Pavel Svoboda (*1985) je český cestovatel, fotograf, geograf a autor cestopisů, který se narodil v Československu. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Své cesty směřuje převážně do odlehlých horských oblastí Asie, Jižní Ameriky a evropského severu.
Jeho vášeň pro cestování a fotografii ho zavedla do mnoha odlehlých koutů světa. Žil a studoval na Islandu, prošel celou jižní Ameriku a absolvoval také půlroční cestu po Asii.
Island, kde Pavel Svoboda studoval a začal se věnovat fotografii.
Studium a První Cesty
Ke geografii Pavla Svobodu přivedla záliba v cestování. Měl rád zeměpis a přírodu, ale podnikal nanejvýš čundry po Česku a hodně rybařil. Až díky studiu se ocitl mezi lidmi, pro které bylo už tenkrát normální vyjet třeba do Rumunska, na Kavkaz nebo do Střední Asie. A to ho nalákalo to zkusit prožít také.
Klíčovým zlomem byl půlroční studijní pobyt na Islandu. Měl dostatek času rozkoukat se a vyzkoušet si život a cestování v zahraničí. Byť jen na týden se odtud v zimě dostal i do Grónska, což se skoro před patnácti lety hodně vymykalo tomu, co se běžně dalo vidět a zažít. Na Islandu se taky začal víc věnovat focení. Přemohla ho touha a snaha zaznamenat tu surovou krásu nejen do vlastních vzpomínek.
Jako první velkou cestu absolvoval sedmiměsíční cestu přes Jižní Ameriku, při níž začínal na severu v Ekvádoru a skončil na jihu Chile. Později absolvoval půlroční cestu po Asii.
Cestovatelský Styl a Oblíbené Destinace
Pavel Svoboda se vydává především do míst, kam moc jiných lidí nejezdí. Čím víc se začal cítit fotografem a cestovatelským žurnalistou, tím víc si uvědomoval, že zajímavé materiály nepřiveze z míst, která navštívily a vyfotily mraky lidí přede mnou. Navíc poměrně rychle dospěl ke zjištění, že i zážitky jsou podstatně intenzivnější v místech, kam se mnoho nejezdí. Dopracoval se tedy ke stylu cestování, který je pro něj nejcennější v osobní i pracovní rovině.
V mém záběru jsou především vysoké hory Asie, pak jihoamerické Andy a na „cestovatelskou“ dovolenou rád jezdí na evropský sever.
Střední Asie nabízí dlouhé treky v nádherných velikých horách.
Asie
Má oblíbená Střední Asie nabízí dlouhé treky v nádherných velikých horách, na kterých se můžeš dodnes s určitou zkušeností dostat do lokalit, kde o dalšího turistu nezavadíš. Třeba Pamír v Tádžikistánu, ale i hory v pasteveckém a stále oblíbenějším Kyrgyzstánu. V tomhle svérázném regionu se setkáš s enormní pohostinností, která nahrává mému zájmu o kontakt s lidmi a jejich focení. Navíc tu máme oproti západním návštěvníkům výhodu v jazykové blízkosti, ve zdejších starších generacích skoro všichni mluví rusky. Specifickou kapitolou je Kavkaz, to je divočina, která může překvapit i zkušeného cestovatele. Čekají tě hostiny, kdy se stoly prohýbají pod tíhou domácí kuchyně a u všeho se pije víno nebo pálenka. Hodně pálenky.
V Indii a v Nepálu je úžasné, jak z horské džungle dojdeš až k velehorským štítům s mohutnými ledovci. Přes vesnice, ve kterých se zastavil čas. Během několikatýdenních treků se snažím zaznamenávat i venkovské tradice, které už tam příště v takové podobě nemusím najít. Navíc rád napřímo podporuji lidi v těchto chudých oblastech. Své peníze raději utratím za nocleh u rodiny, kde mi uvaří a usmívají se na mě, než v drahém hotelu, jehož anonymní majitel už je stejně nejspíše bohatý.
Jižní Amerika
K tomu, aby se Latinská Amerika stala tvou srdcovkou jako v mém případě, je potřeba naučit se aspoň trochu španělsky. Bez toho se s výjimkou pár míst, třeba turisticky rozvinutější jižní Patagonie, obejdeš jen stěží. A pak už si užíváš nádherně rozeklané Andy, ohromné množství jezer, ledovců a tradičních indiánů. Svérázně drsných a do jisté míry uzavřených, což má taky svoje kouzlo. O to větší mám radost, když se jejich ledy podaří prolomit. V Andách jsou stále místa, kde se i v hlavní sezoně můžeš po neskutečně krásných místech toulat zcela o samotě.
Oproti Asii oceňuji v Latinské Americe jednu skvělou výhodu: nikde tam nepotřebuješ víza nebo permity do hor a pohraničních oblastí. Stačí někde vystoupit z rozkodrcaného autobusu a můžeš se vydat rovnou na trek, i když to bude třeba na pomezí Peru a Bolívie. Naopak třeba ve zmíněném Nepálu byrokracie přituhuje. Nejde mi ani tak o peníze, nepříjemný je ten stres při zařizování. Omezuje pohodu, kterou chceš v horách zažít.
Indiánské oblasti Latinské Ameriky jsou vizuálně krásné: ženy v sukních a kloboucích… Cítím tam jiný temperament, větší šmrnc a živelnost. Baví mě jejich hluboce zakořeněné a stále praktikované tradice. Některé dokonce znovu ožívají a narůstají na oblibě. Spousta slavností, festivalů nebo poutí není žádným divadlem pro turisty, ale bytostně místní událostí. Na druhou stranu je dobré nebrat na lehkou váhu určitá bezpečnostní rizika, která mají vliv na můj styl cestování a míru obezřetnosti a opatrnosti.
Sever Evropy
Našel jsem tam klid a příjemně dostupnou a pohodovou divočinu. Zatímco léto je na cestování možná nejméně zajímavým obdobím, obzvlášť jako fotograf mám čím dál raději podzim. Asi od doby, kdy jsem ho naprosto kouzelný zažil na Sibiři. Jenomže u nás jsou říjen a listopad hlavní sezonou cestovatelských přednášek a festivalů. Naštěstí relativně za humny existují oblasti, v nichž si můžu krásný podzim vychutnávat už od začátku září. Ráno se v Česku zabalím a večer už můžu uléhat za zvuku praskajících kamínek ve srubu daleko za polárním kruhem. A po nocích pozorovat silnou polární záři, v úchvatné severské přírodě tou dobou už bez jediného komára. K tomu Skandinávie vyznává velmi příjemný a pokrokový vztah k přírodě, který se projevuje například i pravidly v národních parcích. Turismus tam má spíš individuální ráz. Na řadě míst se může legálně rozdělat oheň, využít spoustu přístřešků a chatek. A když v severských oblastech na konci září spadne všechno barevné listí a již přichází sníh, nastane čas vyrazit domů.
Polární záře v severní Evropě.
Knihy Pavla Svobody
Řekl bych, že jistou vážnost nabralo veškeré moje počínání vydáním první knížky. Od té doby se moje jméno začalo ozývat ve spojení se slovem fotograf.
Důvodů je víc, tím hlavním je snaha uchovat ty nejzajímavější cesty a inspirativní příběhy s nimi spojené. Příběhy, které mají v mých očích hodnotu. Každá z knih je završením určitého projektu. Zároveň mi příjmy z knížek umožňují stabilně a dlouhodobě fungovat jako cestovatelský fotograf na volné noze. Tištěné cestopisy jsou hezkou formou předávání radosti z cestování a motivací vyrazit ven. Vůni papíru - ať už v knize, nebo v časopisu - vnímám i jako pokus o „dedigitalizaci“ dnešní doby. Proto jsem zatím nevydal žádný e-book. Přeji si, aby se čtenář s mou knížkou pohodlně posadil, popíjel u ní čaj, kafe nebo svařák a na chvíli se zastavil a rozjímal.
Vymyslel jsem si takový speciální formát, který kombinuje tradiční cestopis a fotografickou publikaci. Všechno chci mít graficky precizní, v lehce minimalistickém designu. Příprava takové publikace je veliký projekt, na kterém je složité, či minimálně časově náročné skoro všechno, pokud nechceš některou ze složek ošidit. Na jedné knize pracuji na plný úvazek kolem půl roku.
Mezi jeho díla patří:
- Napříč Jižní Amerikou (2017)
- Napříč Asií (2019)
- Horští tuláci
Kniha Horští tuláci vás zavede na sedm dobrodružných cest, při kterých zažijete rok putování po horských koutech světa. Vybral jsem sedm pestrých cest, které mají společné to, že vedly do velkých, odlehlých a málo známých horských oblastí.
Na 256 stran se vešlo zhruba 150 fotek. Což zní sice drasticky, ale ve výsledku výběr zase až tak dramaticky náročný nebyl. Jednak jsem už dopředu tušil, které fotky tam chci určitě mít, a také už vím, že musím dodržet určité zákonitosti. Pokud fotka nepasuje k danému příběhu v textu, nemá tam co dělat. Je potřeba vyhnout se opakování motivů, nastavit si rytmus střídáním krajinek, portrétů, dokumentárních snímků a ideálně i odlehčujících detailů. Když tohle všechno vezmeš v potaz, zjistíš, že zase tolik těch opravdu dobrých fotek v úvahu nepřipadá.
Cestovatelské Přednášky a Workshopy
Ze svých cest pořádá oblíbené cestopisné přednášky po celém Česku. Po celém Česku pořádám multimediální cestovatelské přednášky. Večerní programy pro dospělé (kina, kluby, divadla), školní populárně naučné pořady i firemní projekce již mají za sebou více než 700 úspěšných repríz, které spatřily tisícovky spokojených diváků. Rád přijedu přednášet i do vašeho města, vydejme se společně do světa. Máte zájem uspořádat přednášku?
Řadu let jsem strávil focením v různých koutech světa, rád se s vámi nyní podělím o zkušenosti, které jsem za tu dobu získal. Workshopy jsou určeny všem, kteří se chtějí zlepšit ve fotografování a kteří chtějí při focení začít více kreativně přemýšlet a tvořit.
Pavel Svoboda pravidelně publikuje reportáže z cest v médiích, je stálým spolupracovníkem magazínu Lidé a Země. Dlouhodobě pořádá cestopisné projekce pro školy i veřejnost.
Zanechat komentář