Blíží se léto a už jste unavení, tak jste si naplánovali zaslouženou dovolenou. Ale ouha, váš zaměstnavatel vám vybraný termín neschválil. Bohužel, má na to nárok a musíte se mu podřídit. Jen málokterý zaměstnanec ví, jak je to s dovolenou. Může zaměstnavatel nařídit dovolenou? Kdy máte na dovolenou nárok?
Zaměstnanec, který odpracuje u svého zaměstnavatele celý kalendářní rok, má nárok na vyčerpání celé stanovené dovolené. Avšak zaměstnanec, který odpracoval u svého zaměstnavatele pouze určitou dobu kalendářního roku, nemá nárok na celou dovolenou, ale jen na její poměrnou část. Rozhodující dobou pro uznání dovolené je minimálně 60 dnů trvání nepřetržitého pracovního poměru.
Poměrná část dovolené je jedna dvanáctina vaší dovolené za každý celý odpracovaný kalendářní měsíc. Tato délka dovolené vám také náleží u nového zaměstnavatele, ale pouze v případě, že na sebe zaměstnání přímo navazuje. Pokud tedy pracujete v Praze jako asistent nebo asistentka a přejdete po uplynutí výpovědní lhůty do práce v Sedlčanech, máte nárok na dovolenou.
Každý zaměstnanec, který měl u stejného zaměstnavatele celý rok pracovní poměr a odpracoval 52 týdnů, má podle zákoníku práce nárok na nejméně 4 týdny dovolené ročně (tj. Pokud zaměstnanec nastoupil do zaměstnání až během roku, má nárok jen na poměrnou část dovolené. Zaměstnavatel může přidat dovolenou navíc jako benefit - a v praxi se to často využívá. pracovníci pracující pod zemí (např.
Od roku 2024 mají na dovolenou nárok také pracovníci na DPP a DPČ. Dohodáři mají na placené volno nárok, pokud splní 2 podmínky: pracovní poměr trval alespoň 4 týdny a zároveň v daném kalendářním roce odpracují minimálně 80 hodin. Délka dovolené se pak počítá stejně jako u poměrná část dovolené. Od roku 2021 se dovolená účetně nepočítá na dny, ale na hodiny. Povinné 4 týdny dovolené při standardní osmihodinové pracovní době se přepočtou na 160 hodin.
Například, pokud zaměstnanec pracuje na plný úvazek a má sjednáno 5 týdnů dovolené ročně (tj. Při nástupu do nového zaměstnání tedy zákoník práce umožňuje vybrat část dovolené už během zkušební doby (která se o počet vyčerpaných dní na dovolené následně prodlužuje). (roční nárok na dovolenou v hodinách / 12) × počet měsíců, které za rok odpracujete = nárok na dovolenou v daném rocePokud změníte zaměstnání v červnu a dle smlouvy máte nárok na 5 týdnů dovolené ročně (200 hodin), náleží vám 1/12 nároku pro každý měsíc.
Stejná pravidla platí pro krácení dovolené při výpovědi. Pokud v práci během roku končíte, nárok na dovolenou se poměrově krátí podle toho, kolik dnů budete mít odpracováno. Nárok na dovolenou se poměrově krátí také při zkráceném úvazku nebo když se délka úvazku změní během roku. Může se stát, že si zaměstnanec nestihne dovolenou během roku vybrat, například kvůli naléhavým provozním důvodům na straně zaměstnavatele.
Důvodem nevyčerpané dovolené mohou být i překážky v práci, jako je dlouhodobá nemoc nebo rodičovská dovolená. Zaměstnanec se nemusí bát, že by mu dovolená propadla - celá nevyčerpaná část se automaticky převede do dalšího kalendářního roku. Zaměstnavatel je ale zodpovědný za to, aby zaměstnanec vyčerpal veškerou dovolenou, která mu v daném kalendářním roce přísluší. Když zaměstnanec během dovolené onemocní, může ji přerušit a nechat si od doktora vystavit neschopenku.
Pracovní úraz nebo nemoc z povolání se pro účel dovolené počítá jako odpracovaná doba bez omezení. Stejně tak i mateřská dovolená. Nastávající maminky dovolenou běžně čerpají ještě před nástupem na mateřskou. Čerpání dovolené obvykle funguje tak, že si zaměstnanec naplánuje dovolenou a požádá o ni zaměstnavatele - nejpozději 14 dnů předem.
