Česko je protkáno jednou z nejhustších a nejlépe značených sítí turistických tras na světě. Barevné čáry nás bezpečně vedou krajinou, ať míříme na rozhlednu, do skal nebo ke zřícenině. Málokdo si však uvědomuje, kolik práce a péče za těmito barevnými značkami stojí.
Český systém turistických tras - značených čtvercovou značkou s jedním barevným pruhem a dvěma bílými - je často označovaný za nejlepší na světě. Síť cest je unikátní i kvalitou údržby a rozsahem.
Kudy vedly ty první, jak vypadaly kdysi a nyní, o čem vypovídají jejich barvy, kolik jich celkem aktuálně je a kde najdete podobné značení ve světě?
Pojďme se podívat na historii, současnost a význam tohoto unikátního systému.
2 months agoHistorie turistického značení v českých zemích
Tradice značených turistických tras sahá v Česku až do konce 19. století. První trasa na českém území, avšak značená německými spolky, vznikla kolem roku 1884 v Beskydech. O pět let později dobrovolníci vyznačili první trasu Klubu českých turistů. Vedla ze Štěchovic u Prahy ke Svatojánským proudům. Původně byla dlouhá osm kilometrů, dnes je sotva poloviční. Části trasy u Štěchovic a Slap totiž zalily přehrady.
Úplně první turistická trasa KČT byla dokončena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Druhou nejstarší značenou turistickou trasou je Cesta Vojty Náprstka. Klub českých turistů ji vyznačil v červnu 1889, rok po založení a pojmenoval po svém zakladateli.
Krátce poté vznikla trasa z Berouna ke Svatému Janu pod Skalou, třetí cesta vedla k baroknímu areálu Skalka u Mníšku pod Brdy. Jen během roku 1889 dosáhly trasy celkové délky přes 55 kilometrů.
Zpočátku se pro značení používala pouze červená barva. Na křížení cest ale nastával zmatek, proto se začalo značit také modrou barvou a od roku 1916 i zelenou a žlutou.
Značené trasy pak rychle přibývaly, v roce 1920 jich bylo v tehdejším Československu 25 tisíc kilometrů, před druhou světovou válkou už 40 tisíc.
Krizi zažily turistické trasy během 50. let, neprováděla se obnova značení a mnoho tras zaniklo. Poslední velká změna přišla po pádu komunismu, kdy se vyznačily cesty v léta nepřístupném pásmu při rakouské a německé hranici.
Klub českých turistů (KČT)
O značení pěších tras se v České republice stará Klub českých turistů. Značení pěších tras se věnuje víc než 1700 dobrovolníků v téměř stovce značkařských obvodů, na které dohlíží krajské komise. Ty rozhodují o tom, kde budou vyznačeny nové trasy, a určují, na kterých úsecích je v daném roce potřeba obnovit staré značení. Každá pěší trasa se obnovuje každé tři roky.
Dnes se značky především obnovují, i když občas je třeba vyznačit nějakou novou trasu nebo odbočku k zajímavému místu nebo objektu.
Pokud vám turistické značky nejsou lhostejné a víte o místě, kde je značení nejasné nebo poškozené či trasa neprůchodná, dejte o tom značkařům z KČT vědět na webu turistickeznaceni.cz.
Role KČT v současnosti
- Udržování a obnova stávajících tras
- Navrhování a vyznačování nových tras
- Spolupráce s obcemi a vlastníky pozemků
- Školení a koordinace dobrovolných značkařů
Základní principy turistického značení
České turistické značení je svou metodikou a kvalitou nejlepší na světě. Základem je jednoduchost pásové značky, kterou od českého KČT řada zemí převzala. Až do první světové války se pro turistické značení pro pěší stezky používala červená barva. Později se začalo značit i modrou a od roku 1916 se používaly čtyři barvy, tak, jak je známe dnes. Červeně bývají vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy.
Značení nové trasy není jen tak - musí být schváleno Klubem českých turistů, obcemi a vlastníky pozemků. Po pečlivém naplánování přichází na řadu značkaři, kteří vytyčí trasu v terénu. První značení se provádí nejčastěji na stromy, kameny nebo sloupy, aby bylo co nejtrvanlivější.
Na turistických rozcestnících najdete směrovky s názvy míst a vzdálenostmi.
Barvy turistických značek a jejich význam
- Červená: dálkové a významné trasy - hřebenovky, hlavní turistické stezky
- Modrá: regionálně důležité trasy
- Zelená: kratší místní trasy
- Žlutá: spojovací nebo přístupové trasy
Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky.
Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu.
Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř.
KČT vede i registr značených cest spravovaných jinými subjekty. O nynějším systému číslování tras rozhodl ve dnech 10.-11. prosince 1960 v Praze aktiv předsedů značkařských komisí. Systém navrhl předseda západoslovenské komise značení Juraj Szomolányi.
