Nárok na dovolenou při pracovní neschopnosti: Podmínky a výpočty

Dovolená je základním pracovním právem zaměstnance, a její čerpání se řídí zákoníkem práce. Standardně činí nejméně čtyři týdny ročně, u některých profesí i více. Většina zaměstnavatelů ale v dnešní době poskytuje dovolenou v rozsahu 5 týdnů. Dovolená náleží zaměstnanci buď za celý rok, nebo pouze její poměrná část, a to podle toho, kdy zaměstnanec do práce nastoupil. Nárok vzniká podle odpracované doby a platí i pro dohody mimo pracovní poměr, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Zaměstnavatel určuje termín čerpání, ale měl by zohlednit přání zaměstnance. Dovolená se počítá v hodinách podle úvazku a může být krácena při dlouhodobé nepřítomnosti, přičemž se do výkonu práce započítávají i některé překážky.

Každému zaměstnanci, který v daném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 dní, vzniká nárok na dovolenou. Zákoník práce stanovuje dovolenou minimálně 4 týdny. Většina zaměstnavatelů ovšem v současnosti poskytuje dovolenou v délce pět týdnů (či více), státní zaměstnanci a další vybrané skupiny to mají zaručené přímo zákoníkem práce.

Na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti se zákonná úprava nově od roku 2023 vztahuje také. Podmínky jsou přitom stejné jako u zaměstnání na hlavní pracovní poměr. Pro vznik nároku je tedy nutné, aby zaměstnanec odpracoval minimálně čtyřnásobek své týdenní pracovní doby, která u dohod představuje 20 hodin týdně. Druhou podmínkou je pak to, že dohoda musí trvat minimálně 4 týdny.

Zaměstnanci pracující na plný úvazek tak mají nárok na minimálně 160 hodin dovolené za kalendářní rok. Pokud čerpáte týden dovolené, odečte se vám při plném úvazku 5 x 8 hodin, tedy 40 hodin dovolené. Zjistit, na co máte přesně jako zaměstnanec nárok, nemusí být úplně snadné. Na dovolenou navíc, tzv. dodatkovou dovolenou, mají nárok zaměstnanci pracující v obtížných podmínkách, například horníci, nebo zaměstnanci záchranné služby.

Dříve se při dlouhodobých omluvených překážkách v práci na straně zaměstnance krátila délka dovolené. Od roku 2021 platí, že pracovní neschopnost v rozsahu do 20násobku týdenní pracovní doby se počítá jako vykonaná práce. To v případě 5denní pracovní doby odpovídá maximálně 100 dnům ročně. Výjimkou z krácení dovolené z důvodu nemoci je případ, kdy k pracovní neschopnosti došlo následkem pracovního úrazu.

Pokud jste tedy na rodičovské dovolené nebo neschopence celý rok, tak vám žádný nárok na dovolenou nevzniká. Pokud se jedná jen o část roku a zaměstnanec alespoň 12 týdnů pracuje, vzniká mu nárok na minimálně 32/52 dovolené (12 či více týdnů práce + 20 týdnů zápočet neschopenky či rodičovské dovolené).

Krácení dovolené

Dovolená může být ovšem v některých případech krácena. Je tomu tak například při opakovaných neomluvených absencích nebo při nemoci a obecně při pracovní neschopnosti. V takovém případě přichází zaměstnanec o nárok na nějakou její část. Na kolik dnů dovolené máte nárok?

Krácení dovolené je termín stanovený zákoníkem práce pro situaci, kdy je z nějakého důvodu zaměstnanci zkrácená dovolená, takže může čerpat méně dnů. Zaměstnanci si občas myslí, že pokud jsou delší dobu nemocní, "zaměstnavatel jim může krátit dovolenou". Jenže z právního pohledu nejde o krácení dovolené. Zákon funguje tak, že nekrátí, ale zaměstnanec za každý odpracovaný týden získává nárok na dovolenou.

