Rezervy v účetnictví slouží především k zohlednění zásady opatrnosti. Podle této zásady berou účetní jednotky v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky. Rezervy v účetnictví slouží k zohlednění nákladů nebo závazků, které jsou jasně definované a je zřejmé, že nastanou. Není však známá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku.
Dle § 26 odst. 3 Zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví lze rezervy vytvářet pouze k nákladům nebo závazkům. Nelze je vytvářet k aktivům. Rezervy se vytváří k rozvahovému dni.
Tvorba a účtování rezerv
Tvorba rezerv se dle § 57 Vyhlášky č. 500/2002 Sb. k provedení zákona o účetnictví pro podnikatele účtuje na vrub nákladů - na stranu MÁ DÁTI nákladového účtu. Účet rezerv nesmí mít aktivní zůstatek - to znamená, že rozpuštěná nebo vyčerpaná rezerva nesmí být vyšší než rezerva vytvořená. Rezervy je nutné inventarizovat minimálně ke konci účetního období.
Podle § 16 Vyhlášky č. 500/2002 se rezervy vytváří podle zvláštních předpisů - zejména podle Zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, dále se vytváří rezervy na důchody - tj. odměny zaměstnancům např. na nevybranou dovolenou, na daň z příjmů a další, např. Účetní jednotka si musí ve vnitřním předpisu upravit, jaké rezervy konkrétně vytváří a podmínky pro jejich tvorbu i čerpání.
Rezervu na daň z příjmů účetní jednotka vytváří v případě, kdy musí uzavřít účetnictví např. z důvodu auditu ještě před tím, než sestavuje daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob. Rezerva se zaúčtuje do nákladů ve výši předpokládané daňové povinnosti a v následujícím účetním období se rozpustí.
Při účtování o rezervách postupují podnikatelé podle Českého účetního standardu pro podnikatele č. 004 - Rezervy. O rezervách se účtuje v účtové skupině 45 - Rezervy.
Daňová uznatelnost rezerv
Daňově uznatelné jsou rezervy vytvářené dle Zákona č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Pro běžné podnikatelské subjekty je určena pouze rezerva na opravy hmotného majetku dle § 7. Rezervu je možné vytvářet pouze na opravy majetku, nikoliv jeho technické zhodnocení. Rezervu lze vytvářet pouze na opravu dlouhodobého hmotného majetku, jehož doba odepisování podle Zákona o daních z příjmů je 5 a více let, tj. od 2. odpisové skupiny. Rezervy tedy nelze vytvářet k majetku v 1.
Daňově uznatelnou rezervu podle Zákona o rezervách mohou vytvářet i podnikající fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci dle § 7b Zákona o daních z příjmů a nepodnikající fyzické osoby, které mají příjmy z nájmu dle § 9 a uplatňují skutečné výdaje.
Rezervu je nutné vytvářet minimálně na dvě účetní období. Nelze ji vytvořit jen na jedno účetní období. Zákon dále stanoví další podmínky pro tvorbu rezervy na opravu majetku a omezuje maximální dobu tvorby rezervy na opravy hmotného majetku v závislosti na odpisové skupině majetku. Např. pro majetek v 2.
Rezervy slouží v účetnictví k zaúčtování budoucích nákladů, u kterých víme účel, ale neznáme jejich přesnou výši ani období jejich vzniku. Rezervy se vytváří na stranu MD do nákladů a rozpouští na stranu DAL. O rezervách účtujeme v rámci účtové skupiny 45. V praxi nejčastěji vytvářenou účetní rezervou je rezerva na nevybranou dovolenou, na záruční opravy a rezerva na daň z příjmů.
Daňovým nákladem je tvorba rezervy na opravu majetku při splnění podmínek daných Zákonem o rezervách.
Rezerva na nevybranou dovolenou
V účetnictví se samozřejmě neúčtuje o dovolené jako takové, ale o náhradě mzdy. Čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. V účetnictví podnikatelů účtuje stejně jako o mzdě samotné např. 366 - Závazky ke společníkům ze závislé činnosti. Náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.
Jak v programu POHODA vykazovat dovolenou v hodinách?