Zákon neuvádí, do kdy by měl zaměstnavatel dovolenou schválit. Zaměstnavatel nemusí dovolenou automaticky schválit, může ji i zamítnout - ale jen z vážných provozních důvodů. Současně však má zaměstnavatel povinnost přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Podle zákoníku práce má dokonce zaměstnavatel právo zaměstnance z dovolené i odvolat nebo ji úplně zrušit - opět pouze z naléhavých provozních důvodů, které by bez osobní přítomnosti zaměstnance na pracovišti jinak nevyřešil.
Zaměstnavatel také může určit čerpání dovolené, tedy dovolenou zaměstnanci přikázat. Oznámit mu to však musí písemně alespoň 14 dní předem. Zákoník práce ve svém ustanovení § 211 přiznává zaměstnanci za splnění zákonných podmínek právo na dovolenou. V zásadě až na zákonné výjimky (jako např. pedagogičtí pracovníci, akademičtí pracovních vysokých škol či zaměstnanci zaměstnavatele, kterým je například stát, územní samosprávný celek, státní fond) činí výměra dovolené nejméně 4 týdny v kalendářním roce.
Podle ustanovení § 217 odst. Zaměstnavatel je podle § 217 odst. 1 povinen určenou dobu zaměstnanci oznámit písemně alespoň 14 dní předem, pokud se se zaměstnancem nedohodne na kratší době. Komentářová literatura uvádí, že určení dovolené zaměstnanci je jednostranné právní jednání a pakliže nebude dodržena písemná forma, jedná se o neplatné právní jednání. Zaměstnanci musí být poskytnuta alespoň jedna část dovolené v rozsahu nejméně 2 týdnů vcelku.
Dobu čerpání dovolené je povinen určit zaměstnavatel podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Převod dovolené do dalšího roku je možný v případě, že nebylo možné určit čerpání dovolené v kalendářním roce, ve kterém na ni vzniklo právo.
Neurčí-li zaměstnavatel dovolenou do 30. 6. následujícího kalendářního roku, má zaměstnanec právo určit si čerpání dovolené sám. Zákoník práce v paragrafu 221 zaměstnanci umožňuje iniciovat převod dovolené mezi původním a novým zaměstnavatelem. Nařízení čerpání dovolené je právně nesprávné označení situace, kdy zaměstnavatel určuje čerpání dovolené svým zaměstnancům tak, aby splnil podmínky stanovené v zákoníku práce.
Zaměstnavatel musí určit čerpání dovolené zaměstnancům do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Jedinými přípustnými výjimkami jsou překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody. neurčí-li zaměstnavatel čerpání „staré“ dovolené do 30. 6. v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady zaměstnanců hromadné lze určit čerpání dovolené (§ 220 zákoníku práce), tzv. celozávodní dovolenou, jen jestliže je to nezbytné z provozních důvodů (například plánovaná odstávka a čištění strojů).
Hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny v kalendářním roce. Zákoník práce dále upravuje doby, na něž zaměstnavatel čerpání dovolené určit nesmí (§ 217 odst. 4 zákoníku práce). Opačným směrem naopak míří pravidlo v § 217 odst. 5 zákoníku práce, podle nějž zaměstnavatel musí vyhovět žádosti zaměstnankyně, která požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a žádosti zaměstnance tak, aby dovolená navazovala bezprostředně na skončení otcovské nebo rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.
Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Zaměstnavatel může zaměstnanci určit čerpání dovolené, i když zaměstnanec dosud nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže lze předpokládat, že zaměstnanec tuto podmínku splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení pracovního poměru (je-li pracovní poměr sjednán na kratší dobu).
Pokud tuto podmínku zaměstnanec nesplní, je povinen zaměstnavateli vrátit odpovídající část vyplacené náhrady mzdy nebo platu za dovolenou. Zaměstnavatel je za tímto účelem oprávněn provést tzv. zákonnou srážku ze mzdy (platu) zaměstnance podle § 147 odst. 1 písm. Pro účely dovolené dále platí, že čerpání dovolené může zaměstnavatel zaměstnanci s jeho souhlasem výjimečně určit v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny (§ 218 odst.
