Udržitelný cestovní ruch: Definice a principy

V dnešní době, kdy se naše planeta potýká s globálními environmentálními problémy a sociálními výzvami, je stále důležitější klást důraz na udržitelnost ve všech oblastech našeho života, včetně cestovního ruchu. Ačkoliv je téma udržitelnosti v dnešní době často rozebíraným tématem, řada lidí si pod tímto pojmem nedokáže představit nic konkrétního. Co tedy znamená udržitelný rozvoj obecně? Jedná se o uspokojování současných potřeb bez ohrožení schopnosti budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby.

Udržitelný rozvoj cestovního ruchu lze definovat jako takový, který zabezpečuje zajištění současných a budoucích potřeb účastníků cestovního ruchu a přitom pomáhá rozvoji území. S přihlédnutím k šetrnému využívání přírodních a kulturních hodnot vede k dlouhodobé prosperitě dané oblasti. Cestovní ruch hraje významnou roli v rozvoji území.

Po desetiletích nepřetržitého rozvoje se stal jedním z celosvětově nejvýznamnějších průmyslových odvětví (vytváří 10% světového HDP, 30% exportu služeb a jedno z každých deseti pracovních míst na světě). Cestovní ruch má potenciál přímo či nepřímo přispět ke všem Cílům udržitelného rozvoje [12]. Konkrétně je zahrnut do cílů SDG 8, 12 a 14, které se týkají udržitelného hospodářského růstu, udržitelné výroby a spotřeby a udržitelného využívání oceánů a mořských zdrojů[12].

Enviromentálním dopadům rozvoje cestovního ruchu, které jsou srovnatelné s dopady kteréhokoli jiného průmyslového odvětví, nebyla dlouho věnována dostatečná pozornost. Teprve mohutný rozvoj cestovního ruchu v posledních letech, spojený s růstem životní úrovně ve vyspělých zemích, upozornil na nutnost řešení otázky jeho trvalé udržitelnosti.

Udržitelný kulturní cestovní ruch je zásadní součástí strategií regionálního a makroregionálního rozvoje. Evropské kulturní dědictví je cenným zdrojem pro oblasti cestovního ruchu, vzdělávání, zaměstnanosti a udržitelného rozvoje. Cestovní ruch je vynikající způsob, jak podpořit kulturní dědictví a poskytnout k němu přístup, ale přináší také problémy způsobené příliš velkým počtem turistů, kulturní apropriaci spojenou s prvky neúcty a ztrátu autentičnosti.

Zapojení místních komunit a dalších zúčastněných stran do rozhodovacích procesů je klíčové pro zajištění výsledků, které jsou přínosné jak pro kulturní dědictví, tak pro místní obyvatelstvo. Tento projekt financovaný v rámci programu Horizont 2020 spojuje zúčastněné strany v oblasti kulturního cestovního ruchu a výzkumné pracovníky, kteří ovládají nové přístupy a metody, jak podporovat evropský kulturní cestovní ruch. Iniciativa EDEN podporuje modely udržitelného cestovního ruchu v celé EU. Iniciativa EDEN upozorňuje na vznikající netradiční evropské destinace a zdůrazňuje jejich hodnoty a charakter. Funguje také jako platforma pro sdílení osvědčených postupů mezi oceněnými destinacemi. Evropská komise a vnitrostátní orgány cestovního ruchu vybírají každoročně téma této iniciativy.

Pilíře udržitelného cestovního ruchu

Udržitelný cestovní ruch stojí na třech pilířích: ekologické, sociální a ekonomické udržitelnosti. Každý z těchto pilířů představuje klíčovou složku udržitelného rozvoje cestovního ruchu.

Ekologická udržitelnost

Tento pilíř se zaměřuje na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů a životního prostředí. Zahrnuje snižování emisí skleníkových plynů, minimalizaci produkce odpadu, ochranu biodiverzity a zachování přírodních a kulturních lokalit. Cílem ekologické udržitelnosti je zajistit, aby turismus nezpůsoboval trvalé škody na životním prostředí a aby přírodní zdroje byly zachovány pro budoucí generace.

Sociální udržitelnost

Tento pilíř se soustředí na zajištění, aby cestovní ruch přinášel prospěch místním komunitám a respektoval místní kulturu a tradice. Zahrnuje zapojení místních obyvatel do turistických aktivit, podporu místního podnikání, vytváření pracovních míst a posilování sociální soudržnosti. Sociální udržitelnost se také zaměřuje na eliminaci negativních sociálních dopadů turismu, jako je například přelidnění, znehodnocování místních tradic a ztráta kulturní identity.

Ekonomická udržitelnost

Tento pilíř se zabývá ekonomickými aspekty cestovního ruchu a jeho přínosem pro destinace. Ekonomická udržitelnost také klade důraz na spravedlivé rozdělování přínosů cestovního ruchu mezi různé aktéry a odvětví.

Pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu je klíčové, abychom se zaměřili na dlouhodobé důsledky našich rozhodnutí a jednání. Musíme minimalizovat negativní dopady na životní prostředí, chránit biodiverzitu, omezovat nadměrnou spotřebu a podporovat obnovitelné zdroje energie. Zároveň je nezbytné podporovat sociální spravedlnost a zapojení místních komunit. Místní obyvatelé by měli mít prospěch z cestovního ruchu a jejich hlas by měl být slyšet při rozhodování o rozvoji turistických destinací.

Dopady cestovního ruchu a minimalizace negativních vlivů

Všechny různé typy turistiky jsou zasazeny a v praxi se odehrávají v určitém životním prostředí. Tímto prostředím mohou být deštné pralesy, vysokohorské oblasti, jezera a řeky, pobřeží a mořské oblasti, nebo vesnice a pobřežní letoviska. Různé druhy turistiky mají různé dopady, a to jak v oblasti emisí vypouštěných v rámci dopravy do destinace, tak i hmatatelných odpadů, které po sobě turisté zanechávají.

Dopady se dají rozdělit na přímé a nepřímé, bezprostřední a dlouhodobé, nebo také blízké či vzdálené od místa turistické destinace. Cestovní ruch představuje asi osm procent globálních emisí skleníkových plynů [3][14]. Toto procento zohledňuje leteckou dopravu i další významné environmentální a sociální dopady.

Je několik možností, jak minimalizovat dopad cestování na životní prostředí:

• Využívání místní hromadné dopravy a na delší vzdálenosti vlaků a autobusů.
• Minimalizovat využití letecké dopravy a na kratší vzdálenosti upřednostnit autobusovou nebo vlakovou dopravu.
• Při cestování osobním automobilem optimální jej využít na maximum a případně využít spolujízdu (například platformu BlaBlaCar) nebo autostop.

I v oblasti hotelnictví jsou snahy o větší udržitelnost a podporu šetrného cestovního ruchu. Stále častěji se v ekologicky šetrných hotelech využívají obnovitelné zdroje energie, snižuje se objem odpadů a také se šetrněji využívá pitná voda. Dále hotely nabízí svým hostům možnost, aby využili povlečení nebo ručníky více než jednou.[28] Ekologicky šetrné hotely využívají přírodní a recyklované materiály - stavební materiály, čisticí prostředky, kosmetiku, ložní prádlo, atd.

Další možnosti udržitelného ubytování na cestách:

• Horské útulny (tzv. bothies) jsou volně dostupné k přespání ve skotských horách.
• Turistické útulny či chaty, které se většinou nacházejí v horách a poskytují místo pro přespání pro turisty. Mohou být i bezplatné či placené.
• Kempování nebo také táboření, které je také udržitelným způsobem ubytování.

Agroturistika je jednou z forem venkovské turistiky, která spočívá v pobytu turistů na farmě a seznámení se s každodenním chodem statku. Pěší turistika: V České republice se nachází velké množství turistických tras a stezek a pěší turistika se u nás těší velké oblibě. Pěší turistika je velmi ekologický způsob turismu a umožňuje poznat místní kultury, památky a přírodu. Cykloturistika je turistika provozovaná na kole. V České republice je velká síť cyklostezek a cyklotras, například Moravské vinařské stezky, cyklostezka Baťův kanála mnoho dalších.

Kanoistika a vodní turistika: Rekreační sjíždění řek na kánoích, kajacích či raftech je v České republice velmi rozšířeným způsobem turismu. Běh na lyžích je dalším druhem udržitelné turistiky, která umožňuje pohyb po zasněženém území, kde by jinak chůze byla nemožná či náročná. Mohou být také využity sněžnice či skialpové lyže. Jezdecká turistika: Po České republice je několik jezdeckých stezek, které vytvořil Klub českých turistů.

Zásady udržitelného cestovního ruchu:

1. Respektujte lokální kulturu, obyvatele, jejich zvyky a tradice. Informujte se o těchto zvycích ještě před cestou.
2. Šetrně a zodpovědně přistupujte k místnímu přírodnímu bohatství, především v přetížených lokalitách destinačních cílů.
3. Pokud možno využívejte hromadnou dopravu nebo bezuhlíkovou formu dopravy k zmírnění negativního dopadu na životní prostředí.
4. Vyhazujte a tříďte odpad. V lepším případě využívat ekologické nebo vratné obaly.

Udržitelná turistika se snaží omezit negativní dopady masové turistiky v nejvíce turisticky vytížených oblastech. Snahou je vyhnout se změnám přírodních podmínek v prázdninových destinacích. V rekreačních oblastech je dopravní ruch omezován na minimum - návštěvníci se pohybují pěšky, případně loděmi nebo na koních. Cesta do destinace by měla být možná městskou hromadnou dopravou. Kromě možnosti rekreace jsou často součástí nabídky trávení volného času i programy ekologické výchovy.

