Afrika, černý kontinent, je třetí největší kontinent po Asii a Americe. Zabírá rozlohu přes 20 % celkového povrchu souše na Zemi. Celý africký kontinent je tvořen pevninskou i ostrovní částí. Afrika má centrální polohu a leží blízko jak Evropě, tak Asii. Od ostatních kontinentů ji odděluje Indický a Atlantický oceán.
Od Evropy je Afrika oddělena 14 km dlouhým Gibraltarským průlivem a Středozemním mořem. Od Asie ji dělí taktéž část Středozemního moře a dále pak Rudé moře. Obě moře od sebe odděluje Suezský průplav. Aktuálně je to turisty nejméně navštěvovaný a prozkoumaný kontinent, který ovšem nabízí spoustu úžasných míst.
Nejsevernějším bodem je mys Rass Ben Sekka, nejjižnějším bodem je Střelkový mys. Od severu k jihu je Afrika dlouhá asi 8 000 km. Vzdálenost mezi nejvýchodnějším a nejzápadnějším cípem Afriky je asi 7 500 km. Nejvyšší africkou horou je Kilimandžáro s výškou 5 895 m. n. m. v Tanzanii.
Součástí Afriky je i několik ostrovů, z nichž největším je Madagaskar v Indickém oceánu, čtvrtý největší ostrov na světě. Druhým největším africkým ostrovem je Sokotra, součást čtyřčlenného souostroví Sokotry, které patří Jemenu. Dále tu jsou při pobřeží Eritreje ležící Dahlacké ostrovy, patří Eritreji a Zanzibarské ostrovy u pobřeží Tanzanie. Pak Tunisku patřící ostrovy Džerba a Kerkénské ostrovy a při pobřeží Guiney-Bissau Bijagoské souostroví.
Je tu také několik vulkanických ostrovů - Komory tvořící jeden z nejmenších afrických států, Komorský svaz a Mayotte, francouzský zámořský department. Souostroví Maskarény leží východně od Madagaskaru a tvoří ho Mauricius, Réunion, Rodrigues a Cargados Carajos. Souostrovím o asi 115 ostrovech jsou Seychely ležící v pásu dlouhém asi 1 500 km nedaleko Madagaskaru. V Atlantiku pak leží v Guinejském zálivu ostrovy Bioko, Princův ostrov, Sv. Tomáš a Annobón. Dalším souostrovím jsou Kanárské ostrovy a Kapverdy asi 600 km západně od Senegalu. Na jihu Atlantiku je to pak Napoleonova Sv. Helena a Ascension.
Z afrického kontinentu vybíhají tři výběžky, které se dají označit jako poloostrovy. Somálský poloostrov na východě kontinentu, Barka v Libyi a Sinajský poloostrov, na kterém leží Egypt. Na africkém kontinentu převažují roviny a náhorní plošiny, většinu území tvoří pouště, polopouště a savany. V rovníkové oblasti pak najdeme tropický deštný prales.
Afrika je kontinentem bohatým na jezera. Největší trojkou jezer je Viktoriino jezero, následováno jezerem Tanganika a Malawi. Afriku protíná rovník, a to v těchto státech - Gabon, Kongo, Demokratická republika Kongo, Uganda, Keňa a Somálsko.
Rozdělení Afriky
Je více možností, my vycházíme z rozdělení na arabskou Afriku a subsaharskou Afriku. Arabská Afrika (někdy také severní Afrika) se nachází na severu kontinentu a od subsaharské Afriky ji odděluje především poušť Sahara. Žije tu přibližně jedna pětina africké populace, většinou se jedná o arabské obyvatelstvo vyznávající islám. Podle definice OSN sem patří tyto státy: Alžírsko, Egypt, Maroko, Tunisko, Libye, Súdán a také Západní Sahara okupovaná Marokem. K tomu jsou tu dvě španělské maličké državy Ceuta a Melilla. Kvůli islámskému náboženství se sem také často počítá na severozápadě ležící Mauritánie.
Pokud hovoříme o subsaharské Africe, rozumíme tím zbytek afrického kontinentu jižně od Sahary. Kvůli převaze černošského obyvatelstva se jí také někdy říká černá Afrika. V subsaharské Africe žijí čtyři pětiny africké populace, a pokud hovoříme o rozvojových afrických zemích, které trápí spousta problémů (chudoba, malárie, AIDS), myslíme tím především subsaharskou Afriku.
