Právní úprava cestovního ruchu v České republice

Cestovní ruch se stal významným společenským, kulturním i ekonomickým fenoménem druhé poloviny 20. století. V současnosti se i širší veřejnost setkává s informacemi o přípravě zákona o cestovním ruchu. Jak autor tohoto textu vyjádřil na obou oficiálních zasedáních, je důležité nepodceňovat mimořádnou právní složitost této materie, kdy zákon možná opět neprojde.

Pro informaci nepoučeného čtenáře je zejména nutné naznačit složitou strukturu právní úpravy cestovního ruchu, která se v ČR i dalších státech EU skládá zjednodušeně ze čtyř částí. Jde o zájezd (v ČR ve smlouvě o zájezdu v občanském zákoníku, a zejména v jediném speciálním zákoně k turismu č. 159/1999 Sb.) a timesharing, což je typicky jakýsi řadu let opakovaný nájem rekreační nemovitosti (v ČR v obecných předpisech ke smlouvám v občanském zákoníku). Nás zajímá třetí skupina, kam lze řadit normy správního a finančního práva k organizaci a financování turismu, tedy v ČR zákon o místních poplatcích a dlouhodobě připravovaný zákon o cestovním ruchu, jaký mají například na Slovensku nebo v Rakousku.

Právní úprava cestovního ruchu sice není rozsáhlá, ale patří často k nejkomplikovanějším problémům práva, což bývá bohužel přehlíženo. Současný kvaziprávní systém (hlavně DMO krajů a turistických oblastí) vzniklý od roku 2018 vyvolává mezi právními odborníky údiv a představa jeho snadného zakotvení v zákoně leckdy až výsměch.

Základní právní předpisy

Samotný pojem zájezd vychází ze směrnice 90/314/EHS na tu potom navazuje v České republice zejména zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. S ním jsou často spojena některá ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., především smlouva o zájezdu (v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. to byla cestovní smlouva). Jde o právní institut u nás poměrně nový, zavedený právě zákonem č. 159/1999 Sb.

Příprava nového zákona o cestovním ruchu

Cestovní ruch ale zabíhá skutečně do lecčehos, asi nejzajímavějším problémem je mnoholetá příprava speciálního zákona o podpoře rozvoje cestovního ruchu. Vedle toho k cestovnímu ruchu lze přiřadit ledacos, třeba právní úpravu dopravy, některé otázky ochrany přírody a krajiny nebo třeba problematiku památkové péče.

Cíle a potřeby nového zákona

• Nastolit systém řízení cestovního ruchu.
• Nastavit strukturu řízení cestovního ruchu na 3 úrovních: stát - kraje - turistické oblasti
• Kompetence organizací cestovního ruchu na všech úrovních
• Provázanost a spolupráci jednotlivých úrovní řízení CR (horizontální i vertikální)
• Provázanost strategických koncepčních i marketingových dokumentů
• Financování cestovního ruchu na všech úrovních - zapojení státu, krajů, obcí, podnikatelů

V současné době je v přípravě zákon o podpoře a řízení cestovního ruchu, měl by vstoupit v účinnost v roce 2014. V oblasti legislativy vidím velmi důležitou novelu Zákona o cestovním ruchu č. 159 / 1999 Sb. ,sladění s již nově existujícími evropskými předpisy . Tento nový zákon by měl především ochránit klienty - rizika vidím v současné době na některých konkrétních případech- pojištění cestovních kanceláří a následné plnění klientům při pojistných událostech.

Evropské souvislosti a novela zákona

EU dopracovává novou verzi klíčové směrnice k zájezdům, což si vynutí mimo jiné další velkou novelu zákona č. 159/1999 Sb. Zákon o cestovním ruchu přitom není zdaleka jedinou změnou práva, která se připravuje.

Pojištění cestovních kanceláří

O čem se v České republice nejvíc diskutuje, je otázka pojištění cestovních kanceláří. Má právo na zabezpečení dopravy do České republiky, pokud je cestovní kancelář nebo obecně pořadatel zájezdu neschopen to zajistit, a také právo na úplné vrácení zaplacené ceny zájezdu. Původní představa byla totiž taková, že pojišťovny budou velice obezřetné a pojištění dojednají jen několika cestovním kancelářím, takže bude množství cestovních kanceláří minimální.

Ale pojišťovny jsou ochotny pojistit leckterou podivnou cestovní kancelář a vcelku je jich přinejmenším desetinásobek ve srovnání s tím, jaké byly původní předpoklady. Praxe se tak posunula jiným směrem a jak známo, cestovní kanceláře se hroutí docela často a dochází ke sporům, jestli pojišťovny vrátí zákazníkům všechny zaplacené finanční prostředky, anebo jestli mohou přihlédnout k určitému podpojištění, kterého se dopustily cestovní kanceláře.

