Čerpání dovolené a přestávky v práci podle zákoníku práce

Zákoník práce v České republice upravuje pravidla pro čerpání dovolené a poskytování přestávek v práci. Zaměstnavatelé i zaměstnanci by měli být s těmito pravidly obeznámeni, aby předešli případným nedorozuměním a zajistili dodržování právních předpisů.

Čerpání dovolené

Veškerá dovolená, na kterou vznikne nárok za daný kalendářní rok, by měla být rozvržena a v ideálním případě do konce roku vyčerpána. Dle ustanovení § 217 odst. 1 zákoníku práce by měla být dovolená vyčerpána zpravidla v celku.

Což je v praxi málo pravděpodobné a téměř nereálné. Většinou je čerpána po částech. Přitom alespoň jedna část by měla činit 2 týdny v celku. Lze se ale dohodnout na kratší době čerpání dovolené. Toto pravidlo chrání především zaměstnance. Dává jim možnost čerpat dovolenou v alespoň dvoutýdenních úsecích.

Připadá v úvahu varianta, kdy dovolená bude čerpána 2 týdny v celku a zbylá část v kratších časových úsecích, tj. týdnech, směnách, hodinách. Samozřejmě se mohou zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnout na kratší době čerpání dovolené. Nebude tedy dodrženo pravidlo dvou týdnů.

Podle nové koncepce řádné dovolené platné od 1. ledna 2021 se právo na dovolenou vyjadřuje jako určitý počet hodin a dovolená je rovněž čerpána v hodinách.

Dokonce je možné se souhlasem zaměstnance výjimečně určit čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny. Minimálně se ale musí jednat o její polovinu (nejde-li o zbývající část dovolené např. při skončení pracovního poměru nebo koncem kalendářního roku), která je kratší než polovina směny. A to dle § 218 odst. 6 zákoníku práce.

Souhlas zaměstnance - písemný souhlas zaměstnance zákon přímo nevyžaduje, ale rozhodně je vhodné si tento souhlas písemnou formou opatřit. Čerpání v kratších úsecích je výjimečné - jde o ojedinělé čerpání po dohodě se zaměstnancem nebo na jeho žádost. Rozhodně nelze zaměstnance k tomuto nutit a ani mu v opakovaném čerpání v krátkých úsecích vyhovět.

V letních měsících nejeden zaměstnavatel nařizuje hromadné čerpání řádné dovolené (takzvanou celozávodní dovolenou). Zde se rozhodnutím zaměstnavatele o hromadném čerpání dovolené nařizuje čerpání všem zaměstnancům nebo zaměstnancům některých provozů. Pokud u zaměstnavatele působí, určí se čerpání této dovolené po dohodě s odbory nebo radou zaměstnanců.

Takové čerpání musí být v souladu se zákoníkem práce z provozních důvodů (např. nepřetržité provozy atd.). Hromadné čerpání řádné dovolené nesmí činit více než dva týdny, v případě uměleckých sborů čtyři týdny v kalendářním roce. To znamená, že nemusí být čerpáno najednou.

V praxi i pracovněprávní doktrínou je možnost čerpání dovolené v půldnech obecně akceptována. Jedná se však o výjimečnou a hraniční situaci a z dikce ustanovení § 217 odst. 1 ZP lze poměrně jednoznačně dovodit, že takovým způsobem (tedy po půldnech) nemůže být rozhodně zaměstnanci určen zaměstnavatelem celý rozsah dovolené, na kterou má zaměstnanec nárok.

Dle ustanovení § 218 odst. 6 zákoníku práce může čerpání dovolené zaměstnavatel zaměstnanci s jeho souhlasem výjimečně určit v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny (např. 4 hod. při délce směny 8 hod.), nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny.

Zaměstnavatel je povinen určit čerpání dovolené zaměstnancům do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Jedinými přípustnými výjimkami jsou překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody.

Neurčí-li zaměstnavatel čerpání „staré“ dovolené do 30. 6. v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady zaměstnanců hromadné lze určit čerpání dovolené (§ 220 zákoníku práce), tzv. celozávodní dovolenou, jen jestliže je to nezbytné z provozních důvodů (například plánovaná odstávka a čištění strojů). Hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny v kalendářním roce. Nelze tak např. dohodnout hromadné čerpání dovolené v letních měsících po dobu 2 týdnů a v období mezi vánočními svátky a Novým rokem po dobu 1 týdne.

