Vybrat dovolenou v zahraničí není díky pestré nabídce cestovních kanceláří žádný problém. Vybrat ale bezbariérovou dovolenou je někdy pěkný oříšek. Netušila jsem ale, že když chtějí cestovat po Evropě a užít si svou dovolenou v zahraničí, potýkají se s neuvěřitelným množstvím překážek v hotelích a destinacích, které ve svých propozicích bezbariérovost zaručují, a jejich dovolená se pak změní v noční můru.
Cestovní kanceláře specializované na bezbariérové cestování
Pomoci může Bezbatour, cestovka specializující se na cestování lidí s handicapem. Bezbatour je projekt CA Pestrá cestovka, zaměřený na problematiku cestování lidí s postižením. Cílem projektu je vyhledávat a shromažďovat informace umožňující pohodlně cestovat všem lidem bez rozdílu. Na webu cestovky najdete nejen základní přehled o cestování lidí se speciálními potřebami, ale také bloq a tipy, co zařídit, než vycestujete. Prodejna je 3 minuty chůze od konečné stanice metra B Černý Most.
Před tím, než jsem se sešla s Kateřinou Grausovou, jež pracuje pro cestovní kancelář Bezbatour, mě nikdy nenapadlo, že lidé, kteří mají nějaké tělesné postižení a jsou kvůli tomu upoutáni na invalidní vozík, by mohli mít v dnešním 21. století tak neuvěřitelný problém s cestováním. Své o tom ví i Kateřina Grausová, grantistka Roku jinak, jejž pořádá Nadace Vodafone Česká republika, a která přešla z business sféry, aby své služby pro tento rok nabídla v neziskovém sektoru.
Zkušenosti klientů a jak se vyhnout nepříjemnostem
Hotel, kam Michal cestoval, deklaroval, že jejich ubytování je bezbariérové. Na místě pak ale zjistil, že se nedostane do koupelny, jelikož dveře byly úzké, a bude problém se dostat i do postele, protože pod ni nezajede zvedák, který potřebuje ke svému přesunu. Navíc okna vedla přímo na rušnou silnici.
Jak klientům vaší cestovní kanceláře zajistíte, že se nesetkají s podobně otřesným zážitkem jako Michal Prager? Do vytipovaných hotelů sami jezdíme, naši pracovníci, kteří jsou taktéž na invalidním vozíku, je osobně navštíví, vyfotí, změří. Pokud chceme vozíčkářům skutečně poskytnout komfortní dovolenou, musíme mít vše řádně změřeno, zdokumentováno a mít jistotu, že nenarazí na žádnou překážku.
Je důležité si vše pořádně naplánovat. Musíte vědět, že se v pořádku a bez problému dostanete do dané destinace a že v daném místě vás pak nic nepřekvapí. Musíme zajistit bezbariérovou dopravu například na letiště a dále pak i v místě pobytu. Například v Čechách jsou pouze 2 bezbariérové autobusy, které je možno si pro zájezd pronajmout.
Klient musí před naloděním do letadla odevzdat svůj vozík, jelikož jde do nákladového prostoru, což je samozřejmě velký stres, zda budou po cestě v pořádku, vždyť jsou to jeho „nohy“, a do letadla je přepraven jejich erárními vozíky.
Mnohdy jsem slyšela od hoteliérů slova, že svůj hotel zkrátka pro tyto lidi nepřizpůsobí, nepředělají ho na bezbariérový, neboť lidé nechtějí s kriply trávit dovolenou. Tam, kde si váží všech klientů, tam je radost s nimi spolupracovat. Zaznamenáváme nárůst počtu bezbariérových pokojů a zvyšování komfortu třeba tím, že hotely nabízejí zvedáky do bazénů, upravují vstupy do moře či dokonce je na plážích přítomen školený personál, který handicapovanému nabídne pomoc s přesunem do vody.
Zatím není Česká republika ve světě známá jako zajímavá bezbariérová destinace, i když si myslím, že má mnoho co nabídnout. Ačkoliv je tu pár překážek… Když jsme tvořili například zájezd s tématem The Best of Czech Republic, museli jsme řešit každodenní vracení se do Prahy, jelikož jsme po republice zatím nenašli místa, kam bychom klienty (autobusovou skupinu) mohli ubytovat. Takovou skupinu neubytujete dokonce ani tak, aby byli pohromadě v rámci jednoho města. Ale to je v zahraničí, až na výjimky, stejné.
