V řadě zemí má cestovní ruch dlouhodobou tradici a ekonomiky takovýchto zemí jsou na něm doslova závislé, což je velmi skličující v souvislosti s pandemií koronaviru.
Tento sektor má v současnosti podíl na světovém HDP 10 %, což je skutečně dost. Pokud se podíváme na jednotlivé země v EU, tak největší podíl cestovního ruchu na HDP má podle posledních údajů oblíbené Chorvatsko a to 24,9 %. Druhá nejvíce závislá země na turistickém ruchu je Kypr, kde se cestovní ruch podílel z 21,9 % na HDP. Za Kyprem následuje Řecko s podílem 20,6 %.
Česku v posledních letech klesá podíl cestovního ruchu na HDP. Podíl cestovního ruchu na HDP činil 7,8 %. Česká ekonomika se tedy více začala orientovat na výrobu a služby jiného charakteru, než je cestovní ruch. Tím tedy jiné sektory rostly mnohem více a jejich příspěvek do HDP byl větší. Slovensku podíl cestovního ruchu na HDP v posledních letech velmi mírně rostl.
V řadě případů platí, že slabé ekonomiky jsou značně závislé na cestovním ruchu. Cestovní ruch tak v řadě zemí přijde o desítky miliard EUR. To se samozřejmě podepíše i na pracovních místech vzhledem k tomu, že řada společností z cestovního ruchu už začala masivně propouštět.
Globálně se očekává, že cestovní ruch může kvůli koronaviru přijít až o 50 milionů pracovních míst, přičemž nejvíce zasaženou oblastí by měla být Asie, kde by se jednalo o 30 milionů pracovních míst, v Evropě by pak šlo o 7 milionů pracovních míst, v USA o 5 milionů pracovních míst a zbytek pracovních míst zahrnují ostatní kontinenty.
Rekonvalescence odvětví může trvat řadu měsíců až spíše let.
Dopad pandemie covid-19 na ekonomiky závislé na cestovním ruchu
Rok 2020 přinesl nejen zdravotnickou, ale také ekonomickou krizi. Pandemie covid-19 si vyžádala miliony obětí a prudký propad ekonomik. Evropská unie za minulý rok zaznamenala podle predikcí Evropské centrální banky pokles růstu HDP o 7,3 %. Hranici poklesu růstu přes 10 % překonalo v EU pouze Španělsko s -11 % a Itálie s -10,6 %.
Tyto dvě země zasáhla ekonomicky pandemie covid-19 nejvíc. Ve Španělsku se tak jedná o největší recesi od dob španělské občanské války na konci 30. let. Itálie se potýká s největším propadem HDP od konce 2. U obou zemích je toto číslo výsledkem dlouhých a přísných karanténních opatření, které na jaře minulého roku téměř zastavilo hospodářství. Podle statistik pocítil největší dopad na příjmy sektor služeb, zejména aktivity spojené s pohostinstvím. Kvůli omezení mobility strádalo i odvětví cestovního ruchu, které je u obou zemí hnacím motorem hospodářského růstu.
Ekonomiku zemí tedy značnou část roku hnaly vládní výdaje, což se odrazilo na vyšším veřejném dluhu a deficitu. Nejmenší ekonomickou ztrátu (-2,9 %) zaznamenalo v Evropské unii Švédsko, jehož přístup k pandemii covid-19 byl velmi odlišný od ostatních členských zemí.
Švédská vláda lidem doporučila, aby se nedružili a zůstávali v bezpečí izolovaní. Až ke konci roku zakázala shromažďování velkého počtu lidí a zavedla některá cestovní omezení. Částečná záchrana ekonomiky si ale našla svou oběť v počtu obětí pandemie. Švédské statistiky vykazují nadměrnou úmrtnost. Během období pandemie zemřelo o téměř 30 % více Švédů, než by tomu bylo za normálních okolností. Švédsko čelí kritice, protože neochránilo starší lidi, zejména ty, kteří žijí v pečovatelských domech. Druhý nejmenší propad ekonomiky s -3,3 % HDP vykazuje Finsko, kde vláda už od počátku loňského roku prosazovala přísná opatření a uzavírala hranice.
