Srovnání sportovních cestovních motocyklů

Uzrála v tobě myšlenka, že chceš vidět kus světa a chceš začít cestovat na motorce? Tak to je fajn, ale jestli začínáš s ježděním na motorce, tak se ti možná budou hodit naše rady, jakou pořídit motorku. Posledních pár let je naprostý fenomén tzv. cestovní enduro, to je motorka pohodlná s příjemným posezem, můžeš na ni naložit hodně bagáže, cestuje se na ní dobře i ve dvou a navíc s ní můžeš i klidně sjet ze silnice, protože zvládne i lehčí terén.

No ale je mezi námi i hodně takových, kteří se rádi svezou na cestách dalekých rychleji a na to slouží tzv. cestovní motorky, které mají v sobě sportovní geny a navíc mají na sobě kapoty, které tě skvěle ochrání při delších cestách. Tady je pár typů starších motocyklů, které můžeš koupit z druhé ruky.

Když se aktuálně podíváme a porovnáme prodeje motorek na cestování, vedou jednoznačně cestovní Endura. Je to prostě dané jejich univerzálností. V ČR jsou aktuálně dva typy nových motorek, které trhají rekordy v prodejích a těmi jsou - od značky BMW R1250GS a od značky Honda Africa Twin 1100.

Jízda na motorce je fajn zážitek, ale je dobré při tom myslet na svoje zdraví, proto si k tvojí motorce pořiď alespoň základní moto výbavu. A jestli nevíš, co vybrat, tak se u nás zastav na kus řeči, rádi ti poradíme.

Srovnání 4 cestovních sportovních motorek

V tomto srovnání se podíváme na silné a slabé stránky 4 cestovních sportovních motorek. Jsou to silné japonské motorky stejné kategorie pro stejný způsob používání, ale úplně jiného pojetí.

Jak se tedy jednotlivé stroje kvalifikovaly do následujícího rozstřelu:

• Honda NT1100: Je dlouho očekávaný nástupce modelů Pan European a Deauville (a trochu i CBF1000), technicky vycházející z cestovního endura Africa Twin: dvouválcový motor 1084 cm3 nabízí koktejl 102 k/104 Nm, který musí rozpohybovat 238 kg plně natankovaného stroje.
• Kawasaki Versys 1000: Tahle motorka je rozměrově největší ze všech, s přehledem nejtěžší (253 kg) a jednou nohou už brousí do kategorie Adventure. Ovšem má 17“ kola a je určena výhradně na asfalt, byť rozbitý, a mezi zákazníky je velice oblíbená.
• Suzuki GSX-S1000GT: Model GSX-S1000GT je mnohem racionálnější volbou, je to stejně jako Honda loňská novinka a už od pohledu vidíte, že tady se hraje hlavně na tu sportovní strunu. Nízká přikrčená motorka v atraktivní modré barvě má hodně svérázný design čumáku, který ale si ale naživo záhy docela oblíbíte. Technický základ je v naháči GSX-S1000, čili čtyřválcový 999kubíkový motor původem z ikonické GSX-R1000 K5 je tu naladěný na 152 koní a 106 newtonmetrů, což vzhledem k hmotnosti 226 kg slibuje pořádnou jízdu.
• Yamaha Tracer 9 GT: Doby nízkých objemných FJR jsou dávno pryč, dnes u Yamahy kategorii Sport Touring tvoří kromě tříkolky Niken GT modely Tracer ve dvou objemech a několika verzích, přičemž devítistovku můžete mít jako základ za 310, jako testované vybavené GT za současných 370 a potom letošní novinku GT+ se super elektronikou (adaptivní tempomat, radar) za 415 tisíc. I tahle motorka vypadá tak trochu jako Adventure, jenomže je taková kompaktní a sportovní, rozhodně žádný Versys. Jako jediná nabízí tříválec, tenhle je o objemu 889 cm3 a disponuje výkonem 119 koní a točivým momentem 93 newtonmetrů.

Jízdní pozice

Jízdní pozice je důležitým faktorem při výběru motocyklu, zvláště pokud plánujete dlouhé cesty. Každý z testovaných modelů nabízí odlišnou ergonomii, která vyhovuje různým preferencím jezdců.