Velmi oblíbená je Mallorka a Menorca a také Chorvatsko. Máme již své osvědčené hotely, kde jsou klienti spokojeni. Zájezdy bývají ovšem velmi rychle vyprodané a je třeba je objednat brzy před sezonou...
Je to dáno tím, že hotely, které nabízejí komfortní bezbariérové ubytování bez jakýchkoliv ústupků, jsou nové a většinou v kategorii 4 hvězdiček a výše. To se samozřejmě odrazí v jejich ceně. Taktéž doprava bývá dražší, což je ale dáno tím, že bezbariérový autobus pojme téměř o polovinu méně cestujících. Při letecké dopravě zase musíme připočítávat bezbariérový transfer z letiště. Rovněž neexistuje žádný last minute, protože ubytovací kapacity bývají velmi brzy vyprodané. Komfortně bezbariérový zájezd do Chorvatska stojí zhruba okolo 15 000 Kč, což samozřejmě není likvidační částka, ale běžně jsou lidé zvyklí do Chorvatska jezdit za 7 až 8 000 Kč.
Inspirace od cestovatelského páru Míši a Lukáše
Cestovatelský pár, který sdílí své zážitky na blogu o tom, jak cestovat bez bariér. Motivují lidi poznávat svět i navzdory handicapu a mapují místa přístupná pro vozíčkáře. Míša a Lukáš nám odpověděli na naše otázky o cestování, přečtěte si více v rozhovoru.
Míša na Velké čínské zdi.
Míša - rodačka z Liberce, která miluje módu, cestování a angličtinu, má ráda nejrůznější sporty, především tanec a nikdy nepohrdne sushi a dobrým vínem. Lukáš - rodák z Liberce, který miluje přírodu, rád cestuje, tancuje, natáčí a fotí s dronem a podílí se na organizaci dětských táborů.
Potkali se díky společné lásce k tanci v jedné liberecké taneční škole. Oba chodí do práce a cestují ve svém volném čase. Společně již procestovali Švédsko, Dánsko, Belgii, Itálii, Rakousko, Lotyšsko, Litvu, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Irsko, Anglii, Krétu, USA a Čínu. Mimo cestování společně také sportují na kole, plavou, jezdí na lyžích a opětovně se věnují i tanci.
Míša s Lukášem na výletě v Alpách.
Studijní pobyt ve Švédsku a bezbariérovost
Od gymplu (možná už od základní školy) jsem toužila po studiu v zahraničí, a tak když jsem dostala příležitost díky programu Erasmus, neváhala jsem a možnosti jsem ihned využila. Nabídka zemí byla poměrně pestrá, ale vzhledem k mému hendikepu jsem od začátku věděla, že to musí být jedna ze severských zemí, a jelikož jsem se vždycky chtěla podívat do Švédska, volba byla jasná.
Společně se mnou se pro tuto zemi rozhodl i můj spolužák Kuba, takže jsem nemusela řešit problém s asistentem. Ve Švédsku jsme pak společně bydleli na vysokoškolských kolejích ve dvoulůžkovém pokoji v univerzitním městě Kristianstad. Dohromady jsem zde studovala jeden rok (dva semestry) a můžu říct, že i přestože nebyly začátky úplně růžové, byl to jeden z nejlepších roků v mém životě.
Díky tomuto pobytu jsem se osmělila, osamostatnila a dokázala jsem si, že zvládnu žít sama bez každodenní pomoci rodiny. Navíc díky levným letenkám do švédského města Malmö mě mohli často navštěvovat jak moje rodina, tak i moji kamarádi.
Celý pobyt mi ulehčovala skutečnost, že jsem byla mobilní, a to díky svému autu. I proto jsem mohla během studia procestovat nemalou část Švédska. Samotný pobyt z pohledu vozíčkáře byl ve srovnání s Českem hračka. Převážná část města i univerzity totiž byla bezbariérová a dostala jsem se skoro všude sama. Což do dnešního dne není v Česku standardem.
