Cestovní pas je cestovní dokument, který pro konkrétního člověka vydává vláda státu, jehož je občanem. V Česku je cestovní pas primární identifikační doklad pro cesty do zahraničí, vydávaný Ministerstvem vnitra.
V komunistickém Československu bylo cestování do zahraničí vnímáno jako podezřelá činnost. Snahy občanů vyjet do kapitalistické ciziny byly automaticky brány jako podezřelé a ke každému takovému výjezdu se vyjadřovala Státní bezpečnost. První podmínkou vycestování bylo vlastnit cestovní pas, což nebylo samozřejmostí.
Předchůdci pasů byly průvodní (ochranné) listy, v Českých zemích též nazývané glejty, které vydával panovník nebo vyšší šlechtic. V Rakouském císařství byly cestovní pasy zavedeny na základě císařského nařízení ze dne 9. února 1857, č. 31 ř. z., o zavedení nového pasového systému.
Po krátkém období, těsně po vzniku republiky, kdy byly vydávány jednorázové cestovní doklady, začal být používán standardní cestovní pas. Jednalo se o brožuru, která během trvání první republiky, prošla několika formálními proměnami. Doklad tištěný v češtině a francouzštině byl vydáván příslušným policejním ředitelstvím. Pas byl opatřen fotografií a osobním popisem držitele; v některých typech mohla být doplněna také fotografie manželky.
První republika představuje zlatý věk československé státnosti. Dokumenty z tohoto období odrážejí budování moderního státu, rozvoj průmyslu a obchodu. Charakteristická je vysoká grafická úroveň tiskovin, často s prvky art deco.
První Československá republika nově upravila i vydávání cestovních pasů, a to zákonem č. 55/1928 Sb. ze dne 29. března 1928.
Okamžitě poté, co se v únoru 1948 chopili vlády komunisté, jsou zakázány výjezdy do zahraničí a zneplatněny již vydané cestovní doklady. Ještě v padesátých letech se dokonce předkládala „žádost o vydání žádosti na vydání cestovního pasu“.
Proces získání cestovního pasu a povolení k vycestování byl v komunistickém Československu složitý a zdlouhavý:
- Žádost o pas: Formulář si musíte vyzvednout přímo v bance.
- Kádrové oddělení: K vyplněné žádosti se poté musí kladně vyjádřit kádrové oddělení podniku, kde jste zaměstnáni. V případě studentů to je vedení školy, v případě důchodců nebo lidí se svobodným povoláním Místní národní výbor v místě bydliště.
- Devizový příslib: Vyplněnou a doporučenou žádost se zdůvodněním, do kterých zemí a proč se chystáte jako socialistický občan vycestovat, pak zanesete zpět do Státní banky československé. Tento tzv. formulář tzv. devizového příslibu. V průměru stát přiděluje devizy každému desátému žadateli. Když ale odečteme ty z řad nomenklaturních komunistů, zájmy Státní bezpečnosti a (dobré/podplacené) známé lidí, kteří v bance rozhodují o přidělení deviz, vyjde vám šance na kladné vyřízení žádosti tak jedna ku třiceti.
- Státní bezpečnost: Všechny žádosti, o jejichž kladném/záporném vyřízení rozhoduje speciální komise, jsou nejprve odeslány na místní oddělení Státní bezpečnosti, kde jsou žadatelé patřičně vylustrováni.
- Vojenská správa: Zde musí žadatel podat okolkovanou žádost (kolek = 50 Kčs), na níž musí být razítko a podpis od vojenské správy, že proti vycestování nic nenamítá - to se týká všech mužů do věku šedesáti let. K tomu je nutný i již výše zmíněný kladný posudek z kádrového oddělení zaměstnavatele.
- Výjezdní doložka a vízum: Pokud jste mezi šťastlivci, kteří úspěšně absolvovali první kolečko, bude vám někdy koncem jara vystavena výjezdní doložka. Na příslušném velvyslanectví v Praze musíte vyplnit vyplnit žádost, dodat fotografii a přinést pas s platnou výjezdní doložkou. Tu odevzdáte na příslušném konzulárním úřadu a čekáte na udělení víza.
