Turistické značení je jednoduché a přitom geniální. Značky se malují nejčastěji na stromy, najít je však můžete také na skalách, sloupech a dalších objektech. Pokud je to jen trochu možné, budou umístěny zhruba ve výšce očí.
Existují mapy v různých měřítcích. Nepraktičtější jsou 1 : 50 000. Na těchto mapách 1cm na mapě odpovídá 500m ve skutečné krajině. Na nich najdeš pomocí turistických značek zakreslené domy, lesy, řeky, rybníky, hrady, kostely, kříže v krajině, železnice, silnice, cesty, vrstevnice a mimo mnoha dalších věcí také turistické značené trasy. I k jejich vyznačení slouží právě turistické značky.
Abys pochopil, co všechno je na mapě vyznačeno, prostuduj si legendu (popis značek na okraji mapy).
Horní okraj mapy musíš, pro správné čtení a orientaci mapy v krajině, nasměrovat vždy na sever. Zapomněl jsi buzolu? Správný směr můžeš najít i bez ní, díky lišejníkům na stromech a díky sluníčku, pokud není schované za mraky. Lišejníky totiž nejčastěji rostou na severní straně stromů, protože bývá vlhčí.
Turistická značka je čtverec o rozměrech 10x10 cm tvořený třemi stejně velkými vodorovnými pruhy. Krajní čáry jsou bílé a uprostřed je barevný pruh.
Červenou barvu mají většinou hlavní turistické trasy, ostatní jsou značeny modře, žlutě a zeleně.
Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit.
V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu. Tzv. Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami.
Z tabulky se dozvíte název místa, popř. Horní řádek uvádí koncový cíl a na každém rozcestí se jeho název na každém rozcestí stále opakuje. Návěst vyznačuje vedení trasy č. 604 a č. Změna typu značení. Silniční značení se zde mění na terénní. Trasa č. Značené trasy vždy vedou z jednoho místa do druhého a netvoří okruhy. Začátek a konec trasy je označen koncovou značkou, a rozcestí je vyznačeno vždy pomocí směrových tabulí IS19.
Příklad: evropská trasa EV4 vede po národní trase č. Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí logy. V některých místech, kde je cyklisty potřeba informovat o možných nebezpečích se používají varovné tabule. Pro informování cyklistů o kulturních a turistických cílech na trase se používají na značkách smluvené piktogramy.
Jsou to značky vycházející z pěšího značení s tím rozdílem, že značky jsou na žlutém podkladu. Používají se stejně jako pěší značení. Na rozcestích jsou směrovky a trasa je vyznačena pásovým značením se žlutými vodícími pruhy.
Tip: Turistické trasy a jejich barvy můžete zjistit ještě předtím než vyrazíte do terénu. Skvělým pomocníkem jsou v tomto směru mapy.cz. V levé horní části mapy najdete možnost „Změnit mapu“. Zvolte variantu „Turistická“. Připravte si svou túru předem.
Mobilní telefon s mapou je užitečný a většinou dostatečný rádce. Rozhodně nezapomeňte na powerbanku. I přesto že máte nový telefon a baterii věříte, v chladných zimních měsících se může výdrž baterie výrazně snížit. Přitom vhodná powerbanka nepředstavuje zásadní zátěž navíc.
Kromě základních tří barevných čar najdete na stromech a jiných výrazných bodech také další turistické značky. Všímejte si na trase také odboček k významným místům. Jsou v barvách turistické trasy.
Na vybraných kříženích cest a na významných místech jsou barevné turistické značky doplněny ještě informačními tabulkami a směrovkami. Typicky jde o naučnou stezku. Ta se zakresluje jako zelená úhlopříčka v bílém čtverci. Tyto trasy jsou obvykle doplněny číslovanými informačními tabulemi a informacemi o dané lokalitě, historii nebo přírodních zajímavostech.
Pro místní označení se také využívá značka ve tvaru čtverce. Je rozdělený na dva stejné trojúhelníky. Jeden je bílý a druhý má jednu z turistických barev.
