Cestovní náhrady a jejich účtování v České republice

Cestovní náhrady jsou poskytovány zaměstnavatelem zaměstnanci za výdaje na cestách, jako jsou např. pracovní cesty, cesty mimo pravidelné pracoviště nebo při výkonu práce v zahraničí. Jsou upraveny zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), a dalšími právními předpisy.

Mezi cestovní výdaje patří např. jízdné, ubytování, stravné a další nutné výdaje, které lze prokázat dokladem o zaplacení.

Obecná pravidla pro poskytování cestovních náhrad

Pravidla pro poskytování cestovních náhrad jsou zakotvena v zákoníku práce. Ten vymezuje pravidla pro poskytování náhrad cestovních výdajů zaměstnancům v pracovním poměru, případně zaměstnancům činným na základě dohod mimo pracovní poměr. Jak si dále ukážeme, cestovní náhrady však lze poskytovat i dalším osobám, na které se zákoník práce nevztahuje.

Osoby, kterým lze poskytovat cestovní náhrady:

1. Zaměstnanci vymezení v zákoníku práce:
   • Zaměstnancům v pracovním poměru nebo zaměstnancům činným na základě dohod mimo pracovní poměr (tj. dohod o provedení práce nebo dohod o pracovní činnosti); v těchto případech je však poskytnutí cestovních náhrad nutno sjednat a zároveň stanovit pravidelné pracoviště.
2. Další osoby s příjmy ze závislé činnosti:
   • Zde se jedná především o osoby, na které se však zákoník práce nevztahuje, protože jim nevznikl pracovní poměr (např. na člena orgánu právnické osoby nebo na jednatele s.r.o.), ale které jsou podle § 6 odst. 1 ZDP pro účely zákona o daních z příjmů považovány za zaměstnance. Tyto osoby se mohou se zaměstnavatelem smluvně dohodnout (ve smlouvě o výkonu funkce podle § 59 ZOK a násl.), že jim budou poskytovány cestovní náhrady (a ty budou z pohledu ZDP posuzovány shodně jako u zaměstnanců v pracovním poměru, tj. nebudou považovány za příjem, který je předmětem daně z příjmů).
3. Podnikatelé:
   • Další skupinou, na kterou se zákoník práce nevztahuje, jsou OSVČ a osoby spolupracující, společníci v.o.s a komplementáři k.s. Těmto osobám umožňuje zákon o daních z příjmů za podmínek v § 24 odst. 2 písm. k) ZDP zahrnout do svých výdajů (nákladů) částky odpovídající cestovním náhradám jako u zaměstnanců. Zákoník práce se proto pro tyto účely použije pouze pro stanovení výše náhrad, neboť ZDP se při stanovení limitů daňové uznatelnosti na zákoník práce přímo odkazuje.
4. Osoby v mimopracovních vztazích:
   • Cestovní náhrady mohou být poskytovány i dalším osobám. Zde však nepůjde o cestovní náhrady ve smyslu zákoníku práce, ale o součást odměn vyplácených těmto osobám. Cestovní náhrady těchto osob proto mohou být uplatněny pouze na základě samostatných smluvních vztahů (např. podle § 1746 odst. 2 OZ), které však na straně příjemce budou vždy podléhat dani z příjmů.