Je to logicky opačný mechanismus, kdy každý má zpočátku nárok na 0 dní dovolené a během kalendářního roku získává na dovolenou nárok tím, že koná práci. Každý zaměstnanec začíná prvního ledna s nárokem na 0 dnů dovolené a na Silvestra může dosáhnout až na maximální výši dovolené. Zaměstnanec musí odpracovat alespoň 4 týdny v roce, aby vůbec získal nárok na "nějakou" dovolenou. Jestli dosáhne na plnou výši dovolené, nebo jen na částečnou poměrnou část, to se počítá podle toho, kolik týdnů v roce zaměstnanec tzv. konal práci.

Konat práci znamená být zaměstnaný a pracovat. Práci konáte i během své dovolené, běžných pracovních neschopností z nemocí a úrazů, na mateřské dovolené atp. Za tyto překážky v práci se dovolená krátí (nevzniká na ni nárok), resp. dny dovolené (takže např. neplacené volno).

Krácení dovolené je termín, který používá zákoník práce pro situaci, kdy má zaměstnanec neomluvenou absenci v práci a vy mu kvůli tomu odejmete počet hodin dovolené odpovídající násobku celé jeho směny. Důvody pro krácení nelze přenášet do následujícího roku. Zaměstnavatel může krátit dovolenou, pokud zaměstnanec neomluveně zamešká směnu. I když dovolenou krátíte kvůli neomluvené nepřítomnosti, musíte zaměstnanci poskytnout minimálně 2 týdny dovolené (to platí pouze pro zaměstnance, kteří pracují u zaměstnavatele celý kalendářní rok, tj. od 1.1. do 3.12.).

Pokud tedy pracovník neomluveně zameškal 3 týdny, nemůžete mu 3 týdny dovolené zkrátit, protože by mu zbyl jen týden dovolené. Zaměstnanec v soukromém sektoru má nárok na dovolenou nejméně v délce 4 týdny (při úvazku 40 hodin týdně by to činilo 160 hodin). Řada zaměstnavatelů však jako benefit poskytuje delší dovolenou.

Zákoník práce tyto situace terminologicky neoznačuje jako krácení dovolené - tento termín používá jen v případě řešení neomluvené absence. Do tohoto limitu se nemocenská počítá jako výkon práce, ovšem při splnění jedné podmínky. Tou je, že zaměstnanec zároveň v daném roce odpracoval dvanáctinásobek týdenní pracovní doby, tj. práce pouze po část roku (např. 12 týdnů).

Jestliže je však zaměstnanec na neschopence kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, limit dvacetinásobku týdenní pracovní doby pro něj neplatí.

Pokud zaměstnanec pracuje méně než 52 týdnů v roce, tak má nárok na dovolenou jen v částečné výši. Poměrná část dovolené se počítá poměrem počtu týdnů v práci - takže pokud zaměstnanec pracuje 26 týdnů, vzniká mu nárok na 26 / 52 tedy 50 % dovolené. Zmíněných 50 % bude vypočítáno z celkové výše dovolené, kterou zaměstnavatel poskytuje.

Doba nemoci (dočasná pracovní neschopnost) v délce dvacetinásobku týdenní pracovní doby se bere jako výkon práce - to definuje Zákoník práce v paragrafu 216. Takže pokud jste během roku na neschopence dohromady maximálně 20 týdnů, pak se taková neschopenka bere jako konání práce a stále máte nárok na plnou dovolenou a nebude se vám nijak krátit dovolená. Důležitý je jen součet dní na všech neschopenkách během kalendářního roku a je úplně jedno, na kolika neschopenkách jste v průběhu roku byli.

Zaměstnanec, který je na neschopence více než 20 týdnů a zároveň odpracoval alespoň 12 týdnů v kalendářním roce má nárok na to, aby se 20 týdnů nemoci bralo jako konání práce. Ale cokoliv nad rámec těchto pardonovaných 20 týdnů nemocí už má vliv na výpočet dovolené. Z každého takového týdne nad 20 týdnů už nevzniká nárok na dovolenou. Jde zároveň i říct, že o každý takový týden se krátí dovolená. O kolik? Dovolená se krátí o 1/52 (jedna dvaapadesátina) za každý týden. 1/52 proto, že nárok na celou dovolenou vzniká odpracováním 52 týdnů v roce. Za každý týden, kdy konáte práci máte nárok na 1/52 podílu z celé vaší dovolené.

