Miroslav Zikmund v roce 2009 ve Zlíně
Mládí a studia
Narodil se 14. února 1919 v Plzni do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda a jeho manželky Magdaleny, rozené Voráčkové. Základní školu začal navštěvovat v budově v Božkovské ulici, později chodil do Masarykovy obecné školy na Jiráskově náměstí. V září 1930 přešel na osmileté Masarykovo reálné gymnázium v Plzni.Jeho otec byl zaměstnancem Československých drah, a proto již od dětství hodně lnul ke "kolečkům" na kolejích. O tom navíc svědčí i skutečnost, že díky zvláštní jízdence, které podnik uděloval pro rodinné příslušníky projel většinu území tehdejší první československé republiky (byl dokonce i na Podkarpatské Rusi). O prázdninách v roce 1936 podnikl Miroslav svou první delší cestu s mladším bratrem Josefem a kamarádem Václavem Hruškou na Podkarpatskou Rus, která byla v období první republiky součástí Československa.Po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou školu obchodní v Praze, kde se v ročníku seznámil se svým budoucím parťákem Jiřím Hanzelkou, se kterým ho od té doby pojilo velké přátelství. Protože na počátku druhé světové války němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy, mohl ji ukončit až v roce 1946. Již během války se začal společně se svým spolužákem a přítelem Jiřím Hanzelkou připravovat na pozdější zahraniční cesty.Cesty s Jiřím Hanzelkou
Po válce spolu s Hanzelkou plně rozvinul přípravu plánů a projektu cesty, který v závěru předložili na ředitelství Tatry v Praze. Na první cestu vozem Tatra 87 se vydali 22. dubna 1947 od pražského Automotoklubu.První výprava (1947-1950): Afrika a Jižní Amerika
Od dubna 1947 do listopadu 1950 podnikl spolu s Jiřím Hanzelkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu dlouhou 111 tisíc kilometrů absolvovali společně vozem Tatra 87. Z této cesty bylo československým rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná.Tatra 87, vůz, se kterým Hanzelka a Zikmund procestovali Afriku a Jižní Ameriku
Druhá výprava (1959-1964): Asie a Oceánie
Další plány na sebe nenechali dlouho čekat. Sny o další cestě a objetí zbytku světa se vyplnily s požehnáním státu a podporou ČSAV. 22. dubna 1959, proto vyjíždí oba cestovatelé na další cestu po Asii a Oceánii, přičemž zpáteční cesta vede přes Sovětský svaz. Pro druhou velkou výpravu v letech 1959 až 1964 po Asii a Oceánii vyměnili osobní automobily za dvojici speciálně postavených nákladních automobilů Tatra 805. Na druhé cestě, tentokrát po Asii a Oceánii, doprovázely Zikmunda a Hanzelku dva vozy Tatra. Také z této výpravy, která se uskutečnila v letech 1959-1964, přivezli oba cestovatelé velké množství dokumentárního materiálu.Tatra 805, doprovázela Zikmunda a Hanzelku na cestě po Asii a Oceánii
Kritika Sovětského svazu a zákaz publikování
Kámenem úrazu pro ně byla po ekonomick vyspělém Japonsku návštěva Sovětského svazu. Mladí cestovatelé, kteří mnoho nevěděli o tom, jak se projevuje politika komunistického režimu a to především v komunistické zemi zaslíbené, která nebyla na tak velké úrovni, jak se u nás především v padesátých letech mluvilo je přivedla k tomu, napsat kritickou Zvláštní zprávu č. 4, kterou si v závěru vyžádal i nejvyšší představitel ÚV KSSS Leonid Brežněv.V roce 1968 se postavil na stranu reformních komunistů. Tečku za veškerými sny udělalo Pražské jaro a hlavně okupace v srpnu 1968. Oba cestovatelé ji odsoudili a následoval zákaz cestování i publikování, o jejich cestách se řadu let nesmělo mluvit ani psát. Proto mu bylo v roce 1969 zakázáno dále publikovat a účastnit se veřejného života.Zikmund marně hledal v sedmdesátých letech zaměstnání. Když nemohli svobodně vydávat, tak vydávali alespoň samizdatově. Tímto způsobem v polovině sedmdesátých let vyšly dva cestopisy Cejlon - ráj bez andělů a Sumatra - naděje bez obrysu. StB jim však dala najevo, že stát si nepřeje, aby jakýmkoliv způsobem publikovali a oběma i jejich rodinám dělali neustále zle.Když nemohl cestovat do ciziny, rozhodl se tedy alespoň cestovat do minulosti a začal procházet staré matriky a hledal své rodinné kořeny. Výsledkem byl rodokmen rodiny Zikmundů táhnoucí se až do první poloviny 16. století.Život po roce 1989