Právní úprava cestovních náhrad

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), upravuje cestovní náhrady:
  • v §§ 151, 152, 182 až 189 ZP obecně pro všechny zaměstnavatele,
  • v §§ 173 až 181 ZP speciálně pro zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 ZP (které v dalším budeme zkráceně označovat jako "státní organizace"): stát, územní samosprávné celky, státní fondy, příspěvkové organizace, jejichž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, právnické osoby zřízené podle školského zákona.
• Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP):
  • v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP vymezuje cestovní náhrady, které nejsou pro zaměstnance předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti,
  • v § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP říká, že daňově účinným nákladem jsou náhrady cestovních výdajů do výše stanovené ustanoveními ZP,
  • v § 24 odst. 2 písm. k) ZDP upravuje daňový režim nákladů na pracovní cesty FO, které jsou podnikateli nebo spolupracujícími osobami, společníky v.o.s. anebo komplementáři komanditních společností.
• Obecně závazné právní předpisy, vydávané příslušnými orgány na základě § 189 ZP, např.:
  • vyhláška MPSV upravující vždy od 1. 1. nebo v mimořádném termínu sazby základní náhrady, limity tuzemského stravného, průměrnou cenu pohonných hmot,
  • vyhláška MF upravující vždy od 1. 1. nebo v mimořádném termínu výši základních sazeb zahraničního stravného,
  • nařízení vlády stanovující náhrady zvýšených životních nákladů, zvýšených vybavovacích výdajů, jízdních výdajů a výdajů za ubytování při cestách do ČR a zpět a výdajů spojených s přepravou osobních věcí pro zaměstnance státních organizací s místem výkonu práce (příp. pravidelným pracovištěm) mimo ČR.

Obecné zásady cestovních náhrad

Pojetí cestovních náhrad zakotvené v ZP se nijak neliší od celkové koncepce zákoníku práce, tj.: stanoví určité minimum cestovních náhrad, které jsou pro zaměstnavatele povinné, a zbytek, tj. poskytnutí vyšších náhrad, ponechává plně na svobodném rozhodnutí zaměstnavatele. Tato zásada má omezení v případě již zmiňovaných státních organizací, kdy si stát prostřednictvím zákonů stanoví určitá omezení - horní hranice pro poskytování cestovních náhrad.

Daňová pravidla

V zájmu zachování spravedlnosti pak zároveň úprava ZDP zajišťuje, že i když budou zaměstnanci ostatních (tj. nestátních v duchu předchozího vymezení) zaměstnavatelů pobírat vyšší cestovní náhrady, nebude pro ně vyplacená cestovní náhrada předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti pouze do výše horního limitu pro odpovídající cestovní náhradu poskytovanou státní organizací.

Tuzemské stravné na pracovní cestě od 5 do 12 hodin u zaměstnanců státní organizace (tj. zaměstnanci odměňovaní platem) může být stanoveno od roku 2024 pouze v rozmezí 140 až 166 Kč, kdežto zaměstnanec ostatních subjektů může obdržet libovolně vysoké stravné od 140 Kč výše.Poskytne-li zaměstnanci podnikatelský subjekt - společnost ALFA, a.s., stravné 200 Kč, pak:

• částka 166 Kč nebude u zaměstnance předmětem daně ze závislé činnosti,
• ale částku 34 Kč bude třeba u zaměstnance zdanit a taktéž z ní odvést sociální i zdravotní pojištění.

Pohled zaměstnavatele

Z pohledu zaměstnavatele platí, že pokud je náhrada v souladu se zněním ZP, jde o daňový náklad zaměstnavatele. Poskytnuté stravné ve výši 200 Kč společností ALFA, a.s., z předchozího příkladu bude pro společnost plně daňově účinným nákladem bez ohledu na daňový režim u zaměstnance. Pokud ale poskytne tutéž náhradu 200 Kč např. státní příspěvková organizace, bude pro ni daňovým nákladem maximálně částka 166 Kč a zbylých 34 Kč bude nedaňovým nákladem.

Ustanovení § 173 ZP však navíc stanoví, že tento zaměstnavatel nesmí poskytnout vyšší cestovní náhrady, než mu zákon stanoví. Z uvedeného nástinu vyplývá, že se musíme zabývat také omezeními výše náhrad u státních organizací, abychom dokázali správně posoudit daňový režim u zaměstnance.

Základní pojmy

Než však přistoupíme k výkladu pravidel, je třeba připomenout některé základní pojmy.

Pracovní cesta

Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího, který ho na pracovní cestu vyslal.

