Výpočet dovolené při dlouhodobé nemoci v České republice

Výpočet nároku na dovolenou je v České republice upraven zákoníkem práce. Od 1. 1. 2021 došlo ke změně ve výpočtu dovolené a nárok se od té doby uvádí v hodinách a ne ve dnech. Tento výpočet ukazuje lepší a spravedlivější přepočet pro ty, kterým se mění v průběhu roku úvazek nebo pracují na různě dlouhé směny.

Tento článek se zaměřuje na to, jak se do výpočtu dovolené promítá dlouhodobá nemoc, mateřská nebo rodičovská dovolená a další faktory.

Základní nárok na dovolenou

Každému zaměstnanci, který v daném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 dní, vzniká nárok na dovolenou. Zákoník práce stanovuje dovolenou minimálně 4 týdny. Mnoho zaměstnavatelů ale nabízí zaměstnancům jako benefit 5, 6 a nebo více týdnů dovolené. Pedagogičtí zaměstnanci mají nárok na dovolenou dokonce v délce 8 týdnů.

Dovolená náleží zaměstnanci buď za celý rok, nebo pouze její poměrná část, a to podle toho, kdy zaměstnanec do práce nastoupil. Dovolená může být ovšem v některých případech krácena. Je tomu tak například při opakovaných neomluvených absencích nebo při nemoci a obecně při pracovní neschopnosti. V takovém případě přichází zaměstnanec o nárok na nějakou její část.

Od 1.1.2021 se mění základní jednotka pro výpočet a čerpání dovolené, kterou již nemá být odpracovaná směna zaměstnance, ale odpracovaná týdenní pracovní doba ve stanovené nebo sjednané kratší hodinové délce (obecně 40 hodin). Základní výměry dovolené za kalendářní rok, která bude stále činit 4 týdny, znamená to obecně při 40hodinové týdenní pracovní době v přepočtu 160 hodin dovolené (4×40), na které zaměstnanci vznikne při splnění podmínek v kalendářním roce právo, ať již má pracovní dobu rozvrženou rovnoměrně či nerovnoměrně.

Jak se počítá nárok na dovolenou?

Od 1.1.2021 se nepočítá dovolená ve dnech ale v hodinách. Nárok se počítá podle týdnů dovolené, které poskytuje zaměstnavatel, podle úvazku, podle odpracovaných týdnů za rok.

Pro zaměstnance s pravidelnou týdenní pracovní dobou, který bude u zaměstnavatele pracovat celý rok, se prakticky nic nezmění. Místo základního nároku 20 dnů bude mít nyní při 40hodinové týdenní pracovní době nárok na 160 hodin dovolené (4 týdny × 40 hodin = 160 hodin). Zákon hovoří poněkud krkolomně o nároku zaměstnance na dovolenou za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo, pokud u téhož zaměstnavatele konal práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období. Matematicky lze využít výpočet uvedený výše v závorce. Za jeden den své dovolené bude zaměstnanec mít odčerpáno osm hodin, a takto tedy může čerpat 20 pracovních dnů.

Krácení dovolené

Krácení dovolené je termín stanovený zákoníkem práce pro situaci, kdy je z nějakého důvodu zaměstnanci zkrácená dovolená, takže může čerpat méně dnů. Důvody pro krácení dovolené není možné přenášet do následujícího roku.

Zákoník práce zná v současné době pouze jediný důvod, kdy je možné zaměstnance krátit dovolenou, na kterou mu vznikl ze zákona nárok. Tímto důvodem je neomluvená absence. V ostatních případech, jako je například nemoc nebo rodičovská se již dovolená nekrátí. Zaměstnanci pouze vzniká nárok jen na poměrnou část dovolené v konkrétním období.

Neomluvená absence

Pouze za neomluveně zameškanou směnu může zaměstnavatel dovolenou zkrátit o počet neomluveně zameškaných hodin. Neomluvená zameškání kratších částí směn lze sčítat. Přitom musí být zaměstnanci vždy ponechána dovolená v rozsahu minimálně 2 týdnů.

Nemoc

Od roku 2021 platí, že pracovní neschopnost v rozsahu do 20násobku týdenní pracovní doby se počítá jako vykonaná práce. To v případě 5denní pracovní doby odpovídá maximálně 100 dnům ročně.

Pokud je však zaměstnanec na neschopence kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, limit dvacetinásobku týdenní pracovní doby pro něj neplatí.

