Vesmírná turistika je označení pro lety do vesmíru, jejichž účastníci si cestu platí ze soukromých prostředků, bez podpory státní organizace. Na počátku nového tisíciletí se tak začala rozvíjet vesmírná turistika, avšak jako projekt čistě individuální. O tom, že má ale budoucnost, svědčí záměry vědců i řady podnikatelů například na velkolepé hotely na oběžné dráze.
Dnes si totiž svět připomíná okamžik, kdy se jako první „vesmírný turista“ do kosmu podíval americký milionář Dennis Tito. Dnes je to 10 let od doby, kdy se do vesmíru podíval první vesmírný turista, Američan Dennis Tito. Na svůj výlet se vydal 28. dubna 2001 na palubě ruské kosmické lodi Sojuz. Od té doby se jich na oběžnou dráhu podívalo sedm.
Šedesátiletý Dennis Tito snil o letu čtyři desetiletí, od doby, co vystudoval na univerzitě letecké inženýrství. Pět let také pracoval v laboratoři amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Když v roce 1972 založil investiční firmu Wilshire Associates, podařilo se mu vydělat velké jmění. Díky němu si mohl zaplatit svůj sen, protože za pobyt na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) zaplatil dvacet milionů dolarů.
Expedice na ISS vyvolala značné napětí mezi NASA a ruskou kosmickou agenturou RAKA. Američané totiž dlouho odmítali dát souhlas k pobytu Tita na orbitální stanici a argumentovali tím, že nezkušený amatér může ohrozit její bezpečnost. Po Titově úspěšném návratu se ale NASA začala vysíláním cestovatelů do kosmu vážněji zabývat. Vydala dokonce příručku pro potenciální zájemce, v níž se například psalo, že turistou se nikdy nemohou stát opilci, lháři a lidé s temnou minulostí.
Tito však nebyl úplně prvním neastronautem ve vesmíru. Pár lidí, jako například saúdskoarabský princ nebo zaměstnankyně britské čokoládovny Mars, se do vesmíru podívalo před ním. To vše ale bylo z peněz daňových poplatníků. Tito si celý výlet financoval sám.
Pohled na Zemi z kosmu si zatím mohlo včetně Tita vychutnat sedm turistů, z nichž Američan Charles Simonyi dokonce dvakrát. Primát vesmírné turistky patří Američance íránského původu Anousheh Ansariové. Posledním návštěvníkem byl v roce 2009 Kanaďan a „vesmírný klaun“ Guy Laliberté, zakladatel Cirque du Soleil.
Lety všech movitých zájemců zprostředkovala americká společnost Space Adventures společně s ruským Roskosmosem, který k jejich dopravě na oběžnou dráhu poskytl rakety Sojuz.
V letech 2001-2009 vzlétlo do vesmíru 7 turistů (z toho jeden dvakrát), než došlo k pozastavení letů. Úplně prvním účastníkem vesmírného letu měla být již v lednu 1986 americká učitelka Christa McAuliffeová, která se po čtyřměsíční přípravě zúčastnila nešťastného letu raketoplánu Challenger STS-51-L, jenž ale po 73 sekundách letu explodoval.
Současnost a budoucnost vesmírné turistiky
Britský miliardář Richard Branson vidí ve vesmírné turistice velký potenciál. Jeho firma Virgin Galactic tak má ambiciózní plány s podnikáním ve vesmíru. Na podzim její kosmická loď SpaceShipTwo již absolvovala první samostatný klouzavý let, přičemž další úspěšné testy by měly vést k prvním letům turistů. Ti budou vynášeni pouze na suborbitální lety, při nichž zažijí pár minut stavu beztíže. Letenky Branson nabízí za „lidových“ 200 000 dolarů (3,5 milionu korun), zatím si je koupilo kolem 400 zájemců.
Dopravu astronautů by mohl zajišťovat i americký Boeing, který uzavřel se společností Bigelow Aerospace smlouvu v hodnotě 18 milionů dolarů na předběžný vývoj a testy modulu pro sedm pasažérů.
V září 2021 se vydali první čtyři turisté do vesmíru soukromou společností SpaceX s raketami Falcon 9 a kosmickou lodí Crew Dragon Elona Muska.
