Česká republika se pyšní jednou z nejhustších a nejlépe značených sítí turistických tras na světě. Turistické značení je nepostradatelnou součástí české krajiny a dělá z Česka ráj pro pěší turistiku. Každý, kdo někdy vyrazil na turistiku obdivovat krásy české krajiny, si určitě všiml turistického značení. Díky pečlivé práci značkařů se můžeme spolehnout, že nás barevné pruhy bezpečně dovedou k cíli.
Historie Turistického Značení v Česku
Tradice značených turistických tras sahá v Česku až do konce 19. století. Historie turistického značení v Česku sahá do roku 1884, kdy Pohorská jednota Radhošť vytvořila první značení. O pět let později, v roce 1889 se turistického značení ujmul zmiňovaný Klub českých turistů, přesněji jeho vyškolený oddíl - značkaři. První značka byla vyznačena v roce 1889 Klubem českých turistů (KČT) na trase z Berouna ke Karlštejnu. První turistická trasa vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům (Naučná stezka Svatojánské proudy).
Značení tras se ukázalo jako velice praktické, a tak se postupně začala vytvářet celá síť turistických tras. Rychlý rozvoj nakonec zbrzdila druhá světová válka. Během válečných let se o dosavadní značení nikdo nestaral, takže značky postupně mizely a zároveň nikdo nevytvářel žádné nové.
Vše se změnilo v roce 1954, kdy získal Československý svaz tělesné výchovy a sportu monopol na značení turistických tras. Celá síť se postupně obnovovala a přibývaly stále nové a delší trasy. Svaz fungoval až do roku 1990, kdy svou samostatnou činnost obnovil Klub českých turistů, který se o značení na našem území stará dodnes. Dalším důležitým rokem v historii turistického značení v Česku je rok 1997. Toho roku se původní pěší turistické značení rozšířilo také o značení pro cyklisty a lyžaře.
Náklady spojené s výrobou a udržováním turistických tras začal hradit odbor Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj, což mělo velký vliv na další vývoj a rozšiřování celé sítě. Největší dík ale patří všem dobrovolníkům „značkařům“, kteří již od samého počátku turistického značení bezplatně značí většinu tras. Některé trasy později přešly pod správu nejrůznějších organizací. Mnohé naučné stezky například udržují organizace ochrany přírody nebo správy národních parků.
Druhy Turistického Značení
V České republice se setkáme s několika druhy turistického značení, které jsou určeny pro různé aktivity a terény. Jsou to značky vycházející z pěšího značení s tím rozdílem, že značky jsou na žlutém podkladu. Používají se stejně jako pěší značení. Na rozcestích jsou směrovky a trasa je vyznačena pásovým značením se žlutými vodícími pruhy.
Pěší Turistické Značení
Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Klub českých turistů, který se o značení na našem území stará využívá takzvané pásové značení. Na značkách najdeme čtyři barvy - červenou, modrou, zelenou a žlutou. Barevný je vždy střední pruh a pod ním i nad ním najdete bílý pás. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. Značky se většinou nacházejí na stromech, sloupech, patnících, zkrátka všude, kde je značka dobře viditelná.
V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. Kromě klasického „pásového“ designu najdete na turistických trasách také speciální značení pro odbočení. Střední pruh je v tomto případě nahrazen šipkou, která směřuje na stranu odbočení. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu. Tzv. Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami.
Význam Barev Pěších Značek:
- Červená: dálkové nebo hřebenové trasy
- Modrá: významné trasy
- Zelená: místní trasy
- Žlutá: krátké trasy nebo zkratky
Kromě klasických pásových turistických značek můžete narazit také na speciální značky pro odbočení, odbočení ke studánce nebo odbočky vedoucí k zajímavým místům poblíž vaší trasy. Ty jsou umísťovány na rozcestnících značených tras a slouží k lepší orientaci a výběru vhodné trasy. Najdete na nich délku trasy v kilometrech, případně další užitečné informace. První řádek směrovky označuje nejbližší další místo se směrovkami do vzdálenosti 4 kilometry, druhý řádek navádí k dalšímu významnému místu ve vzdálenosti 8-12 kilometrů a třetí řádek pak významné místo do vzdálenosti 25 kilometrů. Směrovka je doplněna o barevnou šipku, která vás informuje o tom, jakou barvu turistických značek máte následovat, abyste se na dané místo dostali.
Můžete se také setkat s místním značením, které nevyužívá pásového značení, ale je nahrazeno úhlopříčně rozdělenými čtverci. Polovina čtverce je vždy bílá a druhá v jedné ze čtyř barev turistického značení. Místní značení se používá pro okruhy, které jsou krátké a dále se nevětví.
Naučné stezky jsou značeny bílým čtvercem s šikmým zeleným pruhem. Na mapě je takto vyznačena trasa zakreslena čerchovaně (čárka - tečka), zelenou barvou. U naučných stezek se používá jako vodící barva výhradně zelená.
Pokud je max. 1 km od hlavní trasy (značené pásovou značkou) zajímavé místo, bývá tento úsek vyznačen tzv. významovými značkami. Na mapě je takto vyznačena trasa zakreslena plnou čarou, v příslušné barvě. Oba konce značené trasy a konec významové odbočky jsou ukončeny tzv. koncovou značkou. Barevný čtverec má barvu právě končící trasy.
