Opera byla met s velkým zájmem kvůli popularitě původních románů od ikonického českého spisovatele Svatopluka Čecha. Janáček zažil řadu neúspěchů při tvorbě a zkoušení díla, zejména při jednání s libretisty.
Výlety páně Broučkovy
Skladatelův cíl v *Výletech páně Broučkovy* byl zjevně docela specifický: "Chci, abychom se takovými lidmi hnusili, abychom na ně šlapali a škrtili je, když je potkáme," řekl o Broučkovi. Janáčkova kampaň, spolu s Čechovou, byla proti malichernosti měšťanstva, konkrétně Československa.
Vznik a problémy s libretisty
Kompozice Janáčkových *Výletů páně Broučkovy do Měsíce* byla dlouhý proces s nejméně sedmi libretisty. Původní koncept opery měl být založen na stále populární románové sérii stejného jména od Svatopluka Čecha (1846-1908). Na počátku 20. století se Janáček snažil napsat operu založenou na Čechových románech; nicméně Čech mu přímo odepřel práva na své příběhy. Janáček nakonec projekt odložil až do Čechovy smrti v roce 1908.
V březnu 1908 se Janáček vydal hledat vhodného libretistu. Rektorys doporučil Karla Maška; nicméně Mašek nebyl příliš ochotný se úkolu ujmout, což bylo předzvěstí budoucích problémů s dílem. Do července 1908 bylo stále jasnější, že Mašek a Janáček mají dvě velmi odlišné představy o výsledku Broučka. Mezi další sporné názory patří přidání dvou postav, které nejsou v původním díle, Mladý číšník a Mazal. Tyto neshody spojené s Maškovým přílišným zaneprázdněním jinými díly v té době vedly k jeho vlastnímu odvolání z projektu v říjnu téhož roku.
V listopadu 1908 byl k projektu pozván Josef Holý, ale odmítl kvůli nedostatku zájmu o materiál a řekl: "Pokud nebude vůle nebo správná nálada, nedopadlo by to dobře, nicméně jsem se snažil, a tak vás žádám, abyste se mnou nepočítali." S Holým pryč se Janáček obrátil na Dr. Stejně jako u Maška panoval obecný nesouhlas mezi tím, co měl Janáček na mysli, a tím, co si Dr. Janke představoval. V tomto bodě napsal Janke celé první dějství a začal na druhém, když mu Janáček poslal nový nástin, kterým se má řídit, s novými charakteristikami pro deset rolí. Ze všeho, co bylo dosud napsáno, přežily finální škrty Jankovy práce v prvním dějství pouze dva řádky pijácké písně.
Další libretista byl Janáčkovi představen Holým, aby pomohl rozložit pracovní zátěž. František Gellner, satirický básník, nakonec přispěl k dílu nejvíce práce, která se dodnes dochovala ze všech libretistů, kteří na projektu pracovali. Spolupracovali od června 1912 do června 1913, kdy nastal klid a Janáček se pustil do práce na jiných projektech. Gellner sice napsal konec k dílu, takže proč se pauza stala, ví opravdu jen Janáček, protože koncepčně byla struktura hotová a zbývaly jen detaily.
Pozici získal Josef Peška, jeden z mužů, kteří pomohli zajistit Jenůfu v Praze. S velkým nadšením se připojil k seznamu spisovatelů, kteří přijali práci bez přečtení dříve napsaného libreta nebo hudebního partu. Jakmile si Peška přečetl všechny poskytnuté materiály, poslal Janáčkovi okamžitou odpověď, v níž mu připomněl, aby si všímal cizích verzí téhož díla. Co je nejdůležitější, řekl Janáčkovi informaci, která se vrátí, až kritici zhodnotí operu poté, co se dostane na jeviště, a to, že člověk musí znát Čechův příběh, aby pochopil humor v Janáčkově a Gellnerově verzi. Napsal velmi soukromou verzi, kde člověk musí mít předchozí znalost děje, aby dílo plně ocenil.
Přítel Janáčka, Jiří Mahen, byl poté pověřen, aby pomohl přepracovat části opery. Tato pozice byla použita pro účely editace, ale většinou pro práci, kterou poskytl Janáček, ne nutně pro práci ostatních libretistů. Místo toho, aby hledal cizince pro dílo, se vrátil k F.S. Procházkovi a požádal ho o pomoc při doladění několika písní a změn scén, což s radostí přijal. Až do tohoto okamžiku opera končila, když se pan Brouček vrátil ze své „měsíční cesty“ a zjistil, že to byl opilecký sen, ale poté, co se znovu spojil s Procházkou, Janáček navrhl, aby se začal dramatizovat druhý Čechův román, Výlety pana Broučka do XV. století. Ti dva se této myšlenky rychle chopili a hned začali psát.
V říjnu 1918 se Janáček dozvěděl, že Brouček bude uveden v Národním divadle v Praze, přičemž je třeba provést určité úpravy kostýmů a kulis. S novou zkrácenou verzí se třemi akty bylo méně změn scén, což ředitele Národního divadla Schmoranze potěšilo. Po diskusích, obsazení a orchestrální zkoušce bylo stále potřeba provést několik změn, většinou se jednalo o problémy s hlasovým rozsahem.
