Nižší mzda při čerpání dovolené: Co říká zákoník práce v České republice

Aktuálně probíhá období, kdy většina zaměstnanců čerpá své dny dovolené. Nejčastěji čerpají zaměstnanci dovolenou za kalendářní rok, nebo za jeho část, pokud zaměstnanec neodpracuje pro zaměstnavatele celý kalendářní rok. Zaměstnanec má nárok na dovolenou za kalendářní rok, pokud odpracoval u zaměstnavatele alespoň 60 dnů v kalendářním roce.

Poměrnou část dovolené může zaměstnanec čerpat, jestliže odpracoval u zaměstnavatele alespoň 21 dnů. Doba čerpání dovolené je v kompetenci zaměstnavatele. Ten tedy rozhoduje o tom, kdy zaměstnanec svou dovolenou bude čerpat v rámci roku. Dovolená ale musí být dle zákoníku práce vyčerpána do konce kalendářního roku. Výjimkou je pouze to, pokud by v čerpání dovolené bránily nějaké závažné provozní důvody zaměstnavatele. V tomto případě zákoník práce připouští možnost část dovolené převést do roku následujícího.

Zaměstnanci náleží za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku bude zaměstnanci také náležet v případě, že byl pracovní poměr ukončen a zaměstnanec má ještě evidovanou nevyčerpanou dovolenou. V souvislosti s průměrným výdělkem pak řešíme další velmi diskutovanou problematiku. Stává se bohužel velmi často, že zaměstnanec, který pracoval celý měsíc má ve finále nižší mzdu, než zaměstnanec, který aktuální měsíc čerpal svou dovolenou.

Rozvrh čerpání dovolené

Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel tak, že je povinen přihlížet vedle svých provozních důvodů též k oprávněným zájmům zaměstnance.

Od 1. 8. 2024 je z § 217 odst. 1 ZP vypuštěna povinnost zaměstnavatele vydávat písemný rozvrh čerpání dovolené. Důvodem vypuštění této povinnosti bylo, že v praxi se ze sestavování rozvrhu dovolených stala většinou formální záležitost. I když zaměstnavatelé povinnost splnili a rozvrh čerpání dovolené zpravidla na počátku příslušného kalendářního roku sestavili, faktické čerpání dovolené probíhalo ve zcela jiných termínech. Ke změnám v rozvrhu čerpaných dovolených povětšinou docházelo také na základě žádostí zaměstnanců. Rozsah vzniklého práva na dovolenou za kalendářní rok se také často během roku mění.

I z tohoto důvodu bylo nesnadné predikovat rozsah čerpané dovolené u jednotlivých zaměstnanců. Zaměstnavatel proto od 1. 8. 2024 nemá povinnost sestavit rozvrh čerpaných dovolených. Pokud mu ale v praxi tento postup vyhovoval, může postupovat jako doposud, případně může dohodnout pravidla sestavování tohoto rozvrhu v kolektivní smlouvě. V souvislosti s vypuštěním povinnosti sestavovat rozvrh čerpaných dovolených došlo k přepracování § 217 odst. 1 ZP.

I z tohoto ustanovení plyne, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, opět s výhradou, pokud zákoník práce nestanoví jinak, což činí v § 218 odst. 4 ZP. Nové však je to, že v § 217 odst. 1 ZP již není obsaženo pravidlo, že dovolená má být vyčerpána zpravidla vcelku. Ochranou zaměstnance v tomto směru je stále platné pravidlo, že dovolená se musí čerpat alespoň dva týdny vcelku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodne jinak, a také, i když z § 217 odst. 1 ZP bylo toto pravidlo vypuštěno, platí, že dovolená má být určena k čerpání tak, aby byla vyčerpána v kalendářním roce, ve kterém na ni vzniklo právo.

Tato úprava totiž plyne z § 218 odst. 1 ZP, v § 217 odst. 1 ZP proto byla nadbytečná.

Dovolená může být čerpána ve více částech. Podmínkou ale je, aby jedna z těchto částí trvala nejméně dva týdny. Zaměstnavatel také nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy je zaměstnanec uznán práce neschopným pro nemoc nebo úraz, ošetřuje nemocného člena rodiny anebo na dobu mateřské a rodičovské dovolené, nebo pokud vykonává vojenské cvičení.

