Svatá Lucie byla sicilská dívka, jejíž památku si každoročně 13. prosince připomínají římští katolíci, luteráni i ortodoxní křesťané. V našich krajích byla Lucie uctívána jako symbol čistoty. K tomu se vázalo také množství lidových obyčejů.
Adventní doba je spojená s různými lidovými tradicemi, včetně tajemných postav jako Perchta a Žber. Dlouhé prosincové noci daly vzniknout mnoha lidovým tradicím v období adventu a někdy se jednalo až o hororové výstupy s tajemnými postavami, které jsou dnes již minulostí.
Čas obchůzek Barborek, Mikulášů a Lucek byl pevně zakotven v kalendáři, ale po Lucii až do Štědrého dne se kdykoliv mohla objevit ve stavení Perchta či Žber, ze kterých děti mívaly veliký strach.
Historie a legendy spojené se svatou Lucií
Svatá Lucie se narodila okolo roku 286 v sicilských Syrakusách, v rodině zámožných křesťanů. Světice měla uzavřít sňatek s bohatým pohanským mladíkem, ale sňatek odmítla a své věno rozdala chudým. Pohanský mladík pak sv. Lucii udal jako křesťanku.
Když nechtěla obětovat pohanským bohům, byla přivázána ke spřežení několika volů, kteří ji měli odtáhnout do místního nevěstince. Svatá Lucie však stála pevně na místě a ani volské spřežení s ní nedokázalo pohnout. Dívka pak byla v roce 304 v Syrakusách umučena.
Osud sv. Lucie (asi 283 - asi 304) je opředen mnoha legendami, z nichž žádná není potvrzená. Jedna z legend říká, že se Lucie modlila ke sv. Agátě, aby vyléčila její na smrt nemocnou matku. Když se tak stalo, věnovala Lucie všechen svůj majetek chudým a vyprávěla svůj příběh všem, kdo chtěli naslouchat.
To se nelíbilo místnímu vykonavateli římské moci, a tak ji nechal usmrtit. To se podařilo až po několika neúspěšných pokusech, například oheň se Lucie ani nedotkl. Jiná legenda vypráví o tom, že se Lucie zaslíbila křesťanskému bohu a odmítla si vzít za muže pohana. Zhrzený nápadník Lucii udal římskému zástupci sídlícímu v Syrakusách na Sicílii, odkud Lucie pocházela.
K veřejnému znásilnění však nedošlo - všechny pokusy o dopravení Lucie do nevěstince selhaly. Dokonce i voli, kteří měli táhnout vůz, odmítli poslušnost. Zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži, a tak ji nakonec kat probodl mečem hrdlo. Zemřela 13. prosince 304. Z posledních sil ještě vyřkla proroctví, že pronásledování křesťanů brzy skončí.
Stalo se tak o 9 let později, kdy padl Dioklecián a římský císař Konstantin I. Veliký křesťanství povolil. V 5. století byla Lucie prohlášena za svatou a patronku města Syrakus.
Lucie si svůj život ale představovala docela jinak. Dalším problémem byla nemoc Luciiny matky, která trpěla krvotokem. Společně se vypravily na pouť ke sv. Zatímco si Lucie u matky vyprosila zrušení svatby, „snoubenec“ nesouhlasil. Lucie mezitím rozdala své věno chudým a muži dala na vědomí, že se vdávat nehodlá. Ten se jí stále nechtěl vzdát. Když se navíc Lucie dozvěděla, že se na ní mladíkovi nejvíce líbí její oči, vydloubla si je a nechala mu je poslat. Podle legendy jí měly do rána narůst nové, ještě krásnější.
Poté, co se zhrzený ctitel dozvěděl o tom, že je Lucie křesťankou, udal jí z pomsty císaři Diokleciánovi, vyhlášenému pronásledovateli vyznavačů nového náboženství.
Svatá Lucie je patronka advokátů, spisovatelů, vrátných a dalších profesí. Její přímluva vás ochrání před bolestmi v krku, infekcí a očními chorobami. Patronka ochraňuje též děti a nevidomé.
V kostele sv. Jeremiáše a sv. Svatá Lucie je patronkou slepců a nemocných dětí, služek a sedláků. Světice je pomocnicí při očních chorobách, při bolestech v krku a nejrůznějších infekcích, při krvácení a úplavici.