Doprava je neodmyslitelnou součástí cestování a je zároveň jedna z jeho nejméně ekologických součástí. Turismus je zodpovědný až za 8% světových skleníkových plynů[22] a z toho až 72% připadá na dopravu, 24% na ubytování a 4% na další aktivity.[23] Nejvíce škodlivým druhem dopravy pro klima je letecká doprava, která představuje až 40% emisí skleníkových plynů produkovaných turismem[24] (z pohledu celkových světových emisí jsou to 2%) a navíc má mnoho dalších negativních vlivů na klima[25] (více informací o environmentálních dopadech letectví).

V současnosti existují různé certifikační programy, které definují standard udržitelnosti v cestovním ruchu, provádí nezávislé kontroly a udělují ekologické značky. Ty slouží ke snadnější orientaci v nabídce pro turisty. Od konce 80. let se objevuje stále více certifikačních programů. Na začátku 21. století bylo po světě více než 100 takových ekoznaček[7]. Avšak málo z nich působí po celém světě. Mezi nejvýznamnější patří například Green Globe[8].

V České republice existuje vzdělávací program pro pracovníky územní veřejné správy týkající se udržitelného cestovního ruchu [9]. V roce 2004 také proběhla konference o certifikaci trvale udržitelných aktivit v cestovním ruchu [10]. Pro rok 2022 je vypsaný národní program podpory cestovního ruchu v ČR se zaměřením na Rozvoj základní a doprovodné infrastruktury cestovního ruchu.

Kvůli pandemii covidu-19 došlo v první polovině roku 2020 k poklesu počtu zahraničních turistů o 65% ve srovnání s rokem 2019 [15]. To znamená, že v roce 2020 odcestovalo za hranice o jednu miliardu lidí méně než v roce 2019 [16]. Země po celém světě v reakci na pandemii uzavřely své hranice a zavedly cestovní omezení. Očekává se, že se situace postupně zlepší v závislosti na zrušení cestovních omezení a rozšíření vakcíny. Avšak experti z UNWTO vidí návrat turismu do doby před-pandemické nejdříve v roce 2023 [16].

Pandemie poukázala na mnohé výzvy udržitelnosti cestovního ruchu. Dobrým příkladem je situace v České republice, kdy liduprázdná města byla kompenzována přeplněnými přírodními rezervacemi. Současně však pandemie vytvořila příležitost k přehodnocení stávajícího systému a postupů vedoucích k udržitelnému turismu. Cestovní ruch zpomalil natolik, že nabídl prostor k hledání nových řešení [16].

Jedním z navrhovaných přístupů je využití technologie, která umožní turistům zůstat doma a zároveň poznávat nová místa. Společensky odpovědný cestovní ruch [18] - přístupy a metody vedoucí k odpovědné realizaci cestovního ruchu.

Udržitelný cestovní ruch a destinační management

Pro úspěšnou implementaci udržitelného cestovního ruchu hraje důležitou roli také organizace destinačního managementu (DMO), což je organizace zodpovědná za správu a rozvoj turistické destinace. V našem případě se jedná o Vysočina Tourism. je definován v materiálech WTO (lit. 1) jako: "takový cestovní ruch, jenž uspokojuje potřeby současných cestovatelů a hostitelských regionů, zatímco jsou chráněny a zlepšovány jeho možnosti do budoucna. To si lze představit jako řízení všech zdrojů tak, že ekonomické, sociální a estetické potřeby jsou naplňovány, zatímco je udržována kulturní integrita, nezbytné ekologické procesy, biologická diverzita a systémy potřebné pro život." Podobné definice má ve svých dokumentech (lit. 2, 5) Evropská komise. Negativní vlivy turismu včetně dopravy na jednotlivé složky životního prostředí jsou přehledně uvedeny v (lit. 5). Určitá řešení by mělo přinést vyžadování certifikace ubytovacích zařízení včetně kempů jako ekologicky šetrných ubytovacích zařízení podle environmentálního značení I typu (směrnice pro dané výrobkové kategorie jsou už vypracovány, v ČR i V EU) a vyžadování EMS dle ISO 14001 nebo EMAS. Pro udržitelný turismus v chráněných oblastech, označovaný také jako ekoturismus (viz), byla vypracována Evropská charta (viz).

Pilíř udržitelnosti	Cíl	Příklady opatření
Ekologická udržitelnost	Ochrana přírodních zdrojů a minimalizace dopadů na životní prostředí	Snižování emisí, třídění odpadu, podpora obnovitelných zdrojů energie
Sociální udržitelnost	Zajištění prospěchu pro místní komunity a respektování místní kultury	Zapojení místních obyvatel do turismu, podpora místních podnikatelů
Ekonomická udržitelnost	Spravedlivé rozdělování přínosů turismu a dlouhodobá prosperita destinace	Investice do místní infrastruktury, podpora kvalitních pracovních míst