Povinnosti zaměstnavatele při určování dovolené

Zaměstnavatel má při určování dovolené tyto povinnosti:

• Je povinen určit zaměstnanci čerpání celé dovolené v tom kalendářním roce, ve kterém mu právo na tuto dovolenou vzniklo.
• Pro případ, že tak nemůže učinit z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance nebo pro své naléhavé provozní důvody, musí dovolenou určit nejpozději do konce následujícího kalendářního roku.
• Určenou dobu čerpání dovolené je povinen oznámit zaměstnanci alespoň 14 dní předem, pouze v dohodě se zaměstnancem je možné sjednat dobu kratší.
• Dovolenou určuje zaměstnavatel písemně, bližší formální požadavky ale nejsou stanoveny.
• Alespoň jedna část dovolené musí být určena v rozsahu nejméně 2 týdnů vcelku, pouze v dohodě se zaměstnancem je možné sjednat rozsah kratší.

Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení nebo službu v operačním nasazení, kdy je uznán dočasně práce neschopným, nebo na dobu, po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na otcovské nebo rodičovské dovolené.

Na dobu těchto překážek v práci nelze dovolenou určit ani se souhlasem zaměstnance, jejich existence objektivně v určení čerpání dovolené brání. Na dobu ostatních než shora vyjmenovaných překážek v práci na straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit čerpání dovolené, jen pokud o to zaměstnanec požádá.

Překážky v práci na straně zaměstnavatele určení čerpání dovolené nebrání. Zaměstnavatel ale musí splnit podmínky možného nařízení čerpání, zejména povinnost určení alespoň 14 dnů předem.

Zaměstnavatel může, ale nemusí, protože k tomu není povinen, určit čerpání dovolené i před tím, než zaměstnanec podmínky pro vznik práva na dovolenou splní. Tento postup by však měl volit pouze pro případ, jestliže je možné předpokládat, že zaměstnanec tyto podmínky může objektivně splnit do konce kalendářního roku, popř. do skončení pracovního poměru, je-li jeho datum známo, např. proto, že se jedná o pracovní poměr na dobu určitou nebo je už sjednána dohoda o skončení pracovního poměru či dána výpověď.

Odvolání z dovolené nebo změna jejího termínu

Zaměstnavatel je oprávněn odvolat zaměstnance z dovolené a může změnit dříve určenou dobu čerpání dovolené. Výslovně toto oprávnění sice není upraveno, ale odvozuje se z § 217 odst. 4 ZP, podle kterého je zaměstnavatel povinen uhradit zaměstnanci náklady, které mu v důsledku změny termínu určené dovolené nebo odvolání z dovolené bez jeho zavinění vzniknou.

Zpravidla se jedná o náklady spojené s cestou z místa pobytu v době dovolené na pracoviště zaměstnavatele, případně náklady vzniklé úhradou pobytu, který zaměstnanec nevyužil apod. Výše nákladů omezena zákonem není, zaměstnavatel je povinen je zaměstnanci uhradit v zaměstnancem prokázané výši. Zaměstnanec také musí prokázat, že tyto náklady vznikly v příčinné souvislosti s odvoláním z dovolené.

Vzhledem k tomu, že čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen učinit písemně, i při neexistenci výslovné právní úpravy, je možné dovodit, že i odvolání z dovolené musí být písemné. Není ani vyloučeno, aby zaměstnavatel zaměstnance odvolal z dovolené pouze telefonem nebo elektronickou poštou. Jestliže by však zaměstnanec této výzvy neuposlechl, nemohl by zaměstnavatel z nenastoupení do práce dovozovat žádné právní důsledky, pokud nebude schopen doručení odvolání prokázat.

Určení čerpání dovolené po mateřské a otcovské dovolené

Právo zaměstnavatele rozhodovat o čerpání dovolené je omezeno ve prospěch zaměstnankyně, které končí mateřská dovolená. Stejné právo má i muž, který končí čerpání otcovské dovolené nebo rodičovské dovolené v rozsahu mateřské dovolené ženy. Zaměstnankyně nebo zaměstnanec mohou požádat zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené (u muže otcovské nebo rodičovské dovolené), a zaměstnavatel je povinen této žádosti vyhovět.