NASA byla k tomuto konceptu skeptická a neumožňovala ochotným movitým cestovatelům podniknout takovou dovolenou. To se týkalo rovněž i pobytu na ISS, kde byli v americké části stanice, oficiálně z bezpečnostních důvodů, vesmírní turisté omezeni. Avšak v červnu 2019 NASA oznámila, že počínaje rokem 2020 má organizace za cíl umožnit soukromým astronautům vstup na Mezinárodní vesmírnou stanici s využitím kosmické lodi SpaceX Crew Dragon a kosmické lodi Boeing Starliner pro soukromé astronauty, za cenu odhadem 50 milionů amerických dolarů.
Po deseti letech provozování vesmírné turistiky se z této miliardářské kratochvíle stal výnosný byznys a je velmi pravděpodobné, že se bude i nadále rozvíjet. „Pokud se podíváme na ty aktuální firmy, které se tím zabývají, jednou z nich je Virgin Galactic, která patří miliardáři Bransonovi. Ten je znám nejen svými podnikatelskými úspěchy, ale i dobrodružnou povahou a tím, že vyhledává různé adrenalinové aktivity.
S nárůstem turistů počítá i Antonín Vítek. Mimo jiné také proto, že nepanuje všeobecná shoda při definici vesmírného turisty.
„V roce 2013 totiž ruská firma Eněrgija zvýší výrobu svých kosmických lodí sojuz ze 4 ročně na 5 ročně. I přes aktivitu Rusů jsou ale investice do tohoto sektoru rizikové a těžko odhadnutelné. Mnoho firem se k nim zatím neodhodlalo.
„Myslím, že to je hlavně nákladná a riziková investice, protože vesmírné technologie jsou samozřejmě finančně velmi náročné. Dále asi hrají roli takové faktory jako například bezpečnost cestujících, limitujícím faktorem bude určitě například zdravotní stav cestujících, protože do vesmíru asi nebude moct každý.
První vlaštovky velkých investic už vidíme. „Existuje zhruba 10 různých projektů, z nichž nejméně tři se zabývají možností letů soukromníků na oběžnou dráhu kolem Země. Žádná česká firmy ale zatím podobné investice nechystá. Žádný Čech se zatím také nedá označit za vesmírného turistu. Velmocemi v tomto byznysu tak i nadále jsou Američané a Rusové. Právě oni budou diktovat ceny na tomto, pravda trochu neobvyklém trhu. Do budoucna ale podle Antonína Vítka půjdou ceny dolů.
„Rusové ve spolupráci s americkou kosmickou cestovní kanceláří dokonce uvažují o tom, že by mohli adaptovat své sojuzy tak, aby obletěly Měsíc a vrátily se okamžitě na Zemi bez zastávky na oběžné dráze kolem Měsíce. Vesmír jako dovolenková destinace je tedy spíše hudbou budoucnosti.
Přesto, že si dnes oficiálně připomínáme prvního vesmírného turistu, nebo lépe řečeno účastníka kosmického letu, první lidé se jako neoficiální kosmonauti do vesmíru podívali už dříve. „Za prvního kosmického turistu můžeme dokonce počítat japonského žurnalistu Akijamu, který si ale tu cestu neplatil sám.
Od roku 2000 umožňuje ruská agentura Roskosmos jako jediná na světě i soukromníkům možnost zaplatit si let do vesmíru. Zájemci musí projít lékařskou komisí a absolvovat půlroční výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku u Moskvy. V letech 2001-2009 proběhlo sedm takových letů, pět kosmických turistů byli občané USA, jeden pocházel z Jihoafrické republiky a jeden z Kanady.
Přehled vesmírných turistů
| Pořadí | Jméno a příjmení | Věk | Národnost | Rok letu | Délka pobytu | Cena |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Dennis Tito | 60 | USA | 2001 | 9 dní | 20 mil. USD |
| 2. | Mark Shuttleworth | 28 | JAR | 2002 | 11 dní | 20 mil. USD |
| 3. | Gregory Olsen | 59 | USA | 2005 | 11 dní | 20 mil. USD |
| 4. | Anousheh Ansariová | 40 | USA/Írán | 2006 | 12 dní | 20 mil. USD |
| 5. | Charles Simonyi | 58 | USA/Maď. | 2007, 2009 | 15 dní, 14 dní | 25 mil. USD, 35 mil. USD |
| 6. | Richard Garriott | 47 | USA/Brit. | 2008 | 12 dní | 35 mil. USD |
| 7. | Guy Laliberté | 50 | Kanada | 2009 | 12 dní | 35 mil. USD |
OMEGA SPEEDMASTER PROFESSIONAL MOONWATCH UNBOXING
Výcvik kosmonautů
První kosmonauti v USA i SSSR byli vybíráni z vojenských a zkušebních letců. Všeobecná kosmická příprava má za cíl získání znalostí, návyků a dovedností nutných pro výkon povolání kosmonauta. V Sovětském svazu/Rusku trvá standardně dva roky, zakončena je zkouškou před státní mezirezortní komisí.
