České dráhy, a.s. (VKM: ČD) jsou česká železniční společnost, která podniká jako železniční dopravce v osobní dopravě. Společnost má formu akciové společnosti, jejímž jediným akcionářem je Česká republika. Zakladatelem společnosti je Ministerstvo dopravy České republiky.
Šestičlenný řídicí výbor tvoří tři vládou pověření zástupci ministerstva dopravy a po jednom vládou pověřeném zástupci ministerstev průmyslu a obchodu, financí a obrany. Předsedou představenstva a generálním ředitelem je od 4. dubna 2022 Michal Krapinec.
Vznik a vývoj Českých drah
Současná akciová společnost ČD vznikla 1. ledna 2003, kdy byla státní organizace České dráhy na základě zákona č. 77/2002 Sb. rozdělena na stejnojmennou akciovou společnost provozující drážní dopravu a na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty (SŽDC, později přejmenovanou na Správu železnic), provozovatele dráhy a správce železniční infrastruktury.
1. ledna 2003 zanikl podnik České dráhy, s. o., a vznikly nástupnické podniky České dráhy, a.s. a Správa železniční dopravní cesty (SŽDC; 1. 1.
Původně byly ČD také provozovatelem (nikoliv však vlastníkem) všech celostátních a většiny regionálních drah, ale tato činnost je od 1. července 2008 vyčleněna do SŽDC.
1. července 2008 přešla činnost provozování dráhy na celostátních a regionálních drahách z ČD na SŽDC (od r. 2020 Správa železnic). Zároveň přechází k Správě železnic asi 10 000 zaměstnanců a movitý i nemovitý majetek v hodnotě 12 miliard Kč.
Státní organizace České dráhy, která byla předchůdcem Správy železnic, s.o. i akciové společnosti České dráhy, měla ve správě železniční dráhy vlastněné státem. Do 30. června 2008 byly ČD, a.s. provozovatelem (vlastníkem však byla SŽDC) všech celostátních drah. Dále byly provozovatelem všech regionálních drah SŽDC s výjimkou tratí č.
4. prosince 2007 vláda rozhodla, že od 1. dubna 2008 má být funkce provozovatele dráhy pro celostátní dráhu i regionální dráhy vlastněné státem převedena z ČD na SŽDC (stalo se tak však až 1.
Dceřiné společnosti Českých drah
Dceřinými společnostmi Českých drah, a.s. k 1. 1. jsou:
- ČD Cargo, a.s. (od 1.
- ČD-Informační Systémy, a.s.
- ČD-Telematika a.s.
- Dopravní vzdělávací institut, a.s.
- DPOV, a.s. („dílny pro opravy vozidel“, Přerov).
- Výzkumný Ústav Železniční, a.s.
- Traťová strojní společnost, a.s.
- ČD Reality, s.r.o.
- RAILREKLAM, spol. s r.o.
ČD se v roce 2019 zabývaly plánem na vytvoření velké opravárenské společnosti pro středoevropský region, základem měla být společnost DPOV. ČD v roce 2019 diskutovaly případný odprodej ČD-Telematika státu.
Sídlo společnosti
České dráhy a.s., stejně jako její právní předchůdci, sídlí v budově ministerstva dopravy na nábřeží Ludvíka Svobody v Praze, původně postavené pro československé ministerstvo železnic, která v letech 1960-1990 sloužila jako sídlo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Tuto budovu výslovně zmiňuje zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a změně dalších zákonů, který v § 20 odst. 5 říká, že státní organizace Správa železnic nehospodaří s majetkem tvořeným budovou umístěnou v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12 a č. p. 1222 na pozemku p. č. 263 a pozemkem p. č. České dráhy nemají v dlouhodobém výhledu v plánu nadále sídlit v budově Ministerstva dopravy.
S Českými drahami v prvním pololetí v roce 2024 cestovalo 81,6 milionů cestující a společnost měla zisk před zdaněním 694 milionů korun. Hlavní podíl na tom měla osobní doprava, přičemž nákladní doprava zaostává. České dráhy měli tedy víc zákazníků, což zdůvodňovaly nasazováním nových vozů a lokomotiv.
