Ing. Miroslav Zikmund, dr. h. c. – Životopis cestovatele

Ing. Miroslav Zikmund, dr. h. c. (14. února 1919, Plzeň - 1. prosince 2021, Praha) byl český cestovatel, spisovatel, scenárista, filmový producent, fotograf, novinář, filmový režisér, světoběžník, kameraman a publicista. Proslavil se především svými cestami s Jiřím Hanzelkou, se kterým ve vozidlech Tatra dvakrát objeli svět.

Miroslav Zikmund v roce 2009 ve Zlíně

Mládí a studia

Narodil se 14. února 1919 v Plzni do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda a jeho manželky Magdaleny, rozené Voráčkové. Základní školu začal navštěvovat v budově v Božkovské ulici, později chodil do Masarykovy obecné školy na Jiráskově náměstí. V září 1930 přešel na osmileté Masarykovo reálné gymnázium v Plzni.Jeho otec byl zaměstnancem Československých drah, a proto již od dětství hodně lnul ke "kolečkům" na kolejích. O tom navíc svědčí i skutečnost, že díky zvláštní jízdence, které podnik uděloval pro rodinné příslušníky projel většinu území tehdejší první československé republiky (byl dokonce i na Podkarpatské Rusi). O prázdninách v roce 1936 podnikl Miroslav svou první delší cestu s mladším bratrem Josefem a kamarádem Václavem Hruškou na Podkarpatskou Rus, která byla v období první republiky součástí Československa.Po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou školu obchodní v Praze, kde se v ročníku seznámil se svým budoucím parťákem Jiřím Hanzelkou, se kterým ho od té doby pojilo velké přátelství. Protože na počátku druhé světové války němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy, mohl ji ukončit až v roce 1946. Již během války se začal společně se svým spolužákem a přítelem Jiřím Hanzelkou připravovat na pozdější zahraniční cesty.

Cesty s Jiřím Hanzelkou

Po válce spolu s Hanzelkou plně rozvinul přípravu plánů a projektu cesty, který v závěru předložili na ředitelství Tatry v Praze. Na první cestu vozem Tatra 87 se vydali 22. dubna 1947 od pražského Automotoklubu.

První výprava (1947-1950): Afrika a Jižní Amerika

Od dubna 1947 do listopadu 1950 podnikl spolu s Jiřím Hanzelkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu dlouhou 111 tisíc kilometrů absolvovali společně vozem Tatra 87. Z této cesty bylo československým rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná.

Tatra 87, vůz, se kterým Hanzelka a Zikmund procestovali Afriku a Jižní Ameriku

Během své cesty se i přes změnu politického režimu staly doma velice populární. Domů posílali nejen objednávky na vozidla z celé Afriky, ale také pravidelně psali reportáže pro rozhlas a noviny. Nucený návrat z cest nastal v roce 1950, kdy nedostali kvůli Korejské válce víza do USA.Afrika byla tehdy pod nadvládou evropských koloniálních mocností. Podle Zikmunda byl svět v době jejich cesty do Afriky a Jižní Ameriky bezpečnější. Během africké cesty navštívili například Itálií ovládané Somálsko, které je na počátku 21. století zmítané občanskou válkou. Poznali Afriku pod nadvládou evropských koloniálních mocností, v Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára a v Riu de Janeiru se Zikmund málem utopil v moři - kde jinde než na slavné pláži Copacabana?

Druhá výprava (1959-1964): Asie a Oceánie

Další plány na sebe nenechali dlouho čekat. Sny o další cestě a objetí zbytku světa se vyplnily s požehnáním státu a podporou ČSAV. 22. dubna 1959, proto vyjíždí oba cestovatelé na další cestu po Asii a Oceánii, přičemž zpáteční cesta vede přes Sovětský svaz. Pro druhou velkou výpravu v letech 1959 až 1964 po Asii a Oceánii vyměnili osobní automobily za dvojici speciálně postavených nákladních automobilů Tatra 805. Na druhé cestě, tentokrát po Asii a Oceánii, doprovázely Zikmunda a Hanzelku dva vozy Tatra. Také z této výpravy, která se uskutečnila v letech 1959-1964, přivezli oba cestovatelé velké množství dokumentárního materiálu.

Tatra 805, doprovázela Zikmunda a Hanzelku na cestě po Asii a Oceánii

V letech 1959-1964 projeli Jugoslávii a přes Turecko do písčitých pouští Blízkého východu, lodí se přes Rudé moře přeplavili do Pákistánu a přes Indii dojeli do Nepálu. Projeli ostrov Cejlon, Sumatru, Novou Guineu i Japonsko a přes nekonečné kilometry sibiřské tajgy a tehdejší Sovětský svaz se vrátili domů. Při druhé cestě navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák. Zikmund později uvedl: „V málokteré zemi jsme se cítili tak dobře a tak bezpečně jako v Iráku.“Během cesty po indonéských ostrovech se dostali až na Západní Novou Guineu, kterou Indonésie získala krátce předtím od Nizozemí a později anektovala. V letech 1963-1964 procestovali velkou část Sovětského svazu od východu k západu, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír na jihu v Tádžikistánu.Do Prahy na zaplněné Staroměstské náměstí se H&Z vrátili 11. listopadu 1964.