Zákoník práce dále upravuje doby, na něž zaměstnavatel čerpání dovolené určit nesmí (§ 217 odst. 4 zákoníku práce). Opačným směrem naopak míří pravidlo v § 217 odst. 5 zákoníku práce, podle nějž zaměstnavatel musí vyhovět žádosti zaměstnankyně, která požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a žádosti zaměstnance tak, aby dovolená navazovala bezprostředně na skončení otcovské nebo rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.

Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Zaměstnavatel může zaměstnanci určit čerpání dovolené, i když zaměstnanec dosud nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže lze předpokládat, že zaměstnanec tuto podmínku splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení pracovního poměru (je-li pracovní poměr sjednán na kratší dobu). Pokud tuto podmínku zaměstnanec nesplní, je povinen zaměstnavateli vrátit odpovídající část vyplacené náhrady mzdy nebo platu za dovolenou. Zaměstnavatel je za tímto účelem oprávněn provést tzv. zákonnou srážku ze mzdy (platu) zaměstnance podle § 147 odst. 1 písm.

Pro účely dovolené dále platí, že čerpání dovolené může zaměstnavatel zaměstnanci s jeho souhlasem výjimečně určit v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny (§ 218 odst.

Přestávky v práci

Je povinností vašeho zaměstnavatele, aby vám poskytoval pravidelné přestávky v práci. Zákoník práce přestávky a související povinnosti zaměstnavatele definuje velmi jasně, v některých částech se odvolává na nařízení vlády. Právo na přestávku v práci, tedy povinná přestávka v práci je garantována zákonem pro každého zaměstnance, který splní zákonné požadavky. Jinými slovy, odpracuje požadovaný počet hodin nepřetržité práce u přestávky na oddech a jídlo anebo provádí práci s rizikovými faktory v případě bezpečnostních přestávek.

Nejdůležitější přestávkou je přestávka na jídlo a oddych, která trvá 30 minut, a musí vám být poskytnuta nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce. 👉 Tato povinná pracovní přestávka v práci se nezapočítává do odpracované doby, není tedy placenou přestávkou.

💡 Pokud je to možné, je opuštění pracoviště v době přestávky na oddech a jídlo zákonem povoleno. V době práce z domova platí stejná pravidla pro přestávky jako na pracovišti. Zaměstnavatel je povinen přestávky zaměstnanci poskytnout a zaměstnanec má právo je čerpat. U home office však bývá větší míra samostatnosti - zaměstnanec si často volí, kdy přestávku využije, pokud je dodržena maximální doba nepřetržité práce (6 hodin).

Délku bezpečnostní pracovní přestávky určuje nařízení vlády. V některých profesích může vzniknout nárok na delší nebo častější přestávky - a to nejen kvůli bezpečnosti, ale také z důvodu pracovního zatížení. Zaměstnanci pracující s počítačem mají nárok na tzv. mikropřestávky - např. 5 minut po každé hodině práce. To vychází z vyhlášky č. 361/2007 Sb., která upravuje podmínky ochrany zdraví při práci.

Přestávky v práci zákoník práce všem zaměstnancům zaručuje. Stejně tak určuje zákoník práce nárok na přestávku v práci mezi směnami.

Zaměstnavatel však může využít výjimky a zkrátit dobu odpočinku mezi dvěma směnami na 8 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin zaměstnancům starším 18 let za podmínky, že nejbližší následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.

Již víme, že zaměstnavatel musí poskytnout přestávku na oddych a jídlo v délce 30 minut po šesti odpracovaných hodinách. Přestávka nesmí být poskytnuta na začátku a na konci směny.

👉 Přestávka v práci při 12 hodinové směně je jedna hlavní, na oddych a jídlo. Po 6 hodinách práce vám zaměstnavatel poskytne přestávku. Dříve měli zaměstnanci pracující 12 hodinové směny přestávky dvě, ale to je dávná minulost, nyní je přestávka jedna.

👉 Jak již bylo uvedeno výše, přestávka na jídlo se poskytuje po 6 odpracovaných hodinách.

👉 Přestávka v práci při zkrácené pracovní době, například v délce 6 hodin denně, se neposkytuje. Může se stát, že váš zaměstnavatel bude trvat na tom, abyste si po nějakém čase odpočinuli a dali si oběd, je třeba to respektovat.

Přestávky v nepřetržitém provozu jsou poskytovány podle pravidel uvedených výše, tj. Víme, že zaměstnavatel má povinnost poskytovat zaměstnanci přestávky v práci a rozvrhovat pracovní dobu tak, aby byly dodržené přestávky mezi směnami.

Pojďme se nyní podívat na to, jaké nástroje má váš zaměstnavatel, když zaměstnanci své povinnosti nedodržují. Váš zaměstnavatel má právo se zaměstnancem, který své povinnosti nedodržuje, zahájit disciplinární řízení. Jako první krok doporučujeme zaměstnancům jejich povinnosti připomenout, v druhém kroku doporučujeme předat individuální verbální a důraznou zpětnou vazbu. Pokud ani tato upozornění nepomohou, musí zaměstnavatel přistoupit k tomu, že zaměstnanci předá písemné upozornění za neplnění povinností.

Máte toho v práci tolik, že se nezastavíte? Nejspíš vám to rychle utíká. Ale i tak je dobré se na chvíli nadechnout, odpočinout si a nabrat síly na zdolávání dalších úkolů. Ono to není jen žádoucí, je to dokonce i povinnost stanovená zákoníkem práce. Pokud vás šéf nechává pracovat bez pauzy a tvrdí, že je to tak v pořádku, braňte se.

Máte právo si ji vybrat nejdéle po 6 hodinách nepřerušované práce. Přestávka musí trvat alespoň 30 minut. Můžete si ji vzít naráz, nebo vám ji šéf může rozdělit třeba na tři díly. Nejdelší část však musí trvat nejméně 15 minut.

Jeden čtenář se nás zeptal: „Dá se nějak ohradit proti množství zadané práce? Mám tolik přidělených klientů, že se nestíhám ani naobědvat.“ Co jsme mu odpověděli? Množství přidělené práce zákon bohužel neřeší. Na přestávku však máte právo. Pokud to zaměstnavatel nedodržuje, obraťte se na inspektorát práce ve vašem kraji.

Pracujete-li 6 hodin denně (zkrácený úvazek), přestávku si brát nemusíte. Pokud však zaměstnavatel chce, abyste si odpočinuli už po čtyřech hodinách nepřetržité práce, je třeba to respektovat.

Děláte „dvanáctky“ a jedna půlhodinová přestávka je vám za celý den málo? Z pohledu zákoníku práce je to v pořádku. Pauzu si totiž musíte vybrat nejpozději po šesti hodinách nepřetržité práce.

To bohužel nelze. Přestávka je povinná nejen pro zaměstnavatele, který vám ji musí poskytnout, ale i pro vás. Nejde to tedy udělat tak, že místo polední pauzy budete pracovat a odejdete díky tomu o 30 minut dříve.

Chcete se na chvíli provětrat v parku? Nebo si zajít na oběd do restaurace? To během své přestávky samozřejmě můžete. Šéf vás nemůže nutit, abyste zůstávali na pracovišti.

Stojíte celý den u výrobní linky, jste řidič z povolání, pracujete v horku, zimě, ztížených podmínkách? Bezpečnostní přestávka se týká zaměstnanců, kteří dělají monotónní práce a těch, kteří si sami nemohou určit pracovní tempo. Určitě to znáte, pokud stojíte za linkou. Při monotónní práci máte nárok každé dvě hodiny na 5 nebo 10 minut.

Pokud pracujete na směny, kromě přestávek vybíraných během dne se vás týká také minimální povinný odpočinek mezi dvěma „šichtami“. Ten musí podle zákona činit nejméně 11 hodin.

Ukážeme vám, kdy máte nárok na placenou a kdy na neplacenou přestávku. V jakých případech vás zaměstnavatel může povolat do práce i v době vašeho zákonného volna. Vše si vysvětlíme na konkrétních případech přestávek u různě dlouhých směn. Zjistíte, které přestávky jsou placené akteré nejsou.