Platební bilance cestovního ruchu: Metodika a mezinárodní standardy

Platební bilance cestovního ruchu je důležitým ukazatelem pro sledování ekonomického dopadu cestovního ruchu na národní hospodářství. Pro mezinárodní srovnání je klíčová jednotná metodická základna. Tento článek se zabývá metodickými základy satelitního účtu cestovního ruchu (TSA), základními definicemi a dokumenty, které se používají pro sestavení TSA.

1. Metodické základy TSA

Již od 80. let minulého století začaly probíhat na úrovni nadnárodních organizací výzkumné práce na zavedení mezinárodně srovnatelného standardu pro měření celkových ekonomických přínosů cestovního ruchu. Základem pro srovnatelné měření významu cestovního ruchu bylo uplatnění kompatibilního systému získávání statistických informací jednotlivými státy.

Výsledkem pracovní skupiny pod vedením Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD) byly tzv. ekonomické účty cestovního ruchu (Tourism economic account). Zároveň i Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, WTO) organizovala práce na přesnějším definování ukazatelů cestovního ruchu. Výsledkem byl dokument OSN a WTO „Doporučení ke statistice cestovního ruchu“.

Tyto základní metodické rámce se potom staly podkladem pro tzv. satelitní účet cestovního ruchu (Tourism Satellite Account). Ve spolupráci WTO, statistické divize OSN a OECD byly formulovány první návrhy a doporučení a následně potvrzeny na mezinárodní konferenci o cestovním ruchu v Ottawě v červnu 1991.

Na konferenci byla přijata rezoluce, která definovala potřebu jednotné statistiky cestovního ruchu a WTO za tím účelem vytvořila Řídící výbor, který dopracoval programy přijaté rezoluce k zlepšení statistiky cestovního ruchu a koordinoval spolupráci s dalšími mezinárodními i národními institucemi. Na podkladě zprávy WTO o přijatých programech uspořádala v roce 1993 Statistická komise při OSN své 27. zasedání, na kterém bylo oficiálně přijato Doporučení k statistice cestovního ruchu (Recommendations on Tourism Statistics) a Standardní mezinárodní klasifikace činností Cestovního ruchu (Standard International Classification of Tourism Activities).

V přijatém dokumentu byly také formulovány cíle a postupy, na kterých se podílely i další organizace, zejména OECD a WTTC. Výsledkem spolupráce těchto organizací bylo zpracování metodického nástroje k měření přínosů cestovního ruchu, nazvaného satelitní účet cestovního ruchu.

K sjednocení metodiky satelitního účtu předložila WTO v červenci 1995 svůj vlastní návrh, který do značné míry čerpal z práce Statistics Canada a z ekonomických účtů cestovního ruchu používaných organizací OECD. Další návrhy a upřesnění byly předkládány v letech 1996 a 1997.

V září 1999 byla po Světové konferenci o měření ekonomického dopadu cestovního ruchu vytvořena pracovní skupina WTO-OECD-EUROSTAT (statistický úřad Evropské unie). Jejím úkolem bylo zavedení společné koncepce pro rozvoj metodiky TSA v souladu se závěry Světové konference v Nice. Práce těchto tří institucí byla předložena k projednání Komisi pro statistiku OSN, která ji dne 1. března 2000 schválila.

Na jednání o TSA v New Yorku byl dokument schválen delegáty zhruba ze 100 zemí. Výsledkem spolupráce WTO, OECD, EUROSTATu, WTTC i řady dalších mezinárodních organizací, např. Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní asociace hotelů a restaurací (IH&RA) a dalších, bylo vytvoření mezinárodních standardů pro měření ekonomických přínosů cestovního ruchu, které schválila Komise pro statistiku OSN.

2. Základní definice

Pro mezinárodní srovnání je nutná jednotná metodická základna. Níže uvedené definice jsou mezinárodně uznávané, případně s národními specifiky, která jsou v rámci mezinárodních doporučení povolena.

• Cestovní ruch je mezinárodně definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa).
• Obvyklé prostředí je poměrně obtížně definovatelné, v jednotlivých zemích je chápáno odlišně. Podle mezinárodní definice je za něj považováno bydliště respondenta (trvalé i přechodné), dále přímé okolí tohoto bydliště, pracoviště, škola a jiná často navštěvovaná místa.

Pojem obvyklého prostředí má dva rozměry, blízkost a periodicitu (frekvenci návštěvy). Součástí obvyklého prostředí je jednak okolí bydliště respondenta, i když může být navštěvováno jen zřídka a jednak místa, která jsou navštěvována často (v našem pojetí častěji než jednou týdně) a pravidelně, přestože mohou být značně vzdálena od bydliště. Státní hranice nejsou při definici obvyklého prostředí rozhodující.

• Návštěvník je účastník cestovního ruchu. Návštěvníci se dělí na jednodenní návštěvníky (někdy nazýváni také exkurzionisté) a turisty.
• Jednodenní návštěvník se účastní cestovního ruchu bez přenocování.
• Turista je účastník cestovního ruchu, který alespoň jednou přenocuje mimo své obvyklé prostředí.
• Druhý domov je rekreační zařízení (chata, chalupa). Některá rekreační zařízení spadají do obvyklého prostředí a tudíž se návštěvy takovýchto druhých domovů vylučují z cestovního ruchu.

