Území Česka a Slovenska se pyšní jednou z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku na světě. Turistické značky nám závidí celý svět. A není to rozhodně náhodou. „U nás se turisté v systému skvěle orientují, což se líbí i jinde. Oslovují nás proto některé turistické kluby ze zahraničí, že by rády zakoupily licenci a přešly na náš způsob značek.
Značka, ať už v přírodě nebo na mapách, je symbol, jehož cílem je poskytnout turistům informace o směru cesty, vzdálenostech, průchodnosti terénu, místech zájmu či dalších důležitých údajích.
Kromě pěších tras jsou v poslední době značeny též trasy pro cyklisty, běžkaře a jezdce na koních.
Historie turistického značení
První turistická značená cesta byla na území českých zemí vyznačena už 11. května 1889 Klubem českých turistů (KČT). Z iniciativy KČT na našem území postupně vznikaly i další trasy, a to až do konce třicátých let dvacátého století.
První slovenská trasa byla vyznačena roku 1874 Sitnianským klubem, první české trasy byly vyznačeny Pohorskou jednotou Radhošť kolem roku 1884 a Klubem českých turistů roku 1889.
Na Slovensku první cesty značily Sitnianský klub (Szitnya club, založený cca 1860 v Banské Štiavnici) a Uherský karpatský spolek (Magyarországi Kárpátegyesület - MKE, založený 1873), k němuž se Sitnianský klub roku 1882 připojil.
První písemně doloženou turistickou stezku na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub roku 1874 v okolí Hodruši ve Štiavnických vrších, a to k Počúvadelskému jezeru, na Sitno a do Sklených Teplíc.
První síť turistických značených tras v českých zemích vyznačila po svém založení v roce 1884 Pohorská jednota Radhošť v Beskydech v okolí Radhoště.
Jako první česká značená trasa s pásovým značením byla červená ze Štěchovic ke Svatojánským proudům, kterou vyznačilo 11. května 1889 hned následující rok po založení Klubu českých turistů (1888) označovací družstvo pod vedením arch. Pasovského na území dnes zaplaveném štěchovickou přehradní nádrží.
Po roce 1954 bylo značení, zanedbané během válečných a poválečných let, svěřeno do péče státem kontrolovaného Svazu turistiky Československého svazu tělesné výchovy (ST ČSTV). V té době byl systém malovaných značek doplněn směrovkami a vývěsnými mapami.
Po roce 1989 převzal péči nad turistickými trasami opět KČT, který jejich údržbu považuje za jednu ze svých hlavních aktivit.
Po roce 1989 byla rovněž rozšířena síť turistických tras do dříve nepřístupných pohraničních oblastí, sousedících s Rakouskem a Německem.
Pravidla a normy turistického značení
Značení je dlouhodobě udržováno prostřednictvím dobrovolníků a jeho vysokou úroveň pomáhají dodržet standardizované technické normy. Samotná práce na značkách má svá jasně daná pravidla. „Našich 1750 dobrovolníků musí během tří let projít všechny trasy, tedy každý rok třetinu. Musí také zkontrolovat všechny směrovky a ty poškozené nebo ukradené navrhnout k výměně a doplnění.
Typy turistického značení
Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pruhů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pruhy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit.
V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku.
Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky.
Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu.
Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř.
Značení lyžařských tras
Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý.
Cyklistické značení
V České republice se používají dva základní druhy značení - silniční a terénní. Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy.
Horní řádek uvádí koncový cíl a na každém rozcestí se jeho název na každém rozcestí stále opakuje.
Při jízdě po značených trasách je dobré mít představu, kam chceme dojet, naplánovat si cestu a zjistit, jaké trasy můžeme využít. Osvědčený způsob je trasu si naplánovat na internetové mapě mapy.cz a mapu i itinerář si můžeme vytisknout, nebo exportovat do GPS. Vždy je ale vhodné mít sebou na trase i tištěnou mapu (nejlépe vydanou KČT, kde jsou aktuální značené trasy).
Pokud narazíme při jízdě na trasu označenou tabulkami IS21 a nemáme sebou mapu ani GPS, musíme jet po trase do následujícího rozcestí, kde se zorientujeme a dozvíme se, kam která trasa vede.
Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy.
Tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras jako jsou např.