K ekonomickému oživení napříč členskými zeměmi EU má přispět nástroj Next Generation EU, jehož prostředky mají nabídnout řešení výzev spojených s pandemií covid-19. Fond na podporu oživení je součástí balíčku ve výši 1824,3 miliard eur, který pojímá jak víceletý finanční rámec, tak nástroj Next Generation EU.
Graf: Dopady koronavirové krize na cestovní ruch
Španělsko: Příklad země závislé na cestovním ruchu
Španělsko se loni stalo druhou nejnavštěvovanější destinací světa, když do země na Pyrenejském poloostrově zavítalo rekordních 94 milionů zahraničních turistů. Tento výrazný úspěch v odvětví cestovního ruchu se přitom podepsal i na celkovém výkonu tamní ekonomiky, která zažila léta nevídaný rozmach. Růst španělské ekonomiky byl dokonce tak výrazný, že země byla v loňském roce zodpovědná za 40 procent veškerého růstu v eurozóně.
„Evropský průmysl aktuálně velmi trpí kvůli mnoha různým faktorům. Kromě cestovního ruchu za zvýšením španělského HDP stojí rovněž rostoucí odvětví finančnictví či technologií nebo také zvyšující se investice veřejného sektoru. Velká část těchto peněz přitom pochází i z evropských fondů, z nichž má země do roku 2026 obdržet až 163 miliard eur, tedy téměř 4,1 bilionu korun. Kromě velkých investic odborníci oceňují i kroky španělské vlády, jež byly zavedeny s cílem snížit inflaci způsobenou válkou na Ukrajině.
„Ukázalo se, že Španělsko je odolnější vůči různým šokům, a to včetně šoku inflačního, který byl způsoben válkou na Ukrajině. Pochvalně se vůči krokům španělské vlády nedávno vyjádřil i generální ředitel automobilek Seat a Cupra Wayne Griffiths, jenž ocenil třeba skutečnost, že země má druhou největší infrastrukturu obnovitelné energie v EU.
„Ve Španělsku máme všechny faktory, které potřebujete k úspěchu: konkurenceschopnost, kvalitně vyškolené lidi a dobrou energetickou politiku.
Nutno podotknout, že zdaleka ne všechno je ve Španělsku „růžové“. Ba naopak, problémů, jež tamní ekonomiku brzdí v ještě větším rozletu, je celá řada. Asi tím největším je vysoká míra nezaměstnanosti, která v posledním čtvrtletí roku 2024 dosáhla 10,6 procenta, což je nejhorší hodnota z celé Evropské unie. I v tomto ohledu se ovšem situace mírně zlepšuje, jelikož se jedná o nejnižší číslo za posledních 16 let.
K dalším výzvám pro budoucí růst španělského HDP patří rovněž velká závislost země na cestovním ruchu, proti němuž navíc v poslední době mnoho místních občanů protestuje. S tím souvisí i krize na nemovitostním trhu, kdy má rostoucí počet lidí problém s pořízením dostupného bydlení, a to obzvláště v turisticky atraktivních lokalitách. Třetím závažným problémem je pak obrovský veřejný dluh Španělska, který je aktuálně vyšší než roční hospodářský výkon země.
Mauricius: Závislost na cestovním ruchu a snaha o diverzifikaci
Mauricius zůstává i nadále jednou z nejstabilnějších afrických demokracií se silnými politickými institucemi. Mauricijské hospodářství je silně závislé na cestovním ruchu a je tak citlivé vůči ekonomickým útlumům především v EU, odkud pochází většina jeho návštěvníků.
V poslední době si však zaslouží více pozornosti i jiné oblasti spolupráce zejména díky zveřejněnému strategickému plánu investic do roku 2026 mauricijské vlády do různých odvětví v celkové hodnotě okolo 75 miliard Kč. Jedná se o investice do ekonomického a sociálního sektoru. V hledáčku vlády jsou zejména oblasti dopravní infrastruktury, energetiky, rozvoje letecké a lodní infrastruktury, vodního hospodářství, zdravotnictví, zemědělství nebo realitní výstavby. Větší důraz je kladen na partnerství se soukromým sektorem při provádění a realizaci projektů.