Pro pěší a lyžařské trasy navrhl čtyřmístné číslo, kde první dvojčíslí udává vedoucí barvu (červená, modrá, zelená, žlutá) a územní příslušnost (např. Severní Morava, Východní Slovensko) a druhé dvojčíslí pořadové číslo trasy.
Některé značené cesty mají i název, který bývá uveden na směrovkách: například Jiráskova cesta, Zlatá stezka Českého ráje nebo Březinova cesta.
Značení cyklotras
V České republice se používají dva základní druhy značení - silniční a terénní. Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy.
Horní řádek uvádí koncový cíl a na každém rozcestí se jeho název na každém rozcestí stále opakuje. Návěst vyznačuje vedení trasy č. 604 a č. Změna typu značení. Silniční značení se zde mění na terénní. Trasa č.
Značené trasy vždy vedou z jednoho místa do druhého a netvoří okruhy. Začátek a konec trasy je označen koncovou značkou, a rozcestí je vyznačeno vždy pomocí směrových tabulí IS19.
Při jízdě po značených trasách je dobré mít představu, kam chceme dojet, naplánovat si cestu a zjistit, jaké trasy můžeme využít. Osvědčený způsob je trasu si naplánovat na internetové mapě mapy.cz a mapu i itinerář si můžeme vytisknout, nebo exportovat do GPS. Vždy je ale vhodné mít sebou na trase i tištěnou mapu (nejlépe vydanou KČT, kde jsou aktuální značené trasy).
Pokud narazíme při jízdě na trasu označenou tabulkami IS21 a nemáme sebou mapu ani GPS, musíme jet po trase do následujícího rozcestí, kde se zorientujeme a dozvíme se, kam která trasa vede.
Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy. Trasa č. Trasa č. Trasa č. Trasa č. Trasa č. Trasa č. Trasa č.
Tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras jako jsou např. Pokud vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy na směrové tabuli IS19, nebo návěstích IS20. Na směrových tabulkách IS21 se logo neuvádí a je na nich jen číslo trasy. Pak se má za to, že logovaná trasa vede v souběhu s číslovanou trasou až do následujícího rozcestí.Příklad: evropská trasa EV4 vede po národní trase č.
Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí logy. V některých místech, kde je cyklisty potřeba informovat o možných nebezpečích se používají varovné tabule. Pro informování cyklistů o kulturních a turistických cílech na trase se používají na značkách smluvené piktogramy.
Jsou to značky vycházející z pěšího značení s tím rozdílem, že značky jsou na žlutém podkladu. Používají se stejně jako pěší značení. Na rozcestích jsou směrovky a trasa je vyznačena pásovým značením se žlutými vodícími pruhy.
Naučné stezky
Naučné stezky v ČR jsou turistické trasy, které spojují přírodu s poznáním a vzděláním. Po cestě jsou rozmístěny informační tabule, které návštěvníky seznamují s historií, geologií, faunou či flórou dané oblasti. Naučné turistické značky se značí zeleným šikmým pruhem na bílém čtverci.
Stezky mohou vést chráněnými krajinnými oblastmi, kolem historických památek nebo přírodními rezervacemi. Některé jsou interaktivní a určené speciálně pro děti, například s hádankami či úkoly.
Inspirace pro svět
Český systém značení byl inspirací i pro další země. Podle stejných značek chodí turisté na Slovensku, v Polsku (kde ke čtyřem barvám přidali ještě černou), Bulharsku, Maďarsku a německém Sasku, jako doplňkový funguje také v Rakousku. Podobné symboly pak používají v Rumunsku nebo na některých horských trasách ve Švýcarsku.
Systém se před několika lety začal rozšiřovat také na Ukrajině - zejména na Krymu a v Zakarpatské oblasti, kde jsou i díky českým dobrovolníkům vyznačeny už stovky kilometrů tras. A k vidění jsou typické turistické značky i v rumunském Banátu, kde už od poloviny 19. století žije česká menšina.
A svou stopu nechali čeští turisté i v daleké Brazílii - v okolí města Bataypora, kde žijí převážně potomci českých přistěhovalců. Letos tam vyznačili tři trasy, celkem jsou dlouhé kolem šedesáti kilometrů.
Město, které založil Jan Antonín Baťa, má nyní i v Česku vyrobený rozcestník, který ukazuje, jakými směry se dá po turistických trasách vydat. Jeden z nich odkazuje i na Zlín, odkud rod Baťů pocházel. Obě města od sebe dělí přes deset a půl tisíce kilometrů.
Před devíti lety dokonce dostal Klub českých turistů celoevropský „certifikát pro průmyslový vzor“. Všechny prvky turistického značení tak podléhají ochraně na území všech států Evropské unie.