Velmi podobné turistickým značkám je i značení pro běžkaře. Aby byly lépe vidět ve sněhu, mají místo bílého oranžový podklad.
Ve městech jsou často k vidění značky cyklotras. Jde o žluté cedule s piktogramem kola a označením čísla trasy případně jejím směrem. Jednomístné označení cyklostezky znamená hlavní dálkovou národní trasu. V terénu pak označení cyklotras vypadá podobně jako turistické a běžkařské trasy. Bílá podkladová barva je nahrazena žlutou.
Je zdokumentované, že první turistická trasa vznikla v roce 1889. Vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům přes sedlo Kolna. Pokud se vydáte do této oblasti, dočkáte se obnoveného původního značení i replik tehdejších směrovek. Původní trasa je však již na dně Štěchovické přehrady. O rok později vznikla druhá trasa s označením 00001. Nese dnes jméno zakladatele Klubu českých turistů Cesta Vojty Náprstka. Nachází se mezi Karlštejnem a Berounem a vede přes obec Svatý Jan pod Skalou.
Popis: Český způsob označování pěších turistických tras převzaly i další země. Kilometrovník a směrovník s názvy bývá vždy maximálně po 4 kilometrech.
Každý značkař musí projít školeními a zkouškami. Pro práci s kilometrovníky je potřeba ještě větší kvalifikace.
Společně s Českou republikou patříme ke světové špičce, protože máme jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení nejen v Evropě, ale i ve světě.
Značka, ať už v přírodě nebo na mapách, je symbol, jehož cílem je poskytnout turistům informace o směru cesty, vzdálenostech, průchodnosti terénu, místech zájmu či dalších důležitých údajích.
Při turistice se nejčastěji setkáváme s pásovými značkami, ale existují i další typy značení, jako jsou šipky, koncové značky, místní značení, prameny, zříceniny nebo naučné stezky.
Většina turistických tras na Slovensku je značena pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pruhů. Střední pruh mění barvu podle významu trasy, zatímco horní a dolní pruh jsou bílé pro lepší viditelnost. Tyto značky mají čtvercový tvar o velikosti přibližně 10 × 10 cm.
Na turistické trasy nás nasměrují rozcestníky, v Tatrách známé jako tzv. „hříbky“.
Kromě turistických tras můžeme na Slovensku najít i naučné stezky, které jsou označeny speciální značkou. V Národním parku Nízké Tatry najdeme například Naučnou stezku Demänovská dolina. Ta začíná u Mikulášské chaty, měří 13 km a vede přes Vrbické pleso až k horní hranici lesa. Během cesty se turisté dozvědí více o fauně, flóře, koloběhu vody v přírodě, ale také o historii hornictví, salašnictví a Slovenském národním povstání.
Jednou z nich je Naučná stezka Hrebienok, která začíná ve Starém Smokovci (část Hrebienok), měří 4 km a má 9 zastávek. Tato stezka poskytuje informace o historii Hrebienku, vzniku tatranských dolin a složení žulového podloží. Další zastávky informují o tatranských lesích, Studeném potoce a vegetačních stupních. Stezka končí u Rainerovy útulny, odkud vede krásná cesta k vodopádům Studeného potoka.
Bez ohledu na to, zda se chystáte na lehkou turistiku, vysokohorskou túru nebo naučnou stezku, mapy jsou nepostradatelným pomocníkem při plánování výletu. Mapa obsahuje legendu, která vysvětluje všechny značky. Trasy jsou na mapě označeny stejnými barvami jako v terénu, což usnadňuje orientaci.
Kľúčové pre správnu orientáciu v teréne je vedieť čítať mapu a používať značenie v teréne - turistické a topografické značky. S deťmi ich môžeme trénovať už od veku, kedy vedia čítať.
Téma značiek a značenia je vhodná pre kolektívy zamerané na turistiku, prežitie v prírode ale aj všeobecný rozvoj. Odporúčaný vek je orientačne od 7 rokov, deti by mali vedieť čítať a písať..
Na Slovensku používame azda na svete najviac rozvinutý centralne riadený systém značenia trás v teréne, ktorý prevádzkuje Klub Slovenských turistov (KST).