Na základě výše uvedených kritérií bylo identifikováno 31 projektů, které by mohly být realizovány v rámci PPP a které pokrývají širokou škálu prioritních strategických odvětví, jakými jsou potravinová bezpečnost a energetická soběstačnost. Rozvoj infrastruktury je prioritní v projektech na modernizaci letišť, přístavů, silnic a pozemní dopravy, vodovodů a kanalizací a životního prostředí.
Mauricijská vláda se ve svém strategickém plánu zaměřuje i na vzdělávání a odbornou přípravu v oblastech zdravotnictví, farmaceutického průmyslu či rozvoji podnikatelských parků.
Zemědělský sektor je relativně malý, tvoří 3,6 % HDP a přibližně 5 % celkové zaměstnanosti obyvatel Mauricia. Na přibližně 40 % území ostrova je zemědělská produkce, přičemž téměř 90 % obdělávané půdy zaujímá cukrová třtina, která slouží jako hlavní zdroj příjmů z vývozu. Zbývající část připadá na čaj, tabák a omezenou škálu potravinářských plodin, převážně zeleniny a ovoce. Mauricius má ve skutečnosti míru potravinové soběstačnosti nižší než 30 % a mnoho základních potravin dováží.
Význam průmyslového odvětví však roste a nyní se podílí na tvorbě HDP 18,2 % a na zaměstnanosti 21 %. Mauricijskému zpracovatelskému průmyslu, jehož podíl na HDP Světová banka odhaduje na 12 %, tradičně dominuje textilní průmysl a výroba cukru. První z nich se vyvinul ze základní výroby ve vertikálně integrovaný subsektor, čímž se Mauricius stal textilním centrem excelence v jihovýchodní Africe.
Ekonomice země dominuje terciární sektor. Služby jsou hlavním zaměstnavatelem (73 % pracovní síly) a největším přispěvatelem k HDP (65,8 %). Sektor finančních služeb je klíčovou součástí ekonomiky s příspěvkem k HDP ve výši 13,1 %, který zahrnuje finanční zprostředkování, pojišťovací služby, finanční leasing a ostatní činnosti poskytující úvěry (Mauritius International Financial Centre). Klíčové je také odvětví cestovního ruchu. Před pandemií přilákal Mauricius 1,4 milionu turistů, ale po omezeních v důsledku COVID-19 jejich počet drasticky klesl.
Jižní Evropa: Růst díky cestovnímu ruchu a výzvy do budoucna
Z porouchaného motoru se před deseti lety stala jižní Evropa tahounem evropského oživení po pandemii. Po propadu v důsledku omezení cestování v rámci boje proti Covid-19 se nyní počet turistů v celé Evropě vrací na úroveň před pandemií, z čehož těží především středomořské země. Jižní Evropa se před deseti lety stala z porouchaného motoru hnacím motorem evropské obnovy po pandemii. V letech 2021-23 se Itálie, Španělsko, Řecko a Portugalsko trvale podílely na růstu HDP EU čtvrtinou až polovinou. V budoucnu bude kvůli klimatickým změnám a inflaci těžké, aby turistický boom trval déle.
Závislost na cestovním ruchu zároveň vede k nižší produktivitě pracovní síly. Tváří v tvář vážné demografické krizi je to luxus, který si Itálie nemůže dovolit. Umělá inteligence, ženy a migrace: všechny tyto páky budou zapotřebí k podpoře růstu a dodržení vracejících se fiskálních pravidel EU. Rostoucí role cestovního ruchu v jižní Evropě EU zaznamenala rekordní léto, kdy počet nocí strávených v turistických ubytovacích zařízeních dosáhl nejvyšší úrovně za posledních deset let (1 198 milionů v 1. pololetí 2023, tj. +1,3 % oproti 1. pololetí 2019).
Přestože inflace a rostoucí náklady na cestování silně zatěžují peněženky spotřebitelů, domácnosti jsou i nadále ochotny utrácet za cestování v porovnání s jinými výdaji. V důsledku tohoto přílivu turistů, ale také rostoucích cen, zejména za dopravu, vzrostl obrat turistických aktivit ve 2. čtvrtletí 2023 v průměru o 30 % oproti 2. čtvrtletí 2022 a o 25 % oproti roku 2019 .