Zavazadla na letišti a cestování sama
Úplně sama jsem letěla dvakrát, a to jednou do Anglie za kamarádkou a jednou do Litvy za tehdejším přítelem. Jinak vždy cestuji s někým. Když jsem cestovala sama, bylo to pouze s příručním zavazadlem a kabelkou. Příruční zavazadlo vozím buď na klíně, anebo si jej zaháknu za zadní madlo vozíku.
Na letišti je mi pokaždé přidělen asistent již u odbavovací přepážky, který mě provede letištěm až k letadlu. Co se týče servisu asistence, ten se odvíjí letiště od letiště a také to závisí na letecké společnosti, někde jsou služby lepší a někde horší. Když cestuji s Lukášem, nebo s kamarádkou, tak je vše samozřejmě o něco snazší. Vždy se nás ale na letišti ptají, zda chceme asistenci od odbavovací přepážky, nebo od gatu. My zpravidla požadujeme asistenci až od gatu.
Bezbariérové přístupy ve Švédsku vs. Česká republika
V porovnání s Českem je to jako nebe a dudy. Ve Švédsku svým hendikepem nejste skoro vůbec limitovaní. Rozdíl byl patrný od prvního dne, kdy jsem do Švédska dorazila. Ve většině měst jsem se mohla pohybovat sama a dostala se téměř všude bez problémů a nemusela jsem řešit věčné problémy s hledáním bezbariérové toalety.
Při cestování na sever Švédska nebyl problém sehnat bezbariérové ubytování v nejzapadlejším koutu země. Muzea a téměř všechny turistické atrakce jsou bezbariérové. Vlastně si teď ani neuvědomuji, zda bylo něco, kam jsem se nedostala. Což se o Česku říct moc nedá, protože jsou skoro všude kočičí hlavy a ochota zpřístupňovat veřejné budovy a úřady není zas tak velká, ale krůček po krůčku se to lepší.
Pomoc na cestách: Ano, nebo ne?
To je dobrá a zajímavá otázka a není na ní jednoznačná odpověď. Vše je individuální a záleží na situaci. Z mého pohledu je pomoc vždy potěšující a vítaná, ale musela jsem k tomu dospět. Protože když jsem byla mladší a chvilku po úraze, měla jsem pocit, že musím všechno zvládnout sama. Postupem času jsem se naučila pomoc přijímat.
Občas jsem od mých známých zaslechla, že když se nějakému vozíčkáři snažili pomoci, měli pocit, že jejich pomoc není moc vítaná. Já ale takovouto zkušenost nemám. Nebrala bych to směrodatně, pokud někdo odmítne pomoc, že je to pravidlem. V poslední době se díky osvětě přístup lidí k hendikepovaným pozitivně mění. Co mi Lukáš říkal, tak ho v dětství na školách učili to, že si těchto lidí nemá všímat a koukat na ně. Vždy se k nim měl chovat tak, jako by tito lidé nebyli. To je ale špatně, protože se tímto způsobem nikdo nenaučí chovat k hendikepovaným a spíše se jim lidé začnou vyhýbat.
Je ale pravda, že někdy je pomoc spíš kontraproduktivní, například v Číně, kde pomoc byla občas spíše přítěží.
Cestování ve dvojici vs. sólo: Výhody a nevýhody
Cestování ve dvojici je celkově snazší a rychlejší. Jakýkoliv problém se rychleji vyřeší, například při přemisťování v letadle, ve vlaku či autobusu. Sama bych se kolikrát ani nedokázala přemístit nebo bych se přemístila s velkou námahou. Jako třeba v letadle, kdy cesta na toaletu nebývá většinou snadná, nebo v čínském rychlovlaku, kde jsem se bez Lukáše nemohla ani dostat z vozíku na sedadlo. O zájezdových autobusech radši ani nemluvím. Jsou vysoké a toalety nepřístupné. Proto autobusem víceméně necestujeme. Nejraději cestujeme autem a letadlem.