Pokud vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy na směrové tabuli IS19, nebo návěstích IS20. Na směrových tabulkách IS21 se logo neuvádí a je na nich jen číslo trasy. Pak se má za to, že logovaná trasa vede v souběhu s číslovanou trasou až do následujícího rozcestí.
Pro informování cyklistů o kulturních a turistických cílech na trase se používají na značkách smluvené piktogramy.
Jsou to značky vycházející z pěšího značení s tím rozdílem, že značky jsou na žlutém podkladu. Používají se stejně jako pěší značení.
Na rozcestích jsou směrovky a trasa je vyznačena pásovým značením se žlutými vodícími pruhy.
Tabulka barev a typů turistického značení
| Barva | Typ trasy | Popis |
|---|---|---|
| Červená | Pěší | Dálkové a hřebenové trasy |
| Modrá | Pěší | Významné trasy |
| Zelená | Pěší | Místní trasy |
| Žlutá | Pěší | Krátké a spojovací trasy |
| Oranžová | Lyžařské | Všechny typy lyžařských tras |
| Žlutá | Cyklistické | Silniční a terénní cyklotrasy |
Vysvětlení barev turistických značek:
- Červená - značí dálkovou nebo hřebenovou trasu.
- Modrá - významnější trasa.
- Zelená - místní trasa.
- Žlutá - krátká trasa nebo spojovací cesta, zkratky.
Lidé si často myslí, že barva souvisí s náročností trasy. Obecně lze říci, že jednotlivé barvy lze přiřadit k trasám různých délek a určení, ale neplatí to vždy. V minulosti se totiž používala jen červená a až postupně se přidávaly další.
Poškozování turistických značek
Neoprávněné poškozování, odstraňování, zakrývání nebo pozměňování turistických značek je podle § 47 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, přestupkem proti veřejnému pořádku.
K záměrnému poškozování turistického značení dochází naštěstí velice zřídka. Předcházet tomu účinným způsobem reálně nelze - vyjma mediální a faktické osvěty, tedy pokud vidím vandala, pokusím se ho od činu odradit.
Když si někdo usmyslí, že turistickou značku (směrovku, rozcestník nebo mapu) zničí, tak to udělá a těžko mu v tom zabránit.
V celé České republice je více než 43 tisíc kilometrů pěších turistických značených tras KČT a přes 38 tisíc kilometrů cyklotras. Oba typy značených tras vedou mnohdy odlehlými místy a trasy nemohou být v celém svém profilu monitorovány v reálném čase.
Obnova značení po kácení stromů
O kácení v místech, kudy vedou turistické značené trasy, se zpravidla dozvíme od majitelů lesů (zejména od firmy Lesy ČR, s.p., která má s KČT smlouvu o spolupráci) nebo od samotných turistů. Po dokončení těžby je naší snahou co nejdříve značení obnovit.
Abychom danou trasu zachovali „čitelnou“ a turisté nebloudili, musíme turistické značky umístit na to, co v terénu zbylo. Pokud v místě těžby po kůrovcové kalamitě zůstanou listnaté stromy, využíváme tyto stromy.
Pomáhá nám i to, když stromy, na kterých byla turistické značka, jsou těžařskou firmou uříznuty až nad značkou, to znamená ve výšce asi dva metry. Ne vždy je to ale technicky možné. Na tomto pahýlu vydrží značka jen relativně krátkou dobu - kůra i se symbolem značky postupně odpadne. Značkaři KČT ale mohou ještě dlouhou dobu používat tento pahýl jako objekt pro značení. Významným způsobem to šetří náklady na instalaci například nového turistického směrovníku.
Pokud ale není žádný strom či pahýl k dispozici, využíváme k umístění značky například kameny nebo pařezy. Ani ty ale nejsou ideální. Zarůstají trávou a nejsou tak dobře vidět, jako když jsou přibližně ve výšce postavy turisty.
Dobrovolníci a značení
Značení v terénu většinou provádějí dobrovolníci. Všichni značkaři KČT vykonávají tuto činnost jako dobrovolnickou ve svém volném čase. Značení tras má svá přísná pravidla, a není proto úplně jednoduché stát se značkařem. Noví zájemci o značení musí nejprve absolvovat zácvik v terénu s našimi zkušenými značkaři v délce dvou dnů a zpravidla 10 kilometrů trasy.
KČT a současnost
Jsme sice neziskový spolek, ale důsledky pandemie jsme reálně pocítili. Od propuknutí pandemie na jaře 2020 až do současnosti je naše spolková i individuální turistická aktivita významně limitována.