Příklad:

• Petr pracuje na plný úvazek, tj. 40 hodin týdně, a má 4 týdny dovolené. V září onemocní na 3 týdny a zamešká 120 hodin. Dovolená se mu nekrátí.

Jestliže je však zaměstnanec na neschopence kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, limit dvacetinásobku týdenní pracovní doby pro něj neplatí.

Příklad:

• Erika pracuje na plný úvazek, tj. 40 hodin týdně, a má 4 týdny dovolené (160 hodin). Onemocněla 5. V daném roce odpracovala 22 týdnů, kvůli nemoci zameškala 30 týdnů. Protože odpracovala 12 a více týdnů, 20 týdnů z nemoci se ji počítá jako výkon práce. Neúplné hodiny se zaokrouhlují nematematicky nahoru. Erika má tedy nárok na 130 hodin dovolené.

Dlouhodobá nemoc

Dosud jsme také byli zvyklí na to, že pokud zaměstnanec byl např. dlouhodobě nemocný, krátil se jeho nárok na dovolenou za kalendářní rok při více než 100 zameškaných dnech o 1/12 a následně za každých takových 21 zameškaných dnů o další 1/12 roční výměry dovolené.

Nová koncepční změna nepočítá s následným krácením dovolené za kalendářní rok nebo její poměrné části a podmínka zameškání směny při nemoci se modifikuje tak, že se tato překážka v práci jako výkon práce uznává do maximální výše 20násobku stanovené týdenní pracovní doby.

Doba nemoci nad tuto hranici se do odpracované doby nezapočítává, čímž zaměstnanec nesplní podmínku odpracování celých 52 týdnů v kalendářním roce, a dovolená tedy ani nemůže vzniknout v celoroční výměře (pro někoho je to možná změna zdánlivá, protože nyní se z celoroční výměry určitá část dovolené při dlouhodobé nemoci krátí, zatímco nově celoroční výměra ani nevznikne).

Zaměstnanec, který byl celý rok v pracovní neschopnosti, nemá nárok na dovolenou.

Výpověď

Pokud zaměstnanec ukončí z nějakého důvodu pracovní poměr v průběhu roku, vzniká mu nárok na poměrnou část dovolené za daný kalendářní rok, podle počtu odpracovaných týdnů.

Mateřská dovolená

Doba mateřské dovolené se započítává pro účely výpočtu nároku na dovolenou v plném rozsahu.

Příklad:

• Zaměstnankyně odpracovala prvních 5 týdnů v roce, než nastoupila na mateřskou s jedním dítětem. Po ukončení mateřské nastoupila na rodičovskou. Jelikož se mateřská počítá v plném rozsahu 28 týdnů jako výkon práce, pro účely výpočtu nároku na dovolenou zaměstnankyně odpracovala 33 týdnů v roce. Z dalších 19 týdnů strávených na rodičovské dovolené se pro účely výpočtu nároku započítává plný rozsah 19 týdnů. Při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin týdně a výměře dovolené v rozsahu 4 týdnů ročně vzniká nárok na dovolenou v této výši: (28 + 5 + 19) / 52 * 4 * 40 = 160 hodin.

Dovolená při neplaceném volnu

Principem poskytnutí neplaceného volna zaměstnanci je stanovení doby, po kterou zaměstnanec nevykonává práci a nenáleží mu ani náhrada mzdy. Jelikož práci nekoná, nemůže se mu doba neplaceného volna započítávat do nárok na dovolenou.

Pokud tedy zaměstnanec odpracoval například 10 týdnů v daném kalendářním roce a zbytek roku má se zaměstnavatelem sjednáno neplacené volno (v organizaci s výměrou dovolené 4 týdny v roce a stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně), nárok na dovolenou vzniká v poměrné výši 10 / 52 * 4 * 40 = tj.

Online kalkulačka nároku na dovolenou

Pro přesný výpočet nároku na dovolenou můžete využít online kalkulačky, které zohledňují změny ve výpočtu od roku 2021: Online kalkulačka nároku na dovolenou

Náhrada mzdy za dovolenou

Mzda za dovolenou (přesněji náhrada mzdy za dovolenou) se vypočítá z průměrné hrubé mzdy za předchozí kalendářní čtvrtletí a z počtu odpracovaných dnů v předchozím čtvrtletí. Tedy pokud jedete na dovolenou v srpnu, vypočítává se náhrada mzdy ze mzdy za 2. čtvrtletí (duben, květen, červen). Hrubá mzda se vydělí počtem odpracovaných hodin. Tím se dostane průměrná hrubá hodinová mzda. Průměrná hrubá hodinová mzda se pak vynásobí počtem hodin dovolené. Tj. vypočítá se náhrada za dovolenou (hrubá) jako:

Náhrada mzdy za dovolenou = průměrná hrubá hodinová mzda * počet hodin dovolené

Jaká je výše náhrady za dovolenou a z jakého průměru se vypočítá?