Nejčastější problémy u bezbariérového cestování
Úplně nejčastější problém je ten, že nikdy nevíte, do čeho jdete. Někdy je to sportovní výkon dostat se vůbec na záchod a někdy vás pobaví, jak si někteří vykládají bezbariérovost. Nikdo nekontroluje skutečnost, zda je to, či ono bezbariérové. Vládne totiž představa, že když je něco v přízemí, je to hnedka přístupné, a přitom mají u vstupu schod, schod do koupelny, vysoký záchod, nebo se kolem záchodu nedá projet do sprchy. Je spousta věcí, které si člověk bez hendikepu neuvědomí, nebo nedovede představit. Navíc vše záleží na hendikepu daného člověka. Každý vozíčkář je jiný, někdo umí vstát a přejít jeden schod a druhý se zase přes ten schod nedostane. Člověk na elektrickém vozíku potřebuje jiné zpřístupnění než já jako vozíčkářka na manuálním vozíku. Vypsat nejčastější problémy by vydalo na samostatný článek a možná i knihu.
Plánování cesty: Na co si dát pozor?
Naše plánování se moc od toho běžného neliší. Příprava cesty, zjišťování informací o destinaci je asi všude stejné. My si navíc zjišťujeme u ubytování, zda mají k dispozici bezbariérový pokoj a jakou mají koupelnu s toaletou. Pokud v cílové destinaci není k mání žádné bezbariérové ubytování, nebo je moc drahé, zjišťujeme dostupnou alternativu. Ne vždy totiž potřebujeme plně bezbariérový pokoj. Někdy postačí, když se Míša dostane na toaletu se sprchou a pokoj není v pátém patře bez výtahu. Vše záleží na délce pobytu.
Komfort cestování: Co by mělo být standardem?
Je dost věcí, které by se mohly vylepšit a naše cestování usnadnit. Evropa je oproti Americe v mnohém pozadu. Tady narážíme především na nedostatek zpřístupňování památek a dalších atrakcí. Několikrát jsme se sešli s nelogickými zákazy vstupu na nějakou atrakci, a to většinou právě v Evropě. Například Berliner Fernseheturm v Berlíně. Jedná se o vyhlídkovou věž, jednu z doporučovaných památek. Zde nám byl vstup zakázán, protože Míša není tzv. chodící vozíčkář, jako jsou např. senioři. Takovýto zákaz je vždy odůvodněn nesmyslně a to tak, že kdyby se s výtahem něco stalo nebo by nastal nějaký problém, nebyl by vozíčkář schopen dostat se z věže dolů. Zákaz by měl možná logiku, kdyby byl aplikován rovnocenně na všechny lidi, co mají problémy s pohybovým aparátem, nebo na samotného vozíčkáře bez doprovodu. Co je to ale za logiku povolit vstup důchodci, který sotva chodí o dvou berlích, a zakázat vstupu vozíčkáři, který má k ruce doprovod. Takovýto vozíčkář se s nejvyšší pravděpodobností dostane pryč z věže rychleji než ten důchodce.
Míša a Lukáš v Berlíně.
V Americe je to super, tam jsme na takovéto nesmysly nenarazili. Pustí vás všude s upozorněním, že to třeba nedoporučují určitým diagnózám a je pouze na vás, abyste posoudili, zda to zvládnete. Takto by to mělo být všude, a ne věčně někoho diskriminovat. Rozumný člověk sám nejlíp posoudí, co je pro něj vhodné.
Bylo by také fajn, kdyby se zvýšil počet bezbariérových hotelových pokojů, které jsou zkonzultovány a otestovány nějakým vozíčkářem. Ne vždy jsou standardizované úpravy úplně dokonalé. Kolikrát je vidět, že je pokoj designově dokonalý, ale pro vozíčkáře nebo jiného hendikepovaného cestovatele nekomfortní.
Určitě by také pomohlo, kdyby na místech pro vozíčkáře parkovali pouze lidé, pro které je to určeno. Řekli bychom, že parkování na místech pro hendikepované je takový český nešvar, jinde ve světe jsme se s tím moc nesetkali.
Cestování letadlem: Speciální požadavky a tipy
V zásadě se hledání letenek nijak neliší. Vždy primárně hledáme ty nejlevnější s co nejkratší dobou letu a přiměřenou dobou na přestup. Průměrně na každý přestup potřebujeme cca 2 hod. Co se ale liší od běžného cestování, je to, že 48 hodin před odletem, při on-line odbavení, informujeme leteckou společnost, že s nimi poletí vozíčkář.
