Turistická trasa na Devět skal: Popis a tipy na výlet

Devět skal s nadmořskou výškou 836 metrů je nejvyšší vrchol Žďárských vrchů a druhý nejvyšší vrchol celé Českomoravské vrchoviny. Krajinná oblast, kterou najdete ve dvou krajích - Vysočina a Pardubický, bývá nazývána zeleným srdcem Česka. Na Devět skal se dostanete po 3 turistických trasách.

Skalní komplex vznikl mrazovým zvětráváním ve čtvrtohorách a tvoří jej tři dlouhé hřebeny rulových skal s devíti většími a třemi menšími věžemi. Stěny skal jsou až 15 m vysoké. Na jedné z nich je vyhlídka, ze které se můžete pokochat překrásnou krajinou Žďárských vrchů. Pokud budete mít štěstí na dobrou viditelnost, dohlédnete až do Krkonoš nebo na Králický Sněžník.

Přístupové cesty na Devět skal

Na Devět skal se můžete vydat z několika směrů, a to po značených turistických trasách:

• Modrá trasa: z Křižánek a Herálce
• Červená trasa: od Malinské skály a z Moravské Svratky
• Žlutá trasa: od Lisovské skály

Doporučené trasy

1. Z parkoviště pod Lisovskou skálou: Tato trasa začíná mezi osadami Blatka a Brušovec a je značena žlutou barvou. Devět skal je odtud vzdáleno 1,8 km.
2. Z obce Křižánky: Křižánky jsou obcí na dohled od Devíti skal. Auto můžete nechat v obci a vyrazit na 3,4 km dlouhou trasu.
3. Z obce Blatiny přes les kolem Malinské skály: Tato trasa je značena červenou barvou a je určená pro ty, kteří mají dobrou kondičku. Není vhodná pro cyklisty.

Popis nenáročné trasy pro rodiny s dětmi

Na nejvyšší bod Žďárských vrchů - Devět skal (836 m) je možné se dostat i fyzicky nenáročnou trasou vhodnou pro rodiny s dětmi. K výchozímu místu výletu přijedeme po silnici spojující obce Herálec a Kadov. Asi 4,5 kilometrů za Kadovem se nalézá po pravé straně velké parkoviště. Zde necháme auto a vedeni žlutou turistickou značkou se vydáme po asfaltové silničce. Zhruba po 500 metrech dorazíme na rozcestí "Pod Lisovskou skálou", kde navážeme na lesní cestu.

Ke žluté turistické značce se připojí červená, která nás na rozcestí „Devět skal“ opustí. My pokračujeme dále na rozcestí „Devět skal - vyhl., odb.“ jen po žluté. Odtud nás ke skalám dovede modrá tvarová značka. S kočárkem se můžeme dostat až na rozcestí „Devět skal - vyhl., odb.“ nacházejícímu se pod samotnými skalisky.

Trasu výletu lze absolvovat se sportovním kočárkem, krátký úsek (cca 100 metrů) pod rozcestím „Devět skal“ je horší - hrboly, kameny, kořeny, ale dá se jim vyhnout a tudy projet.

Další zajímavosti na trase

Z obce Mílovy se můžete vydat po široké lesní cestě. Není zde sice turistická značka, ale to není problém. Cesta mírně stoupá a nakonec jsme po ní došli k turistické modré značce. Po ní jsme pokračovali dál k Devíti skalám. Po cestě se začaly objevovat krásné skalní bloky, které tak zpestřily cestu. Pod Devíti skalami modrá značka opustila širokou lesní cestu a my jsme pokračovali v mírně prudším stoupání po stezce, která byla plná kamenů a kořenů. Brzy jsme došli k skalám.

