Cestování po Evropě bez pasů a hraničních kontrol, které umožňuje schengenský prostor, je jedním z nejhmatatelnějších úspěchů evropské integrace. Schengenský prostor je jedním z pilířů evropského projektu. Vznikl v roce 1995, kdy pět evropských zemí podepsalo dohodu o postupném zrušení pasových kontrol mezi sebou.
S přistupováním dalších zemí se schengenský prostor rozšiřoval a usnadňoval volný pohyb, což znamená, že Evropané mohou žít, studovat, pracovat a trávit důchod kdekoli v EU. Přes vnitřní hranici EU denně cestují miliony lidí. Volný pohyb může v praxi znamenat různá práva pro různé kategorie osob, od turistů po rodiny.
Mapa schengenského prostoru.
Historie a vývoj Schengenského prostoru
Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984. Těchto 5 států pak 14. června 1985 podepsalo smlouvu u vesnice Schengen v mezinárodních vodách řeky Mosely na výletní lodi MS Princesse Marie-Astrid.
Dohodly se na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí. Kontroly na hranicích však nebyly zrušeny ihned. Vlastní Schengenská dohoda byla spíše deklarativní. Všech 5 uvedených zemí proto podepsalo v roce 1990 Schengenskou prováděcí úmluvu (opět ve vesnici Schengen). Teprve na jejím základě se připravily všechny podmínky nutné pro otevření hranic - především byl vytvořen a zprovozněn Schengenský informační systém.
Členské státy Schengenského prostoru
Všechny státy EU jsou součástí Schengenu s výjimkou Irska, které si vyjednalo výjimku, a Kypru, které k němu má přistoupit v budoucnu. Do schengenského prostoru vstoupily také čtyři země, které nejsou členy EU - Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Česko je součástí Schengenu od 21. prosince 2007.
Smluvními státy je 29 zemí, z nichž 25 patří mezi členy Evropské unie, a 4 přidružené neunijní země, členové Evropského sdružení volného obchodu. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí.
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Zahrnuty jsou do něj portugalské Azory a Madeira i španělské Kanárské ostrovy. Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, španělská města Ceuta a Melilla v Africe, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské regiony Aruba, Curaçao, Svatý Martin, Bonaire, Saba a Svatý Eustach. Ani omezeně se neúčastní britská korunní závislá území Jersey a Guernsey u francouzských břehů. Přestože se někdy objevují opačné informace, německý ostrov Helgoland je součástí schengenského prostoru (pouze má výjimku z jednotného prostoru DPH, což umožňuje existenci duty free shopů).
Následující tabulka uvádí rok podepsání Schengenské dohody jednotlivými státy:
| Stát | Podpis Schengenské dohody / Vstup do EU |
|---|---|
| Belgie | 1985 |
| Francie | 1985 |
| Lucembursko | 1985 |
| Německo | 1985 |
| Nizozemsko | 1985 |
| Itálie | - |
| Portugalsko | - |
| Španělsko | - |
| Řecko | - |
| Rakousko | - |
| Dánsko | - |
| Finsko | - |
| Švédsko | - |
| Česká republika | 2007 (vstup do Schengenu) |
| Estonsko | - |
| Litva | - |
| Lotyšsko | - |
| Maďarsko | - |
| Malta | - |
| Polsko | - |
| Slovensko | - |
| Slovinsko | - |
| Island | 2001 (přidružená země) |
| Norsko | 2001 (přidružená země) |
| Švýcarsko | 2008 (přidružená země) |
| Lichtenštejnsko | 2011 (přidružená země) |
| Chorvatsko | 2023 |
Česko a dalších 8 nových zemí EU (kromě Kypru, Rumunska a Bulharska) se stalo součástí schengenského prostoru 21. prosince 2007, a to v rámci rozšířeného SIS I (Schengenský informační systém). Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 5. prosince 2006 a týká se pozemních a námořních hranic.
Pravidla a fungování Schengenského prostoru
Schengenská pravidla ruší kontroly na vnitřních hranicích a zároveň harmonizují a posilují ochranu vnějších hranic prostoru. Po vstupu do schengenského prostoru mohou lidé cestovat z jedné země do druhé, aniž by byli podrobeni hraničním kontrolám. Vnitrostátní orgány však mohou kontrolovat osoby na vnitřních hranicích nebo v jejich blízkosti, pokud policejní informace a zkušenosti odůvodňují dočasné posílení dohledu.
Schengen rovněž zahrnuje společnou vízovou politiku pro krátkodobé pobyty občanů zemí mimo EU a pomáhá zúčastněným zemím spojit síly v boji proti trestné činnosti za pomoci policejní a justiční spolupráce.
Občané všech zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv. Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu.
Smluvní státy při vstupu do schengenského prostoru odstranily překážky bránící plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti související s hraniční kontrolou. Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie i občanů třetích zemí. Řidič projíždějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, že vjel do jiného státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením státu. Evropou tak je možné projet „bez zastavení“ od jižního cípu Španělska až např.
Typická schengenská hranice - žádná pasová kontrola, jen cedule vítající návštěvníka.
Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umožnit trvale přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody (například ve volné krajině nebo po komunikacích nižší kategorie) a i mimo provozní dobu hraničních přechodů. Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice možno překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob.
Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých členských států. Pro Česko jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a krajiny. Podle nich v I. zónách národních parků a v národních přírodních rezervacích platí zákaz vstupu mimo značené cesty.
Čtyři evropské mikrostáty - Andorra, Monako, San Marino a Vatikán - nejsou oficiálně součástí schengenského prostoru, ale jsou považovány za de facto součást tohoto prostoru, jelikož mají otevřené nebo částečně otevřené hranice a neprovádějí systematické hraniční kontroly se schengenskými státy, které je obklopují.
Andorra, vnitrozemský stát, nemá letiště ani přístav, ale disponuje několika heliporty. Návštěvníci se do země mohou dostat pouze po silnici nebo vrtulníkem přes členské státy Schengenu - Francii nebo Španělsko. Andorra nemá systematické hraniční kontroly ani s Francií, ani se Španělskem. Hraniční přechody existují a kontroly mohou být prováděny ve směru opouštění Andorry, avšak zaměřují se spíše na celní kontrolu (Andorra má výrazně nižší daně než její sousedé - například standardní sazba DPH je jen 4,5 %).
Výzvy a budoucnost Schengenského prostoru
Od svého vzniku v roce 1995 se Schengenský informační systém stal nejpoužívanějším a nejrozsáhlejším systémem sdílení informací v oblasti bezpečnosti a správy hranic v Evropě. Poskytuje informace o hledaných nebo pohřešovaných osobách, nelegálních státních příslušnících třetích zemí a ztracených nebo odcizených předmětech. V průběhu let byl aktualizován o další funkce.
Schengenská pravidla umožňují dočasné znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích v reakci na krize. Některé země EU tohoto ustanovení využily s odvoláním na bezpečnostní obavy, migrační toky nebo vypuknutí krize koronaviru v roce 2020. Parlament opakovaně kritizoval pokračování kontrol na vnitřních hranicích v schengenském prostoru s tím, že omezují volný pohyb a měly by být povoleny pouze jako krajní opatření. V usnesení o koordinovaném postupu EU v boji proti pandemii, které bylo přijato v dubnu 2020, Parlament vyzval země EU, aby při zavádění a prodlužování kontrol na vnitřních hranicích přijímaly pouze nezbytná a přiměřená opatření, a zdůraznil, že je třeba vrátit se k plně funkčnímu schengenskému prostoru.
V dubnu 2024 EU aktualizovala Schengenský hraniční kodex, aby umožnila zemím dočasně obnovit hraniční kontroly až na dva roky v reakci na vážné hrozby, jako je terorismus nebo rozsáhlá nepovolená migrace. Dobře spravovaná vnější hranice EU je pro schengenský prostor bez kontrol na vnitřních hranicích nezbytná. Pomáhá včas odhalit hrozby, podporuje legální překračování hranic a umožňuje volný pohyb v rámci EU. Cílem strategie EU na období 2023-2027 je posílit správu hranic a zároveň respektovat lidská práva.
Odpovědnost za správu vnějších hranic je sdílena mezi zeměmi EU a EU. Frontex je agentura EU, která spolupracuje s vnitrostátními orgány na ochraně hranic a boji proti přeshraniční trestné činnosti. Tato agentura koordinuje evropskou integrovanou správu hranic a buduje sílu 10 000 pracovníků na podporu ochrany hranic.
V dubnu 2023 EU rovněž reformovala svá migrační pravidla, aby byl schengenský prostor odolnější vůči budoucím krizím. Výzvy EU v oblasti řízení migrace vyvolaly značný vývoj v politice správy hranic. Patří sem například vytvoření nástrojů a agentur, jako je Schengenský informační systém, Vízový informační systém, Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) nebo systém registrace vstupu a výstupu na vnějších hranicích schengenského prostoru.
V usnesení přijatém v červenci 2021 Parlament schválil obnovený rozpočet Azylového, migračního a integračního fondu na období 2021-2027, který byl navýšen na 9,88 miliardy eur. Fond přispívá k posílení společné azylové politiky, rozvoji legální migrace v souladu s potřebami členských států, podpoře integrace státních příslušníků zemí mimo EU a boji proti nelegální migraci. Slouží také k tomu, aby země EU tlačily ke spravedlivějšímu sdílení odpovědnosti za přijímání uprchlíků a žadatelů o azyl.
Fond úzce spolupracuje s novým Fondem pro vnitřní bezpečnost (ISF) a zaměřuje se na boj proti přeshraničním hrozbám, jako je terorismus, organizovaný zločin a kyberkriminalita. Fond ISF byl rovněž schválen Parlamentem v červenci 2021 a jeho rozpočet činí 1,9 miliardy eur.
Cestující, kteří nepotřebují vízum, budou v budoucnu před příjezdem do EU prověřováni pomocí Evropského systému pro cestovní informace a povolení (Etias), aby bylo možné odhalit zločince, teroristy nebo kohokoli jiného, kdo představuje riziko, ještě před jejich příjezdem do EU.
Zanechat komentář