Změna přišla teprve po Sametové revoluci, i když do Austrálie (která kdysi z harmonogramu druhé výpravy vypadla) se jel podívat Miroslav Zikmund sám; nemocný Hanzelka ji poznal jen z filmových záběrů. Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland.Od roku 1992 byl čestným členem prestižního Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE v Prosiměřicích. Spolupracoval na scénářích, vystavoval originální, doposud nepublikované, fotografie, poskytoval rozhovory pro rozhlas, tisk, televizi, lektoroval knihy.V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice „Sibiř - peklo, nebo ráj“, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus. Roku 1997 inicoval Petr Horký a Miroslav Náplava ve Zlíně festival Neznámá země, který úmyslně započal 22. dubna, v den, kdy připadlo výročí padesáti let od první cesty H+Z. Následně věnoval Zikmund obrovský archiv z cest H+Z zlínskému muzeu, kde jej z vlastní iniciativy třídí. Hanzelka se Zikmundem jsou častými protagonisty nových pořadů.Roku 2001 Petr Horký spolu s Miroslavem Náplavou, kteří mezitím založili společnost pro cestovní dokumentaci Camera incognita a začali vyrábět množství cestopisných pořadů pro televizi vyzvali duo H+Z, zda-li by si nechtěli zopakovat cestu na Cejlon.Ocenění
V roce 1993 byla dvojici H&Z udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy II. stupně. Dlouhou dobu žil ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce mu český prezident Miloš Zeman 28. října udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy
Osobní život
V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla v Praze Evou Maškovou. Miroslav Zikmund byl nucen se svou manželkou - operní zpěvačkou se rozvést již v době druhé cesty, takže nikomu nebyl na přítěž.Na konci června 2021 patřil mezi 13 nejstarších mužů České republiky. Zemřel v Praze dne 1. prosince 2021. Urna s jeho popelem je uložena v hrobě na zlínském Lesním hřbitově.Dílo
Celé dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996.Cestopisy (spolu s J. Hanzelkou)
- Afrika snů a skutečnosti 1 (1952)
- Afrika snů a skutečnosti 2 (1952)
- Afrika snů a skutečnosti 3 (1952)
- S československou vlajkou na Kilimandžáro (1954)
- Tam za řekou je Argentina (1958)
- Přes Kordillery (1957)
- Za lovci lebek (1958)
- Mezi dvěma oceány (1959)
- Jižní Amerikou (1959)
- Obrácený půlměsíc (1961)
- Tisíc a dvě noci (1967)
- Světadíl pod Himálajem (1969)
- Zvláštní zpráva č. 4 (1990)
- Cejlon - ráj bez andělů (1991)
Další publikace
- Život snů a skutečnosti (1997) - společně s J. Hanzelkou a J. Slomkem
- Modrý Mauritius... a přece Austrálie! (1999)
- Sloni žijí do sta let (2001) - společně s P. Horkým a M. Náplavou
- Afrika kolem Tatry (2002) - společně s J. Hanzelkou
- Přemožení pouště (2006) - společně s J. Hanzelkou
- Past na rovníku (2008) - společně s J. Hanzelkou a R. Švaříčkem
- Tamtamy času: Nová Guinea - svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje (2002) - společně s J. Hanzelkou, M. Stinglem a R. Švaříčkem
- Velké vody Iguazú (2010) - společně s J. Hanzelkou
- Legenda H+Z První cesta (2010) - společně s J. Hanzelkou
- Legenda H + Z (2010) - společně s J. Hanzelkou
- Turecko (2010) - společně s J. Hanzelkou
- Století Miroslava Zikmunda (2017) - společně s P. Horkým, M. Náplavou a V. Krocem
Zanechat komentář