Kritika Sovětského svazu a zákaz publikování

Kámenem úrazu pro ně byla po ekonomick vyspělém Japonsku návštěva Sovětského svazu. Mladí cestovatelé, kteří mnoho nevěděli o tom, jak se projevuje politika komunistického režimu a to především v komunistické zemi zaslíbené, která nebyla na tak velké úrovni, jak se u nás především v padesátých letech mluvilo je přivedla k tomu, napsat kritickou Zvláštní zprávu č. 4, kterou si v závěru vyžádal i nejvyšší představitel ÚV KSSS Leonid Brežněv.V roce 1968 se postavil na stranu reformních komunistů. Tečku za veškerými sny udělalo Pražské jaro a hlavně okupace v srpnu 1968. Oba cestovatelé ji odsoudili a následoval zákaz cestování i publikování, o jejich cestách se řadu let nesmělo mluvit ani psát. Proto mu bylo v roce 1969 zakázáno dále publikovat a účastnit se veřejného života.Zikmund marně hledal v sedmdesátých letech zaměstnání. Když nemohli svobodně vydávat, tak vydávali alespoň samizdatově. Tímto způsobem v polovině sedmdesátých let vyšly dva cestopisy Cejlon - ráj bez andělů a Sumatra - naděje bez obrysu. StB jim však dala najevo, že stát si nepřeje, aby jakýmkoliv způsobem publikovali a oběma i jejich rodinám dělali neustále zle.Když nemohl cestovat do ciziny, rozhodl se tedy alespoň cestovat do minulosti a začal procházet staré matriky a hledal své rodinné kořeny. Výsledkem byl rodokmen rodiny Zikmundů táhnoucí se až do první poloviny 16. století.

Život po roce 1989

Změna přišla teprve po Sametové revoluci, i když do Austrálie (která kdysi z harmonogramu druhé výpravy vypadla) se jel podívat Miroslav Zikmund sám; nemocný Hanzelka ji poznal jen z filmových záběrů. Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland.Od roku 1992 byl čestným členem prestižního Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE v Prosiměřicích. Spolupracoval na scénářích, vystavoval originální, doposud nepublikované, fotografie, poskytoval rozhovory pro rozhlas, tisk, televizi, lektoroval knihy.V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice „Sibiř - peklo, nebo ráj“, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus. Roku 1997 inicoval Petr Horký a Miroslav Náplava ve Zlíně festival Neznámá země, který úmyslně započal 22. dubna, v den, kdy připadlo výročí padesáti let od první cesty H+Z. Následně věnoval Zikmund obrovský archiv z cest H+Z zlínskému muzeu, kde jej z vlastní iniciativy třídí. Hanzelka se Zikmundem jsou častými protagonisty nových pořadů.Roku 2001 Petr Horký spolu s Miroslavem Náplavou, kteří mezitím založili společnost pro cestovní dokumentaci Camera incognita a začali vyrábět množství cestopisných pořadů pro televizi vyzvali duo H+Z, zda-li by si nechtěli zopakovat cestu na Cejlon.

Ocenění

V roce 1993 byla dvojici H&Z udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy II. stupně. Dlouhou dobu žil ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce mu český prezident Miloš Zeman 28. října udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy

Osobní život

V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla v Praze Evou Maškovou. Miroslav Zikmund byl nucen se svou manželkou - operní zpěvačkou se rozvést již v době druhé cesty, takže nikomu nebyl na přítěž.Na konci června 2021 patřil mezi 13 nejstarších mužů České republiky. Zemřel v Praze dne 1. prosince 2021. Urna s jeho popelem je uložena v hrobě na zlínském Lesním hřbitově.

Dílo

Celé dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996.

Cestopisy (spolu s J. Hanzelkou)

  • Afrika snů a skutečnosti 1 (1952)
  • Afrika snů a skutečnosti 2 (1952)
  • Afrika snů a skutečnosti 3 (1952)
  • S československou vlajkou na Kilimandžáro (1954)
  • Tam za řekou je Argentina (1958)
  • Přes Kordillery (1957)
  • Za lovci lebek (1958)
  • Mezi dvěma oceány (1959)
  • Jižní Amerikou (1959)
  • Obrácený půlměsíc (1961)
  • Tisíc a dvě noci (1967)
  • Světadíl pod Himálajem (1969)
  • Zvláštní zpráva č. 4 (1990)
  • Cejlon - ráj bez andělů (1991)

Další publikace

  • Život snů a skutečnosti (1997) - společně s J. Hanzelkou a J. Slomkem
  • Modrý Mauritius... a přece Austrálie! (1999)
  • Sloni žijí do sta let (2001) - společně s P. Horkým a M. Náplavou
  • Afrika kolem Tatry (2002) - společně s J. Hanzelkou
  • Přemožení pouště (2006) - společně s J. Hanzelkou
  • Past na rovníku (2008) - společně s J. Hanzelkou a R. Švaříčkem
  • Tamtamy času: Nová Guinea - svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje (2002) - společně s J. Hanzelkou, M. Stinglem a R. Švaříčkem
  • Velké vody Iguazú (2010) - společně s J. Hanzelkou
  • Legenda H+Z První cesta (2010) - společně s J. Hanzelkou
  • Legenda H + Z (2010) - společně s J. Hanzelkou
  • Turecko (2010) - společně s J. Hanzelkou
  • Století Miroslava Zikmunda (2017) - společně s P. Horkým, M. Náplavou a V. Krocem

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *