V českém pracovním právu hraje klíčovou roli definice pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad. Tato definice, spolu s místem výkonu práce, určuje, kdy má zaměstnanec nárok na náhradu cestovních výdajů.
Podle ustanovení § 34 odst. 1 ZP musí pracovní smlouva obsahovat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být sjednaný druh práce vykonáván. Takovéto místo může být sjednáno jako jedno nebo více konkrétních míst, ale také jako část obce, obec anebo i širší území.
Má-li zaměstnavatel více pracovišť (budov, provozoven, poboček), je často vhodné sjednat se zaměstnancem jako místo výkonu práce všechna pracoviště, protože pak nebude třeba souhlasu zaměstnance s vysláním k výkonu práce na příslušné pracoviště. Zaměstnanec totiž nebude podle § 42 ZP na pracovní cestě. Sjednaným místem výkonu práce může být i bydliště či jiné místo pobytu zaměstnance, pak je nutno postupovat také podle § 317 ZP.
Jestli zaměstnanci budou anebo nebudou příslušet cestovní náhrady, bude záležet na tom, zda, příp. jak, je s ním sjednáno pravidelné pracoviště.
Definice pravidelného pracoviště
Přestože existuje tzv. smluvní volnost, nelze se zaměstnancem jako pravidelné pracoviště sjednat jakékoliv místo. Ze samotného pojmu je zřejmé, že jde o místo, kde zaměstnanec skutečně bude vykonávat svou práci (druh práce sjednaný v pracovní smlouvě) pravidelně nebo častěji než jinde.
Jde tedy zpravidla o konkrétní místo, kde zaměstnanec svou práci vykonává, tj. místo, kde má svůj "pracovní stůl či prostor", tj. konkrétní budova (budovy), dílna určená adresou sídla zaměstnavatele, provozovny či odloučeného pracoviště apod., případně také ve výjimečných případech, podle druhu a náplně práce, část obce anebo obec, v jejímž obvodu zaměstnanec (např. poštovní doručovatel) svou práci vykonává.
Pokud zaměstnanec např. vykonává pravidelně práci na různých místech (pravidelně v určité dny v týdnu, v pravidelnou dobu) v různých místech obvodu působnosti svého zaměstnavatele, pak lze sjednat všechna tato místa, jsou-li v jedné obci, jako pravidelná pracoviště zaměstnance.
Podle § 34a ZP nesmí být pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad sjednáno šířeji než jedna obec.
Je-li pravidelné pracoviště se zaměstnancem sjednáváno, musí tak být učiněno v pracovní smlouvě (dodatku k pracovní smlouvě). Tuto dohodu nelze nahradit ujednáním v kolektivní smlouvě ani jakýmkoliv rozhodnutím zaměstnavatele, byť by bylo uvedeno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.
Pokud v pracovní smlouvě pravidelné pracoviště se zaměstnancem sjednáno není, postupuje se při jeho určení podle § 34a ZP.
Podle uvedeného ustanovení je pak pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě.
Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce.
Z uvedeného je jednoznačně zřejmé, že je nezbytné u každého zaměstnance pečlivě zvážit, jak bude v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce a také zda a jak bude sjednáno pravidelné pracoviště.
Podle toho, jak budou uvedená místa sjednána, budou (anebo nebudou) také zaměstnanci příslušet náhrady cestovních výdajů při cestách, na které ho zaměstnavatel vyslal vykonat druh práce sjednaný v pracovní smlouvě nebo činnost, kterou zákoník práce nebo speciální předpis za výkon práce považuje.
Zaměstnanci totiž přísluší cestovní náhrady vždy, když byl zaměstnavatelem vyslán:
- Vykonat práci sjednanou v pracovní smlouvě nebo činnost, kterou zákoník práce považuje za výkon práce:
- Mimo sjednané místo výkonu práce, nebo
- Mimo pravidelné pracoviště, příp. v některých případech také v místě pravidelného pracoviště mimo rozvrh směn.
Zejména pravidelné pracoviště je pro účely cestovních náhrad klíčové. U dohody o pracovní činnosti musí být místo pravidelného pracoviště sjednáno vždy (viz § 155).
V dohodě o provedení práce místo pravidelného pracoviště sjednáno být nemusí, pak však lze podle § 155 odst. 2 ZP poskytnout cestovní náhrady (je-li to v dohodě sjednáno) jen v případě, že sjednaný pracovní úkol má být proveden mimo obec bydliště příslušné osoby.
Mají-li být poskytnuty cestovní náhrady při cestování po obci, ve které má tento zaměstnanec bydliště, musí být pravidelné pracoviště sjednáno.
Příklady
Pro lepší pochopení uvádíme několik příkladů:
- Příklad 1 - cesta do pobočky: Se zaměstnancem je sjednáno jako místo výkonu práce město Brno a jako pravidelné pracoviště adresa sídla firmy. I když zaměstnanec není na pracovní cestě podle definice, přísluší mu cestovní náhrady, pokud jede vykonat práci do jiné pobočky zaměstnavatele umístěné v jiné části Brna. Důvodem je to, že vykonával práci mimo pravidelné pracoviště a podle § 156 odst. 2 ZP se pro účely cestovních náhrad za pracovní cestu považuje i cesta mimo pravidelné pracoviště.
- Příklad 2 - místo výkonu práce sjednáno šířeji než obec: Firma se sídlem v Olomouci provozuje vnitrostátní dopravu na území celé České republiky. S řidiči je sjednáno místo výkonu práce Česká republika, ale pravidelné pracoviště s nimi sjednáno není. V tomto případě je nutno zjistit, kde nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. Pokud cesty začínají např. v místě jeho bydliště, je pravidelným pracovištěm tohoto zaměstnance obec jeho bydliště.
Uvedení zaměstnanci - řidiči při cestách po České republice sice nebudou na pracovní cestě podle § 42 ZP, ale budou na cestě mimo pravidelné pracoviště, přičemž za takovéto cesty jim podle § 152 písm. b) ZP cestovní náhrady přísluší.
- Příklad 3 - dvě obce jako místa výkonu práce: Zaměstnanec má v pracovní smlouvě dvě místa výkonu práce (Brno a Praha), bydliště má v Praze, sídlo zaměstnavatele je v Brně. Pravidelné pracoviště není nikde stanoveno, v pracovní smlouvě jsou jen uvedená místa výkonu práce. V uvedeném případě je nutno postupovat podle § 34a ZP, podle kterého je pro účely cestovních náhrad pravidelným pracovištěm obec, ve které tomuto zaměstnanci nejčastěji začínají pracovní cesty.
Pro lepší ilustraci problematiky uvádíme tabulku s příklady a nároky na cestovní náhrady:
| Situace | Místo výkonu práce | Pravidelné pracoviště | Nárok na cestovní náhrady |
|---|---|---|---|
| Zaměstnanec cestuje mezi pobočkami v Brně | Brno | Sídlo firmy | Ano, cesty mimo sídlo firmy |
| Řidič cestuje po ČR | ČR | Bydliště řidiče | Ano, cesty mimo bydliště |
| Zaměstnanec pracuje v Praze a Brně | Praha, Brno | Praha (nejčastější začátek cest) | Ano, cesty mimo Prahu |
Práce na dálku a cestovní náhrady
To vše má samozřejmě také vliv na cestovní náhrady při výkonu práce na dálku podle § 317 ZP a v případě, kdy zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu do bydliště (místa pobytu) zaměstnance.
Podle § 317 ZP může být se zaměstnancem sjednáno, že bude vykonávat práci z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele (dále jen “práce na dálku“).
Ujednání o místě výkonu práce na dálku v dohodě o práci na dálku není pro cestovní náhrady rozhodující. Pro cestovní náhrady je v zásadě vždy rozhodující pravidelné pracoviště sjednané v pracovní smlouvě, a pokud tam sjednáno není, tak zjištěné postupem podle § 34a ZP.
Také v těchto případech je, stejně jako u jiných cest, pro určení, zda zaměstnanci cestovní náhrady přísluší, rozhodující, které místo je jeho pravidelným pracovištěm. Důvodem je to, že cestovní náhrady zaměstnanci přísluší vždy, když je na cestě k výkonu práce a výkon práce provádí mimo pravidelné pracoviště.
To se týká i případu, kdy byla práce na dálku zaměstnanci podle § 317 odst. 3 ZP nařízena.
Pracovní cesty do bydliště
Zvláštním případem jsou pracovní cesty uvedené v § 163 odst. 6 a § 170 odst. 7 ZP, tj. cesty za účelem výkonu práce do místa bydliště zaměstnance v tuzemsku nebo v zahraničí, které není místem výkonu práce nebo pravidelným pracovištěm zaměstnance.
V těchto případech podle uvedených ustanovení zaměstnanci přísluší stravné, příp. zahraniční stravné za dobu cesty do místa bydliště, za dobu výkonu práce v bydlišti a za dobu cesty zpět. Uvedené doby, tj. nejen dobu cestování do bydliště, ale zejména dobu výkonu práce doma, musí zaměstnanec uvést ve výkazu práce, příp. i ve vyúčtování cestovních náhrad.
Jízdní výdaje ani jiné druhy cestovních náhrad zaměstnanci za takovou cestu nepřísluší.
Je třeba zdůraznit, že jde o situace, kdy bydliště zaměstnance není sjednaným místem výkonu práce ani pravidelným pracovištěm ani se nenachází v obci, která je jeho pravidelným pracovištěm a zaměstnavatel vyslal zaměstnance do jeho bydliště práci vykonat.
Má-li zaměstnanec místo výkonu práce a pravidelné pracoviště ve svém bydlišti (doma), pak mu při výkonu práce doma žádné cestovní náhrady nepřísluší, protože vykonává práci na svém pravidelném pracovišti.
Odejde-li ale v souvislosti s výkonem práce mimo bydliště, tj. mimo své pravidelné pracoviště, bude na pracovní cestě s nárokem na všechny druhy cestovních náhrad.
Nemá-li zaměstnanec doma pravidelné pracoviště a vyšle-li zaměstnavatel např. z provozních důvodů zaměstnance vykonat práci domů, nebo mu umožní (např. z osobních důvodů), aby po určitou dobu pracoval doma, pak mu podle §163 odst. 6, resp. § 170 odst. 7 ZP, přísluší stravné (příp. zahraniční stravné) za dobu cesty do místa bydliště, za dobu výkonu práce v bydlišti a za dobu cesty zpět.
Zanechat komentář