Subsaharskou Afriku pak můžeme rozdělit podle zeměpisných stran. Do zemí západní Afriky se počítají tyto africké země: Benin, Burkina Faso, Gabon, Gambie, Ghana, Guine, Guinea-Bissau, Kamerun, Kapverdy, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Senegal, Sierra Leone, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Togo. Východní Afriku tvoří tyto státy: Burundi, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Keňa, Komory, Seychely, Rwanda, Somálsko, Tanzanie, Uganda. Mezi středoafrické státy se počítají: Středoafrická republika, Čad, Demokratická republika Kongo, Kongo. Do jižní Afriky patří: Angola, Botswana, Jihoafrická republika, Lesotho, Madagaskar, Malawi, Mauricius, Mosambik, Namibie, Réunion, Svazijsko, Zambie a Zimbabwe.
Podnebí a počasí
Co se týká podnebí a počasí, většina kontinentu leží mezi obratníky Raka a Kozoroha, takže v tropickém pásmu. V rovníkovém pásmu velmi často prší, což je dáno pravidelnými pasáty ze subtropických oblastí. Oblasti kolem obratníků (Kalaharská pánev, pouště Namib a Sahara) se zas potýkají s nedostatkem srážek, díky čemuž mají pouštní a polopouštní charakter. Severní a jižní pobřeží Afriky leží v subtropickém podnebném pásmu. V oblasti Guinejského zálivu a východní Afriky se zas lze setkat s monzuny.
Afrika je bezesporu nejteplejším kontinentem. Průměrné roční teploty neklesají pod 20 °C. Díky rovníkové poloze je červenec se svými teplotami mezi 20 až 35 °C nejteplejším měsícem a leden se svými teplotami od 5 do 20 °C tím nejstudenějším. V oblastech jižně od rovníku je naopak leden nejteplejším a červenec nejstudenějším měsícem.
Co se týká srážek, jak už bylo uvedeno výše, výkyvy mezi nejsuššími a nejdeštivějšími místy jsou až extrémní. V některých oblastech prší pořád, v jiných výjimečně. Nejvlhčí oblastí je severní pobřeží Guinejského zálivu, nejsuššími oblastmi jsou přirozeně pouště Sahara, Kalahari a Namib.
Afriku lze rozdělit do čtyř klimatických oblastí:
- Tropické oblasti s tropickým pralesním podnebím, které se vyznačují trvalým vlhkem a vysokou průměrnou roční teplotou kolem 24 až 30 °C. Průměrná roční teplota neklesá pod 18 °C. Do této oblasti patří Demokratická republika Kongo, severní části Konga a Gabonu, pobřeží Kamerunu, jih Nigerie, Libérie, Sierra Leone a východní pobřeží Madagaskaru.
- Tropické oblasti se savanovým podnebím. Tam patří vnitrozemí navazující na předcházející oblasti. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 22 až 25 °C a oblast se vyznačuje nižším úhrnem srážek, které se koncentrují do dvou období dešťů během roku, zbývající dvě období jsou obdobími sucha. Sem patří země na pobřeží západní Afriky, Středoafrická republika, Jižní Súdán, Uganda, Rwanda, Burundi, severní Angola, jih Konga, Gabon, Demokratická republika Kongo, Tanzanie a centrální část Madagaskaru.
- Oblasti suché. Suchá oblast se stepním/polopouštním podnebím se vyznačuje nízkými srážkami a vysokými průměrnými ročními teplotami. Patří sem třeba Botswana, východní Namibie východní Etiopie, Keňa a západní pobřeží Madagaskaru. Pak jsou to oblasti suché s pouštním podnebím, pro které je typické vzácnost dešťů, velké denní výkyvy teplot a přítomnost písečných bouří. To je hlavně Sahara, Ogadenská poušť na východě Etiopie, Somálsko, jihozápad Madagaskaru, Kalahari.
- Mírné oblasti. Jižní a centrální pobřeží Jižní Afriky je typické vyrovnaným počtem srážek v průběhu roky a chladnými léty, východnější pobřeží Jižní Afriky se liší teplým létem. Jihozápad Jižní Afriky připomíná středomořské klima - suchá léta, vlhké zimy. Suché zimy, chladná léta jsou typická pro vnitrozemí Jižní Afriky a centrální Zimbabwe. Pro východní Angolu, jih Demokratické republiky Kongo a Zambii jsou typická teplejší léta. V těchto oblastech jsou pak srážky v létě asi 10x intenzivnější než v zimě. Je tu také horské klima. To je Etiopská vysočina, východ Demokratické republiky Kongo a pohoří Atlas.