Den této světice, která si dle pověsti sama vytrhla oči, a nakonec jí bylo probodnuto hrdlo, bývá spojen se zvláštními obchůzkami tajemných postav „Lucek“, které mají za úkol kontrolovat činnost hospodyněk v domácnosti a jejich prohřešky zlomyslně trestat.
Svatá Lucie má svátek 13. prosince. 13. prosince se slaví svátek svaté Lucie, patronky advokátů, spisovatelů, vrátných, přadlen, švadlen, krejčích, kočích a dalších řemesel, ale i kajících se prostitutek.
V českých zemích bylo na sv. Lucii zakázáno příst len a drát peří. Po vesnicích chodily ženy převlečené za Lucky, v bílém oděvu a se zamoučeným obličejem. Děti, které se uměly pomodlit obdarovávaly, ostatním hrozily metlou.
Na svátek svaté Lucie (13.prosince) podle tradice nesmíte doma uklízet a dělat žádné domácí práce. Připomeňme si, jaké lidové tradice se pojí s tímhle starým křesťanským svátkem. Je jich hodně a na mnohé jsme možná už dávno zapomněli!
Svátek svaté Lucie (13. prosince) patří především ženám a dívkám, které by se v tento den měly vyhýbat domácím pracím. V minulosti se zakazovalo drát peří, tkát, prát a příst.
Ženě, která by pravidla porušila, by Lucka naplnila místnost nebo alespoň velký koš prázdnými vřeteny a ona by je musela všechny obratem napříst. Někde se za Lucky převlékaly ženy ze vsi a chodily kontrolovat své sousedky, zda skutečně odpočívají.
Je to trošku paradox, protože svatá Lucie je údajně i autorkou tradice předvánočního úklidu. Svatá Lucie, tajemná bílá postava, kontrolovala pořádnost hospodyněk a kárala ty, které ještě neměly dokončeno gruntování.
13. Během svátku svaté Lucie se doporučuje vyhnout se domácím pracím jako předení, draní peří nebo praní. Svatá Lucie byla křesťanka, která si vydloubala oči, aby se vyhnula sňatku. Nakonec byla udána císaři a morálně perzekuována.
Lidové zvyky a tradice
Jedním z nich byl přísný zákaz domácích prací - Lucky při obchůzkách kontrolovaly domácnosti, zda ženy náhodou nepředou, nederou peří, netkají a neperou. Důležité ovšem bylo, aby stavení bylo, jak se patří na vánoční svátky uklizené.
Běda těm nešťastnicím, co zvyk nedodržely nebo uklidit nestihly! Lucky by jim rozfoukaly peří po světnici, případně by se dožadovaly okamžitě napříst plný koš vřeten.
Někde chodila jedna Lucka jinde zase až šestice těchto „bytostí“. Šlo o postavy, které měly na sobě bílé pláště a obličej zakrytý maskou s čapím zobákem. Jinde chodily zahalené bílým prostěradlem a na navlhčený obličej si nafoukaly mouku.
V jižních Čechách chodilo pět až šest Lucek v dlouhých bílých pláštích s dlouhými bílými zobany jako tajemní ptáci. Postávaly u oken a mlčely. Někdy Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva, kde je natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly do nich vařečkami. Tato činnost byla odplatou za to, že jsou líní a nepomohou doma s úklidem ani před svátky.
V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek - pět žen bylo v bílém a jedna v kněžském rouše. Každá nesla něco jiného - jedna miminko, druhá hadr a "rejžák", třetí metlu, čtvrtá košík s cukrovinkami, pátá malířskou štětku.
Před dnem sv. Lucie se většinou končilo s přástkami a pokračovalo se zase až po Vánocích. Takže Lucky toho měly celkem dost za úkol, podle toho taky nosily své atributy. Některé Lucky měly husí peroutky, čistily domácnosti, nebo při kolovratu měly nějaký proutek nebo dřevěný nůž.
S řadou těchto adventních zvyků se potkáte například v expozicích kouřimském skanzenu, na výstavě Lidové Vánoce v Polabí anebo v Dřevěném městečku v Rožnově pod Radhoštěm. Výjimečné prosincové prohlídky skanzenu Vysoký Chlumec také přiblíží atmosféru lidových Vánoc v 19. a na začátku 20. století.