Takže dovolená se při nemoci a nemocenské tz. zaměstnanci, kteří jsou na neschopence, nebo více neschopenkách během kalendářního roku, jejichž délka v součtu převyšuje 20 týdnů nemoci a zároveň odpracují minimálně 12 týdnů v kalendářním roce. Pokud jste byli doma kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, máte "výhodu" (pokud tomu v té situaci tak jde říkat).

Nárok na poměrnou část dovolené (tzv. poměrná dovolená) vzniká v případech, kdy zaměstnanec pracuje pouze po část roku (např. nástup do zaměstnání v průběhu roku, ukončení pracovního poměru v průběhu roku).

Příklady výpočtů

Příklad 1:

Petr pracuje na plný úvazek, tj. 40 hodin týdně, a má 4 týdny dovolené. V září onemocní na 3 týdny a zamešká 120 hodin. Dovolená se mu nekrátí.

Příklad 2:

Erika pracuje na plný úvazek, tj. 40 hodin týdně, a má 4 týdny dovolené (160 hodin). Onemocněla 5. V daném roce odpracovala 22 týdnů, kvůli nemoci zameškala 30 týdnů. Protože odpracovala 12 a více týdnů, 20 týdnů z nemoci se ji počítá jako výkon práce. Erika má tedy nárok na 130 hodin dovolené.

Neúplné hodiny se zaokrouhlují nematematicky nahoru. Samostatná hodina dovolené se nezaokrouhluje.

Příklad 3:

Zaměstnanec byl z důvodu vážné nemoci, která nebyla pracovním úrazem ani nemocí z povolání, být v dočasné pracovní neschopnosti po dobu 30 týdnů od ledna do července. Po doléčení ale nastoupil zpět do práce a zbytek roku už měl jen zápal plic, který si vyžádal 2 týdny léčby. Protože zaměstnanec odpracoval minimálně 12 týdnů v roce, tak má nárok na odpočet 20 týdnů z dočasných pracovních neschopností a za ně se dovolená nekrátí (resp. má na dovolenou nárok za těchto 20 týdnů). Zjednodušeně - pokud bychom to počítali na dny - jde říct, že zaměstnanci vznikl nárok na 40 týdnů v roce a nevznikl nárok za 12 týdnů v roce. Celkově zaměstnavatel nabízí 6 týdnů dovolené - tj. zaměstnanec pracoval 40 týdnů po 40 pracovních hodinách týdně - tj. 12 týdnů práci nekonal - tj. nárok na dovolenou má tedy jen za 1600 hodin z celkových 2080 pracovních hodin v roce), tj. Dovolené je 6 týdnů, tedy 6*5 = 30 dní. Zaměstnanec má nárok na 40/52 z 30 dnů dovolené = 23,125 dní dovolené. To bylo zjednodušeno. tj. 76,9 % z 240 hodin = 184,56 hodin. To se zaokrouhluje nahoru na celé hodiny - tedy 185 hodin.

Nárok na dovolenou vám přesně spočítá mzdová účetní vašeho zaměstnavatele. Nárok na dovolenou se vypočítává z celého kalendářního roku od 1.1. do 31.12. a předchozí, ani následující rok na výpočet nároku na dovolenou nemá vliv. Jak už jsme zmínili výše - na dovolenou nemá nárok zaměstnanec, který v daném roce neodpracoval ani 4 týdny práce.