Následně na letišti při odbavení zavazadel zažádáme o asistenci při nastupování do letadla. Je komické, že i když dvakrát uvedeme skutečnost, že je Míša nechodícím vozíčkářem a že její vozíček má takové a makové rozměry, obsluha na letišti dostane dost často jiné informace. Třeba že je chodící a dovede ze židličky přejít k sedadlům, nebo že nemá svůj vlastní vozík.
Samotný nástup do letadla se pokaždé liší. Záleží vždy na vybavení letiště nebo na aerolinii. Někdy nastupujeme jako první (to je nejlepší) a někdy zase jako poslední (to nemá Míša moc ráda, protože si pak připadá jako pouťová atrakce). Při vystupování vystupujeme vždy jako poslední a u výstupu z letadla si přebíráme svůj vozík. Občas se stane, že vozík připraven není (k dispozici dostaneme letištní), a svůj si musíme vyzvednout v nadměrných zavazadlech.
Nejjednodušší je pro nás nastupování pomocí rukávu. Míša dojede až k letadlu, kde si přesedne na asistenční židličku, na které ji pak zaměstnanci letiště odvezou přímo k sedadlům. Mezitím Lukáš složí vozík, vezme z něj opěrku, podsedák a příruční zavazadla a následuje Míšu do letadla. Samotný vozík je pak uložen v zavazadlovém prostoru.
Někdy nastupujeme do letadla bočním vstupem, a to pomocí vysokozdvižné plošiny podobně, jako když se letadlo zásobuje jídlem. Ve výjimečných případech musíme vystoupit po schodech.
Občas v letadlech bývá problém s toaletou. Hlavně u těch starších, kde jsou malé toalety, nebo toalety „za rohem“. Už jsme ale letěli i novými letadly, kde nám letušky toaletu během chvíle rozšířily spojením s vedlejším záchodem. Vždy je ale vozíčkář odkázán na speciální asistenční židličku, prostřednictvím které se dostane úzkou uličkou mezi sedadly.
Pro mnohé vozíčkáře může být při cestování letadlem problémem délka letu s nemožností změny polohy, přičemž hrozí bolesti páteře, proleženiny i další zdravotní komplikace. My to řešíme tak, že se Míša během letu různě povaluje po Lukášovi. Jednou dokonce během letu z Číny do Česka ležela v letadle na zemi na nafukovací karimatce. Bylo to rozhodně pohodlnější než dvanáctihodinové sezení.
Je škoda, že vozíčkář nemá nějakou slevu na letenku do vyšší třídy, kde je více prostoru a možností polohování sedadla.
Ubytování: Co musí bezpodmínečně splňovat?
Převážnou část této otázky jsme již výše zodpověděli. Samotný přístup je důležitý, co je ale nejdůležitější na ubytování je přístup k toaletě a poté do sprchového koutu. Ne vždy jsou bezbariérové pokoje vybaveny sprchovací židličkou. Z tohoto důvodu s sebou bereme rybářskou skládací židličku. Když jsme limitováni váhou a rozměry a nemůžeme si jí vzít, řešíme tento nedostatek operativně. Třeba v Číně, kdy nám řekli, že nemají žádnou plastovou židli s tím, že můžeme použít jakoukoliv jinou židli v pokoji. A tak jsme využívali ke koupání luxusní koženou židli.
Nejpohodlnější země pro cestování vozíčkáře
Jednoznačně USA. Díky tomu, že jsou Američani velmi pohodlný národ a nemůžou nikoho diskriminovat, mají všechno přizpůsobené. Dle vašeho zvážení vás pustí na jakoukoliv atrakci, všechny národní parky a přírodní rezervace jsou přizpůsobeny a lze snad všude nalézt trasy pro vozíčkáře. Typické americké motely jsou prostorné jednopatrové přízemní budovy, dalo by se tedy říct, že jsou všechny bezbariérové. Pokud jsou hotely patrové, mají téměř všude výtahy. Cestování po USA je tedy úplně bezproblémové.