Místo výkonu práce

Přesné sjednání místa výkonu práce v pracovní smlouvě má význam nejen z hlediska stanovení podmínek pracovní cesty, ale má také praktický dopad při přeložení zaměstnance. Místo (případně místa) výkonu práce je tak jednou z podstatných náležitostí pracovní smlouvy. Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě.

Toto místo může být sjednáno buď udáním konkrétní adresy, nebo pouze obecně názvem obce. Jestliže je však toto místo sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.

S ohledem na možnost sjednat místo či místa výkonu práce (jeho šíři) bez jakéhokoliv omezení lze považovat za spravedlivé a vyvážené, aby zaměstnavatel vždy nesl náklady na vyšší než pravidelné výdaje spojené s výkonem práce, které vzniknou zaměstnanci s cestou mimo obec, kde převážně vykonává práci, popř. kde má trvalý pobyt. V uvedeném případě se nebude jednat o pracovní cestu a nebude k vyslání na takovou cestu třeba souhlasu zaměstnavatele, neboť k takovému výkonu práce se v pracovní smlouvě zavázal.

Zaměstnanec má místo výkonu práce sjednané na adrese Praha 1, Na Příkopě 18, zatímco druhý zaměstnanec má uvedeno pouze město Praha. Zatímco u prvního zaměstnance bude cesta do vedlejší provozovny na Smíchově cestou pracovní, pro druhého nikoli. Tomu však podle § 159 odst. 2 ZP přísluší při použití místní hromadné dopravy náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného, aniž by zaměstnanec musel jízdní výdaje prokazovat.

Pravidelné pracoviště podnikatele

Poněkud složitější bude stanovit pravidelné pracoviště podnikatele. Pravidelné pracoviště podnikatele - fyzické osoby bude místo, kde zpravidla vyvíjí činnost za účelem dosahování příjmů. V § 24 odst. 2 písm. k) ZDP bodu 2 se říká, že pravidelným pracovištěm pro poplatníky s příjmy podle § 7 se také rozumí sídlo podnikatele (§ 429 OZ) nebo místo výkonu jiné činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti.

Ve většině případů to bude bydliště, ale může to být i jiné místo. Není přitom vyloučeno, aby podnikatel měl takových míst několik, má-li např. více provozoven na různých místech apod. V daném případě je tedy nutno rozlišovat, kdy půjde o "klasickou" pracovní cestu, tak jak ji lze definovat u zaměstnance, kdy vynaložené výdaje na tuto cestu za splnění ostatních podmínek budou daňově uznatelné, a na druhé straně cesty mezi jednotlivými provozovnami, kdy se nemusí jednat o pracovní cestu a daňově uznatelnými mohou být jen některé výdaje, např. náklady na dopravu, kde rozhodujícím kritériem bude, že se jedná o výdaj na dosažení, udržení a zajištění zdanitelných příjmů.

Lékař má ordinaci mimo své bydliště (sídlo podnikatele) a právě ordinace je místem výkonu samostatné činnosti. Potom cesty z této ordinace za pacienty budou cestami pracovními. Na druhé straně cesty z místa bydliště do ordinace nelze chápat jako pracovní, avšak za předpokladu, že tento lékař prokáže, že činnost v místě bydliště souvisí s jeho samostatnou výdělečnou činností, např. zde zpracovává účetnictví nebo daňovou evidenci, připravuje výkazy a přehledy pro příslušné pojišťovny apod., lze za daňově uznatelné považovat i výdaje na cesty mezi bydlištěm a ordinací. Za pracovní cesty lze také považovat i cesty za pacienty z místa trvalého bydliště.

Cestovní výdaje

Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumějí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při:

• pracovní cestě (§ 42 ZP),
• cestě mimo pravidelné pracoviště,
• mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
• přeložení (§ 43 ZP),
• dočasném přidělení (§ 43a ZP),
• přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
• výkonu práce v zahraničí.

Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance. Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelná, předchozí písemná forma určení podmínek se nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec.

Cestovní náhrady u dohod

Cestovní náhrady je možné poskytnout také zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, avšak pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance. Má-li zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytnutí sjednáno, i když není sjednáno místo pravidelného pracoviště.

