Turistická chata Kyčerka: Historie a současnost oblíbeného místa v Beskydech

Turistická chata Kyčerka ve Velkých Karlovicích je oblíbeným cílem turistů a návštěvníků Beskyd. V tomto článku se podíváme na její historii a současnost.

Velké Karlovice.

Historie turistických chat v regionu

Podobně jako v jiných horských oblastech, i v okolí Velkých Karlovic hrály turistické chaty důležitou roli v rozvoji turistiky. Tyto chaty poskytovaly útočiště, stravu a ubytování pro turisty a lyžaře, kteří se vydávali do hor.

Na Martinských holiach stáli tri turistické chaty, no všetky zhoreli počas vojny pred 80 rokmi. Jedna z nich má výročia až tri. Jej predchodkyňu otvorili najprv pred 90 rokmi a po jej vypálení vstala opäť z popola. Martinské hole boli častým cieľom Martinčanov, no turisticky sa začali rozvíjať až po vzniku martinského Klubu československých turistov v roku 1921.

Aby sa tu cestovný ruch rozbehol, potrebovali chatu na prenocovanie a k nej cestu. Výstavbu oboch podnietil starosta Ján Fraňo začiatkom tridsiatych rokov. Veľkým prínosom bola aj prítomnosť prezidenta ČSR T.G. Masaryka na Bystričke, ktorý Turčanov finančne podporoval. Urobil tak aj v prípade Martinských holí, ktoré si obľúbil. Často ho tu domáci stretli na koni a brával so sebou i hostí. Výhľadmi na mesto uchvátil aj Eduarda Beneša s manželkou.

Na tento projekt daroval mestu 2 milióny korún. Rovnakú sumu dal aj krajinský prezident Jozef Országh, po ktorom cestu na hole pomenovali. Takto vstávala z popola niekdajšia turistická chata na holiach.

Dovtedy sa chodilo na hole zo Záturčia. „Cesta Jozefa Országha viedla od súčasnej starej budovy Neografie ku kasárňam na Podháji cez vybudované serpentíny až k chate na Veľkej lúke,“ opisuje miestny znalec histórie Igor Dobrovolný.

Jej výstavba trvala niekoľko rokov a mala pôvodne pokračovať do Rajeckých Teplíc, no nestalo sa tak. Celá trasa merala y mesta 11 km a jej zdolanie trvalo na pešo 3 hodiny. Zaujímavosťou je, že Országh, rodák z Abramovej-Laclavej, na slávnostnom otvorení tejto cesty chýbal.

Halašovka

Skôr ako začal klub stavať svoju chatu, turisti nachádzali útočisko pod dvomi strechami. Prvá patrila kolibe pre pastierov, ktorú dal už pred rokom 1900 postaviť statkár a podnikateľ Ján Reichel. Časom ju prestaval na chatu pre dcéru Máriu, chorú na tuberkulózu, ktorá ju ale nevyužívala.

Klub československých turistov chatu odkúpil v roku 1927, prerobil a o rok neskôr otvoril. Mala 25 lôžok a svietilo sa v nej petrolejovými lampami. Útulňu nazvali po všestranne aktívnom Andrejovi Halašovi, ktorý vraj ako prvý vyznačkoval trasu na hole. Na jej výstavbu nemalú sumu poskytol aj martinský predseda klubu turistov Emil Koreň.

Halašovka a za ňou chata, ktorú po vypálení znovu postavili a stojí doteraz. „Bol to obchodník, ktorý mal pri obchodnej akadémii postavený dvojpodlažný dom s obchodom so strižným a módnym tovarom. Bohužiaľ, už nestojí. Na jeho mieste sú obchody s priechodom k autobusovej stanici,“ doplnil Igor Dobrovolný.

Halašovku, ako ju všetci volali, pred 80 rokmi 30. októbra 1944 vypálili. Rovnako ako ďalšie dve chaty - Flochovu a turistickú chatu.

Tragédia Flochovej chaty

Druhou chatou pre turistov bola Flochova chata pod Veľkou lúkou, ktorú postavil v roku 1933 podnikateľ Ján Floch so synom Štefanom. Mala 6 izieb, v ktorých našlo nocľah až 50 osôb. Súčasťou chaty bola i reštaurácia a mliekareň.

Pár dní pred vypálením sa v nej ukrýval mladý akademický maliar, grafik a nadšený turista Janko Novák, ktorý sa zapojil do Povstania. To sa mu stalo osudným. Zomrel pri prestrelke s Nemcami. Na jeho počesť sa od roku 1950 organizovali lyžiarske preteky Memoriál Janka Nováka.

Tak ako Halašovka, i Flochova chata ostala len na fotografiách. „Po vojne už chata nebola obnovená. Do tohto priestoru umiestnili dolnú stanicu súčasnej šesťsedačkovej lanovky,“ píše sa v knihe Útulne a chaty Malá Fatra.