Pre menšie deti si môžete pripraviť „nevyfarbené“ verzie značiek aj s popisom, ktoré im dáte v podobe papierov do zápisníka ako omaľovánku. Na konci schôdzky ich necháte, nech si značky vyplnia jednou zo štyroch farieb a vložia do zápisníka.
Informujú turistov o farbe trasy, smere, a miestach, kam trasa vedie.
Pre väčšinu deti je skúmanie mapy zaujímavá činnosť. Vychádza to z toho, že mapa zobrazuje veľkú časť Zemského povrchu na malom mapovom liste - zobrazuje zmenšenu realitu a deti tak fiktívne môžu prekonávať veľké vzdialenosti.
Navštívte na mape miesta, ktoré ste s deťmi navštívili v minulosti. Predstavivosť podporíte, ak im na mape ukážete objekty, mestá, cesty, pohoria, ktoré ste okolo seba na výlete videli v skutočnosti. Využite niečo zaujímavé, na čo aktivizujete ich pozornosť.
Vysvetlíme deťom, že mapa sa skladá z viacerých častí. jednou z nich je legenda, kde nájdu popis všetkých značiek. Podporte skúmanie mapy tým, že povolíte deťom nahliadnuť do legendy vždy, keď nebudú niektorú značku vedieť. Prekresľovanie alebo vyfarbovanie týchto značiek nie je vhodné, nakoľko topo značiek je veľa. Je možné využiť aj legendu zo starej poškodenej mapy, ktorá poslúži rovnakému účelu.
Nájdite na mape túto značku a povedzte mi, čo označuje. V tretej fáze budeme zručnosť upevňovať. Skupiny si mapy vymenia. Značky sa môžu opakovať. Ukážeme obrázok, budeme chcieť po deťoch najprv aby určili, čo označuje a potom aby ju každá skupina ukázala na mape.
Ak si pripravíte značky na veľký formát, môžete postupne na spodnú časť papiera napísať slovne, čo značka označuje. Na nástenku alebo špagát/sieť na stene značky aj s popisom upevníme tak, aby boli „na očiach“.
Pripravte si slepé, resp. neúplné mapy okolia klubovne (naznačte napr. len cesty, budovy a pod.) na formát A4. Smú sa dopĺňať len reálne objekty, ktoré sú na mieste a len také objekty, u ktorých poznáme značku na mape. Táto aktivita podporuje nie iba používanie mapy, ale aj priestorovú orientáciu a poznanie lokálneho miestopisu. Ak je to možné, povoľte deťom prejsť sa po okolí, oni sa budú snažiť značku umiestniť čo najpresnejšie.
Aktivita 1 - Živá mapa: Pripravíme si niekoľko značiek na formát A4 - cca 2x toľko ako je účastníkov. Odporúčam použiť značky-body (nie plochy, ani trate/vedenia). Každý si náhodne vytiahne jednu značku. Miestnosť bude naším mapovým listom. Deti po jednom vyzývame aby povedali akú majú značku a niekde sa umiestnili. Pri tom však musí povedať krátky príbeh prečo si vybral práve toto miesto. (napríklad hráč „prístrešok“ sa rozhodol postaviť neďaleko kostola a vysvetlil, že kostol je v obci, rovnako ako park, kde chodia rodiny s deťmi v nedeľu na prechádzku. Keďže park je veľký, rozhodla sa obec návštevníkom postaviť prístrešky, aby sa mohli skryť v prípade dažďa.).
Hra 3: Pexeso. Každú značku vytlačíme na malú kartičku. Pripravíme si dve sady značiek, z ktorých každá bude mať rub inej farby (aby sa nám to po skončení lahšie triedilo a deti budú mať pri hre zjednodušenú úlohu). Každú značku musí hráč, ktorý je na rade správne pomenovať a to aj vtedy ak otočí dve rôzne značky.
Hra 4: Pre starších žiakov a využíva viaceré funkcie mapy - napríklad predpokladané časy turistických trás (pozor! Nie všetky mapy ich obsahujú). Pripravte si fiktívny výlet, pri ktorom určíte bod štartu a cieľ.