Československé státní dráhy (ČSD)
1 year agoČeskoslovenské státní dráhy (ČSD) byla státní organizace, která se zabývala správou železniční infrastruktury a provozováním železniční dopravy na území celého Československa. Organizace byla založena v den vzniku Československa, 28. října 1918. V roce 1939 je po rozdělení státu nahradily protektorátní Českomoravské dráhy a Slovenské železnice. Po skončení války byly 9. května 1945 ČSD obnoveny a fungovaly až do 31. prosince 1992, kdy kvůli rozpadu Československa zanikly definitivně. Organizace byla zakládajícím členem Mezinárodní železniční unie.
Československé státní dráhy byly založeny bezprostředně po skončení první světové války 28. října 1918. Převzaly téměř celou železniční síť bývalých c. k. Státních drah (kkStB) a Maďarských státních drah (MÁV), resp. jejich části, které se nacházely na území nově založeného Československa. Velké soukromé železniční společnosti - Košicko-bohumínská dráha, Ústecko-teplická dráha a Buštěhradská dráha zůstaly v prvních letech samostatné. Na mnoha státem garantovaných lokálních drah v českých zemích převzaly ČSD od kkStB jejich provoz.
Prvním ředitelem se stal de iure 30. října 1918 Ing. Od počátku 20. let 20. století byly privátní dráhy zákonem zestátňovány a začleňovány do sítě ČSD. Současně byly v této době měněny názvy stanic na české a slovenské síti.
V prvních letech existence samostatného státu bylo zapotřebí vyvinout velké úsilí, aby se železniční síť orientovaná na Vídeň a Budapešť přizpůsobila novým přepravním požadavkům. Pro dopravu ve směru východ-západ byla zpočátku na Slovensku k dispozici pouze náročně trasovaná jednokolejná trať Košicko-bohumínské dráhy. Bylo nutné investovat do modernizace nejdůležitějších tratí a výstavby nových. Jako jedna z prvních evropských železničních společností začaly ČSD usilovat o motorizaci provozu na svých tratích.
V polovině 20. let nasadily na několika málo zatížených tratích motorové vlaky, které se obvykle skládaly z benzolelektrického motorového vozu a příslušných přívěsných vozů. Na začátku 30. let začaly být motorové vozy nasazovány i na místních drahách. Tím se již v polovině 30. Aby Praha nebyla obtěžována kouřem z lokomotiv, byla zhruba od poloviny 20. let na pražských spojovacích drahách a nádražích využita elektrická trakce.
Nejdříve byly nasazeny akumulátorové lokomotivy a poté byly v letech 1924-1928 tratě elektrizovány soustavou 1500 Vss. Například počátkem září 1931 měly ČSD 4309 parních a 33 elektrických lokomotiv.
ČSD také potřebovaly provést sjednocení brzdových systémů. Za Rakouska-Uherska se v rakouských zemích prosadila sací brzda Hardy, v uherské části monarchie byla zaváděna samočinná tlaková brzda Westinghouse. Nákladní vlaky byly většinou brzděné ručně. V českých zemích byla tlaková brzda zaváděna v osobní dopravě v letech 1924-1929, z nákladních vozů byly vystrojovány tlakovou brzdou Kunze-Knorr především ty, které zajížděly do Německa. Od roku 1931 byly nákladní vozy vystrojovány brzdou Božič. Od roku 1936 zavedly, podobně jako některé další evropské železnice, rychlé spoje vedené motorovými vozy.
Od roku 1927 začaly ČSD provozovat též státní autobusovou dopravu. Postupně získaly převahu nad rovněž státní sítí poštovních autobusových linek, která vznikala od roku 1908. Koncem roku 1931 měly ČSD v majetku 158 autobusů nasazených na 79 linkách.[1] V letech 1933-1934 byla poštovní autobusová doprava začleněna do ČSD a státní autobusová doprava tak byla sjednocena.
Po dobu druhé světové války provozovaly státní linky Českomoravské dráhy a Slovenské železnice, po válce přešla síť opět pod ČSD. Po podepsání Mnichovské dohody, ke kterému došlo 30. září 1938, vyklidily ČSD obsazená území. Personál, vozidla i vybavení stanic byly z velké části převezeny do vnitrozemí. O něco později byly ČSD smluvně zavázány odvezený materiál předat Německým říšským drahám.
Dne 14. listopadu 1938 bylo sjednáno předání 877 lokomotiv, 136 motorových vozů, 158 přívěsných vozů, 117 rychlíkových vozů, 2160 osobních vozů a 23 500 nákladních vozů.
