Udržitelný rozvoj cestovního ruchu: Definice a pilíře

V dnešní době, kdy se naše planeta potýká s globálními environmentálními problémy a sociálními výzvami, je stále důležitější klást důraz na udržitelnost ve všech oblastech našeho života, včetně cestovního ruchu. Udržitelný rozvoj cestovního ruchu lze definovat jako takový, který zabezpečuje zajištění současných a budoucích potřeb účastníků cestovního ruchu a přitom pomáhá rozvoji území. S přihlédnutím k šetrnému využívání přírodních a kulturních hodnot vede k dlouhodobé prosperitě dané oblasti.

Ačkoliv je téma udržitelnosti v dnešní době často rozebíraným tématem, řada lidí si pod tímto pojmem nedokáže představit nic konkrétního. Co tedy znamená udržitelný rozvoj obecně? Jedná se o uspokojování současných potřeb bez ohrožení schopnosti budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby.

Tři pilíře udržitelného rozvoje

Tři pilíře udržitelného cestovního ruchu

Udržitelný cestovní ruch stojí na třech pilířích: ekologické, sociální a ekonomické udržitelnosti. Každý z těchto pilířů představuje klíčovou složku udržitelného rozvoje cestovního ruchu.

Ekologická udržitelnost

Tento pilíř se zaměřuje na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů a životního prostředí. Zahrnuje snižování emisí skleníkových plynů, minimalizaci produkce odpadu, ochranu biodiverzity a zachování přírodních a kulturních lokalit. Cílem ekologické udržitelnosti je zajistit, aby turismus nezpůsoboval trvalé škody na životním prostředí a aby přírodní zdroje byly zachovány pro budoucí generace.

Je několik možností, jak minimalizovat dopad cestování na životní prostředí. Prvním způsobem může být využívání místní hromadné dopravy a na delší vzdálenosti vlaků a autobusů. Osobní autodoprava je z hlediska množství emisí skleníkových plynů v turismu druhou nejvýznamnější (po letecké dopravě) a tak je při cestování osobním automobilem optimální jej využít na maximum a případně využít spolujízdu (například platformu BlaBlaCar) nebo autostop.

Turismus je zodpovědný až za 8% světových skleníkových plynů a z toho až 72% připadá na dopravu, 24% na ubytování a 4% na další aktivity. Nejvíce škodlivým druhem dopravy pro klima je letecká doprava, která představuje až 40% emisí skleníkových plynů produkovaných turismem (z pohledu celkových světových emisí jsou to 2%) a navíc má mnoho dalších negativních vlivů na klima. Je tedy vhodné minimalizovat využití letecké dopravy a na kratší vzdálenosti upřednostnit autobusovou nebo vlakovou dopravu.

Sociální udržitelnost

Tento pilíř se soustředí na zajištění, aby cestovní ruch přinášel prospěch místním komunitám a respektoval místní kulturu a tradice. Zahrnuje zapojení místních obyvatel do turistických aktivit, podporu místního podnikání, vytváření pracovních míst a posilování sociální soudržnosti. Sociální udržitelnost se také zaměřuje na eliminaci negativních sociálních dopadů turismu, jako je například přelidnění, znehodnocování místních tradic a ztráta kulturní identity.

Příklady zásad pro sociální udržitelnost:

• Respektujte lokální kulturu, obyvatele, jejich zvyky a tradice. Informujte se o těchto zvycích ještě před cestou.

Ekonomická udržitelnost

Tento pilíř se zabývá ekonomickými aspekty cestovního ruchu a jeho přínosem pro destinace. Ekonomická udržitelnost také klade důraz na spravedlivé rozdělování přínosů cestovního ruchu mezi různé aktéry a odvětví.

Jedním z přínosů cestovního ruchu pro rozvoj území je vytváření nových pracovních příležitostí. Příjmy z cestovního ruchu jsou dále významnou součástí příjmů státních i místních rozpočtů.

Podíl cestovního ruchu v ČR na HDP

Udržitelný cestovní ruch a destinační management

Pro úspěšnou implementaci udržitelného cestovního ruchu hraje důležitou roli také organizace destinačního managementu (DMO), což je organizace zodpovědná za správu a rozvoj turistické destinace. Je součástí konceptu udržitelnosti, kdy tedy nejde pouze o zachování a obnovu přírodních zdrojů, ale také o aspekty sociokulturní a ekonomické.

Koncept udržitelného cestovního ruchu má za cíl snížit negativní dopady rozmáhajícího se turismu. Ve skutečnosti mají všechny formy cestovního ruchu potenciál být udržitelné, pokud jsou správně plánovány, rozvíjeny a řízeny. Tento přístup k rozvoji cestovního ruchu se stal téměř všeobecně akceptovaným a politicky žádoucím. Jde o koncept, který pokrývá komplexně oblast cestovního ruchu, včetně zájmu o ekonomické, sociální a environmentální otázky.

Formy udržitelného cestovního ruchu

Existuje mnoho forem cestovního ruchu, které mohou být udržitelné:

• Agroturistika: Jedna z forem venkovské turistiky, která spočívá v pobytu turistů na farmě a seznámení se s každodenním chodem statku.
• Pěší turistika: V České republice se nachází velké množství turistických tras a stezek a pěší turistika se u nás těší velké oblibě. Pěší turistika je velmi ekologický způsob turismu a umožňuje poznat místní kultury, památky a přírodu.
• Cykloturistika: Turistika provozovaná na kole. V České republice je velká síť cyklostezek a cyklotras, například Moravské vinařské stezky, cyklostezka Baťův kanála mnoho dalších.
• Kanoistika a vodní turistika: Rekreační sjíždění řek na kánoích, kajacích či raftech je v České republice velmi rozšířeným způsobem turismu. Vodáci v letních měsících plují po proudu řeky a nocují většinou v tábořištích okolo řeky.
• Běh na lyžích: Dalším druhem udržitelné turistiky, která umožňuje pohyb po zasněženém území, kde by jinak chůze byla nemožná či náročná. Mohou být také využity sněžnice či skialpové lyže.
• Jezdecká turistika: Po České republice je několik jezdeckých stezek, které vytvořil Klub českých turistů.

Pandemie covidu-19 poukázala na mnohé výzvy udržitelnosti cestovního ruchu. Současně však pandemie vytvořilapříležitost k přehodnocení stávajícího systému a postupů vedoucích k udržitelnému turismu. Cestovní ruch zpomalil natolik, že nabídl prostor k hledání nových řešení.