Základní mapa je klasický kreslený mapový podklad, který se nejvíce podobá mapám z autoatlasů. Mapu je možné zobrazit ve 3D pohledu. Objekty jako jsou např. obchody, zastávky veřejné dopravy, lékárny apod.
Turistická mapa je mapový podklad určený pro plánování výletů a outdoorových aktivit. Společně se Zimní mapou obsahují, narozdíl od ostatních mapových podkladů, vrstevnice a stínovaný reliéf, díky čemuž je tento mapový podklad jednodušší pro orientaci v terénu a pro posouzení náročnosti trasy. Mapu je možné zobrazit ve 3D pohledu. Turistické trasy (červené, modré, zelené a žluté) vč. Vrstevnice jsou zobrazeny se základním odstupem 5 výškových metrů v Česku a 10 výškových metrů v zahraničí.
Letecký mapový podklad v Mapy.com kombinuje data ze satelitních a leteckých snímků pro zobrazení terénu v různých úrovních detailu. Poskytuje detailní pohled na krajinu a města z ptačí perspektivy, což vám usnadňuje orientaci a plánování tras. Díky archivu historických snímků je navíc možné sledovat vývoj krajiny v čase. Jedná se o leteckou mapu, nikoliv letecké snímky.
Území ČR: Zobrazeno je ortofoto z leteckého snímkování s rozlišením 12,5 cm/pixel. Území dalších států: Zobrazeno podrobné ortofoto pro Polsko, Rakousko, Slovinsko, Švýcarsko, Německo, Francii.
Archivní snímky: Pro území ČR si můžete kliknutím na rozbalovací menu v levém horním rohu zobrazit kromě aktuálních leteckých snímků i historické letecké snímky z let 2019-2021, 2016-2018, 2013-2015, 2010-2012, 2004-2007, 2001-2003.
Zimní mapa poskytuje užitečné informace pro zimní sporty. Obsahuje podrobné popisy sjezdovek (včetně obtížnosti a informací o nočním osvětlení), běžeckých tras (rozlišených podle typu), zimní tyčové značení a další doplňkový obsah.
Dopravní mapa v Mapy.com je speciálně navržená pro motoristy a nabízí komplexní informace o dopravní situaci. Hustota provozu a dopravní omezení se zohledňují při výpočtu optimální trasy a dojezdové doby v rámci plánování tras.
Archivní mapový podklad z 19. Archivní mapový podklad zobrazuje historické mapy z let 1836-1852, pokrývající území dnešní České republiky před více než 150 lety. Tato mapa je produktem druhého vojenského mapování, které probíhalo v první polovině 19. století. Mapa obsahuje cesty, zděné budovy, kamenné mosty a přírodní prvky jako pole, louky, lesy, rybníky a toky.
Zeměpisná mapa je mapový podklad, který zobrazuje obecnou zeměpisnou mapu se stínováním a barevnou hypsometrií pro lepší znázornění reliéfu.
Atlas představuje interaktivní online mapy světa, vytvořené Mapy.com a jejich partnery. Určená je zejména pro žáky 2. stupně základních škol a jejich učitele.
Haptické mapy jsou speciální mapy určené pro nevidomé a slabozraké, které se dají číst hmatem.
Legendu k jednotlivým mapovým podkladům lze zobrazit kliknutím na odkaz Legenda v dolní části pravého bočního panelu.
Data pro Českou republiku kompletně vytváří a spravuje kartografické redakce Mapy.com, zbytek světa pak pochází z OpenStreetMap. Kartografická redakce se snaží udržovat mapu neustále aktuální, nicméně i tak se může stát, že mapa nemusí odpovídat reálnému stavu v terénu.
Značení obtížnosti tras v Alpách
Jak náročná asi bude ta či ona stezka? V mnoha zemích mají svůj systém značení, podle kterého se dá zhruba orientovat. Z pochopitelných důvodů klasické „značky“ v Česku nějaké širší rozdělení obtížnosti nevyužijí, ale v “opravdových horách”, jde o extrémně užitečnou informaci.