Druhy cestovních náhrad

Zaměstnavatel je povinen za zákonem stanovených podmínek poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě tyto náhrady:

• jízdních výdajů,
• jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
• výdajů za ubytování,
• zvýšených stravovacích výdajů (ve výkladu označujeme tradičně jako "stravné"),
• nutných vedlejších výdajů.

Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout i další náhrady výdajů, než je výše uvedeno, za cestovní náhrady se však považují pouze ty, které byly poskytnuty v souladu s vymezením cestovních výdajů v § 152 ZP (viz předchozí). Státní organizace však jiné nebo vyšší cestovní náhrady, než zaměstnanci přísluší podle §§ 173 až 181 ZP, poskytnout nesmí.

Paušalizace cestovních náhrad

Zákoník práce umožňuje paušalizovat cestovní náhrady za účelem dosažení zjednodušení jejich účtování a likvidování a zhospodárnit jejich poskytování. Paušalizace spočívá v tom, že náhrady stanovené zákoníkem práce se poskytují jako průměrné měsíční nebo denní částky, které mohou zahrnovat jednu nebo více cestovních náhrad.

Paušalizace cestovních náhrad přichází v úvahu zejména u zaměstnanců, kteří většinou pravidelně cestují do stejných míst nebo v určitém okruhu různých míst, s určitou pravidelností a za obdobných podmínek a výdajů. Paušalizaci lze uplatnit jak u jednotlivého zaměstnance, tak i skupiny zaměstnanců, přitom je nutno vycházet z výše cestovních náhrad a z očekávaných průměrných výdajů této skupiny zaměstnanců nebo tohoto zaměstnance. Současně se určí způsob krácení paušální částky za dobu, kdy zaměstnanec nevykonává práci.

Pokud se stanovené podmínky zásadním způsobem změní, musí se změnit i paušál. Vedle paušální částky lze poskytnout pouze ty cestovní náhrady, které nebyly do stanoveného paušálu zahrnuty, proto je stanovena pro sjednání paušálu písemná forma, a to buď vnitřním předpisem zaměstnavatele, nebo individuálním určením. Podklady, které byly pro stanovení paušálu použity, musejí mít dostatečnou vypovídací schopnost a musejí být předloženy k nahlédnutí nejen zaměstnanci na jeho žádost, ale také příslušným kontrolním orgánům.

Společnost Alba, s.r.o., poskytuje svým zaměstnancům - obchodním zástupcům, jejichž teritoriem je Praha, cestovní náhrady paušální částkou ve výši 260 Kč za každý den, ve kterém byl tento zaměstnanec na pracovní cestě. Zaměstnavatel tuto částku vypočetl z následujících údajů: zaměstnanec vykoná v průměru 3 cesty hromadnou dopravou denně, jedna cesta 40 Kč; stravné v časovém pásmu 5 až 12 hodin zaměstnanci podle interní směrnice náleží ve výši 140 Kč (výše stravného platná pro rok 2024).

U podnikatelů - fyzických osob je paušalizace cestovních náhrad vyloučena. OSVČ jsou povinny z hlediska ZDP veškeré náklady související se svými pracovními cestami doložit a prokázat.

Záloha na cestovní náhrady a její vyúčtování

Protože zaměstnanec není povinen vynakládat na pracovní cesty vlastní finanční prostředky, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci přiměřenou zúčtovatelnou zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta. Při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zálohu na stravné lze poskytnout i v Kč nebo v ji...

Účtování cestovních náhrad

Účtování cestovních náhrad je poměrně jednoduchou záležitostí. Při účtování cestovních náhrad u zahraničních pracovních cest musí být transakce prováděny pomocí valutové poklady, tedy musí být otevřeny analytické účty pro jednotlivé cizí měny (např. 211/1 - CZK a 211/2 - EUR).