Délka dovolené
Délka dovolené za kalendářní rok činí nejméně 4 týdny. Avšak jsou i výjimky, například u zaměstnanců státních podniků, obcí, kraje nebo rozpočtových a příspěvkových organizací platí, že mají v kalendářním roce nárok na 5 týdnů dovolené. Do této kategorie patří i pedagogičtí pracovníci a akademičtí pracovníci vysokých škol, kteří mají v kalendářním roce nárok na 8 týdnů dovolené. Pokud pracujete ve vybraném zaměstnání spojeným s prací v podzemí či na jinak obtížné pozici, máte nárok na dodatečnou dovolenou.
Níže je uvedena tabulka s přehledem délky dovolené v závislosti na typu zaměstnání:
| Zaměstnání | Délka dovolené |
|---|---|
| Soukromá společnost | 4 týdny |
| Státní podnik | 5 týdnů |
| Zastupitelstvo obce | 5 týdnů |
| Pedagogický pracovník | 8 týdnů |
Zaměstnanci během kalendářního roku nemusí vzniknout nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část. A to z toho důvodu, že u stejného zaměstnavatele nepracoval minimálně 60 dní. K jejímu čerpání dochází podle písemného rozvrhu tak, aby mohla být využita vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém vznikl nárok na dovolenou. Při čerpání dovolené je důležité přihlížet k provozním potřebám zaměstnavatele, ale také k oprávněným zájmům zaměstnance (například čerpání dovolené v létě rodičům s dětmi).
Pokud je dovolená čerpána ve více částech, zaměstnavatel musí poskytnout zaměstnanci nejméně dva týdny dovolené vcelku. Zaměstnavatel musí určenou dovolenou oznámit zaměstnanci minimálně 14 dní předem. Určit ji přitom může, i když zaměstnanec nesplnil podmínky pro vznik dovolené. Učinit tak může ale pouze za situace, kdy se dá předpokládat, že zaměstnanec veškeré podmínky do konce roku, případně skončení pracovního poměru, splní.
Jestliže nastane situace, že zaměstnavatel nemůže dovolit svým zaměstnancům vyčerpat dovolenou v daném kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo z důvodů překážek na straně zaměstnance, je povinen ji zaměstnanci určit do 30. června následujícího roku. Dovolená musí být následně vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Pokud tak neučiní, má zaměstnanec právo určit si nárok čerpání dovolené a písemně jej oznámit zaměstnavateli minimálně 14 dní předem.
Zaměstnavatel může v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady zaměstnanců určit hromadné čerpání dovolené. Učinit tak může, jestliže je to nezbytné z provozních důvodů. Každopádně hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny. Pokud tedy máte například práci u zvířat a váš zaměstnavatel chystá deratizaci prostor, může všem zaměstnancům nařídit právě hromadnou dovolenou.
Pokud čerpáte svou dovolenou, máte nárok na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Každý zaměstnanec si může během roku vybrat dovolenou. V článku zjistíte, kdy mu na ni vzniká nárok, kdy může zaměstnavatel dovolenou zamítnout nebo přikázat a jak je to s dovolenou ve zkušební době.
Někdy vyjde nástup do nové práce tak „šikovně“, že tříměsíční zkušební doba připadne zrovna na léto. Je to otrava, ale co s tím člověk nadělá, že? Obecně platí, že nárok na dovolenou vzniká každému, kdo pro jednoho zaměstnavatele odpracoval alespoň 60 dnů. To plus minus odpovídá třem měsícům práce. To, jestli si během zkušebky budete moci vzít volno, záleží jen na domluvě se zaměstnavatelem.
Může se však stát, že vám zaměstnavatel dovolenou jednostranně nařídí. A to i když s tím nesouhlasíte nebo se vám to nehodí. Pokud vám chce rozplánovat dovolenou na celý rok, tak alespoň jeden „úsek“ musí činit nejméně dva týdny v kuse. A pokud může zaměstnavatel dovolenou nařídit, může se také rozhodnout, že vám tu nevybranou proplatí? Tedy že vám neumožní vyčerpat si volno, ale za příslušný počet dnů dovolené pošle na konci roku peníze na účet? Ne, to nejde.
Dovolená se proplácí jen při skončení pracovního poměru. Nevyčerpané dny volna vám firma musí proplatit. Peníze dostanete společně s poslední výplatou. Ale pozor, pokud jste ve výpovědní době, šéf vám může čerpání dovolené i nařídit. Jen pro úplnost: pokud odejdete v průběhu roku, máte nárok jen na poměrnou část dovolené.