• Honda NT1100: Už když k entéčku přijdete, vidíte, že to je velký motocykl a že přehodit nohu přes jeho široké a velmi pohodlné sedlo ve výšce 820 mm bude chtít trochu rozcvičení. Jakmile ale jste jednou na palubě, rovnou byste vyrazili alespoň k Baltu. Jízdní pozice je nečekaně vzpřímená, tady opravdu cítíte to dědictví Africa Twin (i rám je z tohoto cendura), stupačky s gumou jsou na dobrém místě, takže máte dost prostoru na nohy, a k příjemně širokým jednodílným řídítkům se musíte naklonit jenom minimálně.
• Kawasaki Versys 1000: To, co Kawasaki nabízí jako sedlo, byste si dali do obýváku k televizi a spolujezdec vám to jenom potvrdí. Navzdory svému Adventure vzhledu má Versys vlastně úplně stejné zdvihy odpružení jako Honda, avšak sedlo se nachází o další dva centimetry výš, a jelikož Kawa váží ještě o dalších 15 kilo víc, je jasné, že pro manipulaci na místě tohle bude nejméně vyhledávaný stroj.
• Suzuki GSX-S1000GT: Zdá se, že zvyk bude v dnešní době vyžadovat i jízdní pozice, kdo jezdí léta na adventurách, tomu se za řídítka jen tak chtít nebude. Zase se krčit? Už mi není dvacet… Jenomže ono gétéčko vypadá přísněji, než ve skutečnosti je, a když přehodíte nohu přes přeci jenom ne tak opulentní sedlo, jaká mají konkurenti, zjistíte, že k řídítkům to zdaleka není tak daleko a dolů, jak jste si mysleli. Stupačky jsou tedy sportovně poměrně vysoko a pod vámi, nicméně celkově máte příjemnou aktivní jízdní pozici, která ve spojení s nízkou hmotností znamená, že se s gétéčkem velice dobře jezdí i po městě nebo v utažených zatáčkách. Pro rychlou jízdu se ovšem musíte k řídítkům přikrčit, na dálnici nemůžete zůstat sedět jako pecka - plexi je nízké a charakter stroje diktuje jasnou jízdní pozici.
• Yamaha Tracer 9 GT: Jízdní pozice je ze všech nejkompaktnější, je to taková kombinace ergonomického trojúhelníku Hondy a štíhlosti Suzuki. Tedy jenom při nasednutí, kdy se sedlem v nižší poloze dosáhnete docela slušně na zem a k řídítkům, která jsou spíše užší (v této konkurenci), se nemusíte vůbec předklánět. Ovšem stupačky jsou jako na Suzuki, tradičně jsem je při přesednutí hledal o 10 cm více vpředu.

Motory

Otázka se samozřejmě vztahuje k počtu válců, přičemž hned na začátku musíme říct, že k cestovně-sportovnímu charakteru daných motocyklů se jejich motory hodí skvěle. A že všechny mají i ty nejostřejší motorové režimy použitelné i pro běžnou jízdu, což potěší zejména u Yamahy, předchozí generace devítkového Traceru neměla mapování zrovna parádní.