Očekává se, že oživení cestovního ruchu bude hrát ústřední roli v odolnosti růstu jižní Evropy, jejíž ekonomiky jsou na něm obzvláště závislé. Toto odvětví se podílí na HDP zemí tohoto regionu více než 10 % a významně přispívá k tvorbě pracovních míst, neboť se jedná o odvětví náročné na pracovní sílu.
Dlouhodobé výzvy a řešení
Při pohledu do budoucna není jasné, zda má turistický boom dostatek paliva, aby mohl být i nadále hlavním hrdinou evropského příběhu růstu. V celosvětovém měřítku přetrvávají četná rizika (makroekonomická, finanční, sociální a politická). Ve světě inflace bude pro jižní Evropu obtížné udržet si nákladovou konkurenceschopnost vůči rozvíjejícím se destinacím v rozvíjejícím se světě.
Klimatické změny mají zvláštní dopad na regiony jižní Evropy, které jsou v létě pravidelně vystaveny vysokým teplotám. Na druhé straně závislost jižní Evropy na cestovním ruchu vede k výraznému zkreslení produktivity ve srovnání se zbytkem Evropy. Činnosti spojené s cestovním ruchem se vyznačují slabší pracovní silou s nižším vzděláním a nejistějším zaměstnáním.
Nedostatek pracovních sil v Itálii se zhorší právě v době, kdy se znovu aktivují fiskální pravidla EU. Otázka produktivity je pro Itálii, kde je kvůli poklesu počtu obyvatel nedostatek pracovních sil, nesmírně důležitá. Do roku 2040 se počet obyvatel Itálie v produktivním věku sníží o 11,7 %, zatímco ve Francii o 2,4 %, ve Španělsku o 4,1 % a v Německu o 4,9 %. Společnost Coface odhaduje, že demografická krize může již v roce 2025 snížit potenciál růstu HDP Itálie téměř o polovinu. To má zásadní význam v době, kdy se do hry vracejí fiskální pravidla EU, protože jakákoli překážka růstu bude překážkou snižování dluhu. Pokles počtu obyvatel je tedy rizikovým faktorem pro fiskální udržitelnost.
Z krátkodobého hlediska je nejreálnějším způsobem, jak tomu zabránit, výrazně urychlit nábor žen do pracovního procesu, jako tomu bylo ve Španělsku v 90. až 2000. letech. V Itálii má formální zaměstnání pouze 55 % žen, zatímco ve Španělsku 70 %. Pokud chce Itálie splnit fiskální závazky navržené EU v rozpočtu na rok 2024 (a implicitně obsažené ve fiskálních pravidlech EU), musí přidat zhruba 1 milion žen do pracovní síly a zvýšit růst produktivity na 0,5 % ročně.
Pokud politiky zaměřené na práci žen a produktivitu nebudou dostatečně účinné, bude větší potřeba zahraničních pracovníků, přičemž poroste role méně kvalifikované pracovní síly. Mezi lety 2011 a 2021 se počet vysokoškolsky vzdělaných pracovníků zvýšil o 35 %, zatímco počet pracovníků bez vysokoškolského diplomu se snížil o 6 %.
I kdyby se Itálii podařilo vyrovnat míru účasti a porodnosti svých sousedů, bude otázkou několika let, než se demografický problém znovu objeví. Jakékoli dlouhodobé řešení populačního poklesu bude vyžadovat rozsáhlé zvýšení efektivity. Pokud bude umělá inteligence přijata dostatečně rychle, má velký potenciál trvale zvýšit produktivitu, možná natolik, aby kompenzovala demografickou zátěž.
Naopak, pokud se naplní obavy z přesunu pracovních míst způsobeného A.I., pak by pokles počtu obyvatel mohl pomoci zmírnit následný problém nezaměstnanosti. Z nedávného průzkumu ETC vyplývá, že ačkoli povětrnostní podmínky zůstávají hlavním faktorem, který evropští cestovatelé zvažují při výběru své cestovní destinace, 14 % respondentů uvedlo jako další problém také extrémní povětrnostní jevy, tj.
Mapa: Podíl cestovního ruchu naHDP v zemích EU (rok 2016)
Zanechat komentář