Výcvik kosmonautů zahrnuje přípravu fyzickou, leteckou, parašutistickou a lékařsko-biologickou, výcvik k přežití v případě havárie nebo přistání v neobydlených oblastech. Dále technickou přípravu, zejména výcvik na trenažérech kosmických lodí k využití palubních systémů a vybavení, trénink ve stavu beztíže a za přetížení, seznámení se systémy zabezpečení životních podmínek a skafandry. Navíc se kosmonauti učí provádět vědecké experimenty a ekologické výzkumy, zkušební výrobu materiálů.
Specializovaná kosmická příprava a předletová kosmická příprava jsou nedílnou součástí výcviku. V průběhu doby se každá sovětská instituce výrazněji zúčastněná v kosmickém programu snažila o sestavení vlastního oddílu kosmonautů. Byly to vojenské letectvo (Centrum přípravy kosmonautů, okolo kterého vyrostlo Hvězdné městečko), společnost RKK Energija (předtím postupně OKB-1 v čele s S. P. Koroljovem). V březnu 1967 padlo rozhodnutí vlády o oficiálním založení samostatných oddílů v ministerstvu všeobecného strojírenství, zdravotnictví a Akademii věd.
V současné době existuje ve Spojených státech jediný oddíl - oddíl astronautů NASA existující od roku 1959. V minulosti existovaly vojenské oddíly astronautů nezávislé na NASA. Úspěšný byl program suborbitálních letů X-15, ostatní vojenské programy (X-20, MOL) vyústily do ztracena.
V Sovětském svazu byla první skupina kosmonautů zformována v březnu 1960. Bylo rozhodnuto vybrat dvacet vojenských pilotů. Záhy po začátku kosmických letů prosazovalo vedení konstrukčních kanceláří a výrobních závodů účast svých zaměstnanců v kosmických letech. Po ostrých několikaletých sporech bylo dosaženo kompromisu, velitelem lodí Sojuz byl voják z CPK, palubní inženýr lodi byl inženýr z konstrukční kanceláře CKBEM.
Diskuze o pilotovaných letech začala v Číně na jaře 1966 v souvislosti s přípravou desetiletého plánu kosmických výzkumů. Program byl přijat v květnu 1966. Základním úkolem byla výroba návratové fotoprůzkumné družice, pilotovaná kosmická loď měla být odvozenou verzí. Roku 1968 začaly práce na kosmické lodi, v letech 1970-1971 proběhl první výběr budoucích kosmonautů. V létě 1971 zahájilo činnost výcvikové středisko, v listopadu téhož roku kosmonauti zahájili přípravu, s prvním letem se počítalo koncem roku 1973.
Koncem sedmdesátých let byl pilotovaný kosmický program obnoven, v čínském tisku se objevily zprávy o přípravě kosmonautů. Roku 1992 vláda rozhodla o zahájení programu pilotovaných kosmických letů. Začaly práce na kosmické lodi Šen-čou a od roku 1994 výběr kosmonautů. Od listopadu 1996 dva první kosmonauté zahájili přípravu v Hvězdném městečku v Rusku, v lednu 1998 byl zformován čtrnáctičlenný oddíl kosmonautů ze dvou navrátilců z Ruska, nyní instruktorů, a dvanácti finalistů výběru. První kosmický let čínského kosmonauta proběhl v říjnu 2003.
Mezinárodní spolupráce
Pět zemí, Francie, Německo, Kanada, Itálie a Japonsko, v první polovině 80. let se do kosmu dostalo kolem desíti občanů těchto států. Evropané létali střídavě na amerických i ruských (dříve sovětských) lodích, Kanaďané a Japonci se vesmírných cest účastnili v amerických raketoplánech Space Shuttle. Oddíl astronautů Francie existoval od června 1980, v rámci agentury CNES. Francouzi létali jak ruskými (dříve sovětskými) Sojuzy, tak americkými Shuttly, Jean-Loup Chrétien se dokonce připravoval na let sovětským raketoplánem Buran.