Svatá Lucie a pranostiky
Velmi známá je lidová pranostika: „Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ Lidové pořekadlo „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“, znají všichni. Málokdo ale dokáže říct, co to znamená.
Rčení pochází ze středověku, z dob, kdy lidé používali juliánský kalendář a zimní slunovrat připadal na 13. prosince. V 16. století se však začal používat přesnější gregoriánský kalendář a slunovrat se o několik dní posunul, dnes nastává okolo 21. prosince.
Přesto je na rčení mnoho pravdy, což můžeme pozorovat na východech slunce. Do svátku svaté Lucie vychází slunce čím dál později a večer zapadá dříve než předchozí den - noci se prodlužují. Ale poté začíná slunce zapadat později, takže je odpoledne déle vidět.
Vyskytl se názor, že se jedná o omyl našich předků. S tím však nelze souhlasit, neboť lidové pranostiky vycházejí z dlouhodobého pozorování našimi předky. Tento rozdíl vyplývá z nesrovnalostí mezi starším juliánským kalendářem a skutečným slunečním časem. Juliánský kalendář se v důsledku určitých nepřesností posunoval každých 128 let zhruba o jeden den vpřed.
Propočty lze zjistit, že ve 14. a 15. století svátek sv. Lucie připadl na den zimního slunovratu, a právě tehdy tato lidová pranostika vznikla. Po reformě kalendáře a posunu času byl svátek sv. Lucie stanoven na 13. prosince, ale ústní tradice o upíjení noci sv. Lucii zůstala zachována.
K 13. prosinci se váže i řada magických rituálů, protože v předvečer Luciina svátku nastává jedna z nejtemnějších nocí, kdy se prý scházejí čarodějnice, aby škodily lidem. Právě Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly.
Od svátku sv. Lucie až do Božího narození dávaly hospodyně kravám kousek těsta smíchaného s rozličným kořením a zeleninami, aby nad nimi neměly zlé síly moc. Na Moravě se před zlými kouzly lidé chránili tak, že od 13. prosince do Štědrého dne odhodili každý den jedno poleno. Tímto dřevem pak zatopili na Boží hod.
Svatá Lucie ve Skandinávii
Oslavy sv. Lucie jsou ve Skandinávii v moderní době poměrně nové. Poprvé se objevily ve Švédsku na počátku 19. století a až v polovině 20. století se rozšířily do ostatních severských zemí. Slaví se i v Grónsku. Jméno sv. Lucie však bylo připomínáno už od příchodu křesťanství do Skandinávie.
Prvky starého pohanského náboženství se smísily s novou křesťanskou tradicí a jméno sv. Lucie se zezačátku často pletlo s Luciferem. Navíc 13. prosinec připadal podle starého juliánského kalendáře na nejdelší noc v roce. Tohle všechno přispělo k tomu, že byla noc sv. Lucie tehdy spojována především s nadpřirozenými bytostmi, které putovaly od statku ke statku a kontrolovaly, zda je vše připravené na oslavu Vánoc.
V západním Švédsku se ujala tradice průvodu dívek a žen oblečených v bílých róbách a s věnci na hlavě, v případě „sv. Lucie“ věncem ozdobeným (obvykle sedmi) svíčkami. Tento zvyk, který se dochoval až do dnešní doby, pochází patrně z Německa.
Je běžné, že si ve školách, v práci i celonárodně volí Seveřané svou sv. Lucii. K oslavám patří také píseň sv. Naše svatá Lucie je jen malou kapkou v moři svatých, zato ve Skandinávii ji uctívají a milují: 13.
Zimní slunovrat
Toto lidové moudro zná snad každý, málokdo však ví, jak to s ním vlastně je. Rčení pochází ze středověku, z dob, kdy lidé používali juliánský kalendář a zimní slunovrat připadal na 13. prosince. V 16.
Co znamená zimní slunovrat? V neděli 21. prosince 2025, přesně v 16:02 hodin nastává zimní slunovrat, Slunce vstoupí do znamení Kozoroha a nastane zimní slunovrat, což znamená že po nejkratším dni v roce přijde nejdelší noc.
Slunce je nejníže nad obzorem, takže jeho paprsky dopadají do české kotliny nejvíce šikmo. Na své pouti po obloze Slunce dosáhlo obratníku Kozoroha a vrací se zpět k rovníku. Nastává také astronomická zima.
