Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století od Svatopluka Čecha je satirická povídka o maloměšťákovi Matěji Broučkovi, který se ocitne v husitské době. Jeho zbabělost, pohodlnost a egoismus jsou v rozporu s odhodláním husitů, což zdůrazňuje kritiku malosti a nedostatku vlastenectví u tehdejší společnosti.
O autorovi
Svatopluk Čech se narodil do rodiny nadšeného vlastence, a to se promítlo v celé jeho tvorbě. Narodil se 23. února 1846 v Ostředku u Benešova. Vystudoval Piaristické gymnázium v Praze. Potom studoval práva, kterými se později i živil. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květ. Vyrostl u almanachu Ruch, nakonec však začal působit v roce 1873 v almanachu Lumír, kde se dostal až na pozici redaktora. Byl jedním z členů České akademie věd a umění. Zemřel 23. února 1908 v Praze. Je po něm pojmenován Čechův most v Praze, sady s jeho sochou na pražských Vinohradech a několik ulic v různých českých městech.
Čechovy texty postrádají intimitu a jsou určený ke kolektivnímu působení. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, ale také politickou a sociální lyriku a epiku. Dále je u něj typická rétoričnost, mnohomluvnost a romantický patos. Bývá označován jako poslední básník doby obrozenecké.
Historický kontext
Satirickou prózu Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století vydal Svatopluk Čech poprvé v roce 1888. Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století spadá svým vznikem do stejné doby, kdy vznikaly Nové písně a má s nimi i s Jitřními písněmi stejnou základní ideu: Náš národ je třeba povzbudit a posílit! Na začátku padesátých let 19. století nastává konec Bachova absolutismu, v Rakousku-Uhersku se projevuje rozmach nového společenského řádu - kapitalismu. Období znovuobnovení národního kulturního i politického života (Národní divadlo, Akademie věd, nová nakladatelství). Došlo k založení mnoha kulturních a společenských spolků.
V oblasti literatury se v této době projevují 2 nejdůležitější literární směry - ruchovci a lumírovci. Národní směr kolem almanachu Ruch a světový směr kolem časopisu Lumír. ruchovci do literatury vstupují r. 1868 vydáním almanachu Ruch. Na 1. místě zdůrazňují národního cítění a národní tradice. Znovu se vracejí k české minulosti - sláva českého národa.
Obsah díla
Poznáváme maloměšťáka Matěje Broučka z Prahy. Rád vysedává po putykách a fláká se. Večer se pan Brouček vydává do místního hostince v Praze. Vede diskusi s dalšími hosty. Baví se o tajných chodbách a katakombách pod Prahou. Profesor potvrzuje jejich existenci, avšak ostatní mu nevěří. Při cestě domů do takové chodby sám pan Brouček zapadne. V tajné komnatě nalézá spoustu zlatých minci a drahých kamenů. Jedná se o dosud nenalezený poklad Václava IV. Vydává se dále neprobádanými chodbami. Nachází cestu ven.
Když jednou opět odchází z hospody, shodou okolností se nějak ocitne v 15. století, v době husitských válek. Ocitá se v 15. století v roce 1420 za doby husitských válek a vlády Zikmunda Lucemburského. Potkává husitskou skupina, která ho považuje za jednoho ze svých. Probudí se u Jana, jenž se řadí mezi Pražany. Jan Broučkovi vysvětlil aktuální situaci. Brouček se pokusí mezi ně zapadnout, ale nesouzní s jejich vírou, ideály a hodnotami. Sám je poněkud zbabělý a pohodlný. Brouček se má na přání husitů zapojit do příprav na boj. To mu není moc po chuti. I přes svou nechuť musí stát v boji po boku husitů.
Před bitvou si Brouček zapálí doutník. Lidé z 15. století tyto věci neznají a diví se. Vyzkouší středověké jídlo. Nerozumí některým zastaralým slovům. Dělá si zálusk na Janovu dceru. Janovi navrhuje ústupky z husitského programu místo války. Na začátku husitských válek byli Pražané spíše radikální husité a ústupky nepřipouštěli. V hostinci se později projevuje husitská názorová nesjednocenost. V průběhu bitvy Brouček omdlí. Po probuzení se přidá k táboritům. Seznámí se s Janem Žižkou. Bratr Brouček pomáhá při stavbě zdi a absolvuje výcvik. Jeden z táboritů mu vykládá o Janu Husovi. Projevuje se úcta k Husovi a úplné přesvědčení o správnosti jeho učení. Z další bitvy Brouček uteče. Jednalo se o bitvu na Vítkově. Při pokusu odcestovat zpátky do 19. století se setká s husity, kteří jedou z bitvy. Je upálen na hranici za zbabělost a zradu.
Dostane strach a zkusí utéct, husité tak konečně vidí jeho skutečnou povahu a smějí se mu. Stejně záhadně, jako se dostal do minulosti, se dostává zpět do budoucnosti. Přestože měl nejlepší předpoklady pro to, aby se zamyslela a změnil, nestalo se. Probere se zpátky v 19. století.
Místem, kde se děj odehrává, je Praha, hora Vítkov. Časové linie jsou 2. Povídka začíná v autorově současnosti na konci 19. století. Námětem je srovnání doby současnosti autora (19. století je i současnost měšťana Broučka) a doby v Čechách v 15. století, období husitství a slavná bitva na Vítkově.
Kniha je rozdělena do 14 kapitol, které jsou retrospektivně a chronologicky uspořádané (Brouček zabloudí - seznámí se s Jankem od Zvonu - potká se s Žižkou v husitském táboře - uteče z boje - je chycen a má být upálen - návrat do 19. století).
Postavy
- Matěj Brouček - hlavní postava, pan domácí a majitel třípatrového domu v Praze, který se čistě náhodou po návštěvě hospůdky Vikárky zatoulá do husitské prahy. Je to zbabělec, kterému je dobře jen, když je v bezpečí, má před sebou spoustu jídla a pití a jsou u něj lidé, před kterými se může chlubit. Matěj Brouček se rád dobře nají, napije, rád užívá svých peněz získaných od nájemníků svého domu a přitom sám nepracuje, ani se nijak nezajímá o život lidí ve svém okolí.
- Jan Domšík od Zvonu - Středověký měšťan, který se pana Broučka ujme po jeho příchodu. Nakrmí ho, ubytuje a ukáže mu starou Prahu.
V kontrastu stojí postava pana Broučka a měšťana z doby husitství Jana Domšíka od Zvonu. Zatímco husitští vlastenci odmítali učení se němčiny, pan Brouček v tom nevidí problém. Zatímco husité si tykali, v 19. století se vykalo.
Jazykový styl
Základním uměleckým rysem tohoto díla je metoda protikladů. Čech chce svým čtenářům přiblížit minulost a vyhledává protějšky jak v charakteru postav, tak ve srovnávání prostředí, ve kterém se pohybovali obyvatelé Prahy jak za jeho doby, tak v době husitské.
V prvních kapitolách obyvatelé středověku mluví starou češtinou, v dalších částech je Čech nechá mluvit současným jazykem pro lepší porozumění čtenáře. Některé postavy se vzájemně nechápou, protože některá slova z různé doby zní stejně, ale mají jiný význam. Dějová linie: Pan Brouček tráví večer ve své oblíbené hospodě Na Vikárce. Jako obyvkle to přežene s alkoholem. Se známými u stolu se hádá o existenci pražských podzemních chodeb. Domů odchází už jako poslední host řádně posilněn, v předsíňce hospody ale zakopne a padá kamsi dolů šachtou. Zjišťuje, že se dostal do nějaké podzemní chodby. Dostane se do místnosti s poklady. Podle obrazů na stěně ji identifikuje jako tajnou klenotnici Václava IV.
Některé postavy si vzájemně nerozumí, protože slova mají v každé době jiný význam. Broučka uráží i dobové tykání mezi husity. Autor používá archaizmy (po prvé vida tebe; nic není tobě svato a draho), používá němčinu a hovorové nespisovné výrazy. Jazyk odpovídá době a také postavě, která hovoří. V autorově vyprávění jsou častá složitá dlouhá souvětí, přechodníkové vazby (kdyby se i mohl státi), spojku by, částici -li (jsi-li vpravdě Čech).
Hlavní myšlenka - kritika maloměšťáctví, prospěchářství. Autor poukazuje na bezcharakternost a falešné vlastenectví. Protiklad zbabělého pražského měšťana proti odhodlaným husitům.
Základním uměleckým rysem tohoto díla je metoda protikladů. V kontrastu stojí postava pana Broučka a měšťana z doby husitství Jana Domšíka od Zvonu. Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století od Svatopluka Čecha je satirická povídka o maloměšťákovi Matěji Broučkovi, který se ocitne v husitské době. Jeho zbabělost, pohodlnost a egoismus jsou v rozporu s odhodláním husitů, což zdůrazňuje kritiku malosti a nedostatku vlastenectví u tehdejší společnosti.
Čech chce svým čtenářům přiblížit minulost a vyhledává protějšky jak v charakteru postav, tak ve srovnávání prostředí, ve kterém se pohybovali obyvatelé Prahy jak za jeho doby, tak v době husitské. Motivy - kontrast novověké a středověké Prahy, vlastenectví vs. nevlastenectví, pokrytectví vs. odvaha a hrdinství, stereotypní život, symbolické pojetí J. Kritika maloměšťáctví v 19. století a vyzdvižení významu husitství (15. století). Středověká husitská Praha obléhaná Zikmundem (15. století) a novověká Praha (19. Století).
| Aspekt | 19. století (doba pana Broučka) | 15. století (husitská doba) |
|---|---|---|
| Společenské hodnoty | Maloměšťáctví, prospěchářství, pokrytectví | Vlastenectví, odvaha, obětavost |
| Jazyk | Moderní čeština | Stará čeština (archaizmy) |
| Architektura | Činžovní domy | Středověké domy |
| Politická situace | Rakousko-Uhersko | Husitské války |
Zanechat komentář