Turistické značky: Legenda, vysvětlivky a význam

Turistické značení je jednoduché a přitom geniální. Pokud chodíte českou krajinou, nemohli jste si nevšimnout barevných pruhů zvýrazněných po okrajích zářivě bílou barvou. Tyto značky se malují nejčastěji na stromy, najít je však můžete také na skalách, sloupech a dalších objektech. Pokud je to jen trochu možné, budou umístěny zhruba ve výšce očí.

Značky, jimiž jsou označovány trasy pro pěší turistiku, jsou tzv. značky pásové, skládající se ze tří vodorovných pásů. Barvu a náročnost značené trasy určuje středový pás značky. Nad a pod středovým pásem jsou umístěny bílé pásy o rozměrech 10 x 10 cm, jejichž úkolem je značku na dálku zviditelňovat. Turistická značka je čtverec o rozměrech 10x10 cm tvořený třemi stejně velkými vodorovnými pruhy.

V České republice se používají dva základní druhy značení - silniční a terénní. Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy.

Význam barev turistických tras

• Červená: Dálkové nebo hřebenové trasy. Červená barva je vždycky výrazná, upozorňující na nějaké riziko. Ty turistické červenou barvou upozorňují jak na délku trasy (kterou si ovšem každý může přizpůsobit vlastním potřebám), tak na náročnost, tedy terén a převýšení.
• Modrá: Významnější trasy.
• Zelená: Místní trasy. Pokud chcete lépe poznat konkrétní oblast, vyplatí se držet se zelené, neboť to jsou místní trasy. Většinou nejsou ani příliš dlouhé, ani příliš náročné.
• Žlutá: Krátké trasy, spojovací cesty, zkratky. Žlutě značené jsou krátké trasy, spojky nebo zkratky, ale i ty jsou terénem vedené tak, aby se pokud možno vyhýbaly frekventovaným silnicím a nabídly poutníkovi zajímavé objekty či výhledy.

Všechny značené turistické trasy jsou na významnějších křižovatkách, v obcích a u zajímavých lokalit doplněny textovanými tabulkami a směrovkami. Z nich se turisté dozvědí název místa, případně místní zajímavost, která se k místu zastávky váže, místní nadmořskou výšku apod.

Směrovky turisty informují o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase. - Zpravidla se jedná o třířádkový text, přičemž nejbližší místo je uvedeno na prvním řádku. Ve hrotech směrovek je vyznačen barevný symbol značené trasy.

Na vybraných kříženích cest a na významných místech jsou barevné turistické značky doplněny ještě informačními tabulkami a směrovkami. Typicky jde o naučnou stezku. Ta se zakresluje jako zelená úhlopříčka v bílém čtverci. Tyto trasy jsou obvykle doplněny číslovanými informačními tabulemi a informacemi o dané lokalitě, historii nebo přírodních zajímavostech.

Pro místní označení se také využívá značka ve tvaru čtverce. Je rozdělený na dva stejné trojúhelníky. Jeden je bílý a druhý má jednu z turistických barev.

Velmi podobné turistickým značkám je i značení pro běžkaře. Aby byly lépe vidět ve sněhu, mají místo bílého oranžový podklad. Ve městech jsou často k vidění značky cyklotras. Jde o žluté cedule s piktogramem kola a označením čísla trasy případně jejím směrem. Jednomístné označení cyklostezky znamená hlavní dálkovou národní trasu. V terénu pak označení cyklotras vypadá podobně jako turistické a běžkařské trasy. Bílá podkladová barva je nahrazena žlutou.

Historie turistického značení

Je zdokumentované, že první turistická trasa vznikla v roce 1889. Vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům přes sedlo Kolna. Pokud se vydáte do této oblasti, dočkáte se obnoveného původního značení i replik tehdejších směrovek. Původní trasa je však již na dně Štěchovické přehrady. O rok později vznikla druhá trasa s označením 00001. Nese dnes jméno zakladatele Klubu českých turistů Cesta Vojty Náprstka. Nachází se mezi Karlštejnem a Berounem a vede přes obec Svatý Jan pod Skalou. Rozmach turistického značení přišel v první polovině 20. Popis: Český způsob označování pěších turistických tras převzaly i další země.

Kolem roku 1860 začal německý turistický spolek vyznačovat první trasy v Beskydech. Dnes akce organizuje Klub českých turistů, jenž vznikl roku 1888. „Hned rok po svém vzniku, konkrétně v květnu 1889, začal Klub značit turistické trasy okolo Prahy. První z nich byla na Svatojánské proudy, pak na Karlštejn a jedna byla také vyznačena v Brdech, v místě, kde je v současné době vojenský újezd Jince,“ říká pro Český rozhlas Karel Markvart.

Typy mapových podkladů

Pro plánování tras se hodí různé mapové podklady, které nabízejí různé informace:

• Základní mapa: Klasický kreslený mapový podklad, který se nejvíce podobá mapám z autoatlasů.
• Turistická mapa: Mapový podklad určený pro plánování výletů a outdoorových aktivit. Společně se Zimní mapou obsahují vrstevnice a stínovaný reliéf, díky čemuž je tento mapový podklad jednodušší pro orientaci v terénu a pro posouzení náročnosti trasy. Vrstevnice jsou zobrazeny se základním odstupem 5 výškových metrů v Česku a 10 výškových metrů v zahraničí.
• Letecký mapový podklad: Kombinuje data ze satelitních a leteckých snímků pro zobrazení terénu v různých úrovních detailu. Poskytuje detailní pohled na krajinu a města z ptačí perspektivy, což vám usnadňuje orientaci a plánování tras. Díky archivu historických snímků je navíc možné sledovat vývoj krajiny v čase.
• Zimní mapa: Poskytuje užitečné informace pro zimní sporty. Obsahuje podrobné popisy sjezdovek (včetně obtížnosti a informací o nočním osvětlení), běžeckých tras (rozlišených podle typu), zimní tyčové značení a další doplňkový obsah.

Legendu k jednotlivým mapovým podkladům lze zobrazit kliknutím na odkaz Legenda v dolní části pravého bočního panelu.

Doporučení pro plánování trasy

• Používejte mapy: Turistické trasy a jejich barvy můžete zjistit ještě předtím než vyrazíte do terénu. Skvělým pomocníkem jsou v tomto směru mapy.cz. V levé horní části mapy najdete možnost „Změnit mapu“. Zvolte variantu „Turistická".
• Mobilní telefon s mapou: Mobilní telefon s mapou je užitečný a většinou dostatečný rádce. Rozhodně nezapomeňte na powerbanku.
• Buďte připraveni na nečekané: I česká příroda dokáže být nevyzpytatelná. Ze slunečného počasí můžete do několika minut stát v mlze. Do batohu si vždy berte výbavu i na déšť a chladno. Nepromokavá bunda je základ každé výpravy. Stejně tak se vám může hodit i kapesní nůž.

Značení cyklotras

V České republice se používají dva základní druhy značení - silniční a terénní. Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola.

Na rozcestích jsou směrovky a trasa je vyznačena pásovým značením se žlutými vodícími pruhy. Jsou to značky vycházející z pěšího značení s tím rozdílem, že značky jsou na žlutém podkladu. Používají se stejně jako pěší značení.

Typy cyklistického značení:

• Číslované trasy: Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy.
• Logované trasy: Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí logy.
• EuroVelo a tematické trasy: Tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras.

V některých místech, kde je cyklisty potřeba informovat o možných nebezpečích se používají varovné tabule. Pro informování cyklistů o kulturních a turistických cílech na trase se používají na značkách smluvené piktogramy.

Značení lyžařských tras

Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý.

Klub slovenských turistů (KST)

Věděli jste, že Slovensko má více než 15 500 km značených turistických tras pro pěší turistiku? Kromě více než 15 500 km značených pěších tras má Slovensko také téměř 500 km značených tras pro lyžařskou turistiku. O značení se na Slovensku stará KST - Klub slovenských turistů. Společně s Českou republikou patříme ke světové špičce, protože máme jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení nejen v Evropě, ale i ve světě.

Naučné stezky na Slovensku

Kromě turistických tras můžeme na Slovensku najít i naučné stezky, které jsou označeny speciální značkou.