Pro podání žádosti neexistuje povinná písemná forma, žádost může být uplatněna i ústně, případně telefonicky nebo jiným způsobem, z něhož je nepochybné, že jej činí zaměstnanec a co požaduje. Žádost musí být učiněna před ukončením mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené v rozsahu mateřské dovolené ženy, protože jedině tak nastoupí povinnost zaměstnavatele určit dovolenou tak, aby bezprostředně navázala na ukončení mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené v rozsahu mateřské dovolené ženy.

Jestliže zaměstnankyně (zaměstnanec) nejprve požádá o čerpání rodičovské dovolené a teprve po několika týdnech či měsících požádá o čerpání dovolené, nemá zaměstnavatel povinnost podle § 217 odst. 5 ZP dovolenou určit. Ostatně samo čerpání rodičovské dovolené mu ani neumožňuje, aby dovolenou na stejnou dobu určil. Podle § 217 odst. 4 ZP určit nástup čerpání dovolené v době rodičovské dovolené nelze.

Podáním žádosti a určením dovolené tak, aby navazovala na mateřskou dovolenou, se proto následnému krácení dovolené, na kterou vzniklo právo nejpozději za rok 2020, za dobu zameškanou zpravidla následně čerpanou rodičovskou dovolenou až po vyčerpání dovolené zamezilo. Od 1. 1. 2021 se zásada o nekrácení vyčerpané dovolené zrušila.

Co se považuje pro účely vzniku práva na dovolenou za kalendářní rok (§ 213) za výkon práce, upravuje § 348 odst. 1 ZP. Patří sem např. mateřská dovolená, od 1. 12. 2022 také otcovská dovolená, nebo čerpání dovolené. Výhradně pro účely dovolené jsou z této obecné zásady v § 216 odst. 2 ZP upraveny výjimky. U vyjmenovaných překážek v práci, kdy zaměstnanec nepracuje, je zvolen opačný postup než do 31. 12. 2020.

Dovolená se za tyto překážky v práci nekrátí, ale jsou v určité míře považovány jako doba odpracovaná pro vznik práva na dovolenou. Jako výkon práce se započítávají pouze do limitu 20násobku stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby, to přibližně odpovídá úpravě krácení dovolené do 31. 12. 2020 až za prvních 100 zameškaných pracovních směn.

Překážky v práci, které se jako výkon práce podle novelizovaného § 216 odst. 2 ZP neposuzují, se však za výkon práce považují pouze za podmínky, že v kalendářním roce, ve kterém je právo na dovolenou zjišťováno, zaměstnanec kromě těchto překážek v práci odpracoval alespoň 12násobek týdenní nebo kratší pracovní doby.

Jestliže zaměstnanec v kalendářním roce, za který se dovolená zjišťuje, neodpracuje ani 12násobek své týdenní pracovní doby, zameškané doby pro překážky v práci uvedené v § 216 odst. 2 ZP se za výkon práce nepovažují. Za zameškanou pracovní dobu se podle tohoto ustanovení považuje i doba čerpání rodičovské dovolené, s výjimkou doby, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.

Podle právní úpravy platné od 1. 1. 2021 tak žádost zaměstnance nebo zaměstnankyně o určení čerpání dovolené postupem podle § 217 odst. 5 ZP nemusí nutně znamenat výhodu pro zaměstnance v tom, že tím získá větší nebo celý rozsah práva na dovolenou za příslušný kalendářní rok. Změna zjišťování výše práva na dovolenou, která je odvozena od týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance, v podstatě znemožňuje, aby v průběhu roku byl znám přesný rozsah vzniku práva na dovolenou. Ten se totiž bude měnit podle okolností, které zpravidla nastanou i po čerpání dovolené. Tak tomu bude i v případě, že zaměstnanec nebo zaměstnankyně požádají o čerpání dovolené postupem podle § 217 odst. 5 ZP.

