Cestovní ruch se stal významným společenským, kulturním i ekonomickým fenoménem druhé poloviny 20. století. Dokládají to čísla z mezinárodního cestovního ruchu, neboť v loňském roce podle údajů Mezinárodní organizace cestovního ruchu cestovalo po celém světě na 980 mil. turistů. Již v letošním roce se očekává překročení ještě před několika roky téměř nedosažitelné miliardové hranice. V naší zemi se cestovní ruch podílí na tvorbě HDP zhruba 2,7 % a na zaměstnanosti přibližně 4,7 % (236 000 osob zaměstnaných v cestovním ruchu ČR).
V České republice dlouhodobě chybí legislativní předpis, který by vyřešil přetrvávající absenci funkčního systému řízení cestovního ruchu, jehož důsledkem je neschopnost důsledně naplňovat vládou schválené priority, které jsou součástí Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007-2013. Z výše uvedených důvodů není plně využit potenciál rozvoje cestovního ruchu České republiky.
Zdroj: Český statistický úřad
Cíle a potřeby nového zákona
Cílem je nastolit systém řízení cestovního ruchu. Je nutné nastavit:
- strukturu řízení cestovního ruchu na 3 úrovních: stát - kraje - turistické oblasti
- kompetence organizací cestovního ruchu na všech úrovních
- provázanost a spolupráci jednotlivých úrovní řízení CR (horizontální i vertikální)
- provázanost strategických koncepčních i marketingových dokumentů
- financování cestovního ruchu na všech úrovních - zapojení státu, krajů, obcí, podnikatelů
V současné době je v přípravě zákon o podpoře a řízení cestovního ruchu, měl by vstoupit v účinnost v roce 2014. V oblasti legislativy vidím velmi důležitou novelu Zákona o cestovním ruchu č. 159 / 1999 Sb. ,sladění s již nově existujícími evropskými předpisy . Tento nový zákon by měl především ochránit klienty - rizika vidím v současné době na některých konkrétních případech- pojištění cestovních kanceláří a následné plnění klientům při pojistných událostech.
Složitost právní úpravy cestovního ruchu
V současnosti se i širší veřejnost setkává s informacemi o přípravě zákona o cestovním ruchu. Jak autor tohoto textu vyjádřil na obou oficiálních zasedáních, je důležité nepodceňovat mimořádnou právní složitost této materie, kdy zákon možná opět neprojde. Pro informaci nepoučeného čtenáře je zejména nutné naznačit složitou strukturu právní úpravy cestovního ruchu, která se v ČR i dalších státech EU skládá zjednodušeně ze čtyř částí.
Jde o zájezd (v ČR ve smlouvě o zájezdu v občanském zákoníku, a zejména v jediném speciálním zákoně k turismu č. 159/1999 Sb.) a timesharing, což je typicky jakýsi řadu let opakovaný nájem rekreační nemovitosti (v ČR v obecných předpisech ke smlouvám v občanském zákoníku). Nás zajímá třetí skupina, kam lze řadit normy správního a finančního práva k organizaci a financování turismu, tedy v ČR zákon o místních poplatcích a dlouhodobě připravovaný zákon o cestovním ruchu, jaký mají například na Slovensku nebo v Rakousku.
Právní úprava cestovního ruchu sice není rozsáhlá, ale patří často k nejkomplikovanějším problémům práva, což bývá bohužel přehlíženo. Současný kvaziprávní systém (hlavně DMO krajů a turistických oblastí) vzniklý od roku 2018 vyvolává mezi právními odborníky údiv a představa jeho snadného zakotvení v zákoně leckdy až výsměch.
Evropské souvislosti a novela zákona
EU dopracovává novou verzi klíčové směrnice k zájezdům, což si vynutí mimo jiné další velkou novelu zákona č. 159/1999 Sb. Zákon o cestovním ruchu přitom není zdaleka jedinou změnou práva, která se připravuje.
Zanechat komentář