Dále se cestovní ruch dělí na:

• Příjezdový cestovní ruch (také aktivní) zahrnuje návštěvu a pobyt nerezidentů na ekonomickém území sledované země. Spotřeba příjezdového cestovního ruchu je chápana jako celkový objem prostředků vydaných na cestovní ruch nerezidenty a plynoucích do navštívené země.
• Domácí cestovní ruch je CR domácích návštěvníků na ekonomickém území sledované země. Pro potřeby TSA je však nutné chápat domácí cestovní ruch, resp. jeho spotřebu šířeji. Spotřeba domácího cestovního ruchu je spotřeba rezidentských návštěvníků ve sledované zemi.
• Výjezdový cestovní ruch (také pasivní) zahrnuje návštěvu a pobyt rezidentů mimo ekonomické území sledované země. Spotřeba výjezdového cestovního ruchu je chápána jako spotřeba rezidentských návštěvníků mimo ekonomické území vlastní země.
• Vnitřní (interní) cestovní ruch (domácí a příjezdový) je CR rezidentů i nerezidentů na ekonomickém území sledované země.
• Zahraniční cestovní ruch zahrnuje příjezdový a výjezdový CR.

Celkové výdaje (domácí i zahraniční) zahrnují výdaje za zájezd, dále ubytování, stravování, dopravu mimo zájezd, nákupy zboží při cestě nebo se k ní přímo vztahující (fotoaparát, opalovací krém apod.) a ostatní výdaje (vstupné, pojištění apod.).

Pro potřeby TSA se započítávají i výdaje v případě dovolené na vlastní chatě či chalupě nebo u příbuzných a známých.

Charakteristické činnosti cestovního ruchu jsou ty výrobní činnosti, jejichž hlavní produkce je charakteristická pro cestovní ruch a jež by ve většině zemí přestaly při nepřítomnosti návštěvníků existovat ve významném množství nebo by se jejich spotřeba výrazně snížila. Tyto činnosti jsou tedy na cestovním ruchu velmi závislé.

Činnosti související s cestovním ruchem jsou takové, u kterých by při nepřítomnosti návštěvníků (neexistenci cestovního ruchu) byl zaznamenán pokles produkce, přičemž mohou být odlišné pro jednotlivé státy.

3. Metodická základna TSA

Základní struktura TSA je založena na obecné rovnováze existující v národním hospodářství, tedy rovnováze mezi poptávkou a nabídkou produktu vytvářeného odvětvím cestovního ruchu. TSA má se systémem národních účtů stejné základní pojmy, definice, třídění a principy tvorby.

Oblasti, které TSA pokrývá jsou:

• poptávka vytvářená různými formami cestovního ruchu, členěná podle typů návštěvníků a jejich cest a podle pořizovaných výrobků a služeb
• základní makroekonomické proměnné z pohledu nabídky cestovního ruchu
• zaměstnanost, tvorba hrubého fixního kapitálu a nefinančních investic v cestovním ruchu
• dovozy a vývozy spojené s cestovním ruchem
• příjmy a výdaje vládních institucí, vytváření osobních příjmů a příjmů z podnikání spojených s cestovním ruchem

4. Základní dokumenty k TSA

Pro harmonizaci metodiky sestavování TSA byly vytvořeny tyto základní manuály:

• Tourism Satellite Account: Recommended Methodological Framework - Manuál byl vytvořen světovými i evropskými organizacemi (EUROSTAT, WTO, OECD, OSN) za účelem sjednocení metodiky při tvorbě TSA a pro snadnější mezinárodní srovnávání vlivu cestovního ruchu v jednotlivých státech.
• European Implementation Manual on Tourism Satellite Account - Tato publikace byla vypracována Eurostatem jako rozšíření předchozí, z níž metodologicky vychází. Zaměřuje se spíše na techniku zpracování satelitního účtu cestovního ruchu.
• Evropský systém účtů ESA 1995 - Tento obsáhlý materiál vypracovaný Eurostatem obsahuje metodiku tvorby systému národních účtů. Je v něm velké množství definic mnoha ekonomických pojmů. Satelitní účet cestovního ruchu ze systému národních účtů vychází, a proto lze tento materiál využít i pro TSA.

5. Zdroje dat pro TSA

Důvodem vytvoření satelitního účtu je snaha umožnit podrobnou analýzu poptávky po výrobcích a službách, které souvisejí s cestovním ruchem, ukázat na jejich provázanost v oblasti poptávky a nabídky a popsat, jak nabídka cestovního ruchu funguje ve vztahu k ostatním hospodářským činnostem.

Nabídka cestovního ruchu - Jako hlavní zdroj v nabídkové části jsou využívána data statistiky národních účtů, a to údaje o produkci, mezispotřebě, daních, dotacích, dovozu a tvorbě hrubého fixního kapitálu.

Poptávka cestovního ruchu - Poptávkovou část cestovního ruchu by měly pokrývat údaje získávané ze šetření v domácnostech (výjezdový a domácí cestovní ruch) a na hranicích (příjezdový cestovní ruch).

Pro doplnění hlavních informačních pramenů slouží celá řada zdrojů.