Nárok na dovolenou při nemocenské v Česku: Podrobný průvodce

Každý zaměstnanec, který v daném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 dní, má nárok na dovolenou. Zákoník práce stanovuje dovolenou minimálně 4 týdny. Většina zaměstnavatelů ale v dnešní době poskytuje dovolenou v rozsahu 5 týdnů. Dovolená náleží zaměstnanci buď za celý rok, nebo pouze její poměrná část, a to podle toho, kdy zaměstnanec do práce nastoupil. Dovolená může být ovšem v některých případech krácena.

Krácení dovolené je termín stanovený zákoníkem práce pro situaci, kdy je z nějakého důvodu zaměstnanci zkrácená dovolená, takže může čerpat méně dnů. Je tomu tak například při opakovaných neomluvených absencích nebo při nemoci a obecně při pracovní neschopnosti. V takovém případě přichází zaměstnanec o nárok na nějakou její část. Důvody pro krácení dovolené není možné přenášet do následujícího roku.

Jaké příčiny může mít krácení dovolené v roce 2025? Jaký vliv na výpočet dovolené má nemoc, pracovní neschopnost, výpověď, rodičovská a mateřská? Jaká platí pravidla při stanovování nároku na dovolenou? Zákoník práce zná v současné době pouze jediný důvod, kdy je možné zaměstnance krátit dovolenou, na kterou mu vznikl ze zákona nárok. Tímto důvodem je neomluvená absence. V ostatních případech, jako je například nemoc nebo rodičovská se již dovolená nekrátí. Zaměstnanci pouze vzniká nárok jen na poměrnou část dovolené v konkrétním období. Pravidla pro vliv jednotlivých situací na délku dovolené si vysvětlíme níže.

Neomluvená absence a krácení dovolené

Neomluvená absence zaměstnance je jediným důvodem, na základě kterého je možné skutečně krátit dovolenou. Právní úprava krácení dovolené je obsažena v § 223 zákoníku práce.

Pouze za neomluveně zameškanou směnu může zaměstnavatel dovolenou zkrátit o počet neomluveně zameškaných hodin. Neomluvená zameškání kratších částí směn lze sčítat. Přitom musí být zaměstnanci vždy ponechána dovolená v rozsahu minimálně 2 týdnů.

I když dovolenou krátíte kvůli neomluvené nepřítomnosti, musíte zaměstnanci poskytnout minimálně 2 týdny dovolené (to platí pouze pro zaměstnance, kteří pracují u zaměstnavatele celý kalendářní rok, tj. od 1.1. do 3.12.). Pokud tedy pracovník neomluveně zameškal 3 týdny, nemůžete mu 3 týdny dovolené zkrátit, protože by mu zbyl jen týden dovolené.

Zaměstnavatel může krátit dovolenou, pokud zaměstnanec neomluveně zamešká směnu.

Dříve platilo, že lze dovolenou krátit o 1 až 3 dny za každou absenci, novela s účinností od roku 2021 ale pravidla zmírnila.

Vliv nemoci na nárok na dovolenou

Od roku 2021 platí, že pracovní neschopnost v rozsahu do 20násobku týdenní pracovní doby se počítá jako vykonaná práce. To v případě 5denní pracovní doby odpovídá maximálně 100 dnům ročně. Netrvá-li pracovní neschopnost déle než dvacet týdnů, počítá se i doba strávená v neschopnosti jako výkon práce a zaměstnanci za tuto dobu náleží nárok na dovolenou, jako by ji odpracoval.

Podmínkou je, že zaměstnanec u zaměstnavatele skutečně odpracoval alespoň dvanáct týdnů v daném roce.

Jestliže je však zaměstnanec na neschopence kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, limit dvacetinásobku týdenní pracovní doby pro něj neplatí.

Pokud je naplněna podmínka minimálního odpracovaného rozsahu, je třeba ještě posoudit, zda pracovní neschopnost nemá původ v pracovním úraze nebo nemoci z povolání. Je-li totiž důsledkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, započítává se jako výkon práce v plném rozsahu a vzniká nárok na dovolenou tak, jako by zaměstnanec celou dobu pracovní neschopnosti pracoval.

Nejde-li o pracovní neschopnost z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, započítá se jako výkon práce do limitu dvacetinásobku stanovené týdenní pracovní doby.

Dlouhodobá nemoc a nárok na dovolenou

Pakliže pracovní neschopnost trvala po celý kalendářní rok a zaměstnanec tedy neodpracuje dvanáct týdnů, nevzniká při dlouhodobé nemoci nárok na dovolenou vůbec.