Takzvanou celozávodní dovolenou dodnes drží hlavně některé výrobní firmy. Hromadně se určí, že si všichni zaměstnanci bez výjimky vyberou volno třeba prvních čtrnáct dnů v srpnu. V práci pak doslova není ani noha. Ze zákona však může nařízená celozávodní dovolená trvat maximálně dva týdny v kuse, u uměleckých souborů nejdéle čtyři týdny. Zbylo vám pár nevybraných dnů volna, které vám firma převedla do dalšího roku? Pozor na to: loňská dovolená se čerpá podle jiných pravidel.
Zaměstnavatel musí dát nejpozději do 30. června vědět, jak si je máte vyčerpat. Může třeba určit, že tyto tři dny si musíte vybrat nejpozději do 30. září. Pokud tento termín nestihnete, loňská dovolená bohužel bez náhrady propadne. I když nárok na dovolenou má podle zákoníku práce po splnění podmínek každý zaměstnanec, ne vždy dostanete z práce volno, když ho zrovna potřebujete.
Nařídit dovolenou zaměstnavatel může za splnění dvou podmínek: Zaměstnance musí písemně informovat nejméně 14 dní předem. Část dovolené nesmí být kratší než dva týdny v kuse. I když to ve spoustě firem chodí tak, že zaměstnanci nahlásí, kdy si chtějí dovolenou, a je jim povolena. Ovšem například ve výrobních podnicích musí vedení dbát na to, aby se výroba nezastavila v nepravou chvíli. Nebo se na jednotlivých úsecích dbá na to, aby neodjeli pryč všichni najednou.
Vedoucí s vámi zkrátka konzultovat termín dovolené nemusí a klidně vám ji může naplánovat. Část dovolené si také můžete převést do dalšího roku. Týká se to však jen dnů, které jsou nad rámec čtyř týdnů (u pedagogických a akademických pracovníků šesti týdnů, pozn. Zaměstnavatele však musíte o převod požádat. Jestli vám to schválí, je jen na něm. Starou dovolenou si v novém roce vybíráte jako první.
Ať už vám z minulého roku zbyl jeden nebo více dnů, pamatujte si datum 30. června. Je však třeba předem písemně informovat zaměstnavatele. Pokud to neuděláte a šéf vám naplánuje týdenní odpočinek třeba na říjen, budete to muset akceptovat. Platí totiž, že kdo jako první písemně oznámí po 30. Jednou schválenou dovolenou vám šéf může zrušit jen ze závažných a ojedinělých provozních důvodů, třeba pokud by se bez vás neobešla výroba.
Náklady za zrušenou dovolenou, od kterých máte doklad o zaplacení, by vám totiž museli proplatit. Nárok na náhradu bude mít zaměstnanec jen v případě, že měl termín naplánované či přerušené dovolené prokazatelně předem schválený, ať už písemně nebo elektronickou cestou. Dovolenou je třeba si vybrat, slouží k odpočinku. Jen v případě, že v práci končíte a zbývají vám nevyčerpané dny, vám ji zaměstnavatel proplatí.
Dovolenou nelze proplatit za doby trvání pracovního poměru jako náhradu za nevyčerpané dny. Dovolená patří mezi nejdůležitější práva zaměstnanců, ale ne vždy si ji mohou naplánovat podle svých představ. Čerpání dovolené si za standardních okolností neurčuje zaměstnanec, ale je čerpána na základě nařízení zaměstnavatelem.Pokud zaměstnavatel vyhoví žádosti zaměstnance o čerpání dovolené, jde pouze o jeho dobrou vůli.
Přesto v některých případech má i zaměstnanec právo si určit čerpání své dovolené. Mnoho zaměstnanců si myslí, že o své dovolené rozhodují sami, ale podle zákoníku práce to tak není. Zaměstnavatel je tím, kdo určuje, kdy si zaměstnanec musí vzít dovolenou v daném termínu, a to s ohledem na provozní potřeby firmy.