Fauna a flóra
Fauna a flóra je přirozeně závislá na řadě faktorů a liší se tak podle jednotlivých oblastí. Ve středomořské oblasti (pobřeží severní Afriky) a svahy Atlasu jsou typické lesy a křoviny, rostou tu korkové duby, cedr. V pouštních oblastech rostou sukelenty, akácie, v těch tropických pak najdeme poslední zbytky nevykáceného tropického deštného pralesa. Jádra pralesů se rozkládají v Konžské pánvi a při pobřeží Guinejského zálivu, kde se vyskytují společně s mangrovy.
Obrovská část afrických pralesů se potýká s hospodářským využitím (těžba nerostných surovin, vzácného dřeva a zemědělství), dosud snad nejméně dotčenou částí jsou pralesní oblasti Gabonu a Demokratické republiky Kongo. Na jihu kontinentu v Kalaharské pánvi, Východoafrické náhorní plošině roste baobab, východní pobřeží Indického oceánu je pokryté mangrovy.
Baobab je strom typický pro Afriku a častokrát je znázorňován jako její symbol. Místní baobab využívají - ze semen se lisuje olej, plody se jedí, zároveň je důležitý pro místní náboženství. Pro Madagaskar je typické pobřeží lemované močály a mangrovy, na východním pobřeží je deštný prales, ve vnitrozemí savany.
Africkou zvířenu lze taktéž rozdělit podle oblastí a klimatických zón. Většinou se rozlišují na oblast ležící jižně od Sahary (etiopská oblast) a Saharu a území severně od ní (paleoarktická oblast). V paleoarktické oblasti není četnost živočišných druhů příliš velká, jsou to především hadi, ještěrky, hyeny, šakali a divoké kočky, velbloudi nebo antilopy adax či fenci.
Etiopská oblast už je podstatně rozmanitější a můžeme ji ještě rozdělit na africkou oblast - nejčastější jsou gazely, v jižní Africe pak slon, lev, levhart, gepard, kteří dnes už žijí většinou pouze v rezervacích a národních parcích. Ve východní Africe jsou typické savany, které poskytují životní prostředí zebrám, žirafám, slonů, pakoňům, hrochům, buvolům, lvům. Druhou podoblastí je oblast madagaskarská, která se pyšní vysokým počtem endemitických druhů, které naleznete pouze tady, protože v pevninské Africe nežijí - jedná se typicky o lemury a gekony.
Africké státy se tak nějak snaží o ochranu životního prostředí, což ovšem naráží na řadu problémů. Problémem je rostoucí populace, zemědělská činnost, rozšiřování infrastruktury a hlavně rostoucí pytláctví a legální lov zvířat pro trofeje.
Ochrana přírody se tak dnes omezuje pouze na přírodní rezervace a národní parky, mimo ně už zvířata uvidíte jen velmi vzácně. Vzrůstající počty obyvatel nutí lidi pěstovat zvýšené množství potravin, lovit více zvířat na obživu. Dříve dokonce existoval fakt, že zemědělci využívali půdu na konkrétním místě k pěstování plodin po tři roky, a poté území minimálně osm let leželo ladem, aby zase nabralo síly. To už dnes není možné a africká půda je k zemědělským účelům využívána stále více a více, je erodovaná.
Díky všem těmto faktorům již došlo k likvidaci řady afrických živočišných druhů a reálná je i obava, že vymírání bude pokračovat i v budoucnu, pokud nezměníme naše myšlení. O ochranu přírody se snaží snad všechny africké státy, některé více, jiní méně úspěšně. Jedná se především o formu vytváření přírodních rezervací a národních parků. Nejvyšší koncentrace stupně ochrany se nachází ve východní a jižní Africe.
Jedná se o národní parky Serengeti, Tsavo, Namib, Kalahari Gemsbok, Kafue, Kruger a Etosha. Největším podílem chráněného území na rozloze státu se může pochlubit Tanzanie a Zambie, kde je to v obou případech 39% celkové rozlohy země. Opačný stav je na severu Afriky, kde k devastaci původní krajiny došlo už ve starověku a také v Somálsku.
| Stát | Podíl chráněného území |
|---|---|
| Tanzanie | 39% |
| Zambie | 39% |
Obyvatelstvo a kultura
Afrika je považována odborníky za kolébku lidstva. Předpokládá se totiž, že předchůdce člověka se vyvinul v oblastech východní Afriky a migrací se rozšířil po celém světě. Egypt je zároveň jednou z nejstarších světových civilizací vůbec. Předpokládá se také, že Afrika je druhým nejpočetnějším kontinentem, žije na ní víc než 1 miliarda obyvatel, hustota zalidnění ovšem není velká.
