Schengenský prostor, zkráceně Schengen, je území Evropy, kde je umožněn volný pohyb osob bez hraničních kontrol mezi členskými státy. Tento prostor vznikl na základě Schengenské dohody, která byla podepsána 14. června 1985 v lucemburské vesnici Schengen, ležící na hranicích Německa, Francie a Lucemburska.
Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva.
Zakládající Schengenská dohoda byla uzavřena mezi Francií, Německem, Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem. Těchto 5 států pak 14. června 1985 podepsalo smlouvu u vesnice Schengen v mezinárodních vodách řeky Mosely na výletní lodi MS Princesse Marie-Astrid. Dohodly se na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí, kontroly na hranicích však nebyly zrušeny ihned. Vlastní Schengenská dohoda byla spíše deklarativní.
Všech 5 uvedených zemí proto podepsalo v roce 1990 Schengenskou prováděcí úmluvu (opět ve vesnici Schengen). Teprve na jejím základě se připravily všechny podmínky nutné pro otevření hranic - především byl vytvořen a zprovozněn Schengenský informační systém.
Smluvními státy je 29 zemí, z nichž 25 patří mezi členy Evropské unie, a 4 přidružené neunijní země, členové Evropského sdružení volného obchodu. Aktuálně tvoří Schengenský prostor 27 států, z toho 23 jsou členskými státy Evropské unie a 4 jsou přidružené země mimo EU. Hlavním přínosem Schengenu je volný pohyb osob, což znamená, že občané členských států mohou cestovat, pracovat nebo studovat v jiných zemích Schengenu bez nutnosti hraničních kontrol. Pro zajištění bezpečnosti byla zavedena společná pravidla pro kontrolu vnějších hranic a systém spolupráce mezi policií a justicí.
Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984.
Členské Státy Schengenského Prostoru
Členské státy EU:
- Rakousko
- Belgie
- Chorvatsko
- Česká republika
- Dánsko
- Estonsko
- Finsko
- Francie
- Německo
- Řecko
- Maďarsko
- Itálie
- Lotyšsko
- Litva
- Lucembursko
- Malta
- Nizozemsko
- Polsko
- Portugalsko
- Slovensko
- Slovinsko
- Španělsko
- Švédsko
Přidružené země mimo EU:
- Island
- Norsko
- Švýcarsko
- Lichtenštejnsko
Dne 1. ledna 2023 se členem stalo také Chorvatsko.
Mapa schengenského prostoru.
Území Mimo Schengenský Prostor
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států.
- Zahrnuty jsou do něj portugalské Azory a Madeira i španělské Kanárské ostrovy.
- Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, španělská města Ceuta a Melilla v Africe, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské regiony Aruba, Curaçao, Svatý Martin, Bonaire, Saba a Svatý Eustach.
- Ani omezeně se neúčastní britská korunní závislá území Jersey a Guernsey u francouzských břehů.
Přestože se někdy objevují opačné informace, německý ostrov Helgoland je součástí schengenského prostoru (pouze má výjimku z jednotného prostoru DPH, což umožňuje existenci duty free shopů).
Historie Rozšiřování Schengenského Prostoru
Česko a dalších 8 nových zemí EU (kromě Kypru, Rumunska a Bulharska) se stalo součástí schengenského prostoru 21. prosince 2007, a to v rámci rozšířeného SIS I (Schengenský informační systém). Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 5. prosince 2006 a týká se pozemních a námořních hranic. Termín rozšíření se zdál být několikrát ohrožen.
V červenci 2007 se zase ukázalo, že některé původní země schengenského prostoru neaktualizují dostatečně rychle svoji databázi Schengenského informačního systému. Některé státy, hlavně Německo a Rakousko, se při tomto rozšíření obávaly zvýšené kriminality zejména v příhraničních oblastech.
Podmínky Pro Vstup Do Schengenského Prostoru
Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a zboží de facto neexistují.
Jednou z hlavních podmínek pro vstup země do Schengenského prostoru je přijmutí odpovědnosti za kontrolu vnějších hranic Evropské unie. Zároveň všechny členské státy musejí uplatňovat stejná pravidla Schengenu, což se týká především kontroly vzdušného, námořního a pozemního prostoru a zavedení jednotných schengenských víz.
Dočasné Obnovení Hraničních Kontrol
Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale 2006. Výjimečná situace nastala roku 2020 při pandemii covidu-19, kdy mnohé evropské státy zavedly hraniční kontroly zaměřené především na hodnocení zdravotního stavu (např.
Pravidla Pro Cestování V Schengenském Prostoru
Občané všech zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv.
Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu.
Smluvní státy při vstupu do schengenského prostoru odstranily překážky bránící plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti související s hraniční kontrolou.
Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie i občanů třetích zemí. Řidič projíždějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, že vjel do jiného státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením státu. Evropou tak je možné projet „bez zastavení“ od jižního cípu Španělska až např.
Typická schengenská hranice - žádná pasová kontrola, jen cedule vítající návštěvníka.
Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umožnit trvale přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody (například ve volné krajině nebo po komunikacích nižší kategorie) a i mimo provozní dobu hraničních přechodů. Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice možno překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob.
Existuje však výjimka: V souladu s článkem 25 a následujícími nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), může členský stát, jenž je plně zapojen do schengenské spolupráce, dočasně znovu zavést ochranu svých vnitřních hranic.
Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých členských států. Pro Česko jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a krajiny. Podle nich v I. zónách národních parků a v národních přírodních rezervacích platí zákaz vstupu mimo značené cesty.
Mikrostáty A Schengenský Prostor
Čtyři evropské mikrostáty - Andorra, Monako, San Marino a Vatikán - nejsou oficiálně součástí schengenského prostoru, ale jsou považovány za de facto součást tohoto prostoru, jelikož mají otevřené nebo částečně otevřené hranice a neprovádějí systematické hraniční kontroly se schengenskými státy, které je obklopují.
Některé národní zákony obsahují formulaci „státy, vůči nimž se neprovádí hraniční kontrola na základě schengenské dohody a nařízení EU č.
V roce 2015 zahájily Andorra, Monako a San Marino jednání o asociační dohodě s EU. Monako jednání v roce 2023 opustilo, zatímco dohoda s Andorrou a San Marinem měla být uzavřena v roce 2024. Andorrský velvyslanec ve Španělsku, Jaume Gaytán, v roce 2015 uvedl, že doufá, že dohoda bude obsahovat ustanovení, která by státům umožnila stát se přidruženými členy schengenské dohody. Konečný text se však týkal pouze volného pohybu osob a nikoli otázek hraniční kontroly.
Andorra, vnitrozemský stát, nemá letiště ani přístav, ale disponuje několika heliporty. Návštěvníci se do země mohou dostat pouze po silnici nebo vrtulníkem přes členské státy Schengenu - Francii nebo Španělsko. Andorra nemá systematické hraniční kontroly ani s Francií, ani se Španělskem.
Hraniční přechody existují a kontroly mohou být prováděny ve směru opouštění Andorry, avšak zaměřují se spíše na celní kontrolu (Andorra má výrazně nižší daně než její sousedé - například standardní sazba DPH je jen 4,5 %). Andorra nemá žádné vízové požadavky. Občané zemí EU potřebují k vstupu do Andorry pouze národní průkaz totožnosti nebo pas, ostatní cestující potřebují pas nebo jeho ekvivalent.Schengenská víza jsou akceptována, ale cestující, kteří potřebují vízum pro vstup do schengenského prostoru, potřebují vícevstupové vízum pro návštěvu Andorry, protože vstup do Andorry znamená opuštění schengenského prostoru, a opětovný vstup do Francie nebo Španělska se považuje za nový vstup do Schengenu.
Schengenský Informační Systém (SIS)
Schengenský informační systém (SIS) je evropská databáze, která slouží zejména pro pátrání po osobách (hledaných, pohřešovaných, nežádoucích) a věcech (vozidla, registrační značky, cestovní a osobní doklady, registrační doklady k vozidlům, bankovky, zbraně a další) na území schengenského prostoru. Do systému přispívají všechny členské státy Schengenu přímo ze svých národních databází.
K dotazům do systému mají přístup všichni oprávnění uživatelé příslušných orgánů schengenských států na stejné úrovni jako do svých národních systémů. SIS reaguje na dotazy v národním jazyce tazatele. Je tak zajištěno, že pátrání z ostatních členských států má stejné uplatnění jako pátrání národní. Doba od vyhlášení pátraní v jednom státě do okamžiku, kdy je pátrací záznam dostupný cestou SIS ve všech státech, je maximálně 120 sekund.
V schengenském prostoru jsou prostřednictvím SIS v současné době prováděny níže uvedené druhy pátrání.
| Druh pátrání | Článek |
|---|---|
| Pátrání po osobách hledaných k zatčení pro účely předání nebo vydání | čl. 26 |
| Pátrání po pohřešovaných osobách | čl. 32 |
| Pátrání po osobách za účelem justičního řízení | čl. 34 |
| Pátrání po osobách a věcech za účelem skryté kontroly nebo zvláštní kontroly | čl. 36 |
| Pátrání po nežádoucích osobách | čl. 24 |
| Pátrání po věcech za účelem jejich zajištění nebo použití jako důkazního prostředku v trestním řízení | čl. 38 |
Zanechat komentář