Toto ustanovení platí bez jakékoliv změny i po 1. 1. 2021, plyne z něj tedy to, že pokud oprávněný zaměstnanec o čerpání dovolené požádá, musí mu zaměstnavatel dovolenou určit. Přitom musí zaměstnavatel zohlednit i to, že dovolenou by měl určit v tom rozsahu, ve kterém by na ni zaměstnanci vzniklo právo, jako kdyby pracoval, tzn. v celém rozsahu příslušného kalendářního roku, protože ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel nemohou vědět, jak se bude nadále výkon práce vyvíjet.

Jak se počítá náhrada mzdy za dovolenou

Náhrada mzdy za dovolenou se počítá z průměrného hodinového výdělku v kalendářním čtvrtletí, které předcházelo čtvrtletí, kdy v zaměstnání dovolenou čerpáte.

Kalendářní čtvrtletí jsou v každém roce čtyři: leden až březen, duben až červen, červenec až září a říjen až prosinec. A jsou pevně stanovené. Při výpočtu náhrady mzdy se tedy nevychází z výdělků ve třech měsících, které vaší dovolené bezprostředně předcházely (i když to tak samozřejmě často vyjde), ale vždycky ze jmenovaných čtvrtletí.

Takže jestli se letos chystáte k moři nebo na chatu například v srpnu, náhrada mzdy se vypočte z vašich výdělků za duben až červen. Pokud jste zaměstnaní celý rok, stanovuje vám účtárna zaměstnavatele průměrný výdělek čtyřikrát ročně: vždycky prvního ledna, prvního dubna, prvního července a prvního října.

Svůj průměrný výdělek zjistíte, když hrubou mzdu za příslušné čtvrtletí vydělíte počtem odpracovaných hodin. Do hrubé mzdy se započítávají i odměny a prémie. Při výpočtu průměrného výdělku je ale ještě nutné zohlednit, jaký typ prémie vám šéf dal. Mimořádná prémie se započítává celá. Jestli jste ale dostali odměnu, která se váže k delšímu období, například roční nebo půlroční prémii či třináctý plat, zahrne se do hrubého výdělku za každý měsíc jenom poměrná část: v případě půlroční prémie jedna šestina, z roční prémie nebo třináctého platu dvanáctina.

Váš průměrný výdělek ale může stoupnout i jiným způsobem než odměnami, a to nižším počtem pracovních dnů (a tedy i hodin) v předchozím čtvrtletí.

V případě, že jste v předchozím kalendářním čtvrtletí u zaměstnavatele odpracovali míň než 21 dní, nebude se náhrada mzdy odvozovat z průměrného výdělku, ale z očekávaného, pravděpodobného výdělku - tedy z hrubé mzdy, jakou byste dostali za předpokladu, že byste v předchozím čtvrtletí pracovali.

Při určování pravděpodobného výdělku se zohledňuje běžná výše vaší mzdy, případně výše mzdy kolegů, kteří pro zaměstnavatele dělají obdobnou práci.

Průměrný ani pravděpodobný hrubý výdělek samozřejmě nemůže klesnout pod hranici minimální mzdy, která pro rok 2021 dělá 15 200 korun měsíčně (90,50 korun za hodinu).

Náhrada mzdy za dovolenou se daní stejně jako mzda. Totéž platí pro odvody zdravotního pojištění a sociálního pojištění.

Příklad: Výpočet průměrné hodinové mzdy

V přiložené tabulce si vypočítáme průměrnou hodinovou mzdu za minulé čtvrtletí, která bude sloužit pro výpočet náhrady mzdy za dovolenou v červenci a v srpnu. Počítáme s hrubou mzdou v dubnu ve výši 44 tisíc korun, v květnu 50 tisíc korun a v červnu 41 tisíc korun.