Od května 1978 se německý astronaut objevil mezi prvními astronauty ESA, od prosince 1982 měla své astronauty i německá kosmická agentura DLR. Ti i oni začali lety s Američany, od roku 1990 navštěvovali i sovětský/ruský Mir. Thomas Reiter si z Evropanů užil kosmických letů nejvíce, absolvoval na Miru a na ISS dva dlouhodobé pobyty v celkové délce 350 dní.
V prosinci 1983 byli vybráni první astronauti Kanady pro lety raketoplánem Space Shuttle. Po založení Kanadské vesmírné agentury roku 1989 přešli do ní i kanadští astronauti. Oddíl astronautů Itálie existoval od listopadu 1984 do srpna 1998, od té doby působí Italové v oddílu ESA. V červnu 1985 byl založen i oddíl astronautů Japonska v japonské kosmické agentuře NASDA (2003 sloučena se dvěma dalšími organizacemi v JAXA). Japonci létali do vesmíru na palubě Shuttlů. Početnost oddílu postupně vzrůstala až na 8 členů (od roku 1999).
První astronauti ESA byli vybráni k letům na raketoplánu Space shuttle v květnu 1978. Paralelně v Francii, Německu a Itálii vznikly národní oddíly. Nový nábor pod hlavičkou ESA proběhl začátkem 90. let, od roku 1992 členové rozšířeného oddílu létali v amerických i ruských lodích. Z ostatních zemí se kosmických letů zúčastnil jeden, nejvýše dva občané. Obyvatelé zemí ESA mají šanci na členství v oddílu ESA. Lidé z ostatních států se do vesmíru dostali zpravidla díky jednorázové nabídce kosmických velmocí, Sovětského svazu, resp. Ruska, nebo Spojených států, učiněné té které vládě. Zejména Sovětský svaz v druhé polovině 80. let umožňoval účast v programu Interkosmos.
Pro cesty do vesmíru a na vesmírnou stanici ISS jsou využívány ruské kosmické lodě Sojuz a po ukončení amerického programu Space Shuttle v roce 2011 jsou od roku 2020 využívány také americké kosmické lodě Crew Dragon.
Podle definice komitétu pro kosmický výzkum COSPAR se za kosmický let považuje let zahrnující nejméně jeden oběh kolem Země nebo let kosmickým prostorem trvající nejméně 90 minut. Podle sportovních pravidel FAI lze za cestu do vesmíru považovat let do výšky vyšší než 100 km. Americké vojenské letectvo USAF jako nejnižší dosaženou výšku pro uznání kosmického letu stanovilo dokonce jen 50 mil, tj. 80,47 km.
Slovo kosmonaut a jeho varianty
Termín kosmonaut se začal používat v Sovětském svazu (rusky космонавт), jako složení řeckých slov κοσμος (kosmos, vesmír) a ναύτης (nautes, námořník), ve stejném významu začali současně ve Spojených státech amerických používat slovo astronaut z řeckého άστρον (astron, hvězda) a ναύτης (nautes, námořník). Když vypustila prvního člověka do kosmu Čína, začal se v anglických verzích čínských médií i západních a českých médiích objevovat termín tchajkonaut (z čínského slova tàikōng-„vesmír“ a řeckého ναύτης-„nautes, námořník“).
Prvním člověkem ve vesmíru byl Jurij Alexejevič Gagarin, který 12. dubna 1961 na lodi Vostok 1 jedenkrát obletěl Zemi. První Američan, který vykonal orbitální let kolem Země, byl John Herschel Glenn, Jr. (20. února 1962). První ženou ve vesmíru se stala Valentina Vladimirovna Těreškovová. K 18. červnu 2016 se do vesmíru podívalo 544 lidí ze 38 zemí. Z nich 12 stanulo na povrchu Měsíce v rámci programu Apollo. Prvním kosmonautem z jiné země než SSSR a USA se stal 2. Čechoslovák Vladimír Remek.
Současným největším pilotovaným programem je provozování Mezinárodní vesmírné stanice. K 16. září 2011 bylo profesionálních kosmonautů a astronautů 145. V průběhu pilotovaných kosmických letů zahynulo 18 kosmonautů, z toho 13 Američanů (při letu STS-51-L roku 1986 a STS-107 roku 2003), čtyři Sověti (při letu Sojuzu 1 roku 1967 a Sojuzu 11 roku 1971) a jeden Izraelec (v letu STS-107).
Zanechat komentář