Tabulka - Účtování o cestovních náhradách

Příspěvkové organizace vytvářejí analytické účty v souladu s ustanovením bodu 3.2. ČÚS 701 - Účty a zásady účtování na účtech. Organizace v rámci syntetických účtů vytváří analytické účty. Nákladové a výnosové účty členíme podle jednotlivých druhů nákladů a výnosů a také pro daňové účely. Při účtování o cestovních náhradách organizace použije celou řadu účetních dokladů - faktury, paragony, vyúčtování pracovní cesty, pokladní doklady, výpisy z účtů, interní doklady apod. Je nezbytné, aby použité účetní doklady i podklady pro vystavení vnitřních účetních dokladů byly průkazné a obsahovaly náležitosti stanovené § 11 ZoÚ.

V neziskové sféře jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout zaměstnancům náhrady cestovních náhrad, na které jim vznikne nárok v souvislosti s výkonem práce.

Syntetický účet 333 - Ostatní závazky vůči zaměstnancům Zde se účtují různé závazky vůči zaměstnancům, například: nárok zaměstnanců na náhradu cestovních výdajů, poskytnuté zálohy na cestovní výdaje, zálohy k vyúčtování nebo uplatnění náhrady za zaměstnanci.

Příklad

Společnost vyslala svého zaměstnance na pracovní tuzemskou cestu. Záloha, po vzájemné dohodě, poskytnuta nebyla.

Syntetický účet 335 - Pohledávky za zaměstnanci Na tomto účtu se zachycují různé pohledávky za zaměstnanci, například poskytnuté zálohy na cestovní výdaje, poskytnuté zálohy k vyúčtování nebo uplatnění náhrady za zaměstnanci, proto je dobré vést k tomuto účtu analytické účty.

Příklad

Společnost poslala zaměstnankyni na tuzemskou pracovní cestu. Podle předpokládaných nákladů byla vyplacena záloha ve výši 3.000 Kč. Po skončení pracovní cesty bylo vypočteno, že náhrady za použití vlastního osobního motorového vozidla činily 1.420 Kč, stravné bylo ve výši 520 Kč, ostatní prokázané výdaje 450 Kč.

K účtu 512 - Cestovné by mělo být analytické členění účtů minimálně v tomto rozsahu:

1. členění podle jednotlivých druhů, složek nákladů,
2. členění pro daňové účely, tzn. pro transformaci účetního výsledku hospodaření před zdaněním na daňový základ vymezený ZDP, zejména pokud jde o výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů a zdaňované příjmy, pro potřeby DPH apod.,
3. členění z hlediska potřeb finančního řízení účetní jednotky.

Analytické účty k syntetickému účtu "cestovné" mohou být dále vytvořeny např. podle toho, zda byla poskytnuta záloha na pracovní cestu nebo jsou propláceny náklady v hotovosti při předložení dokladů o uskutečněné pracovní cestě, podle jednotlivých náhrad za pracovní cestu (např. jízdné, ubytování), podle jednotlivých pracovníků, tuzemské a zahraniční pracovní cesty a podle jednotlivých zemí, kam se pracovní cesty uskutečňují.

Program POHODA umožňuje zpracování tuzemských i zahraničních cestovních příkazů. Předkontace pro zaúčtování cestovních příkazů můžete zadat v agendě Globální nastavení v sekci Cestovní příkazy.

Zálohy na pracovní cestu

Na záložku Zálohy uveďte vyplacené zálohy pracovníkům. Zálohy u zahraničních příkazů je možné evidovat v různých měnách.

Etapy pracovní cesty

Na tuto záložku zadejte jednotlivé etapy pracovní cesty. Vyplňte časové rozmezí pracovní cesty. Ke každé etapě je nutné vyplnit způsob dopravy. Pokud je v poli Doprava vyplněn typ AUV - auto vlastní, je nutné vyplnit i pole Km. Údaj o počtu kilometrů je důležitý pro výpočet základní náhrady a náhrady za spotřebované pohonné hmoty při použití soukromého motorového vozidla při pracovní cestě.