Naprostá většina z obvyklých až tří tisíc veřejných akcí - turistických pochodů s účastí až 400 tisíc turistů - se neuskutečnila anebo jen ve velmi omezeném režimu. Pořadatelům tak oproti očekávanému příjmu vznikly marné výdaje na přípravu, propagaci a likvidaci akcí.
Také turistické chaty ve vlastnictví KČT zůstaly neobsazené. Do problémů se tak dostali jejich nájemci i rozpočet KČT a jeho nižších složek. Pocítili jsme propad v prodeji klubového časopisu Turista, který pod různými názvy vydáváme již od roku 1889. Mnoho prodejních míst bylo uzavřeno a jeho distribuce a prodej tak značně utrpěly. Ztrátu umocnila i skutečnost, že některé firmy z úsporných důvodů odřekly objednanou inzerci.
Počet členů Klubu českých turistů již dlouhou dobu setrvává na zhruba 33 tisících. Vlivem koronavirových omezení klesla členská základna v roce 2020 na 31 571 členů. Z uvedeného počtu je asi 24 procent členů v produktivním věku, asi 50 procent seniorů, 16 procent mládeže a asi deset procent členů tvoří rodiny s dětmi.
KČT a jeho širokospektrální a nadčasový program je zajímavý pro řadu subjektů. KČT nabízí program pro všechny věkové i sociální skupiny obyvatel ČR a jeho činnost je v mnoha směrech vnímána jako veřejně prospěšná. Klub značí turistické trasy a tím reguluje pohyb turistů i běžných návštěvníků ČR v přírodě. Touto regulací přispívá k ochraně přírody. Nabídkami aktivit pro veřejnost (zejména turistickými pochody) přispívá k prevenci nemocnosti a upevňování zdraví a kondice.
Turistické značky jsou proto veřejně známým přívětivým symbolem, se kterým se v minulosti chtělo (i bez předchozího souhlasu KČT) sblížit již mnoho subjektů. KČT má grafické symboly turistického značení chráněné jako evropský průmyslový vzor. V případě zjištění zneužití našeho průmyslového vzoru předáváme oznámení našemu právnímu zastoupení a jednáme o dohodě v podobě odškodnění spočívajícího ve finanční podpoře KČT jako neziskového spolku. Těchto případů již ale v poslední době ubývá.
Aktivity organizace vzkvétaly až do první světové války, která zasadila ránu všem oblastem života, turistiku nevyjímaje. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se však KČT poměrně rychle zotavil a během následujících let přibylo velké množství členů. Začátkem roku 1939 se s KČT sloučil Svaz dělnických turistů a později i Česká obec turistická.
Rozpuštění se však nevyhnulo ani KČT; došlo k němu po převzetí moci komunisty v roce 1948. KČT byl zrušen a jeho majetek znárodněn.
Církevní restituce nám přinesly to, že jsme vedle Lesů ČR museli začít jednat i s několika dalšími vlastníky lesů. Někde se nám podařilo navázat velmi dobrou spolupráci a někde jsou jednání obtížnější. Vždy záleží na vzájemné ochotě najít i kompromisní řešení a upřednostnit veřejný zájem před zájmem partikulárním. Turistické trasy jsou zde pro všechny.
I to se nám stává a záleží na konkrétní místní situaci. Pokud je turistická značka vedena po účelové komunikaci, máme to snazší, protože tu nelze jednoduše zrušit. Pokud je ale značka vedena jen po vyšlapané pěšině, pak se snažíme s vlastníkem pozemku dohodnout. Někdy existuje snadné řešení a trasu můžeme vést po hranici pozemku.
V kontextu výše zmíněného považujeme za největší problém nedostatečnou právní ochranu značených turistických tras v ČR a zachování průchodnosti krajiny. Síť značených turistických tras, která vznikala od roku 1889 a je průběžně udržována, ale i korigována v podobě nutných přeložek některých úseků tras, požívá celosvětové uznání z hlediska její kvality, hustoty a uživatelské srozumitelnosti.
Obě témata spolu úzce souvisejí. Klíč k jejich řešení a zachování rozsahu a kvality značených turistických tras jako informačního systému, který je specifickou součástí infrastruktury cestovního ruchu, je ve vůli českého státu deklarovat zájem o trvalou funkčnost tohoto systému a vůli definovat odpovídající restrikce v případě jeho znehodnocení. Trasy by měly být k datu přijetí zákona na ochranu značených turistických tras definovány jako status quo.