Podle zákoníku práce musí zaměstnavatel písemně oznámit zaměstnanci termín čerpání dovolené alespoň dva týdny předem, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak. Pokud není dovolená poskytnuta najednou, musí minimálně jedna její část trvat alespoň dva týdny vcelku, pokud se nedohodne se zaměstnancem jinak. Ve firmách s pravidelnými odstávkami nebo celozávodními dovolenými může zaměstnavatel určit hromadné čerpání dovolené.
Zaměstnanec si může dovolenou naplánovat sám pouze v určitých situacích. Pokud vám šéf neurčí čerpání dovolené z minulého roku do 30. června následujícího roku, máte právo si vybrat termín sami. Musíte to ale zaměstnavateli písemně oznámit minimálně 14 dní předem, pokud nebylo dohodnuto jinak.
Nezřídka se stává, že zaměstnanci nevyčerpají celou dovolenou, která jim v daném roce náleží. Zaměstnavatel je tak povinen zajistit, aby byla dovolená zaměstnance vyčerpána v roce, kdy na ni vznikl nárok. Výjimkou jsou překážky na straně zaměstnance, například nemoc nebo mateřská dovolená, nebo naléhavé provozní důvody zaměstnavatele.
Pokud požádáte o převod nevyčerpané části dovolené do dalšího roku (jen v rozsahu přesahujícím zákonné minimum čtyř týdnů, u pedagogických pracovníků šest týdnů), zaměstnavatel vám ji může povolit. Pokud vám zaměstnavatel vlastní vinou nezajistí čerpání dovolené, může mu hrozit sankce ze strany inspekce práce.
Nejvyšší soud v roce 2024 řešil případ zaměstnance, který si vzal dovolenou nevyčerpanou v předchozím roce bez oznámení zaměstnavateli. Ten ho následně propustil pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Zaměstnanec se bránil žalobou, ale soud dal za pravdu zaměstnavateli.
Pokud zaměstnanec nesplní svou zákonnou povinnost písemně oznámit čerpání dovolené v dostatečném předstihu a nastoupí na dovolenou bez vědomí zaměstnavatele, může být jeho absence považována za neomluvenou a vést k ukončení pracovního poměru. Tento případ ukazuje, jak důležité je dodržovat pravidla pro čerpání dovolené. Nezapomeňte si ji domluvit včas a vždy se řídit interními pravidly zaměstnavatele.
Základní pravidla pro čerpání dovolené stanovuje zákoník práce. Ten v § 217 odst. 1 uvádí, že dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců. Jako zaměstnanci máte právo minimálně na 4 týdny dovolené za rok. Státní zaměstnanci mají limity posunuté na 5 či 8 týdnů.
Zároveň platí, že by vám měla být poskytnuta alespoň jedna část dovolené v rozsahu nejméně 2 týdnů vcelku - možná je i individuální domluva. Měl by tedy zvážit jeho rodinné poměry, zdravotní stav, případné studijní závazky a další faktory. Na druhou stranu je zaměstnavatel limitován i provozními možnostmi firmy. V některých případech může zaměstnavatel nařídit hromadné čerpání dovolené.
To přichází v úvahu zejména v situacích, kdy je potřeba provoz firmy přerušit - například z důvodu inventury či technické odstávky. Zaměstnavatel však volno může nařídit maximálně v rozsahu 2 týdnů. Existují i scénáře, kdy můžete termín dovolené ovlivnit nebo odmítnout. Jedním z takových případů je situace, kdy z vážných důvodů (nemoc či ošetřování člena rodiny) nemůžete vyčerpat dovolenou v době určené zaměstnavatelem.
Dovolená vám nemůže být nařízena, ani když jste na mateřské či rodičovské dovolené. Zaměstnavatelé vidí nevyčerpanou dovolenou opravdu neradi. Pokud neexistuje jiné řešení, jsou schopni vám zbylé dny přesunout do dalšího roku - k nevyčerpání muselo dojít v důsledku již zmíněných překážek ze strany zaměstnance nebo zaměstnavatele. Čerpání převedené dovolené musí zaměstnavatel stanovit do 30. června, pokud tak neučiní, může si datum dovolené nahlásit sám zaměstnanec.
Pokud se rozhodnete, že nechcete dovolenou převádět, ale raději si necháte nevyčerpané dny proplatit, nechte si zajít chuť. Určování termínu dovolené je primárně v režii zaměstnavatele. Ve většině firem však můžete počítat s individuálním přístupem, kdy si můžete dovolenou sami určit.
Zanechat komentář