Výstup na samotný vrchol je nutné vylézt po skále, ale není to nic náročného. Nejprve jsme se napojili na žlutou značku, ale brzy jsme pokračovali po červené. Po ní jsme prošli kolem Lisovské skály a pokračovali jsme k Malinské skále. Cesta stále mírně stoupá a klesá a jde se po ní velmi dobře. Výstup na samotnout Malinskou skálu je lehce náročnější. Vede sem sice stezka, ale jde se po skále bez jakýchkoliv jistících prvků. Po výstupu na Malinskou skálu se nám otevřely krásné výhledy na centrální část Českomoravské vrchoviny. Sestup z Malinské skály je trošku prudší a na stezce je opět hodně kamenů.

Nakonec jsme se napojili na lesní asfaltku, po které jsme došli zpět do obce Mílovy. Trasa vede celou dobu po širokých lesních cestách nebo stezkách. Prudší stoupání je jen v závěru k Devíti skalám. Terén je zde kamenitý a za mokra tak může klouzat. Náročnější je výstup na samotné skalní útvary. Ale zvládnou to i děti.

Trasa je ideální pro rodiny s dětmi nebo psy. Na trase není žádná možnost doplnit tekutiny, takže je nutné mít vodu sebou. Ideální je 1,5 litru na osobu. Možnosti ubytování nabízí obec Mílovy. Z vrcholu Devět skal a Malinská skála se otevírají výhledy na část Českomoravské vrchoviny.

Lesní cesty jsou bez problémů schůdné. V kamenitých úsecích - výstup k Devíti skalám a sestup od Malinské skály je nutné dát za mokra pozor na kameny a kořeny. Náročnější jsou výstupy na samotné skalní bloky. Musí se jít po skále, ale zvládnou to i děti. Zábradlí je jen na vrcholu Devět skal, na Malinské skále není žádné.

Na trase restaurace nejsou. Proto je nutné mít nějakou svačinu sebou. My jsme si po konci výletu dali pozdní oběd v restauraci Poslední míle v obci Mílovy.

Devět skal - skalní labyrint

Devět skal je skalní labyrint, který je složený z devíti útvarů, nacházejících se v okruhu 1 km. Jednotlivé skály jsou:

• Hlavní blok Devět skal
• Žďárská věž
• Záludná věž
• Dvojitá věž
• Malá věž
• Strmá věž
• Šikmá věž
• Pyramida
• Královský zámek

Důležité informace a tipy

• Náročnost: Většinou se jde po širokých lesních cestách. Jen v horních pasážích se jde po úzké lesní stezce. Ta je kamenitá a plná kořenů. Proto není možné trasu absolvovat s kočárkem.
• Občerstvení: Po cestě není žádné občerstvení, proto jsme měli malé zásoby sebou. Stačily nám jen nějaké oplatky a čokolády. Možnost občerstvit se je ve výchozím a cílovém bodu, v obci Herálec.
• Název: Název Devět skal je odvozen od počtu jednotlivých skalních bloků, které jsou seskupeny kolem hlavního vrcholu. Tvoří jakési skalní město. Vytvořeny byly ve čtvrtohorách.
• Lovecký srub: Pod vrcholem se nachází lovecký srub. Původní srub zde byl postaven v roce 1940 německou armádou pro rekreaci nacistických pohlavárů. Po válce ho využívalo Ředitelství státních lesů. Dnes je většinou zavřený.
• Horolezectví: Skalní bloky slouží také horolezcům.

Žďárské vrchy a jejich nejvyšší vrchol, Devět skal, jsou turisty velmi oblíbené místo.

Turistické trasy v České republice

Na Českomoravské vrchovině je možné absolvovat mnoho výletů na krásné vyhlídkové kopce. Dnes považujeme turistické značení za samozřejmost - barevné čáry nás bezpečně vedou krajinou, ať míříme na rozhlednu, do skal nebo ke zřícenině. Ale jak vlastně celý tenhle systém vznikl? Kdy se na stromy a kameny začaly malovat první značky? A kdo mapoval trasy, když na horách nebyly ani asfaltky, ani turistické chaty?