Zákon o turistickém značení
Značení a údržbu turistických tras by mohl upravit zvláštní zákon. Podle předlohy by vlastníky značení byly Klub českých turistů a Horská služba. Třeba za zničení nebo poškození značek by lidem hrozila až pětitisícová pokuta; více práv by získali značkaři. Český systém značení, který byl vzorem pro řadu zemí světa, je podle autorů zákona natolik unikátní, že musí být chráněn.
Jednoznačné zakotvení principů budování sítě turistických tras a jejich ochrany je proto podle předkladatelů návrhu zákona, poslanců KDU-ČSL, nezbytné. „Je to důmyslně propracovaný systém, který obdivuje Evropa a svět a který tady má tradici od roku 1889,“ řekl předseda lidoveckého klubu Jiří Mihola. Takto propracovaný systém je podle něj nutné chránit nejen před poškozováním, ale třeba i před „lidovou tvořivostí“.
A po jasných pravidlech volá i Klub českých turistů. „Značíme turistické trasy už skoro 130 let a stále více nám chybí právní podklad. Na značení turistických tras přispívá stát prostřednictvím ministerstva pro místní rozvoj, přispívají nám na ně všechny kraje a spousta dalších obcí, ale nemáme žádnou právní osnovu na to, jak tyto trasy udržovat, jak je rozvíjet, jak je aktualizovat,“ řekl předseda rady značení klubu Karel Markvart. Zákon by v tom podle něj mohl pomoci.
Značení a údržbu turistického značení zabezpečuje Klub českých turistů a Horská služba (zejména v případě tyčového značení na horách).
Značení by mohl provádět jen kvalifikovaný značkař. Předloha by jim dala právo vstupovat na cizí pozemky a vjíždět do lesa motorovými vozidly.
Turisticky značené trasy by lidé využívali ze zákona na vlastní nebezpečí. Vlastníci pozemků by neodpovídali za škody na životě, zdraví a majetku, které by vznikly „působením přírodních sil a procesů, zejména sesuvem půdy, padáním kamenů, pádem stromů nebo jejich částí a pádem lavin“.
Návrh neřeší náklady na zřizování a údržbu značení turistických tras. Ročně dosahují podle předkladatelů 14 až 15 milionů korun, pokryjí je příspěvky ministerstva pro místní rozvoj a krajů.
Zajímavosti a statistiky
Česko se pyšní jednou z nejhustších a nejlépe značených sítí turistických tras na světě. Na více než 43 000 kilometrech se můžete vydat za dobrodružstvím napříč horami, lesy i historickými městy - a to s jistotou kvalitního značení, které nemá ve světě obdoby.
A které trasy patří mezi ty nejznámější a nejnavštěvovanější?
Nejdelší turistická trasa v Česku je Stezka Českem, která vede napříč celou republikou. Má dvě hlavní větve: severní (1 051 km) a jižní (1 048 km). Obě začínají a končí na hranicích - severní vede od nejzápadnějšího bodu ČR (Královský kámen) k nejvýchodnějšímu (Bukovec), zatímco jižní prochází více vnitrozemím. Trasa vede přes hory, lesy, národní parky i historická města a je inspirována dálkovými pochody jako Pacific Crest Trail v USA.
Nejznámější turistická trasa v Česku je Cesta česko-polského přátelství v Krkonoších. Tato hřebenová stezka měří přibližně 28 km a vede po hranici mezi Českem a Polskem od Pomezních bud k Špindlerově boudě. Trasa nabízí úchvatné výhledy na Krkonoše a prochází kolem ikonických míst, jako jsou Sněžka (1 602 m n. m.), Luční bouda nebo Obří důl. Stezka je oblíbená mezi turisty z obou zemí a je sjízdná i v zimě na skialpech. Díky své popularitě je jednou z nejfrekventovanějších hřebenových tras v Česku.
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Délka pěších a běžkařských tras | 40 782 km |
| Počet tabulek | 60 572 |
| Počet směrovníků | 3262 |
| Počet vývěsních map | 1641 |
| Počet značkařů | 1437 |
Jak se stát značkařem?
Zajímá vás, kdo turistické značky maluje? Jak se rozhoduje, kudy povedou nové trasy? Co vlastně znamenají jednotlivé barvy? A mohu se přidat k týmu dobrovolníků a podílet se na malování značek?
Klub českých turistů pravidelně pořádá školení pro nové dobrovolníky. Pokud máte zájem se stát součástí týmu, který se stará o turistické značení, neváhejte se přihlásit.
Turistické značení je nepostradatelnou součástí české krajiny a dělá z Česka ráj pro pěší turistiku. Díky pečlivé práci značkařů se můžeme spolehnout, že nás barevné pruhy bezpečně dovedou k cíli.
Zanechat komentář