Výpočet	Částka
Hrubá mzda za 2. čtvrtletí	135 000 Kč (44 000 Kč + 50 000 Kč + 41 000 Kč)
Počet odpracovaných dní	64 dní (20 dní + 22 dní + 22 dní)
Počet odpracovaných hodin	512 hodin (práce na plný úvazek)
Průměrný hodinový výdělek	263,68 Kč (135 000 Kč : 512 hodin)

Zaměstnanci, kteří mají po celý rok přibližně stejnou mzdu, finančně čerpání dovolené příliš nezaznamenají. Na účet obdrží téměř stejnou částku jako obvykle. Nově mají při splnění podmínek nárok na náhrada mzdy za dovolenou i zaměstnanci pracující na základě dohody o provedení práce.

Vzhledem k tomu, že dovolenou čerpají zaměstnanci v hodinách, nebývá v praxi problém s přepočtem kvůli rozdílným pracovním směnám. Nárok na dovolenou se snadno přepočítává i na zkrácené úvazky. Pokud například firma poskytuje dovolenou v rozsahu 200 hodin za rok a zaměstnanec pracuje na poloviční pracovní úvazek, potom má nárok na roční dovolenou v rozsahu 100 hodin.

Zaměstnanci, kteří byli v předchozím čtvrtletí nemocní, nemusí mít obavy, že tato skutečnost bude mít negativní dopad na výši náhrady mzdy za dovolenou. Období nemoci se totiž při výpočtu vyloučí a průměr se vypočítá z ostatních příjmů.

Z náhrady mzdy za dovolenou se klasicky odvádí daň z příjmu, sociální pojištění a zdravotní pojištění. Náhrada mzdy tedy nepodléhá žádnému speciálnímu či zvýhodněnému zdanění. Náklady za dovolenou zvyšují zaměstnavatelům celkové mzdové náklady a je nutné je zahrnout do potřebných kalkulací. Zjednodušeně lze říci, že zaměstnanec odpracuje 11 měsíců, ale peníze od zaměstnavatele dostává 12 měsíců, takže skutečné mzdové náklady zaměstnavatele jsou z důvodu dovolené o 9 procent vyšší, než se na první pohled zdá.

Zaměstnanci dostávají náhradu mzdy zpravidla ve výplatním termínu za příslušný měsíc, například za červenec v srpnu a za srpen v září. Výplatu za červenec dostanou zaměstnanci na svůj bankovní účet v srpnu a výplatu za srpen potom v září. Dle zákoníku práce totiž platí, že mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

Již z tohoto je patrné, že každá mimořádná odměna vlastně vede k mimořádnému průměrnému výdělku. Bohužel, poskytování náhrad na základě průměrné mzdy vede v zásadě k nerovnosti v odměňování. Zaměstnanci X a Y mají dle mzdového výměru stejnou měsíční mzdu 35 000 Kč. V prvním čtvrtletí roku 2018 odpracovali oba všechny naplánované hodiny. Průměrný výdělek každého z nich za toto období činí 220,35 Kč na hodinu. V květnu si zaměstnanec X vybere dovolenou v délce 7 dnů.

Může ale nastat i druhá varianta. Zaměstnanec má v měsíci čerpání dovolené nižší mzdu, než je jeho mzda stanovená v pracovní smlouvě. Častým zádrhelem také bývá, pokud ve společnosti mzdy schvalují zahraniční ředitelé. V těchto případech bohužel opakovaně dochází k tomu, že se těmto ředitelům vysvětluje, proč je mzda takto vypočtená.

Použití průměrného výdělku pro výpočet dovolené nebo překážek v práci na straně zaměstnance je bohužel často diskriminační vůči těm zaměstnancům, kteří po celý měsíc pracují řádně. Zaměstnanec může být poškozen i v případě, že dojde ke zvýšení jeho mzdy např. k 1. 5. a on pak čerpá dovolenou.

Odborníci z oboru pracovního práva upozorňují na to, že postup podle zákoníku práce při výpočtu náhrady mzdy za dovolenou může vést k porušení práva zaměstnanců na spravedlivou odměnu (čl. 28 Listiny základních práv a svobod). Pokud by se celá záležitost řešila tak, jak je to běžné na západ od hranic České republiky, bylo by to určitě pro nás mzdový systém jednodušší.