Český účetní standard (dále jen "ČÚS") č. 017 Zúčtovací vztahy. Ten v odstavci 3.11.7. příslušném účtu vykazovaném v položkách B. II.8. Dohadné účty pasivní nebo B. III.10. zřejmé, že v následujícím období dojde k náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou, např. skončení pracovního poměru daného zaměstnance. byla kombinována tvorba dohadné položky a rezervy. období dojde k náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou, např. daného zaměstnance. roce. odhadované celkové výši 250 000 Kč. dojde k náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou, např. zaměstnance. příjmů. základu daně z příjmů (tvořená rezerva je daňově neúčinná). formou tvorby dohadné položky. tak účetně i daňově projevil již v roce 2012. požadavku § 7 odst. 1 zákona č.
| Rok | Skutečná náhrada mzdy za dovolenou | Účetní náklad | Rozpuštění rezervy | Ztráta |
|---|---|---|---|---|
| 2023 | 300.000 Kč | 300.000 Kč | 250.000 Kč | -50.000 Kč |
Podle § 218 ZP mají zaměstnanci právo na dovolenou, pokud dovolená, na kterou vzniklo právo v jednom kalendářním roce, nebude vyčerpána do konce následujícího kalendářního roku. Dovolená tak může být v určitých případech čerpána až ve třetím nebo čtvrtém roce.
Podle stanoviska GFŘ má být náhrada mzdy za dovolenou účtována do nákladů zaměstnavatele až v roce, ve kterém bude dovolená (za běžné nebo předcházející období) čerpána, tedy kdy vznikne zaměstnanci právo na výplatu náhrady mzdy za čerpanou dovolenou. Nárok na náhradu mzdy za dovolenou vzniklou v daném roce, avšak v tomto roce nevyčerpanou, nelze účtovat do nákladů prostřednictvím daňově účinné pasivní dohadné položky.
Pro účtování nevyčerpaného nároku na náhradu mzdy za dovolenou je možné využít rezervu, která se však vyloučí ze základu daně. Jedinou výjimkou, kdy bude o náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou účtováno formou dohadné položky v souladu s účetními předpisy, je případ, kdy zaměstnanci vznikne nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou, která bude proplacena v následujícím účetním období, protože je prokazatelné, že zaměstnanec skončí pracovní poměr.
To vyplývá i z účetních předpisů - Český účetní standard č. 017 - Zúčtovací vztahy. Ten v odstavci 3.11.7. uvádí, že na příslušném účtu vykazovaném v položkách B. II.8. Dohadné účty pasivní nebo B. III.10. Dohadné účty pasivní se účtuje i o náhradě mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou, pokud na ni vznikne zaměstnanci nárok podle zákoníku práce, bude-li proplacena v příštím účetním období.
Zákonné rezervy
V současné době upravuje způsob tvorby a výši rezerv, které jsou nákladem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů u poplatníků daní z příjmů, zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Dle ZoR se za daňově uznatelné rezervy považují bankovní rezervy, rezervy v pojišťovnictví, rezerva na opravy hmotného majetku, rezerva na pěstební činnost, rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů a ostatní rezervy dle ZoR.
Mezi tyto ostatní rezervy patří rezerva na odbahnění rybníka, kterým se rozumí odstraňování nánosů ze dna rybníka způsobených erozí okolních pozemků.
Účetní aspekty
Účetní jednotka by měla tvořit rezervy na všechna rizika a ztráty, která jsou jí známa při účetní závěrce. Jsou určeny k pokrytí budoucích závazků nebo nákladů podle § 26 ZoÚ: u nichž je znám účel, je pravděpodobné, že nastanou, avšak zpravidla není jistá částka nebo datum, k němuž vzniknou.
K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv.
Rezervy na rizika a ztráty účetní jednotky tvoří v okamžiku, kdy jsou jim známy rizika nebo ztráty, které mohou v budoucnosti nastat v souvislosti s ekonomickou činností účetní jednotky.
Rezervy se tedy tvoří pro jednotlivé, individuálně určené případy vzniku závazků současných (budoucích dluhů) a nákladů, tj., není možné vytvářet obecné neidentifikovatelné rezervy, např. na podnikatelská rizika.
Rozhodnutí o tvorbě na výši rezervy je nutné posoudit podle známých současných skutečností, na základě již uskutečněných účetních případů či skutečností z předchozích let, o kterých se sice neúčtovalo, ale na jejichž základě se dají odvodit budoucí případy a následný vznik závazku či nákladu, např. rezervy na záruční opravy výrobků se váží k počtu prodaných výrobků.