Na základě dělení zmíněných dvou spolků se snaží označovat stezky i celosvětově nejvýznamnější zdroj volně dostupných digitálních map OpenStreetMap, odkud je v různé podobě přebírají aplikace, které s OSM pracují (mimo jiné i Mapy.cz nebo Locus). Kromě zemí s „oficiálním“ hodnocením obtížnosti ale v mapách na podobně značené stezky občas narazíte i jinde. Jde o to, jak mapující dobrovolník zanesl trasu do OSM (a jak ji případně někdo po něm upravil).
Čárkovaná trasa je ještě v pohodě, tečková už může být hodně extrémní. Následující tabulka vychází z dostupných zdrojů (a vlastní zkušenosti), které se švýcarské resp. rakouské klasifikaci obtížnosti věnují. Zdaleka totiž neplatí, že co je vytyčená „značka“, co půjde projít s prstem v nose. A to se nebavíme o ferratách, které samozřejmě vyžadují zcela jiný přístup a jistící vybavení - byť ty nejnáročnější trasy si s nimi nezadají.
K zobrazení: Mapy.cz zatím mírně zjednodušují do třech stupňů obtížnosti (v zásadě stejně jako samotné SAC značení). Všech šest kategorií zobrazují například OpenAndroMaps s renderovacím tématem Elevate v aplikaci Locus map (jak konkrétně to vypadá si můžete přečíst v mapovém klíči Elevate).
Pro pohyb mimo Alpy: To, že trasa na mapě „není čárkovaně či tečkovaně“ automaticky neznamená, že nebude psycho. Jde o to, jestli má daná země vůbec nějaký systém klasifikace a/nebo o to, jak dotyčný mapař stezku zanesl do OpenStreetMap a jak se trefil.
Alpská stezka kterou jsme slézali z vrcholu Brunnkogel (1708 m). V mapách je označena jako T4 SAC (a osobně bych kvůli dvěma lezeckým pasážím řekl že na hraně T5; připomínám ovšem, že Rakušané oficiálně nemají tak podrobnou klasifikaci). Pro člověka se základními lezeckými dovednostmi, který se už s podobnými úseky někdy setkal, sice pořád náročná a maximální opatrnosti hodná, ale v zásadě docela zábavná cesta.
Možná se v duchu ptáte, kde leží hranice “schůdnosti” pro případ trekování s větším báglem. Osobně bych ji pomyslně nakreslil někde těsně před T4, ale vzal bych si na to tlustou pastelku. Vyšší obtížnosti cest jsou náročné a potenciálně nebezpečné i úplně nalehko. Nejednou se nám stalo, že jsme si v horách kdesi na východě prostě museli poradit a navzájem si pomoci nenadálý drsnější úsek nějak bezpečně(!) překonat. Otáčet jsme se kvůli neschůdnosti terénu na dlouhém treku naštěstí nikdy nemuseli (na jednodenním výletě ano).
Stoupání k Větrnému sedlu v horách na Sibiři. Celý výstup je v čím dál strmějším svahu po šutrech a suti.
Tip Při svých výpravách do hor buďte připraveni na nečekané. I česká příroda dokáže být nevyzpytatelná. Ze slunečného počasí můžete do několika minut stát v mlze. Do batohu si vždy berte výbavu i na déšť a chladno. Nepromokavá bunda je základ každé výpravy. Stejně tak se vám může hodit i kapesní nůž. Seříznete si větev na opékání jídla, odříznete si obvaz, náplast nebo si s jeho pomocí připravíte jídlo.
| Stupeň obtížnosti | Popis |
|---|---|
| T1 | Lehká turistika, dobře značené cesty |
| T2 | Středně náročná turistika, občas strmější úseky |
| T3 | Náročná turistika, exponovaná místa, nutná jistota chůze |
| T4 | Velmi náročná turistika, lezení v exponovaném terénu |
| T5 | Extrémně náročná turistika, náročné lezení |
| T6 | Nejnáročnější turistika, horolezectví |
Zanechat komentář