To znamená, že osídlení Afriky je značně nerovnoměrné. Nejvyšší hustota zalidnění je v dolním toku Nilu a na afrických ostrovech, oblasti východoafrických jezer, Nigérie, pobřeží Guinejského zálivu aj. Téměř nezalidněné jsou přirozeně pouštní oblasti s výjimkou oáz, polopouště a oblasti hustého tropického pralesa. Africká populace od roku 1950 neustále narůstá, důvodem toho je především extrémní porodnost. Porodnost se v jednotlivých regionech přirozeně liší, nejnižší míra porodnosti je na Mauriciu, na Seychelách a v Tunisku, nejvyšší naopak v Nigeru, Ugandě a v Mali.
Afričtí obyvatelé sami sebe ještě většinou přiřazují k etniku než k určitému státu. Africká etnika jsou tvořena stovkami i miliony příslušníků. Každé etnikum má svůj jazyk, čímž činí Afriku velmi jazykově různorodou.
Vymezme si alespoň základní skupiny. 30% obyvatel kontinentu žije v severní Africe. Jedná se o Araby a minoritně třeba Tuaregy. Mezi těmito obyvateli převažuje islám. Největší část pak tvoří přirozeně černé obyvatelstvo, které se také dělí do různých skupin, do čehož ale nebudeme podrobně zabíhat. Obyvatelé na zbytku afrického území vyznávají tradiční africké náboženství, animismus a v menší míře křesťanství. Mluvíme třeba o etnicích Bantů, Svahilců, Zuluů, Sothů aj. V Konžské pánvi pak izolovaně žijí segregované skupiny Pygmejů, v jihozápadní Africe se jedná o Křováky a Hotentoty. Všichni tito vyznávají především animismus. Ve městech, a to především v Jihoafrické republice a na ostrovech, pak žijí taktéž Evropané vyznávající křesťanství. Specifickými obyvateli Madagaskaru jsou pak Malgaši, vyznávající animismus i křesťanství. Žije tu také skupina Indů, taktéž hlavně ve městech, kteří se věnují obchodu a vyznávají hinduismus.
Ačkoliv v rozvinutých zemích se už míra vzdělanosti obyvatel neukazuje podle míry gramotnosti, ale hledají se jiné způsoby, jak vyjádřit vzdělanostní úroveň obyvatel, u afrického obyvatelstva je tento ukazatel stále vhodný a používaný. Asi dvě pětiny afrických zemí se potýkají s více než 50% mírou negramotnosti, nejhorší je to v zemích subsaharské Afriky. Podle statistiky je nevyšší negramotnost v Burkině Faso, Jižním Sudánu, Mali a v Nigeru, nejvíce gramotného obyvatelstva má pak Rovníková Guinea, Zimbabwe, Libye.
Africká kultura je rozmanitá a pestrá, což je dáno různorodostí etnik žijících v Africe. Současná africká kultura je ovlivněna vnitřními i vnějšími vlivy, především z dob kolonialismu. Afrika má dlouhou tradici ve výrobě uměleckých předmětů, která sahá hluboko do starověku. I africké země za sebou mají bohatou minulost. Ta je, stejně jako minulost Ameriky, Asie nebo Austrálie, do obrovské míry poznamenána Evropany, kteří se i tady chovali jako lupiči a tyrani. Kradli, zabíjeli a zotročovali...
Afrika je nejstarším obydleným územím na Zemi a všeobecně se má za to, že lidský druh se vyvinul na území dnešního afrického kontinentu a teprve odsud se rozšířil do zbytku světa. Egypt je pak vůbec jednou z nestarších světových civilizací a zároveň první africkou státní formou. V 7. století př. n. l., během období řecké kolonizace, vznikly na území severní Afriky řecké kolonie a zdejší městské státy a království začaly přijímat křesťanství. Prvním státem, který přijal křesťanství, bylo Království Aksum na území dnešní Etiopie.
Zanechat komentář