Tlaky na rušení některých úseků turistických značených tras se množí a všechny pokusy KČT prosadit přijetí zákona nebyly zatím úspěšné. Požadavek považujeme za legitimní a potřebný, neboť český stát do údržby a obnovy značených tras ročně investuje částku mezi sedmi až osmi milióny korun. Další přibližně stejná částka jde na tuto činnost z prostředků krajů. V obou případech se jedná o nenárokové prostředky, o které musí KČT každoročně žádat prostřednictvím projektů/grantů.
Neziskový spolek s 133letou tradicí a již zmíněným rozsahem činnosti potřebuje finanční stabilitu a vícezdrojové financování. Pouhé členské příspěvky, které jsou základem, činí jen asi 10 procent ročního objemu ústředního rozpočtu KČT, což nestačí. Jsme proto rádi za spolupráci a podporu ze strany všech partnerů KČT.
Trvalý finanční deficit pociťujeme v segmentu provozu, správy a údržby nemovitostí KČT - turistických chat a ubytoven. Již několik let vedeme dialog s Ministerstvem financí v záležitosti kompenzace od českého státu za nemovitosti, které do února 1948 patřily KČT a které byly předchozím nedemokratickým režimem klubu ukradeny.
Velmi důležitá je pro nás i kvalita a dostatek dobrovolných a zároveň erudovaných funkcionářů na všech organizačních úrovních klubu, zejména pak vedoucích pracujících s mládeží. Jenom tak bude možné dále realizovat turistický program KČT a reagovat na vývojové trendy v turistice a cestovním ruchu.
Evropským trendem posledních let je takzvaná certifikace turistických tras. Vytvořili jsme i její paralelu - českou normu. Ve spolupráci s našimi značkaři v jednotlivých oblastech nabízíme krajům ČR a jejich destinačním společnostem spolupráci při vytipovávání vhodných úseků značených turistických tras pro jejich následnou certifikaci.
Na pěších turistických značených trasách KČT ani na cyklotrasách nejsou čidla, která by frekvenci využívání těchto tras exaktně měřila. Značná část pěších a cyklistických aktivit je navíc realizována i mimo tyto trasy či cyklostezky.
Pravda ale je, že zájem o jednotlivé turistické aktivity se v čase vyvíjí a mění. Krátce po roce 1989 nastal propad zájmu o tuzemské pěší aktivity - ať to byla pěší turistika, nebo takzvané turistické dálkové pochody. Zájem se soustředil hlavně na zahraničí a pěší turistiku začala „válcovat“ cyklistika a cykloturistika.
Po období nemožnosti sehnat nejenom kolo, ale i základní cyklosoučástky se na trhu najednou objevilo množství značek jízdních kol, z nichž absolutní boom zaznamenala horská kola. Ta také začala rychle expandovat na pěší trasy…
Odpovědí na to byla iniciativa KČT spočívající ve vytvoření a následném projednání normy pro oficiální značení cyklotras v ČR. Jestliže za dlouhou dobu evidujeme 43 tisíc pěších turistických značených tras (s jejich historií od roku 1889), tak od poloviny 90. let minulého století do dneška (cca za 25 let) vznikl téměř stejný počet km cyklotras na území ČR.
Postupem doby ale došlo, a do dnešních dnů stále dochází, k neustálému nárůstu zájmu o pěší turistiku. Je to přirozená a pro naprostou většinu lidí libovolného věku a sociálního postavení dostupná aktivita.
Činnost KČT stojí na dobrovolné práci jednotlivců i týmů jeho činovníků. Nejedná se proto o to být pyšný, ale uvědomovat si osobní i kolektivní odpovědnost volených orgánů KČT za neustálou péči o funkčnost KČT s úctou k odkazu, prozíravosti a umění našich předchůdců a zakladatelů klubu.
Vést neziskový spolek ve zcela odlišných společensko-politických podmínkách, navíc v čase moderních informačních technologií a obecně platných změn v hierarchii společenských hodnost a priorit vůbec není jednoduché. Jsem proto rád, že přes všechna zmíněná úskalí klub a komunita jeho členů fungují. Říkávám, že v prostředí KČT bude vždycky více nesplněných (a plánovaných) úkolů než těch realizovaných.
Zanechat komentář