Pokud nastoupíte na zaměstnavatele s požadavkem dovolené čerpané hned druhý měsíc zkušební doby, zaměstnavatel vám nejspíš nevyhoví. Zejména proto, že na ně ještě patrně ani nebudete mít nárok. Na druhou stranu zákoník práce takto čerpat dovolenou nijak neomezuje a nestanoví jiná pravidla, než jaká platí mimo zkušební dobu. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jestli vám umožní čerpat dovolenou už ve zkušební době či nikoliv. Pokud skutečně přicházíte k novému zaměstnavateli v letních měsících, snažte se užít si dovolenou ještě v měsících předchozích.

Mateřská a rodičovská dovolená

Mateřská dovolená se pro účely výpočtu dovolené počítá celá jako výkon práce - žena na mateřské má stejný nárok na dovolenou, jako kdyby pracovala. Mateřská trvá zpravidla 28 týdnů, takže když žena nastoupí na mateřskou např. 1. Žena si většinou po skončení mateřské dočerpá zůstatek zákonné dovolené než nastoupí na rodičovskou. Za dobu mateřské dovolené se dovolená nekrátí, protože se počítá jako výkon práce.

Magda má nárok na 160 hodin (4 týdny) dovolené. 1. ledna nastoupí na mateřskou dovolenou, která jí končí k 15. červenci (28 týdnů). Požádá zaměstnavatele o čerpání dovolené před nástupem na rodičovskou, a protože odpracovala více jak 12 týdnů, bude se jí pro výpočet dovolené počítat i rodičovská v délce 20 týdnů.

Sára nastoupila na mateřskou dovolenou v loňském roce a ta jí končí 31. ledna letošního roku. Také chce před nástupem na rodičovskou čerpat dovolenou. Protože ale v letošním roce neodpracovala 12 týdnů, nemůže se jí do nároku na dovolenou započítat 20 týdnů stejně jako Magdě a dovolená se jí tak bude krátit.

Nemoc během dovolené

Co říká zákoník práce? Podle zákoníku práce se do dovolené nezapočítávají dny, kdy je zaměstnanec dočasně práce neschopen. Jinými slovy, pokud v průběhu dovolené onemocníte a doložíte tzv. neschopenku, tedy potvrzenou pracovní neschopnost od lékaře, dny nemoci se nepočítají jako dovolená. Tyto dny vám zůstávají a můžete si je vybrat jindy. Pracovní neschopnost je tedy překážkou v čerpání dovolené a zaměstnanec o své volno nepřichází.

Aby vám byly zameškané dny skutečně uznány jako nevyčerpaná dovolená, nestačí pouze onemocnět a odevzdat neschopenku. Po skončení pracovní neschopnosti je nutné zaměstnavatele požádat o úpravu čerpání dovolené. „Zaměstnavatel pak provede opravu v evidenci a umožní vám čerpat zbylé dny v jiném termínu. Pokud o změnu nepožádáte, dovolená zůstane evidována jako běžně čerpaná, a o dny volna přijdete,“ říká Jana Jáčová, ředitelka UOL Účetnictví.

Zákon řeší i situaci, kdy onemocníte ještě před plánovaným začátkem volna. V takovém případě dovolenou čerpat vůbec nezačnete a její termín se automaticky posune - opět za předpokladu, že doložíte pracovní neschopnost. Dovolená se tedy nepočítá od původně plánovaného data, ale začne běžet až po ukončení vaší nemoci, nebo v jiném dohodnutém termínu.

Pokud se necítíte dobře, ale rozhodnete se, že k lékaři nepůjdete a místo toho si nemoc vyležíte doma, zákon to neuznává jako důvod k přerušení dovolené. V takovém případě se má za to, že jste dovolenou čerpali běžným způsobem - bez ohledu na to, že jste místo výletu do hor trávili dny v posteli. Pro uznání nároku je tedy klíčové mít pracovní neschopnost řádně potvrzenou lékařem.