• Naučná stezka Demänovská dolina: Začíná u Mikulášské chaty, měří 13 km a vede přes Vrbické pleso až k horní hranici lesa. Během cesty se turisté dozvědí více o fauně, flóře, koloběhu vody v přírodě, ale také o historii hornictví, salašnictví a Slovenském národním povstání.
• Naučná stezka Hrebienok: Začíná ve Starém Smokovci (část Hrebienok), měří 4 km a má 9 zastávek. Tato stezka poskytuje informace o historii Hrebienku, vzniku tatranských dolin a složení žulového podloží. Další zastávky informují o tatranských lesích, Studeném potoce a vegetačních stupních. Stezka končí u Rainerovy útulny, odkud vede krásná cesta k vodopádům Studeného potoka.

Využití map a orientace v terénu

Bez ohledu na to, zda se chystáte na lehkou turistiku, vysokohorskou túru nebo naučnou stezku, mapy jsou nepostradatelným pomocníkem při plánování výletu. Mapa obsahuje legendu, která vysvětluje všechny značky. Trasy jsou na mapě označeny stejnými barvami jako v terénu, což usnadňuje orientaci.

Značky používané na mapách

Pre väčšinu deti je skúmanie mapy zaujímavá činnosť. Vychádza to z toho, že mapa zobrazuje veľkú časť Zemského povrchu na malom mapovom liste - zobrazuje zmenšenu realitu a deti tak fiktívne môžu prekonávať veľké vzdialenosti. Navštívte na mape miesta, ktoré ste s deťmi navštívili v minulosti. Predstavivosť podporíte, ak im na mape ukážete objekty, mestá, cesty, pohoria, ktoré ste okolo seba na výlete videli v skutočnosti. Využite niečo zaujímavé, na čo aktivizujete ich pozornosť.

Legenda mapy

Vysvetlíme deťom, že mapa sa skladá z viacerých častí. jednou z nich je legenda, kde nájdu popis všetkých značiek. Podporte skúmanie mapy tým, že povolíte deťom nahliadnuť do legendy vždy, keď nebudú niektorú značku vedieť. Prekresľovanie alebo vyfarbovanie týchto značiek nie je vhodné, nakoľko topo značiek je veľa. Je možné využiť aj legendu zo starej poškodenej mapy, ktorá poslúži rovnakému účelu.

Aktivity a hry s mapami pre deti

Uvádzam niekoľko ďalších aktivít a hier k téme.

• Živá mapa: Pripravíme si niekoľko značiek na formát A4 - cca 2x toľko ako je účastníkov. Odporúčam použiť značky-body (nie plochy, ani trate/vedenia). Každý si náhodne vytiahne jednu značku. Miestnosť bude naším mapovým listom. Deti po jednom vyzývame aby povedali akú majú značku a niekde sa umiestnili. Pri tom však musí povedať krátky príbeh prečo si vybral práve toto miesto.
• 3D model: Táto aktivita je na dlhšie časové obdobie a bližšie je popísaná v samostatnom článku. Služi na pochopenie princípu vrstevníc. Ide o jednu z techník ako vymodelovať terén podľa predlohy - mapy.
• Pexeso: Každú značku vytlačíme na malú kartičku. Pripravíme si dve sady značiek, z ktorých každá bude mať rub inej farby. Každú značku musí hráč, ktorý je na rade správne pomenovať a to aj vtedy ak otočí dve rôzne značky.

Tabulka obtížnosti turistických tras

Následující tabulka vychází z dostupných zdrojů (a vlastní zkušenosti), které se švýcarské resp. rakouské klasifikaci obtížnosti věnují. Zdaleka totiž neplatí, že co je vytyčená „značka“, co půjde projít s prstem v nose.

Stupeň obtížnosti	Popis
T1	Lehká turistika po dobře značených cestách
T2	Středně náročná turistika po značených cestách, občas strmý terén
T3	Náročná turistika po značených cestách, exponovaná místa, nutná jistota a dobrá obuv
T4	Velmi náročná turistika, částečně bez cest, exponovaná místa, nutné lezecké dovednosti
T5	Extrémně náročná turistika, lezecké pasáže, nutné jištění
T6	Nejnáročnější turistika, lezení, nutné kompletní lezecké vybavení