Ke každé etapě cesty u zahraničního příkazu musíte z výklopného seznamu pole Země doplnit správný údaj. Podle vybrané země bude stanoveno stravné ve výši a cizí měně přiřazených příslušné zemi vyhláškou Ministerstva financí, která stanoví základní sazby stravného v cizí měně pro daný rok.

Směny

Pokud pracovník při zahraniční pracovní cestě směnil poskytnutou měnu na jinou, proveďte zápis na tuto záložku. Záložka se zobrazuje pouze u zahraničního cestovního příkazu.

Výdaje

Na záložce Výdaje uveďte výdaje spojené s pracovní cestou. Ke každému výdaji je nutné vyplnit typ, podle kterého se výdaj přiřadí do správného sloupce na tiskové sestavě Vyúčtování pracovní cesty. Typ výdaje je rozhodující i pro účtování.

Stravné

Podle údajů zadaných na záložce Etapy pracovní cesty se automaticky vygeneruje stravné, které náleží pracovníkovi pro jednotlivé kalendářní dny po celou dobu trvání pracovní cesty. Zatržením pole Úprava můžete stravné upravit. Při bezplatném poskytnutí snídaně, oběda a večeře může zaměstnavatel stravné krátit zatržením příslušného pole. U zahraničního cestovního příkazu můžete ručně upravit hodnotu kapesného.

Náhrady

Pokud bylo při pracovní cestě použito soukromé vozidlo zaměstnance, budou na této záložce vygenerovány náhrady za použití silničního motorového vozidla, ve formě základní náhrady a náhrady za spotřebované PHM. Údaje můžete ručně upravovat, např. zadat skutečnou cenu PHM v různých měnách.

Vyúčtování

Na této záložce dojde k výpočtu částky přeplatku nebo doplatku z vyúčtování pracovní cesty.

Zaúčtování cestovních příkazů

Samotným zadáním příkazů negenerujete v účetnictví žádné zápisy a neměníte stav žádného účtu. Příkazy tedy můžete opakovaně měnit a opravovat. Vyúčtování příkazů bude do účetnictví zahrnuto až v momentě zaúčtování, kdy se cestovní příkaz uzamkne proti opravám.

Zaúčtování provedete povelem Záznam/Operace/Zaúčtování příkazů... Ze záloh poskytnutých pracovníkům na pracovní cestu budou vytvořeny pokladní doklady a veškeré náhrady a cestovní výdaje se zaúčtují do agendy Interní doklady. Přeplatek bude automaticky zaúčtován do agendy Pokladna a u doplatku se buď vytvoří pokladní doklad, nebo ostatní závazek.

Příklad: Pan Jiří Adámek jel na zahraniční pracovní cestu do Vídně vlastním automobilem, který má spotřebu 6‚7 l/100 km. V ČR ujel celkem 182 km, v zahraničí 167 km. Na cestu dostal zálohu 70 EUR, nocleh ho stál 50 EUR. K datu vyplacení zálohy i jejího vyúčtování byl kurz 24‚70 Kč/EUR. Základní sazba stravného pro Rakousko činí 45 EUR/den. Pro výpočet náhrad za PHM použijte cenu za naftu podle legislativy, tedy 34,40 Kč/l (hodnota k 1. 7. 2023). Sazba za použití soukromého vozidla je 5‚20 Kč/km. Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla vypočítá zaměstnavatel z údajů o spotřebě uvedených v technickém průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit. Při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie.

Sazby zahraničního stravného pro rok 2025 jsou stanoveny vyhláškou č. 373/2024 Sb. Oproti loňsku se od 1. 1. 2025 změní sazby zahraničního stravného u 30 států. Např. u sousedního Polska dojde k navýšení na 50 EUR. Pro některé země mění i příslušná měna. Z amerického dolaru se přechází na euro u těchto zemí: Angola, Botswana, Lesotho, Mauricius, Mosambik, Namibie, Svazijsko.