Obsah opery
Část 1: Výlet pana Broučka do Měsíce
Pan Matěj Brouček je poněkud neupravený opilý majitel domu na konci 19. století v Praze. Jedné měsíční noci v roce 1888 se pan Brouček potácí po Vikárce po pitkách v hradčanské hospodě. Ve svém podroušeném stavu potkává Málinku. Ta je rozrušená a dramaticky sebevražedná poté, co zjistí, že ji její milenec Mazal (který je náhodou jedním z Broučkových nájemníků) podvádí. V neuváženém pokusu uklidnit Málinku Brouček souhlasí, že si ji vezme. Rychle si uvědomí chybu a nabídku stáhne a nechá Málinku, aby se vrátila ke svému bohémskému milenci.
Brouček je rychle zklamán tím, co najde ve svém lunárním ráji. „Přistane“ uprostřed avantgardní kolonie lunárních umělců a intelektuálů, kterými nekulturní Brouček zjevně pohrdá. Ocitne se v domě avantgardního umělce Blankytného (paralelní postava k Mazalovi). Blankytny zpívá srdečnou ódu platonické lásky k lunární panně Etheree. To signalizuje příchod Etherey a jejích „sester“, které začínají písní kázající o výhodách zdravého životního stylu. Ironií osudu Brouček upoutá pozornost panny, která se do exotického cizince okamžitě zamiluje. Etherea a Brouček přistanou v Lunárním chrámu umění, kde se shromáždila skupina obyvatel. Ti jsou okamžitě překvapeni a vyděšeni pohledem na Broučka, ale brzy ho vidí jako nejnovější módu. Místní Broučkovi představí nejnovější lunární umění a dopřejí mu „jídlo“ z čichání květin. Brouček není vůbec potěšen touto ukázkou umění, ani ho nezasytí vůně. Brzy je chycen při tajném kousnutí vepřové klobásy; dav se rychle obrátí proti němu a je nucen k zběsilému útěku na Pegasovi.
Jak se Měsíční scéna proměňuje zpět v nádvoří hospody v Praze, Mazal a Málinka se vracejí domů a umělci si užívají poslední drink. Mladý číšník se směje opilému Broučkovi, kterého odnášejí v sudu.
Část 2: Výlet pana Broučka do XV. století
Děj se odehrává na hradě Václava IV., pan Brouček a jeho společníci debatují o podrobnostech středověkých tunelů, o kterých se věřilo, že existují pod Prahou. Opět se opilý Brouček potácí ke svému domovu a je přerušen. Někde se ocitne v jednom z těchto temných tunelů, kde potkává zjevení z minulosti. Jednou z těchto strašidelných postav je Svatopluk Čech, autor Broučkových příběhů a slavný český básník. Čech vyjadřuje svou lítost nad úpadkem morálních hodnot v českém národě. Zpívá o ztrátě pravých hrdinů a touží po znovuzrození svého národa.
Pan Brouček je přenesen zpět v čase a ocitne se na Staroměstském náměstí v roce 1420. Je to bouřlivé období v Praze 15. století, kdy je český národ vedený Janem Žižkou obléhán německými vojsky Svaté říše římské. Broučka rychle konfrontují husitští rebelové, kteří ho obviňují, že je německý špión, kvůli jeho špatné české gramatice plné německých výrazů. Brouček je přiveden do domu Domšíka, kostelníka, a jeho dcery Kunky. Brouček se nyní ocitá uprostřed hrozící bitvy o budoucnost českého národa, symbolizované silným zpěvem bitevních hymnů shromážděnými davy. Rebelové žádají Broučka, aby pomohl při obraně Prahy, k čemuž se staví charakteristicky averzně.
Na Staroměstském náměstí lidé v Praze oslavují své těžce vybojované vítězství, ale naříkají nad smrtí Domšíka. Brouček je nalezen v úkrytu a obviněn z vlastizrady. Zpět v Praze roku 1888, těsně před hospodou Vikárka (domov Hradčanské taverny), pan Würfl, majitel hospody a výrobce nechvalně známé vepřové klobásy z Měsíce, slyší sténání vycházející ze sklepa. Objeví pana Broučka v sudu s pivem, viditelně se mu ulevilo, že je naživu a zpět doma.
Motivy v Janáčkově hudbě
Nejmenší stavebním kamenem Janáčkovy pozdější hudby, včetně této opery, je motiv. Jeho definice se liší od toho, co by většina hudebních vědců mohla považovat za definici motivu, a je pravděpodobně přísnější. Janáčkovy motivy mají jasný začátek a konec a dynamika je konstantní po celou dobu krátké skupiny, možná, tří až pěti not. Hodnoty not musí být stejné a motiv může začínat na kterékoli době, ale nesmí končit na přízvučné době. Janáčkovy metody úpravy motivu jsou různé, ale bez ohledu na to, co dělá s melodií, harmonií, tóninou, tempem, módem, registrem nebo jakýmkoli z kontextového materiálu, rytmus zůstává nezměněn, čímž si podle jeho názoru zachovává původní motiv jako rozpoznatelnou entitu.
Je dobře známo, že Janáčkovu hudbu velmi ovlivnila povaha a zvukyčeské řeči a jazyka. Jeden může začít jasně rozpoznávat tento vliv, jak se objevuje ve vztahu mezi hudebním motivem a...
Zanechat komentář