• Honda NT1100: Nejmenší počet válců a zároveň největší objem má Honda NT1100, jež má sice nejnižší výkon, a to o dost, ale zároveň disponuje druhým nejvyšším točivým momentem a především při nejnižších otáčkách. Je to takový nízkootáčkový brumla, u něhož máte pocit, že se toho moc neděje.
• Kawasaki Versys 1000: Čtyřválec, který odspodu táhne jako dvouválec. Tak tuhle charakteristiku odjakživa připisuji motoru, který Kawasaki montuje do Versyse, Ninji 1000SX a dříve i do nahatých Zedů. Tenhle čtyřhrnek o objemu 1043 cm3 je jedním z mých nejoblíbenějších agregátů pro použití v silničních cestovních strojích.
• Suzuki GSX-S1000GT: Přesednutí z Hondy a Kawy na Suzuki a první otočení plynu znamená, že máte pocit, jako by vám někdo dal pěstí mezi oči. Entéčko s Versysem jsou motoricky pohodáři, ale gétéčko je naprostý magor! Je to velice osvěžující svezení, které vám vlije krev do žil.
• Yamaha Tracer 9 GT: Ten jako jediný přijíždí se srdcem se třemi komorami, a i když má točivý moment o 10 Nm níž než konkurence a výkonem sotva stíhá Kawu, za jízdy působí podobně divoce jako modrá štika z rybníčku Suzuki. Tříválec prská a vrčí, i díky nejnižší hmotnosti Traceru a poměrně krátkým převodům se chová nadmíru dynamicky a celkový dojem neurvalce ještě podporuje velice dobře fungující rychlořazení, které však přeci jenom za tím u Suzuki trošku zaostává.

Podvozek a brzdy

Co se týče vibrací, ani jeden z motorů není úplně klidný a po dlouhé cestě budete mít mravence u všech, i když asi nejcitelnější to bude u Suzuki.

• Honda NT1100: I Honda se navzdory nejdelšímu rozvoru, hodně konzervativní geometrii, vyšší hmotnosti a nečekaně vysokým zdvihům odpružení chová příkladně a neutrálně.
• Kawasaki Versys 1000: Versys má sice úplně stejné zdvihy kol jako NT, ovšem celkově je naladěn na měkčí notu a zejména na rozbitém povrchu nabízí takovou míru komfortu, kterou všechny konkurenty deklasuje.
• Suzuki GSX-S1000GT: Nízká ano. Sportovní? Inu, o ergonomii už řeč byla, že se tady sedí za jednodílnými řídítky podstatně vzpřímeněji, než byste si mysleli, což neguje i to, že by se jí do pomalých zákrut nechtělo - třeba po městě se s gétéčkem jezdí vyloženě skvěle. Samozřejmě že nedostanete plavnost Versysu, ovšem ani na vyloženě rozbitých silnicích jsem nikdy neměl pocit, že by se mě Suzuki pokoušela setřást ze svého hřbetu a nebo že by mi chtěla vyrazit řídítka z rukou a přerovnat obratle v páteři.
• Yamaha Tracer 9 GT: Že to jde za tyhle peníze i technologicky moderněji, ukazuje konkurentům Yamaha se svým semiaktivním odpružením. Tedy pardon, se semiaktivním tlumením, protože odpružení si seřizujete pěkně ručně, vpředu za pomoci vercajku a vzadu hydraulikou. Od motorky s touhle stavbou a semiaktivním podvozkem bych čekal plavnější chování při klidné jízdě, ovšem on Tracer celkově více tíhne k té sportovnější stránce.

Alternativy: Levné nové motocykly pro cestování v roce 2025

Často slyšíme v motocyklové komunitě stížnosti, že si koníček na motocyklu kvůli přemrštěným cenám brzy nebude možné dovolit. Zdá se, že se to týká zejména větších cestovních motocyklů. Ale jízda na motocyklu nemusí být drahá! Zde jsou nové, ale relativně levné stroje, které jsou vhodné na cestování.

• Honda NC750X: Pohodlná jízdní pozice, dobrá ochrana proti větru a spousta úložného prostoru. Cena od 8.590 € bez nebo 9.590 € s DCT.
• CFMoto 800MT Sport: 19palcový adventure bike s dobrou výbavou za méně než 10 000 €.
• Honda CMX1100T Rebel: Cruiser za atraktivní cenu, mnohem levnější než americké modely. Cena od 13 490 €.
• Royal Enfield Himalayan: Nejlevnější motocykl s offroadovými ambicemi. Cena od 6 390 €.
• Honda XL750 Transalp: Dospělá 21palcová adventure bike za dobrou cenu. Cena od 11.750 €.
• Kawasaki Versys 1100: Velký, silný cestovní motocykl s kompletním balíčkem. Cena od 15 149 €.

Uvedené ceny jsou orientační. Pro aktuální nabídku doporučujeme navštívit stránky prodejců.