různá náhradní řešení.
| Ukazatel | Rok 2004 | První pololetí 2005 |
|---|---|---|
| Počet pěti a vícedenních cest po ČR (tis.) | 5 552 | 1 922 |
| Průměrný počet přenocování na cestu doma (noci) | 8,4 | 6,5 |
| Průměrné výdaje na jednu delší cestu v ČR (Kč) | 3 365 | 3 127 |
| Celkové výdaje v tuzemsku (mld. Kč) | 18,7 | 6 |
Mapa krajů České republiky
Zanechat komentář