Cyklistické Značení
V České republice se používají dva základní druhy značení - silniční a terénní. Jak už víte, od roku 1997 dostali své značení také lyžaři (běžkaři). Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy. Značky jsou součástí dopravního značení a jsou tří typů: směrová tabulka IS21, směrová tabule IS19 a návěst před křižovatkou IS20.
Cyklistické značení se od pěšího liší především tím, že vše co bylo u pěšího bílé, je u cyklotras žluté a navíc větší velikosti (cca 1,5x větší). Cykloturistické trasy jsou ty, které vedou většinou po horších polních či lesních cestách nebo terénem. Jsou vyznačeny pásovými značkami o rozměru 14 x 14 cm, které mají krajní (zvýrazňovací) pásy žluté a prostřední (vodící) je červený, modrý, zelený nebo bílý. Mohou být také doplněny na šipku. Tabulky a směrovky pro cyklotrasy mají žlutý podklad, dvojnásobně velké písmo a pouze dva řádky textu. V záhlaví směrovky je uvedeno: „cyklotrasa KČT č.“.
Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích. Na všech najdete symbol kola, číslo dané trasy a na směrových tabulích i kilometrové vzdálenosti k dalším cílům na trase. Na mapách jsou takto vyznačené trasy zakresleny párem dutých koleček, v příslušné barvě.
Lyžařské Značení
Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý.
Lyžařské značení se od pěšího na první pohled liší především tím, že vše co bylo u pěšího bílé, je u lyžařského značení oranžové. Ke značení se používá klasická pásová značka, ovšem krajní pásy jsou oranžové. Vodící barva může být červená, modrá, zelená, příp. značkami pro pěší.
Používají směrovkami a tabulkami pro lyžařskou turistiku. Na mapách jsou vyznačené lyžařské trasy zakresleny malými plnými kolečky, v příslušné barvě. Důvodem, proč se začalo značit trasy pro lyžaře byla nutnost vést lyžařské trasy bezpečným terénem (tj. Pokud však na trase nastanou obtížné úseky (překážka, např.
Kdo se Stará o Turistické Značení?
O turistické značení se stará Klub českých turistů (KČT). Klub českých turistů má několik smluv s Ministerstvem životního prostředí ČR a se správami některých chráněných území o turistickém značení v chráněných územích. Tyto smlouvy souvisí se zákazem veřejnosti vstupovat v těchto územích mimo značené trasy.
Značkaři jsou dobrovolníci, kteří každé 3 roky obnovují značení a instalují směrovky či informační tabule. Každá nově vytvořená nebo opravená značka by měla vydržet alespoň 3 roky. Po uplynutí tří let by se měla daná trasa znovu projít a značky obnovit tak, aby vydržely další tři roky. Nejde tak jen o malování samotné značky, ale také o úpravu okolí, větví a porostů tak, aby byla zaručena její dobrá viditelnost.
Pokud byste měli zájem, i vy se můžete jedním z nich stát. Abyste se stali pomocným značkařem stačí, abyste absolvovali „zaučovacích“ 10 kilometrů pod vedením instruktora značení nebo vedoucího značkaře. Poté už se můžete začít podílet na rozvoji a udržování sítě turistického značení. Pokud pak splníte ještě absolventskou zkoušku, můžete se stát samostatným vedoucím značkařem.
Turistické Značení v Zahraničí
Turistické značení najdete po celém světe, někde se značí velice podobně, někde zase úplně jinak. Rozdíly jsou hlavně v počtu turistických tras a hustotě vytvořených značek. Česká republika se řadí mezi státy s nejlepší a nejpočetnější sítí turistických značek. Jak je tomu ale jinde?
Pokud se podíváme na sousední Slovensko, nenajdeme ve způsobu značení téměř žádné rozdíly. Není se čemu divit, jelikož jsme využívali stejné značení po celou dobu existence Československa. Jediným rozdílem je způsob značení délky trasy. U nás se udává délka trasy v kilometrech, na Slovensku zase v časových údajích.
Ačkoliv každá země využívá vlastní způsob značení, vždy jde o to, aby byl maximálně jednoduchý a srozumitelný pro každého. Ať už vyrazíte kamkoliv, můžete si být jistí, že značení pochopíte. Jen pozor na země, které svá značení neudržují a nechávají trasy chátrat.
Podobně je na tom také Polsko, to využívá téměř stejný systém, pouze je paleta barev pro značení trasy doplněna o černou barvu. Praktické je využívání bílého vykřičníku nad značkou, který upozorňuje na náhlou změnu směru trasy. Pro značení délky trasy využívají kilometry v nížinách a časový údaj v horách.
Jestliže se chcete spolehnout na kvalitní značení, můžete se vydat do oblasti Východních Karpat, kde se značením vypomáhali čeští značkaři pod Klubem českých turistů.
České osvědčené standardy se tak postupem času dostávají do celého světa, což mimo jiné vypovídá o kvalitě českého turistického značení a usilovné práci jeho tvůrců.
Zanechat komentář