Trojchodový obed na holiach

Za to novú šancu po vojne dostala tretia. V úvode spomínaná chata Klubu československých turistov na Veľkej Lúke, ktorá stála povyše Halašovky a tento rok si turisti pripomínajú jej až tri výročia. Jej predchodkyňu slávnostne otvorili pred 90 rokmi spolu s prvým úsekom Cesty Dr. Jozefa Országha - 6. júla 1934.

Trojpodlažná budova mala kapacitu 70 postelí. Do každej izby bol zavedený vodovod, elektrina, klub vybudoval i kúpeľne, kanalizáciu a telefónne spojenie. Len pre zaujímavosť, denná penzia pre člena klubu na izbe bol 30 Kčs, pre nečlena 37 Kčs.

Prvým nájomcom bol obchodník a zanietený turista Ferdinand Holko, druhý Karol Kern, ktorý bol predtým chatárom na vysokotatranskej Téryho chate. Príchodom do Turca podporil rozvoj lyžiarskeho športu, keďže sám bol skúseným pretekárom.

Lyžovačka po meste

Do výstavby horských chát Martinčania lyžovali od roku 1921 po uliciach mesta. Prvé lyže do Turca priniesli Révaiovci. Okrem Martina Zimana, neskoršieho chatára na Magure, mali jedny z prvých lyží Andrej Halaša či Ján Petrikovich.

Lyže si buď vyrobili sami, alebo si ich dali urobiť. „Medzi najznámejších výrobcov lyží v Turci patrili majster Ondrej Sokol z Diakovej, Jesenský z Dolnej Štubne a Debnár z Vrícka,“ uvádza sa v zmienenej publikácii o chatách.

Magura predbehla hole. Po vojne vypálenú chatu na tom istom mieste opäť vybudovali a otvorili v máji 1949. Je tomu už 75 rokov a stojí dodnes. Kým prvá chata pred vojnou stála 300--tisíc korún, novú postavili za 6,5 milióna korún.

K chate tiež zriadili pre autá novú cestu z Vrútok, ktorá slúži dodnes. Kapacita novej chaty sa zvýšila na 150 lôžok. S rozvojom lyžiarskeho športu Martinské hole ale predbehli iné chaty. Prvý vlek v Turci vybudovali v roku 1955 pri chate na Kľačianskej Magure, skokanský mostík v roku 1951 pri Turanoch. Martinské hole sa dočkali vleku o dva roky neskôr.

Masarykova chata na Šerlichu

Masarykova chata u Deštného v Orlických horách stojí na hřebenu Šerlichu v nadmořské výšce 1019 m s výhledem do Čech i Polska. Chata je ve velmi výhodné poloze pro pěší i lyžařskou turistiku. Prochází kolem ní červeně značená hřebenová Jiráskova stezka vedoucí z Broumova do Litomyšle. V zimě je to udržovaná magistrála pro běžkaře. 50metrů od Masarykovy chaty je Polský lyžařský areál Zieleniec, díky jeho poloze na severních svazích a vysokým sněhovým srážkám zde leží sníh téměř 150 dní v roce. Zieleniec nabízí 3 lanovky a 25 vleků všech úrovní. Pro milovníky nočního lyžování je k dispozici 10 upravených osvětlených svahů. Navíc v blízkosti chaty je k dispozici 350 m dlouhý lyžařský vlek na svahu pro nenáročné lyžaře.

Nedaleká přírodní rezervace prales Bukačka je pro bohatství rostlinných druhů nazývána botanickou zahradou Orlických hor. Jejich nejvyšší vrchol Velká Deštná je od chaty vzdálen 3 km. Modrá turistická značka vede přes Šerlišský Mlýn do Deštného. V tomto turistickém středisku vzdáleném 4 km lze nakoupit, občerstvit se, vyhledat lékařskou službu. Masarykova chata je v celoročním provozu.

Masarykova chata stojí na místě horské osady Scherlichgraben (původně Schierlichhäuser), vzniklé na přelomu 17. a 18. století. Roku 1844 měl Horní Šerlich deset dřevěných chalup. Některé najdeme ještě dnes, rozptýlené na vrcholové louce a na otevřeném svahu v horní části Šerlišského dolu.

Chata na Šerlichu byla postavena v letech 1924 - 25 Klubem českých turistů z Hradce Králové podle projektu brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Stavitelem byl F. Capoušek z Hradce Králové. O stavbě bylo rozhodnuto na valné hromadě Klubu českých turistů dne 12. 2. 1921, základy položeny 25. 3. 1924 a za účasti Aloise Jiráska byla dne 14. 9.