Důležité je jednat v souladu se zákonem - včas navštívit lékaře, nechat si vystavit neschopenku a po skončení nemoci požádat zaměstnavatele o přeplánování dovolené. Jen tak si zajistíte, že o zasloužený odpočinek skutečně nepřijdete. Pokud onemocníte během dovolené v zahraničí, platí stejná pravidla jako doma - rozhodující je doložená pracovní neschopnost. V praxi se ale může situace komplikovat. Většina zaměstnavatelů i úřadů uznává primárně neschopenky vystavené českými lékaři. V případě, že navštívíte lékaře v zahraničí, je třeba kromě lékařské zprávy doložit také speciální formulář určený pro uznání dočasné pracovní neschopnosti ze zahraničí. O tom, zda bude zahraniční neschopenka uznána, pak rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení - a úspěšnost se může lišit.

V době, kdy pobíráte nemocenskou dovolenou, nemáte nárok na čerpání běžné dovolené. To znamená, že pokud onemocníte během plánované dovolené, vaše dovolená se přeruší.

Prvním krokem je získat souhlas od svého ošetřujícího lékaře. Tento souhlas je důležitý, protože lékař musí posoudit, zda je váš zdravotní stav stabilní a zda-li vůbec můžete cestovat. Pokud plánujete změnu místa pobytu do zahraničí, dalším krokem je získání souhlasu od příslušného orgánu nemocenského pojištění, což v České republice obvykle zahrnuje Okresní správu sociálního zabezpečení (OSSZ).

Orgán nemocenského pojištění může požadovat další dokumenty nebo informace. V případě, že souhlas se změnou pobytu nezískáte, můžete vyčkat s uskutečněním dovolené po ukončení pracovní neschopnosti nebo zkusit pracovní neschopnost ukončit (nelze pouze přerušit) a použít klasickou dovolenou. Po návratu ze zahraničí lékař opět posoudí zdravotní stav a může Vás opět uznat práce neschopným. Tento proces je však velmi komplikovaný a neetický. Sledujte svůj zdravotní stav: I když jste na dovolené, nesmíte zapomínat na svou zdravotní péči. Cestování během nemocenské dovolené do zahraničí je možné, ale vyžaduje pečlivou přípravu a dodržování pravidel.

Příklady z praxe

Příklad 1:

Zaměstnanec je během roka dvakrát nemocný s chřipkou a má jeden nepracovní úraz (zlomená noha na lyžích). Dohromady jsou to 3 dočasné pracovní neschopnosti v celkové délce 6 týdnů dohromady. Zbytek roku zaměstnanec odpracoval.

Příklad 2:

Zaměstnanec v lednu onemocněl a léčba si vyžádala 6 týdnů léčby a dočasné pracovní neschopnosti. V červenci se v práci zranil (pracovní úraz) a léčba si vyžádala 26 týdnů pracovní neschopnosti (celý půlrok). Za pracovní úraz se dovolená nekrátí, tzn. zaměstnanec má nárok na plnou délku dovolené a zároveň délka dočasné pracovní neschopnosti z důvodů nepracovních úrazů a nemocí (chřipka z ledna) se vejde do limitu 20 týdnů nekonání práce osvobozených "o krácení dovolené".

Příklad 3:

Zaměstnanec požádal o poskytnutí neplaceného volna na dobu 4 měsíců (březen až červen 2025). Od 26. 6. do 9. 7. (10 pracovních dnů, z toho tři pokryty neplaceným volnem) byl zaměstnanec nemocný. Roční výměra dovolené činí 4 týdny, zaměstnanec je zaměstnán po celý rok v rovnoměrně rozvržené pracovní době 37,5 hodin týdně, 7,5 hodiny v pracovních dnech. Spočítejte zaměstnanci nárok na dovolenou za rok 2025. Zaměstnanec odpracoval v roce 2025 alespoň dvanáctinásobek týdenní pracovní doby, nepřítomnost z důvodu dočasné pracovní neschopnosti a čerpání neplaceného volna bude posuzovaná maximálně do výše dvacetinásobku týdenní pracovní doby jako výkon práce.

Příklad 4:

Zaměstnanec požádal o poskytnutí neplaceného volna na dobu 6 měsíců (únor až červenec 2025). Od 29. 7. do 9. 8. (10 pracovních dnů, z toho tři pokryty neplaceným volnem) byl zaměstnanec nemocný.