S obsazením zbytku Československa 15. března 1939 a zřízením Protektorátu Čechy a Morava, resp. vznikem Slovenského státu došlo i k rozdělení ČSD na Českomoravské dráhy - Protektoratsbahnen Böhmen und Mähren (ČMD-BMB - německá zkratka Böhmisch-Mährische Bahn) a Slovenské železnice.
Bezprostředně po skončení války - 9. května 1945 - byly obnoveny Československé státní dráhy. Především v českých zemích nebyly železnice příliš dotčeny válečnými škodami, takže se poměrně rychle podařilo obnovit provoz na všech tratích. Na území Československa se po válce nacházelo mnoho cizích vozidel, zejména německých - například i elektrické lokomotivy evakuované před postupující frontou ze Slezska. Část vozidel zařadily ČSD do svého parku, část zabavil Sovětský svaz jako válečnou kořist. S velkým elánem přikročily ČSD k poválečné obnově vozidlového parku.
Již v prosinci 1945 opustila první nově vyrobená lokomotiva těžce poškozené tovární haly plzeňské Škodovky. V roce 1955 získaly Československé státní dráhy do užívání novorenesanční budovu Národního domu na Vinohradech. (Dům slavnostně otevřený 10. listopadu 1894 byl sídlem četných spolků a jiných korporací, např. Měšťanské besedy, pěveckého spolku Hlaholu, Matice školské, vinohradského Sokola aj., ovšem po únorovém komunistickém puči chátral.) Rekonstrukce domu v havarijním stavu trvala do roku 1959.
Již od roku 1950 se začaly znovu objevovat plány na rozsáhlou elektrizaci železniční sítě. Brzy na to v návaznosti na projekt z roku 1943 započaly práce na elektrizaci sklonově náročného úseku bývalé Košicko-bohumínské dráhy. Úsek Poprad-Tatry - Liptovský Mikuláš byl dokončen v dubnu 1955 a od 25. února 1956 byl zahájen provoz v celém úseku Žilina - Spišská Nová Ves. Pro napájení byla zvolena soustava 3000 Vss, která byla upřednostňována v Polsku i v Sovětském svazu. Elektrizace rychle pokračovala, takže počátkem 60. let již byl možný elektrický provoz z Mostu (přes Mělník a Nymburk) až do Košic. Na pražských spojkách bylo přepnuto napětí na 3 kVss 15. Z důvodu možných úspor mědi díky nižším proudům bylo v roce 1959 rozhodnuto o elektrizaci systémem 25 kV 50 Hz, který se především ve Francii jevil jako velmi perspektivní. Toto rozhodnutí přineslo komplikace v okamžiku, kdy se v roce 1965 obě napájecí soustavy (3 a 25 kV) setkaly v Kutné Hoře.
V poválečném období také pokračovaly práce na zdvojkolejnění mnoha důležitých tratí, především pro nákladní dopravu. Nákladní doprava se stala prioritou státní dopravní politiky. Od 70. let se technický rozvoj drážní sítě zastavil. Zatímco v západoevropských zemích byla maximální rychlost vlaků zvyšována ze 120 na 160 km/h, u ČSD byla na zhlavích železničních stanic snižována ze 120 na 100 km/h z důvodu nedostatečné údržby výhybek.
Podruhé a tentokrát již definitivně zanikly ČSD k 31. prosinci 1992. V souvislosti s připravovaným rozdělením federace přijalo Federální shromáždění 16. prosince 1992 zákon č. 625/1992 Sb. o zániku státní organizace Československé státní dráhy. Ten mj. určil, že veškeré nemovité věci z majetku ČSD přejdou do majetku toho státu (Česka nebo Slovenska), na jejichž území leží, ostatní majetek přešel do vlastnictví Česka nebo Slovenska v poměru dvě ku jedné. Nově vzniklé státy pak rozdělený majetek začlenily do nově ustavených státních železnic, tj.
Ekonomické ukazatele Českých drah (2023-2024)
| Ukazatel | 2024 | 2023 |
|---|---|---|
| Obrat | 51,6 mld. Kč | 49,1 mld. Kč |
| Provozní zisk | 1,3 mld. Kč | 3,8 mld. Kč |
| Výsledek hospodaření | 1,4 mld. Kč | 3,2 mld. Kč |
| Celková aktiva | 141,9 mld. Kč | 127 mld. Kč |
| Vlastní kapitál | 39 mld. Kč | 37,6 mld. Kč |
| Zaměstnanci | 21 550 | - |
Zanechat komentář