Krátce na to byla na bývalé pruské straně, blízko hranic, postavena pěkná nová chata nazývaná Hindenburgbaude. Češi ji posměšně nazývali „trucbaude“, protože měla konkurovat české Masarykově chatě. V letech 1930 - 1932 bylo dokončeno turistické značení z Hradce Králové na Masarykovu chatu. Roku 1931 byla zahájena stavba silnice z Deštného, dokončená o čtyři roky později. Roku 1935 byla na Šerlichu zřízena i meteorologická stanice a před chatou byla odhalena busta prezidenta T. G.

21. 9. 1938 byla Masarykova chata přepadena nacisty z Freikorpsu. Pokus o vypálení naštěstí nevyšel. Počátkem října 1938 byla chata evakuována. Němci chatu přejmenovali na Hitlerbaude. Chata byla osvobozena 10. 5. 1945 Sovětskou armádou. Bylo jí vráceno původní jméno, bohužel jen do počátku padesátých let. Pak se z Masarykovy chaty stala jen „chata ČSTV na Šerlichu“. Další dvojí přejmenování spadá do období roku 1968, a konečně od roku 1990 nese opět Masarykovo jméno.

Současnost chaty Kyčerka

V současnosti nabízí chata Kyčerka celoroční ubytování v pokojích s různou kapacitou. Celková kapacita ubytování je 40 osob. Sociální zařízení jsou společná na patře. Chata má prostornou klubovnu v přízemí vybavenou TV a SAT.

Nabízíme pořádání školení, letních i zimních škol v přírodě a veškerých jiných druhů setkání a oslav. Ubytování na leden a únor je již plně obsazené.

O vybraných daniach za ubytovanie vedie prevádzkovateľ zariadenia poskytujúci ubytovanie dvojmo jednoduchú a preukázanú evidenciu. Táto evidencia musí obsahovať: meno, priezvisko ubytovaných, adresa trvalého bydliska, doba pobytu.

Každá právnická alebo fyzická osoba, ktorá poskytuje ubytovanie si vyzdvihne na mestskom úrade potvrdenky na zaplatenie daní. Daň platí prevádzkovateľ, ktorý poskytuje prechodné ubytovanie na mestský úrad v štvrťročných splátkach vždy do 15.

Turistická chata Kyčerka.

Turistika a okolí

Okolí chaty Kyčerka nabízí mnoho možností pro turistiku a rekreaci. Můžete se vydat na pěší túry po okolních kopcích, navštívit místní památky nebo si užít lyžování v zimních měsících.

Chránená krajinná oblasť Štiavnické vrchy sa rozprestiera v okresoch Banská Štiavnica, Žiar nad Hronom, Žarnovica, Zvolen, Levice a Krupina. Z geologického hľadiska budujú Štiavnické vrchy andezity, ryolity, brekcie a tufy. Územie je bohaté na výskyt minerálov. Na rudnom poli v okolí Banskej Štiavnice bolo opísaných vyše 120 rudných žíl, ktoré obshujú okolo 140 druhov a odrôd minerálov.

Pestré geologické zloženie sa odráža i v pestrosti miestneho reliéfu. Prevažuje vrchovinový a hornatinový rázsochovitý reliéf, nižšie s prechodom do rezanej pahorkatiny. Toto geologické podložie spolu so svojráznou geomorfologickou stavbou a polohou na rozhraní rozdielnych klimatických typov umožnilo vývoj druhovo rozmanitých rastlína živočíchov.

Sitno je najvyšším vrchom Štiavnických vrchov a predstavuje výraznú krajinnú dominantu. Z jeho vrcholu je široký kruhový výhľad. Strmé skalné steny z andezitu chránia vrchol z troch strán. Sitno je charakteristické jedinečným striedaním panónskej a karpatskej flóry. Je miestom výskytu viacerých chránených druhov rastlinstva a živočíšstva. Samotný vrchol bol osídlený už v období praveku. Počas archeologických prác tu bolo odkryté mohutné lužické hradisko. Neskôr vzniknutý stredoveký hrad patril Koháryovcom, neskôr Coburgovcom.

Oblasť Sitna je považovaná za kolísku európskej turistiky v stredných polohách. Na vrchole Sitna je v mesiacoch máj až september v prevádzke rozhľadňa, ktorá zároveň plní funkciu informačného strediska. V rozhľadni je umiestnená miniexpozícia CHKO.

Záhradu o rozlohe 3,5 ha vysadili v rokoch 1838 - 1861. Na jej výsadbe a zveľaďovaní sa podieľali vysokoškolskí profesori, najmä R. Feistmantel, K. Wagner, F. Illés, Ľ. Fekete, E. Vadas. Záhrada je rozdelená na dve časti cestou. V oboch častiach záhrady je vysadených okolo 250 rôznych domácich a cudzokrajných drevín.

Prírodná rezervácia na svahu Kamennej nad obcou Vyhne. Založil ho v roku 1900 asistent na Baníckej a lesníckej akadémii J.Tužoň na ploche 7,73 ha. Arborétum je rozdelené na 350 plôch o veľkosti 15×15 m. Výstavbu podporil i prezident Masaryk.