Zaměstnanec musí odpracovat alespoň 4 týdny v roce, aby vůbec získal nárok na "nějakou" dovolenou. Jestli dosáhne na plnou výši dovolené, nebo jen na částečnou poměrnou část, to se počítá podle toho, kolik týdnů v roce zaměstnanec tzv. konal práci. Konat práci znamená být zaměstnaný a pracovat.

Příklad výpočtu dovolené při nemoci

Pokud tedy zaměstnanec odpracuje v kalendářním roce 14 týdnů, podmínka 12 odpracovaných týdnů je splněna. Zbývajících 38 týdnů roku je zaměstnanec v pracovní neschopnosti. V organizaci je zákonná výměra dovolené 4 týdny a stanovená týdenní pracovní doba 40 hodin týdně. Základní nárok na dovolenou při odpracování celého kalendářního roku by tak činil 4 x 40 hodin = 160 hodin.

Zaměstnanec má ale nárok pouze na poměrnou část dovolené za kalendářní rok. Odpracoval 14 týdnů a z pracovní neschopnosti se mu jako výkon práce započítává dalších 20 týdnů (dvacetinásobek stanovené týdenní pracovní doby).

Má tedy nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok odpovídající ((14+20) / 52 týdnů) *4 * 40 hodin týdně = 104,61 hodin dovolené, po zaokrouhlení směrem nahoru 105 hodin dovolené.

Doba nemoci (dočasná pracovní neschopnost) v délce dvacetinásobku týdenní pracovní doby se bere jako výkon práce - to definuje Zákoník práce v paragrafu 216. Takže pokud jste během roku na neschopence dohromady maximálně 20 týdnů, pak se taková neschopenka bere jako konání práce a stále máte nárok na plnou dovolenou a nebude se vám nijak krátit dovolená. Důležitý je jen součet dní na všech neschopenkách během kalendářního roku a je úplně jedno, na kolika neschopenkách jste v průběhu roku byli.

Zaměstnanec, který je na neschopence více než 20 týdnů a zároveň odpracoval alespoň 12 týdnů v kalendářním roce má nárok na to, aby se 20 týdnů nemoci bralo jako konání práce. Ale cokoliv nad rámec těchto pardonovaných 20 týdnů nemocí už má vliv na výpočet dovolené. Z každého takového týdne nad 20 týdnů už nevzniká nárok na dovolenou. Jde zároveň i říct, že o každý takový týden se krátí dovolená. O kolik? Dovolená se krátí o 1/52 (jedna dvaapadesátina) za každý týden. 1/52 proto, že nárok na celou dovolenou vzniká odpracováním 52 týdnů v roce. Za každý týden, kdy konáte práci máte nárok na 1/52 podílu z celé vaší dovolené.

Takže dovolená se při nemoci a nemocenské tz. zaměstnanci, kteří jsou na neschopence, nebo více neschopenkách během kalendářního roku, jejichž délka v součtu převyšuje 20 týdnů nemoci a zároveň odpracují minimálně 12 týdnů v kalendářním roce.

Příklady z praxe

1. Zaměstnanec je během roka dvakrát nemocný s chřipkou a má jeden nepracovní úraz (zlomená noha na lyžích). Dohromady jsou to 3 dočasné pracovní neschopnosti v celkové délce 6 týdnů dohromady. Zbytek roku zaměstnanec odpracoval. 2. Zaměstnanec v lednu onemocněl a léčba si vyžádala 6 týdnů léčby a dočasné pracovní neschopnosti. V červenci se v práci zranil (pracovní úraz) a léčba si vyžádala 26 týdnů pracovní neschopnosti (celý půlrok). Za pracovní úraz se dovolená nekrátí, tzn. zaměstnanec má nárok na plnou délku dovolené a zároveň délka dočasné pracovní neschopnosti z důvodů nepracovních úrazů a nemocí (chřipka z ledna) se vejde do limitu 20 týdnů nekonání práce osvobozených "o krácení dovolené". 3. Zaměstnanec byl z důvodu vážné nemoci, která nebyla pracovním úrazem ani nemocí z povolání, být v dočasné pracovní neschopnosti po dobu 30 týdnů od ledna do července. Po doléčení ale nastoupil zpět do práce a zbytek roku už měl jen zápal plic, který si vyžádal 2 týdny léčby. Protože zaměstnanec odpracoval minimálně 12 týdnů v roce, tak má nárok na odpočet 20 týdnů z dočasných pracovních neschopností a za ně se dovolená nekrátí (resp. má na dovolenou nárok za těchto 20 týdnů). Zjednodušeně - pokud bychom to počítali na dny - jde říct, že zaměstnanci vznikl nárok na 40 týdnů v roce a nevznikl nárok za 12 týdnů v roce. Dovolené je 6 týdnů, tedy 6*5 = 30 dní. Zaměstnanec má nárok na 40/52 z 30 dnů dovolené = 23,125 dní dovolené.