Mezi ostatní daňově neuznatelné rezervy patří např.: rezerva na daň z příjmů, rezerva na nevyčerpanou dovolenou, rezerva na garanční opravy, rezerva na soudní spory, smluvní pokuty a penále, rezerva na důchody a jiné závazky, rezerva na restrukturalizaci, kterou lze tvořit a čerpat pouze na přímé náklady nezbytně nutné k uskutečnění programu restrukturalizace, které nesouvisí s pokračujícími aktivitami účetní jednotky.
Podle § 57 PVZÚ se tvorba rezerv účtuje na vrub nákladů, jejich použití, snížení nebo zrušení pro nepotřebnost ve prospěch nákladů. Rezervy nesmějí mít aktivní zůstatek a převádějí se do následujícího účetního období. Rezervy podléhají dokladové inventuře a při inventarizaci se posuzuje jejich výše a odůvodněnost.
Tvorba a zúčtování ostatních rezerv (jejich změna stavu) ovlivňuje pouze výsledek hospodaření účetní jednotky a nemá dopad na základ daně z příjmů. Tvorba rezervy tedy není daňově účinnou, a naopak zvýšení výsledku hospodaření vzniklé v důsledku zúčtování těchto rezerv (snížením nákladů) nepovede ke zvýšení základu daně.
Jsou dvě možnosti, jakým způsobem mohou být ostatní rezervy z předchozího účetního období proúčtovány v dalším účetním období: rezervy vytvořené v předchozím roce rozpustit a vytvořit nové na základě nových propočtů nebo pouze zkontrolovat, do jaké míry odpovídá výše rezerv výsledku inventarizace a udělat korekci na úroveň nové hodnoty (správnější způsob vzhledem k obratům na účtech).
Dodatečné informace o rezervách by měly být zveřejňovány ve formě poznámek k účetním výkazům, v příloze k účetní závěrce a měly by obsahovat podrobný rozpis účelu rezervy a dále informace o tom: z jakého základu byla jejich výše vypočtena, jaká metoda odhadu byla použita, jaké faktory ovlivňují dobu, kdy bude rezerva čerpána, případy možných budoucích výdajů mohou nastat, kdy rezerva v účetnictví zachycena nebyla (např. pro nemožnost spolehlivého stanovení její výše).
Zaniká-li účetní jednotka bez likvidace a vkládá majetek, ke kterému byla rezerva vytvořena, musí být rezerva zúčtována na stranu D nákladů, pokud příslušný zákon, projekt sloučení, splynutí, rozdělení nebo přeměny nestanoví jinak.
Z jiného pohledu je možné se dívat na rezervy jako zdroje vlastním podobné, protože v podstatě představují zadrženou část zisku a v momentě jejich vykázání v rozvaze ještě nepředstavují konkrétní dluh například vůči dodavateli. Tomu odpovídá také jejich zařazení v rozvaze na začátku dlouhodobých dluhů.
Rezerva na záruční opravy
Účetní jednotka může být podle smluv zavázána k bezplatným záručním opravám. Náklady na tyto opravy jsou zakalkulovány v ceně výrobku. Výše rezervy se stanovuje podle typu výrobku, jeho spolehlivosti, délky období, po kterou se vyrábí, způsobu užití výrobku apod. Při výpočtu se vychází z objemu prodeje tohoto výrobku v předchozím období a doby, na kterou se záruka poskytuje. Podle toho je stanoven i počet účetních období, na které je rezerva tvořena.
V případě, že je na výrobky poskytována záruka jeden rok, měla by být pečlivě provedena inventarizace zůstatku rezervy v následujícím období, aby se rozpustila částka rezervy vztahující se k výrobkům, u kterých již skončila záruční lhůta.
Tvorba rezervy se promítá jako zvýšení účetních nákladů. Daňově je neuznatelná, snižuje jen účetní zisk. V průběhu záruční lhůty vznikají náklady spojené s bezplatnými opravami, jako jsou např. mzdy, cestovné, spotřeba materiálu. Tyto náklady jsou daňově uznatelnými, nemají však ekvivalent v tržbách a společnost je zákazníkovi nemůže vyfakturovat. Na tyto náklady bude čerpat rezervu, kterou si vytvořila.
Všechny zaúčtované účetní rezervy (pokud nejsou daňově uznatelné) zvyšují za příslušné účetní zdaňovací období základ daně.
Zanechat komentář