Od této chvíle se ale začnou dny pozvolna prodlužovat, a to až do letního slunovratu. Jaké legendy přináší období zimního slunovratu? Říká se, že prosincem rok končí, ale zima začíná.
Opravdu teprve začíná: i když prosinec už patří do zimy, ze všech zimních měsíců má nejvyšší průměrnou teplotu. Přináší s sebou spousty pranostik a starých lidových zvyků: je to přece čas adventu, zimního slunovratu a Vánoc.
Další adventní zvyky a tradice
Svátek svaté Lucie patřil k pěkným adventním zvykům, jehož oslavy už ale pomalu vymizely. Podle nejstarší dochované zprávy o obchůzkách Lucek v díle Jana Jakuba Ryby z roku 1804 Lucky "trestaly" děti.
Lucka byla bíle zahalená a s maskovanou tváří, ztělesňovala strach a hrůzu. Jinde chodilo Lucek více a dětem, které byly hodné, daly malý dárek, zatímco ty zlobivé vyšlehaly metlou.
V jiných místech naší země zase byla Lucka stará, hrbatá žena, které obličej zakrývala maska. Svatá Lucie je také symbolem čistoty, zároveň však patronkou velkého množství profesí a řemesel, například kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, krejčích, švadlen, tkalců, nožířů, kočích, písařů, notářů.
V Anglii je patronkou advokátů, podomních obchodníků, spisovatelů a služek. Je také ochránkyní před čarodějnicemi. Například na Moravě se před zlými kouzly chránili tak, že od 13. prosince až do Štědrého dne odhodili každý den jedno poleno.
Znáte tajemné postavy adventu? Pravé české Vánoce jsou plné pohádek. Zabaví děti při čekání na Ježíška, doplňují pohodu a laskavost slavnostního večera, čile se o nich debatuje při rodinných vánočních sešlostech na Boží hod i na Štěpána a scénky i hlášky z těch nejlepších umíme po mnoha společných letech zpaměti.
Možná ten pocit znáte - nazdobíte stromeček, připravíte salát, cukroví máte napečeno a přece cítíte, že i když je vše hotovo, stále ještě něco chybí... Může to být jedna z vánočních drobností, která právě u vás vykouzlí tu pravou vánoční atmosféru.
Zpátky do dětství se vrátíte s vánočními lucerničkami nebo andělským zvoněním, někde je tím posledním bílým místem tradiční rodinná ozdoba, jinému stačí zapálit františek.
Víte, že počátky oslav adventu sahají až do 5. - 6. století? Advent je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před 25. prosincem. Doba adventní je pro křesťany časem očekávání narození Krista a první adventní den je zároveň začátkem nového církevního roku, bez ohledu na civilní kalendář.
Samotné slovo advent pochází z latinského "adventus", což znamená příchod. V dobách předkřesťanských naši předci v tomto čase oslavovali zimní slunovrat, návrat životadárného světla.
Nehledejte dárky v obchodních centrech. Na portálu Kudy z nudy jsme našli spousty fantastických míst z celého světa - a přitom jsou u nás doma, v místech, kam to máte docela blízko. Důležitou osobností Zásmuk poloviny 17. století byl nejvyšší purkrabí království českého, tedy zástupce samotného císaře v Čechách.
České lidové zvyky jsou založeny na křesťanské nebo pohanské tradici, často se navíc liší kraj od kraje. Ve městech se v dnešní době udržují méně, avšak na vesnicích jsou stále velmi živé.
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm připravilo na předvánoční čas mnoho akcí. Všechny mají společné téma - ukázky adventních a vánočních tradic. Dozvíte se zde, jak vypadaly Vánoce za starých časů. Nejbližším programem je Mikulášský podvečer, který proběhne už ve čtvrtek 5.
Jméno Lucie
Že Lucie slaví svátek právě v tomto období, není žádná náhoda, jak by se mohlo zdát. Jméno Lucie i jeho varianty Lucia nebo Luciana mají původ v latinském slově lux, což znamená světlo. Jméno Lucie se tak překládá jako světlá nebo zářící. Každá Lucie má v sobě onu jiskru, která jí dodává lesk. Osobním číslem je 7, vhodnou barvou je červená a je to jméno vhodné pro jakékoliv znamení.
Zanechat komentář