Ale i poté, co tuto trnitou cestu překonáte, nemáte zdaleka vyhráno. Státní bezpečnost proto bedlivě sleduje, když se chystáte odjet na dovolenou do kapitalistické ciziny, nerozprodáváte cennější věci - televizor, rozhlasový přijímač, nábytek, obrazy a podobně. Pokud existuje byť jen minimální podezření, je v době nepřítomnosti provedena tajná prohlídka bytu - (polo)prázdný byt před plánovanou cestou do zahraničí je jednou ze známek chystané emigrace. Pokud se podezření potvrdí, jste na hranicích zadrženi a předáni orgánům činným v trestním řízení.
Přidělené valuty v zahraničí vám ale sotva vystačí na nejnutnější ubytování. Po návratu zpět do Československa jste povinni do deseti dnů odevzdat zbylé valuty Československé státní bance. Vlastnictví cizích peněz bez speciálního povolení je v ČSSR trestným činem. Aby byli lidé motivováni k odevzdání případných zbylých valut, mohou je vyměnit za tuzexové poukázky, tzv. bony.
Pokud nemáte nějaký vroubek, můžete počítat s tím, že se vám podaří ze „socialistického ráje“ vycestovat na „Západ“ v průměru jednou za deset let na dvacet dní. Ne všichni jsou ale tímto výhledem nadšení - o hledání alternativních cest by se tak dala jistě sepsat objemná kniha.
V letech 1948 až 1951, tedy v době nejtvrdší komunistické diktatury, odešlo nelegálně do zahraničí 25 354 občanů. Kromě těch pár set, kteří v době komunistického převratu pobývali v demokratických zemích, se jednalo o velmi riskantní ilegální přechody tzv.
V roce 1955 vyhlásil komunistický režim amnestii pro uprchlíky, které předcházela rozsáhlá dezinformační kampaň komunistické rozvědky - ta v zahraničí šířila cyklostilovaný „časopis“ s názvem HEPND (Hnutí emigrantů pro návrat domů), v němž se snažila nalákat krajany pozitivním líčením situace v komunisty ovládané zemi. Při další amnestii o pět let později se vrátilo pouze 355 osob a o dalších pět let později již pouze 69.
V letech 1952 až 1963 odešlo do exilu 3 032 osob. V roce 1963 byla uvolněna alespoň omezená možnost legálně vycestovat na Západ. Té využilo v roce 1963 85 tisíc občanů, z nichž 188 se zpátky do Československa nevrátilo. V roce 1967 již vycestovalo 263 081 osob a zpět se nevrátilo 2 136.
Mezi lety 1964 až 1967 se počet občanů, kteří se rozhodli žít ve svobodném světě, neustále zvětšoval. V roce 1964 - 1407, 1965 - 1729, 1966 - 2131, 1967 - 2136. K 31. prosinci 1970 pobývalo v zahraničí bez souhlasu československých úřadů 57 336 osob, které opustily Československo po srpnu 1968. Padesát procent z nich bylo mladších třiceti let.
Komunistický režim reagoval výrazným zpřísněním povolování cest do zahraničí, takže zatímco v roce 1969 soukromě vycestovalo 631 209 občanů, o rok později to bylo již pouze 49 772 - a tento počet se s postupující normalizací dále snižoval až do druhé poloviny sedmdesátých let, kdy došlo v souvislosti s podepsáním Helsinského protokolu ke krátkodobému uvolnění možností cest na Západ.
Odchody občanů do exilu představovaly pro komunistický režim trvalý problém. A jestli se nám dnes snaží namluvit skrze své romantizující představy staro- i neokomunisté, že to bylo jinak, proč tedy tehdy lidé neprchali ze Západu na Východ?
Následující tabulka shrnuje počty osob, které se nevrátily do Československa v letech 1963-1967:
| Rok | Počet občanů, kteří vycestovali | Počet občanů, kteří se nevrátili |
|---|---|---|
| 1963 | 85 000 | 188 |
| 1964 | Neuvedeno | 1 407 |
| 1965 | Neuvedeno | 1 729 |
| 1966 | Neuvedeno | 2 131 |
| 1967 | 263 081 | 2 136 |
Cestovní pas ČSSR z roku 1960
V současné době je cestovní pas České republiky vydáván kterémukoliv občanu České republiky jako primární identifikační doklad pro cesty do zahraničí. Pas lze současně použít jako doklad potvrzující občanství a jako osobní doklad totožnosti při většině vnitrostátních úkonů vyžadujících předložení dokladu totožnosti. Občan je oprávněn mít více platných pasů současně.
Vedle cestovního pasu existují i další cestovní doklady, jako například diplomatický pas a služební pas.
Platné cestovní pasy České republiky jsou vydávány na základě zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech.
Zanechat komentář