Ano, je to prostá matematika :-) Předpokládejme, že zam-nec ve 2.Q měl každý měsíc vyplaceno 18 000 Kč (x 3 = 54 000 Kč) a odpracoval plný fond pracovní doby, tj. 520 hodin. Průměrný hod. výdělek pro dovolenou ve 3.Q je 54000 : 520 = 103,85 Kč/hod. V srpnu krátíte mzdu za každou neodpracovanou hodinu o 107,14 Kč (18000 : 168 = 107,14). Již z toho vidíte, že průměr 103,85 "nenahradí" pokrácenou mzdu a výsledek bude menší než 18000 Kč. Naopak v červenci 2014 byl fond prac.doby 184 hodin. Za neodpracovanou hodinu se mzda krátila o 97,82 Kč (18000 : 184 = 97,82) a průměr z 2. Q je 103,85 Kč/hod., tzn. výsledek bude větší než 18000 Kč. Závěr: čím menší jmenovatel (fond prac.doby), tím vyšší podíl (tj. krácení stanovené měsíční mzdy).

Právní úprava dovolené je obsažena zejména v § 211 až 223 zákoníku práce. Rozlišuje se dovolená za kalendářní rok či její poměrná část a dále dodatková dovolená, která ale přísluší jen některým zaměstnancům (např. Právo na dovolenou se odvíjí od počtu odpracovaných celých násobků zaměstnancovy týdenní pracovní doby v příslušném kalendářním roce a jeho výměry dovolené.

Odpracuje-li zaměstnanec v kalendářním roce 52 celých násobků své týdenní pracovní doby, vznikne mu právo na plnou výměru dovolené za kalendářní rok. Odpracuje-li jich méně, vzniká mu právo na poměrnou část této výměry. Pokud ale zaměstnanec v příslušném kalendářním roce odpracuje méně než 4 celé násobky své týdenní pracovní doby nebo jeho pracovní poměr trvá méně než 28 kalendářních dní, právo na dovolenou mu vůbec nevznikne.

Do odpracované doby pro účely dovolené se rovněž považují některé náhradní doby (např. čerpání dovolené, překážky v práci, svátky apod.). Naopak práce přesčas se do ní nezapočítává.

Základní výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce (viz § 212 ZP odst. 1 ZP) a k jejímu prodloužení může dojít individuální či kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem zaměstnavatele. Výměra dovolené zaměstnanců zaměstnavatelů, kteří odměňují zaměstnance platem (nikoliv mzdou), činí 5 týdnů v kalendářním roce (např.

Právo na dovolenou je vyjádřeno jako určitý počet hodin dovolené. Při čerpání dovolené se rovněž počítá s hodinami, tj. za každý pracovní den, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou, se mu z celkového práva na dovolenou odečítá počet hodin dovolené odpovídající délce směny, kterou měl rozvrženou na tento den (čerpal-li tedy např.

Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, byť jej zákoník práce v mnoha ohledech limituje (např. nemůže určit dovolenou ze dne na den, neboť tak musí učinit alespoň 14 dní předem, ledaže s tím zaměstnanec souhlasí; nelze určit dobu čerpání dovolené na některé překážky v práci, např. na dobu, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným apod.).

Příklad č. 1:

Zaměstnanec, jehož pracovní poměr trval po celý kalendářní rok, se stanovenou týdenní pracovní dobou v délce 40 hodin týdně a výměrou dovolené v délce 4 týdnů, v tomto kalendářním roce odpracoval veškeré rozvržené směny, tj. celkem 2088 hodin (včetně náhradních dob). Odpracoval tedy 52 celých násobků své týdenní pracovní doby (2088:40=52,2), a vzniklo mu tak právo na dovolenou za kalendářní rok o velikosti 160 hodin dovolené (výměra dovolené × týdenní pracovní doba, tj.

Příklad č. 2:

Zaměstnanec nastoupil k zaměstnavateli 1. 10. 2021 a ve stanovené týdenní pracovní době v délce 40 hodin týdně do konce roku odpracoval 529 hodin. Jeho výměra dovolené činí 5 týdnů. Zaměstnanec tedy odpracoval za kalendářní rok 13 celých násobků své týdenní pracovní doby (529/40=13,225), tudíž mu vznikne právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, konkrétně na 13/52 z dovolené za kalendářní rok, tj.