Výpočet náhrady mzdy se odvíjí od Vašeho průměrného výdělku v předchozím kalendářním čtvrtletí, které předchází tomu, v němž dovolenou čerpáte. Když tedy budete čerpat dovolenou v květnu, náhrada mzdy se bude počítat z výdělku za první čtvrtletí, tj. za leden až březen.

Kdy je možné zaměstnanci proplatit dovolenou?

Zaměstnavatel má povinnost proplatit nevyčerpanou dovolenou jen v případě ukončení pracovního poměru. Podle zákoníku práce by měla být dovolená vyčerpána do konce roku, za který zaměstnanci náleží. Pokud si zaměstnanec nestihne z vážných důvodů dovolenou vybrat, lze její zbytek převést do dalšího roku.

Dovolená ve zkušební době

Dovolená za kalendářní rok náleží zaměstnanci, když byl v pracovním poměru alespoň rok a z toho odpracoval alespoň 60 dní. Standardní placená dovolená je dlouhá 160 hodin, u učitelů a pedagogů 8 týdnů. Pokud jste v pracovním poměru u zaměstnavatele méně než rok a odpracovali jste daných 60 dnů, máte nárok na poměrnou část dovolené, tj. Pokud jste ale 60 dnů ještě neodpracovali, máte nárok pouze na dovolenou za odpracované dny.

Dovolená ve zkušební době není obvyklá, primárně platí, že zkušební doba slouží ke vzájemnému poznávání se mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Není tedy příliš obvyklé, že by zaměstnanec čerpal dovolenou v průběhu prvních 3 měsíců v nové práci. Zákoník práce ale takto čerpat dovolenou nijak neomezuje a nestanoví jiná pravidla, než jaká platí mimo zkušební dobu.

Čerpání dovolené a povinnosti zaměstnavatele

Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, píše se v zákoníku práce. Tam, kde se obtížně hledá náhrada, se pracovníci obvykle domluví mezi sebou na nějakém rozvrhu, třeba i za pomoci odborů. Píše, že „při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance“.

Podle zákoníku práce máte nárok na alespoň dva týdny dovolené vcelku - když na tom trváte, měla by vám to firma umožnit. Zákoník dokonce preferuje čerpání dovolené vcelku, jde ale jenom o doporučení.

Ve všech případech platí, že firma vám nesmí určit termín dovolené na dobu, kdy jste v pracovní neschopnosti. Totéž platí i pro mateřskou či rodičovskou dovolenou, pro ošetřování člena rodiny nebo jiné „překážky v práci na straně zaměstnance“, jako je například kontrola u lékaře nebo pohřeb příbuzného. V takových případech si nemusíte plýtvat dovolenou a máte nárok na volno - ať už placené, nebo neplacené.

Převod nevyčerpané dovolené

Čerpání dovolené vám zaměstnavatel podle zákoníku práce musí určit tak, abyste ji vyčerpali do konce kalendářního roku, za který náleží. Tuhle povinnost nemusí splnit, jestliže v tom brání naléhavé provozní důvody (na straně zaměstnavatele) nebo překážky v práci na straně zaměstnance (nemocenská, karanténa, péče o dítě, studium v souladu s potřebami zaměstnavatele a podobně).

V zásadě tedy platí, že když si z vážného důvodu nemůžete vybrat dovolenou v příslušném kalendářním roce, nepřijdete o ni a převede se vám do dalšího roku - pokud se na tom se zaměstnavatelem dohodnete.

Od roku 2021 se zjednodušil převod nevyčerpané části dovolené do následujícího roku. Ale jenom té části, která přesahuje čtyři týdny (u pedagogických a akademických pracovníků šest). To u většiny lidí znamená, že přinejmenším čtyři týdny dovolené mají vyčerpat ve stejném roce, kdy na ně vznikl nárok, a teprve případný pátý či šestý týden si mohou převést.

Pokud zaměstnavatel neurčí termín čerpání dovolené nejpozději do 30. června roku, který následuje po tom, za který příslušela, má právo určit si čerpání dovolené i sám zaměstnanec.

Proplatit zbytek dovolené lze jenom na konci pracovního poměru, jinak je prioritou její skutečné čerpání „na zotavenou“.