Mateřská a rodičovská dovolená

Doba mateřské dovolené se započítává pro účely výpočtu nároku na dovolenou v plném rozsahu. Mateřská trvá zpravidla 28 týdnů, takže když žena nastoupí na mateřskou např. 1. Žena si většinou po skončení mateřské dočerpá zůstatek zákonné dovolené než nastoupí na rodičovskou. Za dobu mateřské dovolené se dovolená nekrátí, protože se počítá jako výkon práce.

Zaměstnankyně odpracovala prvních 5 týdnů v roce, než nastoupila na mateřskou s jedním dítětem. Po ukončení mateřské nastoupila na rodičovskou. Jelikož se mateřská počítá v plném rozsahu 28 týdnů jako výkon práce, pro účely výpočtu nároku na dovolenou zaměstnankyně odpracovala 33 týdnů v roce. Z dalších 19 týdnů strávených na rodičovské dovolené se pro účely výpočtu nároku započítává plný rozsah 19 týdnů. Při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin týdně a výměře dovolené v rozsahu 4 týdnů ročně vzniká nárok na dovolenou v této výši:(28 + 5 + 19) / 52 * 4 * 40 = 160 hodin

Lidé mohou na klasickou dovolenou nastoupit po domluvě se zaměstnavatelem okamžitě po skončení mateřské nebo rodičovské dovolené. Pokud tak neučiní, měli by si dát zaměstnanci pozor na promlčecí lhůtu čerpání dovolené, která činí dva roky.

Výpověď a nárok na dovolenou

Pokud zaměstnanec ukončí z nějakého důvodu pracovní poměr v průběhu roku, vzniká mu nárok na poměrnou část dovolené za daný kalendářní rok, podle počtu odpracovaných týdnů.

Dovolená při neplaceném volnu

Principem poskytnutí neplaceného volna zaměstnanci je stanovení doby, po kterou zaměstnanec nevykonává práci a nenáleží mu ani náhrada mzdy. Jelikož práci nekoná, nemůže se mu doba neplaceného volna započítávat do nárok na dovolenou.

Pokud tedy zaměstnanec odpracoval například 10 týdnů v daném kalendářním roce a zbytek roku má se zaměstnavatelem sjednáno neplacené volno (v organizaci s výměrou dovolené 4 týdny v roce a stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně), nárok na dovolenou vzniká v poměrné výši 10 / 52 * 4 * 40 = tj.

Dovolená v zahraničí během nemocenské

Dovolená v zahraničí je sen mnoha z nás, ale co se stane, když onemocníte a pobíráte nemocenskou? Během nemocenské dovolené zaměstnanec obdrží finanční náhradu, pokrývající část jeho průměrného výdělku. Děje se tak na základě lékařského potvrzení o neschopnosti vykonávat práci. V době, kdy pobíráte nemocenskou dovolenou, nemáte nárok na čerpání běžné dovolené. To znamená, že pokud onemocníte během plánované dovolené, vaše dovolená se přeruší.

Prvním krokem je získat souhlas od svého ošetřujícího lékaře. Tento souhlas je důležitý, protože lékař musí posoudit, zda je váš zdravotní stav stabilní a zda-li vůbec můžete cestovat. Pokud plánujete změnu místa pobytu do zahraničí, dalším krokem je získání souhlasu od příslušného orgánu nemocenského pojištění, což v České republice obvykle zahrnuje Okresní správu sociálního zabezpečení (OSSZ). Orgán nemocenského pojištění může požadovat další dokumenty nebo informace. V případě, že souhlas se změnou pobytu nezískáte, můžete vyčkat s uskutečněním dovolené po ukončení pracovní neschopnosti nebo zkusit pracovní neschopnost ukončit (nelze pouze přerušit) a použít klasickou dovolenou. Po návratu ze zahraničí lékař opět posoudí zdravotní stav a může Vás opět uznat práce neschopným. Tento proces je však velmi komplikovaný a neetický.

Cestování během nemocenské dovolené do zahraničí je možné, ale vyžaduje pečlivou přípravu a dodržování pravidel. Sledujte svůj zdravotní stav: I když jste na dovolené, nesmíte zapomínat na svou zdravotní péči.