Samozřejmě, že ve větších městech jako je třeba New York, San Francisco či Los Angeles to není zas tak úplně jednoduché a najít cenově dostupné ubytování může dát trochu zabrat. Podobné cestování lze v Evropě zažít v severských státech (Švédko, Norsko), ale USA je za nás zatím top.
Bezbariérový nástup na autobus v národním parku Zion.
Země s největším množstvím překážek
Toto je složitá otázka a nedá se na ni jednoznačně odpovědět. Všude se něco najde, někde míň a někde víc. Vždy záleží na tom, co od dané země očekáváte. U zemí, kde se předem připravujete na to, že to nebude lehké, vás překvapí, že to tam je mnohem snazší, než jste čekali např. Čína, Černá Hora, Kréta. Za to u zemí, kde očekáváte, že to bude na pohodu, vás naopak překvapí, že je to úplně jinak.
Ubytování bez bariér v České republice
Pokud hledáte ubytování bez bariér v České republice, máte na výběr z více než 10 500 chat a chalup k pronájmu. Zde je několik tipů:
- Apartmány RuR, Prostřední Staré Buky: Dva sousedící téměř bezbariérové apartmány pro 8 osob. Cena od 9 000 Kč za týden.
- Chalupa Bella, Žamberk: Vítěz mezinárodní soutěže Tripadvisor Travelers Choice. Venkovní vyhřívaná masážní SPA pro 7 osob. Cena od 6 700 Kč za noc.
- Chalupa Lužec, Lužec nad Cidlinou: Zděný, bezbariérový domek pro 5 osob. Cena od 9 000 Kč za týden.
- Chalupa Maruška, Velké Losiny: Původní prostorná citlivě zrekonstruovaná jesenická bezbariérová chalupa se 4 ložnicemi pro 14 osob. Cena od 32 900 Kč za týden.
- Chalupa U vleku, Lipová - lázně: Bezbariérová chalupa v těsné blízkosti lyžařského areálu Miroslav. Cena od 490 Kč za osobu a noc.
- Chata U rybníka, Sudoměřice u Tábora: Novostavba přízemního bungalovu pro čtyři osoby s bezbariérovým přístupem přímo u rybníka a lesa. Cena od 16 000 Kč za týden.
- Hájenka Tikov, Černín u Lukavce: Nabízí bezbariérové přízemí i podkrovní apartmány, bazén 3,5 m a vířivku (po dohodě). Cena od 40 000 Kč za týden.
- Ubytování Stodola, Milevsko: Chata se nachází v centru městečka a přitom na kraji a v klidné části. Objekt je bezbariérový a jednopodlažní. Ubytování je se svými 13 - . Cena od 5200 Kč za noc.
- U Zbrodku, Ratíškovice: Nabízíme ubytování v bezbariérovém domku U Zbrodku v Ratíškovicích. Domek je na kraji obce vzdálen 80 m od lesa, kde vedou asfaltové cyklostezky vhodné i pro . Cena od 530 Kč za noc.
Při výběru ubytování si vždy ověřte, zda skutečně splňuje vaše požadavky na bezbariérovost. Ptejte se na šířku dveří, výšku záchodu, dostupnost sprchy a další důležité detaily.
Tabulka s cenami vybraných ubytování bez bariér v ČR:
| Ubytování | Lokalita | Kapacita | Cena (týden/noc) |
|---|---|---|---|
| Apartmány RuR | Prostřední Staré Buky | 8 osob | 9 000 Kč / týden |
| Chalupa Bella | Žamberk | 18 osob | 6 700 Kč / noc |
| Chalupa Lužec | Lužec nad Cidlinou | 5 osob | 9 000 Kč / týden |
| Chalupa Maruška | Velké Losiny | 14 osob | 32 900 Kč / týden |
| Chalupa U vleku | Lipová - lázně | 10 osob | od 490 Kč / noc |
| Chata U rybníka | Sudoměřice u Tábora | 4 osoby | 16 000 Kč / týden |
| Hájenka Tikov | Černín u Lukavce | 13 osob | 40 000 Kč / týden |
| Ubytování Stodola | Milevsko | 13 osob | 5200 Kč / noc |
| U Zbrodku | Ratíškovice | 7 osob | 530 Kč / noc |
Zanechat komentář