Nevyčerpaná dovolená je častým tématem, a to nejen při ukončení pracovního poměru, ale také během zkušební doby i při dlouhodobé nemoci. Zákoník práce stanovuje jasná pravidla, kterými se zaměstnavatel musí řídit.
Podle zákoníku práce se do dovolené nezapočítávají dny, kdy je zaměstnanec dočasně práce neschopen. Jinými slovy, pokud v průběhu dovolené onemocníte a doložíte potvrzenou pracovní neschopnost od lékaře, dny nemoci se nepočítají jako dovolená. Tyto dny vám zůstávají a můžete si je vybrat jindy. Pracovní neschopnost je tedy překážkou v čerpání dovolené a zaměstnanec o své volno nepřichází.
Co dělat, když onemocníte během dovolené?
Aby vám byly zameškané dny skutečně uznány jako nevyčerpaná dovolená, nestačí pouze onemocnět a odevzdat neschopenku. Po skončení pracovní neschopnosti je nutné zaměstnavatele požádat o úpravu čerpání dovolené.
„Zaměstnavatel pak provede opravu v evidenci a umožní vám čerpat zbylé dny v jiném termínu. Pokud o změnu nepožádáte, dovolená zůstane evidována jako běžně čerpaná, a o dny volna přijdete,“ říká Jana Jáčová, ředitelka UOL Účetnictví.
Důležité kroky:
- Včas navštivte lékaře a nechte si vystavit neschopenku.
- Po skončení nemoci požádejte zaměstnavatele o přeplánování dovolené.
Co když onemocníte ještě před dovolenou?
Zákon řeší i situaci, kdy onemocníte ještě před plánovaným začátkem volna. V takovém případě dovolenou čerpat vůbec nezačnete a její termín se automaticky posune - opět za předpokladu, že doložíte pracovní neschopnost. Dovolená se tedy nepočítá od původně plánovaného data, ale začne běžet až po ukončení vaší nemoci, nebo v jiném dohodnutém termínu.
Pozor na "vyležení" nemoci bez doktora
Pokud se necítíte dobře, ale rozhodnete se, že k lékaři nepůjdete a místo toho si nemoc vyležíte doma, zákon to neuznává jako důvod k přerušení dovolené. V takovém případě se má za to, že jste dovolenou čerpali běžným způsobem - bez ohledu na to, že jste místo výletu do hor trávili dny v posteli. Pro uznání nároku je tedy klíčové mít pracovní neschopnost řádně potvrzenou lékařem.
Nemoc během dovolené v zahraničí
Pokud onemocníte během dovolené v zahraničí, platí stejná pravidla jako doma - rozhodující je doložená pracovní neschopnost. V praxi se ale může situace komplikovat. Většina zaměstnavatelů i úřadů uznává primárně neschopenky vystavené českými lékaři. V případě, že navštívíte lékaře v zahraničí, je třeba kromě lékařské zprávy doložit také speciální formulář určený pro uznání dočasné pracovní neschopnosti ze zahraničí. O tom, zda bude zahraniční neschopenka uznána, pak rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení - a úspěšnost se může lišit.
Krácení dovolené
Dovolená může být ovšem v některých případech krácena. Je tomu tak například při opakovaných neomluvených absencích nebo při nemoci a obecně při pracovní neschopnosti. V takovém případě přichází zaměstnanec o nárok na nějakou její část. Krácení dovolené je termín stanovený zákoníkem práce pro situaci, kdy je z nějakého důvodu zaměstnanci zkrácená dovolená, takže může čerpat méně dnů.
Od roku 2021 platí, že pracovní neschopnost v rozsahu do 20násobku týdenní pracovní doby se počítá jako vykonaná práce. To v případě 5denní pracovní doby odpovídá maximálně 100 dnům ročně. Pokud zaměstnanec onemocní na začátku června a v pracovní neschopnosti bude do konce roku, znamená to, že odpracoval 22 týdnů a z důvodu nemoci zameškal 30 týdnů. Díky odpracování 12 a více týdnů mu bude 20 týdnů z nemoci počítáno jako výkon práce.
Výjimkou z krácení dovolené z důvodu nemoci je případ, kdy k pracovní neschopnosti došlo následkem pracovního úrazu.
Důvody pro krácení dovolené není možné přenášet do následujícího roku.
Příklad:
V případě pracovního poměru na plný úvazek (40 hodin týdně) má zaměstnanec 4 týdny dovolené. Pokud onemocní například v září na 3 týdny (zamešká 120 hodin), dovolená se mu nekrátí.
Náhrada za nevyčerpanou dovolenou
Pokud končíte pracovní poměr a máte nevyčerpanou dovolenou, zaměstnavatel je povinen vám ji proplatit. Výše této náhrady se určuje podle průměrného výdělku. Náhrada za nevyčerpanou dovolenou se vyplácí ve výši průměrného výdělku (§ 222 zákoníku práce). Pokud zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se tzv.
Nárok na dovolenou
Každému zaměstnanci, který v daném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 dní, vzniká nárok na dovolenou. Zákoník práce stanovuje dovolenou minimálně 4 týdny. Většina zaměstnavatelů ale v dnešní době poskytuje dovolenou v rozsahu 5 týdnů. Dovolená náleží zaměstnanci buď za celý rok, nebo pouze její poměrná část, a to podle toho, kdy zaměstnanec do práce nastoupil.
Zanechat komentář