Povinnosti cestovní kanceláře při sjednávání pojištění

• Cestovní kancelář je povinna v souladu s rozsahem předmětu podnikání udělené koncese předávat pojišťovně měsíčně, nejpozději do 25. dne bezprostředně následujícího kalendářního měsíce, údaje o počtu cestujících, počtu prodaných zájezdů a zprostředkovaných spojených cestovních služeb, souhrnné ceně za prodané zájezdy a souhrnné částce plateb od zákazníků za spojené cestovní služby, výši záloh za zájezdy, výši tržeb za zájezdy nebo tržeb za spojené cestovní služby a výši tržeb za prodané poukazy na zájezd.
• Cestovní kancelář předloží ministerstvu do 10 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku stejnopis nebo úředně ověřenou kopii této smlouvy a do 10 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese nebo ve stejné lhůtě ode dne vzniku práva provozovat živnost platnou pojistku. Obdobně cestovní kancelář postupuje při každé změně smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku, která má vliv na změnu limitu pojistného plnění.

Povinnosti pojišťovny

• Pojišťovna poskytne zákazníkovi plnění podle § 6 za služby cestovního ruchu, které mu nebyly poskytnuty z důvodu úpadku cestovní kanceláře.
• Pojistné plnění podle § 6 je splatné do 15 dnů od skončení šetření pojistné události.
• Pojišťovna není oprávněna odmítnout pojistné plnění nebo snížit jeho výši v případě, dozví-li se po pojistné události, že cestovní kancelář poskytla nepravdivé nebo neúplné podklady, které byly pro uzavření pojištění podstatné.

Přestupky v cestovním ruchu

Podnikatel, který uzavře se zákazníkem smlouvu o poskytnutí služby cestovního ruchu, která je součástí spojených cestovních služeb, se dopustí přestupku tím, že neinformuje cestovní kancelář podle § 9c odst. 1.

Cestovní kancelář se dopustí přestupku, pokud:

• a) neoznačí provozovnu nebo propagační a jiné materiály určené zákazníkovi podle § 3 odst. 4 písm. e),
• b) nesplní některou z povinností podle § 3 odst. 5,
• c) neinformuje zákazníka podle § 9a odst. 2,
• d) poruší povinnost podle § 6 odst. 2,
• e) nevede evidenci podle § 7b odst. 2,
• f) neinformuje pojišťovnu podle § 8a odst. 1 písm. b) nebo podle § 8a odst. 5 nebo neinformuje banku nebo zahraniční banku podle § 8b odst. 1,
• g) nepředloží ministerstvu smlouvu o pojištění záruky pro případ úpadku nebo platnou pojistku podle § 8a odst. 2,
• h) neinformuje ministerstvo podle § 8a odst. 4,
• i) nezaplatí příspěvek do garančního fondu podle § 9 odst. 1 písm. a) a b) a v § 9 odst. 3,
• j) nesplní povinnost podle § 9 odst. 1 písm. f),
• k) neupraví v obchodních podmínkách vybírání záloh na zájezdy a termíny doplatků podle § 9 odst. 1 písm. g),
• l) neoznačí provozovnu nebo propagační a jiné materiály určené zákazníkovi podle § 9 odst. 1 písm. h),
• m) před uzavřením smlouvy o zájezdu nebo smlouvy o spojených cestovních službách na žádost zájemce nepředloží doklad o pojištění záruky pro případ úpadku nebo doklad o bankovní záruce pro případ úpadku podle § 9 odst. 1 písm. i),
• n) nesplní některou z povinností podle § 9 odst. 2 písm. d), e) f) g) nebo h),
• o) nesplní některou z povinností podle § 9c odst. 4,
• p) v rozporu s rozhodnutím ministerstva podle § 10a odst. 2 uzavírá smlouvy o zájezdu nebo rozšiřuje předmět smluv již uzavřených či v rozporu s rozhodnutím ministerstva podle § 10a odst. 2 uzavírá smlouvy o poskytnutí služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, a rozšiřuje předmět smluv již uzavřených,
• q) nevydá zákazníkovi bezprostředně po uzavření smlouvy o zájezdu potvrzení o zájezdu podle § 2525 odst. 2 občanského zákoníku.

Za závažné porušení podmínek stanovených tímto zákonem se pro účely živnostenského zákona13) vždy považuje porušení povinnosti podle § 3 odst. 2 nebo § 9 odst. 1 písm. a).