K rozvoji turistiky docházelo na konci 19. století, kdy začaly vznikat první turistické trasy, mapy a průvodce. Češi nezůstali před Němci pozadu a skupina vlastenců kolem Vojty Náprstka založila v červnu roku 1888 Klub českých turistů, který byl hned od prvopočátků velmi aktivní a začal vyznačovat síť turistických cest po celé zemi.

Úplně první turistická trasa KČT byla dokončena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Druhou nejstarší značenou turistickou trasou je třináctikilometrová Cesta Vojty Náprstka. Klub českých turistů ji vyznačil v červnu 1889, rok po založení a pojmenoval po svém zakladateli. Vede z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou kolem Bubovických vodopádů, Dubu sedmi bratří až ke hradu Karštejnu.

Pokud nemáte daleko od svého bydliště Brdy, určitě jste se někdy vydali na Skalku. Místo bylo oblíbené odedávna, a proto i třetí nejstarší trasa KČT vedla sem, tedy z Řevnic od řeky Berounky přes vrchol Babka až nahoru na brdský hřeben, k poutnímu místu Skalka.

Čtvrtou nejstarší trasou KČT, opět z roku 1889 představuje dnes červeně značená trasa na Rokycansku z Holoubkova přes Těškov na hrad Radeč (dříve Rač). Další body v naší pomyslné soutěži o nejstarší turistickou cestu patří Franz Josef-Weg čili Krakonošově cestě, která byla vybudována opět KČT, a to v letech 1889-1894. Turistům se otevřela 19. září 1894.

Turistická trasa, která vede částečně kolem řeky Labe, se nazývá po svém zřizovateli - Harrachova cesta. Původní zhruba šestnáctikilometrovou Harrachovskou cestu nechal hrabě Jan Nepomuk František Harrach vybudovat v letech 1876-1879. Zatímco v nejvyšších českých horách Klub českých turistů zdomácněl, Jizerské hory patřily Německému horskému spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Ten vznikl roku 1884 a se souhlasem tehdejšího majitele jizerskohorského panství, hraběte Clam-Gallase, začal budovat síť turistických cest, které se využívají do současnosti. Například trasu označovanou jako Kammweg (Hřebenovka) spojující Sněžku, Ještěd a Růžový vrch začali členové spolku spolu se svými kolegy z Krkonoš a Lužice trasovat roku 1902.

Historie Riegrovy stezky se píše již od roku 1900, kdy Klub českých turistů vybudoval tzv. starou část Riegrovy stezky ze Železného Brodu k soutoku říčky Kamenice s Jizerou. Až tak byla celá stezka hotova až v roce 1909, kdy byl dokončen úsek z Podspálova do Semil. Neméně krásná je i Palackého stezka, červeně značená trasa údolím Tanvaldské Kamenice. Klubem českých turistů byla vybudována v letech 1911-1913.

Jestlipak jste někdy stoupali po Slezské stezce v Krkonoších? Jedná se o někdejší obchodní trasu z Vrchlabí přes hřebeny krkonošských hor, která vede přímo do města Karpacz. První síť turistických značených tras v českých zemích byla vybudovaná v roce 1884 Pohorskou jednotkou Radhošť v Beskydech.

Kdo by neznal ikonickou turistickou trasu s názvem Posázavská stezka. Mekka všech trempů vznikla roku 1920, kdy KČT proznačil úsek cesty nad řekou Sázavou mezi Pikovicemi, Třebsínem a Žampachem. Nejstarší turistickou trasou Orlických hor je od roku 1921 Jiráskova cesta. Zlatá stezka Českého ráje spojuje již dlouhá desetiletí nejkrásnější a nevýznamnější místa této oblasti.

České turistické značení patří k nejpropracovanějším na světě - a má k tomu dobré historické důvody. Už v 19. století se po našich horách a lesích proháněli první nadšení výletníci s mapou v ruce, občas v klobouku a s holí, zato bez GPS. Za turistickými značkami, které dnes bereme jako běžnou součást krajiny, stojí desetiletí práce, plánování a nadšení lidí, kteří věřili, že nejkrásnější místa mají být dostupná všem - krok za krokem, po stezce.